Přejít k článku

Přejít na obsah

„Neopírej se o své vlastní porozumění“

„Neopírej se o své vlastní porozumění“

„Neopírej se o své vlastní porozumění“

„Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění.“ (PŘÍSL. 3:5)

1., 2. (a) Do jakých situací se v životě můžeme dostat? (b) Co bychom v takových situacích měli udělat a proč?

MAJITEL podniku, ve kterém pracuje Cynthia, * propustil část zaměstnanců a Cynthia má obavy, že brzy přijde o práci i ona. Co pak bude dělat? Z čeho bude žít? Pamela zase uvažuje o tom, že by se přestěhovala někam, kde je málo zvěstovatelů Království. Jak zjistí, zda to má opravdu udělat? A Samuel řeší vážný problém. V době dospívání měl ve zvyku dívat se na pornografii a teď, kdy je mu přes 20 let, cítí silné pokušení se k tomuto zlozvyku vrátit. Co mu pomůže, aby tomu odolal?

2 Co uděláš, když se dostaneš do nějaké náročné situace, stojíš před závažným rozhodnutím nebo odoláváš pokušení? Spolehneš se na sebe, nebo uvrhneš své břemeno na Jehovu? (Žalm 55:22) V Bibli je napsáno, že „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši jsou obráceny k jejich volání o pomoc“. (Žalm 34:15) Je tedy velmi důležité, abychom celým srdcem důvěřovali v Jehovu a neopírali se o své vlastní porozumění. (Přísl. 3:5)

3. (a) Co to znamená důvěřovat Jehovovi? (b) Proč někteří křesťané mají sklon spoléhat na své vlastní porozumění?

3 Důvěřovat Jehovovi celým srdcem znamená nejen dělat to, co si přeje, ale také dělat to tak, jak si přeje. K tomu je nezbytné, abychom se k Bohu vytrvale modlili a upřímně ho prosili o vedení. Plně důvěřovat Jehovovi však pro mnoho Božích služebníků vůbec není jednoduché. Například sestra jménem Lynn přiznává: „Bezvýhradně důvěřovat Jehovovi je pro mě neustálý boj.“ Proč? Lynn vysvětluje: „Ke svému otci nemám vůbec žádný vztah a maminka se o mě citově ani hmotně nestarala. Velmi brzy jsem se proto musela naučit být samostatná.“ Kvůli prostředí, ve kterém Lynn vyrůstala, je pro ni obtížné někomu důvěřovat. Jiní křesťané spoléhají sami na sebe proto, že jsou velmi schopní a všechno jim vychází. Například se může stát, že zkušený křesťanský starší začne spoléhat na svůj úsudek, místo aby při řešení sborových záležitostí nejprve prosil Boha o vedení.

4. O čem pojednává tento článek?

4 Jehova od nás očekává, že se budeme upřímně snažit o to, abychom žili v souladu se svými modlitbami a jednali v souladu s jeho vůlí. Máme uvrhnout své starosti na Jehovu a současně se snažit problémy řešit. Jak mezi tím najít vyrovnanost? Na co musíme dávat pozor, když stojíme před nějakým rozhodnutím? Proč je důležité modlit se k Jehovovi, když odoláváme pokušení? Na tyto otázky si odpovíme pomocí několika biblických příkladů.

Když se dostaneme do náročné situace

5., 6. Co Ezekjáš udělal, když k Jeruzalému přitáhlo asyrské vojsko?

5 O judském králi Ezekjášovi je v Bibli napsáno: „Důvěřoval v Jehovu, Boha Izraele . . . A stále se přidržoval Jehovy. Neodbočil od jeho následování, ale stále dodržoval jeho přikázání, která Jehova přikázal Mojžíšovi.“ (2. Král. 18:5, 6) Co udělal, když asyrský král Senacherib poslal rabšakeho a další své představitele se silnou armádou k Jeruzalému? V té době mělo asyrské vojsko pod kontrolou už řadu opevněných měst v Judě a nyní chtěl Senacherib obsadit i Jeruzalém. Ezekjáš šel do Jehovova domu a začal se modlit: „Jehovo, náš Bože, prosím, zachraň [nás] z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.“ (2. Král. 19:14–19)

6 Ezekjáš jednal v souladu se svou modlitbou. Už předtím než odešel do chrámu, přikázal lidem, aby na rabšakeho posměšky nereagovali. Také poslal skupinu mužů k proroku Izajášovi, aby ho požádali o radu. (2. Král. 18:36; 19:1, 2) Ezekjáš udělal, co mohl, ale zároveň se situaci nesnažil řešit způsobem, který by byl v rozporu s Jehovovou vůlí, například nehledal pomoc u Egypta nebo jiných okolních národů. Neopíral se o své vlastní porozumění, ale důvěřoval Jehovovi. Anděl pak srazil 185 000 asyrských vojáků a Senacherib odtáhl zpět do Ninive. (2. Král. 19:35, 36)

7. V čem jsou pro nás modlitby Hany a Jonáše utěšující?

7 Jehovovi plně důvěřovala také Hana, manželka Levity Elkany, když byla sklíčená kvůli tomu, že nemá děti. (1. Sam. 1:9–11, 18) A prorok Jonáš byl vysvobozen z břicha velké ryby potom, co se modlil: „Ze své tísně jsem volal k Jehovovi a on přistoupil k tomu, aby mi odpověděl. Z břicha šeolu jsem volal o pomoc. Slyšel jsi můj hlas.“ (Jon. 2:1, 2, 10) Je pro nás velkou útěchou vědět, že bez ohledu na to, jak bezvýchodná se zdá naše situace, můžeme se na Jehovu obrátit se svou „žádostí o přízeň“. (Přečti Žalm 55:1, 16.)

8., 9. Co se učíme z modliteb Ezekjáše, Hany a Jonáše?

8 Z příkladu Ezekjáše, Hany a Jonáše se také dozvídáme, na co bychom ve svých modlitbách neměli zapomínat. Každý z nich byl silně rozrušený, ale přesto je z jejich modliteb zřejmé, že nemysleli jen na sebe a na to, aby jejich trápení skončilo. Nejdůležitější pro ně bylo Boží jméno, pravé uctívání a plnění Boží vůle. Ezekjáše znepokojovalo, že Jehovovo jméno bylo znesvěcováno. Hana slíbila, že syna, po kterém tak toužila, přivede do svatostánku v Šilu, aby tam už odmalička sloužil. A Jonáš řekl: „Co jsem slavnostně slíbil, splním.“ (Jon. 2:9)

9 Když se modlíme o vysvobození z nějakých obtíží, je moudré zamyslet se nad svými pohnutkami. Jde nám především o to, abychom se zbavili těžkostí, nebo nám záleží na Jehovovi a jeho vůli? Když nás něco trápí, snadno se může stát, že se budeme zabývat sami sebou a začneme ztrácet ze zřetele duchovní věci. Ve svých modlitbách o pomoc bychom ale vždy měli pamatovat na Jehovu, na posvěcení jeho jména a na ospravedlnění jeho svrchovanosti. Díky tomu si zachováme pozitivní postoj, i když se problém nevyřeší tak, jak jsme si přáli. Odpovědí na naše modlitby totiž může být to, že s Boží pomocí se s náročnou situací dokážeme vyrovnat. (Přečti Izajáše 40:29; Filipanům 4:13.)

Když stojíme před rozhodnutím

10., 11. Co udělal Jehošafat, když si nevěděl rady?

10 Co uděláš, když stojíš před nějakým závažným rozhodnutím? Napřed se rozhodneš a pak se modlíš k Jehovovi, aby ti požehnal? Zamysli se nad příkladem krále Jehošafata. Přitáhli proti němu Moabci a Ammonité a jemu bylo jasné, že judské království proti nim nemůže obstát. Jak v té situaci zareagoval?

11 Bible říká, že „Jehošafat dostal strach a zaměřil svůj obličej k pátrání po Jehovovi“. V celém království vyhlásil půst a shromáždil obyvatele Judy a Jeruzaléma, aby se „dotazovali Jehovy“. Pak se Jehošafat před všemi modlil: „Bože náš, nevykonáš nad nimi soud? V nás totiž není síla před tímto velkým zástupem, který táhne proti nám; a sami nevíme, co bychom měli dělat, ale naše oči směřují k tobě.“ Pravý Bůh Jehošafatovu modlitbu vyslyšel a judské království zachránil. (2. Par. 20:3–12, 17) Když stojíme před nějakým rozhodnutím, a zvláště takovým, které může mít dopad na naše duchovní smýšlení, měli bychom spoléhat na Jehovu, a ne se opírat o své vlastní porozumění.

12., 13. Co se učíme z příkladu krále Davida?

12 Co bychom ale měli dělat v situaci, o které si myslíme, že si s ní díky svým zkušenostem dokážeme poradit? Zamysleme se nad jednáním krále Davida. Když Amalekité vydrancovali Ciklag, zajali manželky a děti Davida a jeho mužů. David se dotazoval Jehovy: „Mám se hnát za tou loupeživou tlupou?“ Jehova mu odpověděl: „Jdi je honit, neboť je zcela jistě dostihneš a zcela jistě vykonáš osvobození.“ David jednal v souladu s Jehovovými slovy a „osvobodil všechno, co Amalekité pobrali“. (1. Sam. 30:7–9, 18–20)

13 Nějakou dobu potom ohrožovali Izrael Filištíni. David se opět dotazoval Jehovy a dostal jasnou odpověď: „Vytáhni, neboť Filištíny ti zcela jistě vydám do rukou.“ (2. Sam. 5:18, 19) Krátce nato se Filištíni proti Davidovi shromáždili znovu. Co udělal tentokrát? Mohl si říct, že něco podobného zažil už dvakrát, a tak na ně zaútočí jako dříve. David však nespoléhal na své zkušenosti. Znovu se modlil a jistě byl rád, že to udělal. Tentokrát totiž dostal jiné pokyny. (2. Sam. 5:22, 23) Jestliže se ocitneme v situaci, která pro nás není nová, buďme opatrní, abychom nespoléhali výlučně na své zkušenosti. (Přečti Jeremjáše 10:23.)

14. V čem je pro nás poučením to, jak Jozue a starší muži Izraele reagovali na žádost Gibeoňanů?

14 Všichni Boží služebníci, včetně zkušených starších, jsou nedokonalí. Musíme proto dávat velký pozor, abychom při rozhodování nezapomínali hledat Jehovovo vedení. Vzpomeňme si, co se stalo, když za Mojžíšovým nástupcem Jozuem a izraelskými staršími muži přišli Gibeoňané. Chytře předstírali, že jsou zdaleka, a tak s nimi Jozue i ostatní muži uzavřeli mírovou smlouvu, aniž se dotazovali Jehovy. Ten jejich rozhodnutí sice podpořil, ale k našemu poučení nechal do Bible zapsat, že jeho vedení v této situaci nehledali. (Jozue 9:3–6, 14, 15)

Když odoláváme pokušení

15. Proč je v boji s pokušením nezbytná modlitba?

15 Jelikož jsme v „zajetí zákona hříchu“, musíme tvrdě bojovat s hříšnými sklony. (Řím. 7:21–25) V tomto boji však můžeme zvítězit. Díky čemu? Ježíš svým následovníkům řekl, že klíčovou úlohu v boji s pokušením má modlitba. (Přečti Lukáše 22:40.) Může se stát, že i když jsme se modlili, nesprávné touhy či myšlenky máme dál. V takové situaci nesmíme přestat prosit Boha o moudrost, abychom ve zkoušce neselhali. Učedník Jakub nás ve svém dopise ujišťuje, že potřebnou moudrost Bůh „všem dává štědře a bez kárání“. (Jak. 1:5) Také napsal: „Je mezi vámi někdo [duchovně] nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu. A modlitba víry prospěje churavému.“ (Jak. 5:14, 15)

16., 17. Kdy je důležité prosit o sílu, abychom nepodlehli pokušení?

16 Modlitba je v boji s pokušením nezbytná, je ale také důležité modlit se v pravý čas. Uvažujme o mladém muži, o němž se píše v Příslovích 7:6–23. Za soumraku prochází ulicí a dobře ví, že tam bydlí prostitutka. Nechá se svést jejím přemlouváním a hladkostí jejích rtů a jde za ní jako býk na porážku. Proč tou ulicí vlastně šel? Protože se mu „nedostávalo srdce“, jinými slovy byl nezkušený a pravděpodobně bojoval s nesprávnými touhami. (Přísl. 7:7) Kdy bylo nejvíc zapotřebí, aby se modlil? Modlitba by v boji s pokušením byla velkou pomocí kdykoli, ale především se měl modlit ve chvíli, kdy ho napadlo, že tou ulicí půjde.

17 Dejme tomu, že křesťan usilovně bojuje s pokušením dívat se na pornografii. Co kdyby ho napadlo otevřít si internetovou stránku, o které ví, že tam jsou vyzývavé fotografie nebo videoklipy? Neudělal by snad něco podobného jako ten mladý muž ze 7. kapitoly knihy Přísloví? Vydal by se velmi nebezpečnou cestou. Má-li křesťan odolat pokušení dívat se na pornografii, musí Jehovu prosit o pomoc ve chvíli, kdy ho napadne takovou stránku otevřít.

18., 19. (a) Proč není jednoduché odolávat pokušení, ale co nám v tom pomůže? (b) Co jsi rozhodnutý dělat?

18 Odolávat pokušení nebo překonávat zlozvyky není jednoduché. Apoštol Pavel napsal, že „tělo je ve své touze proti duchu a duch proti tělu“, a proto právě to, co bychom rádi dělali, neděláme. (Gal. 5:17) Máme-li v tomto boji zvítězit, musíme se úpěnlivě modlit tehdy, když nám nesprávné myšlenky nebo touhy vyvstanou v mysli, a pak v souladu se svými modlitbami jednat. „Žádné pokušení [nás] nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí“ a s Jehovovou pomocí můžeme zachovat ryzost. (1. Kor. 10:13)

19 Ať už se potýkáme s náročnou situací, stojíme před závažným rozhodnutím nebo odoláváme pokušení, můžeme využít úžasný dar, který od Jehovy máme — modlitbu. Jestliže se k Jehovovi modlíme, dáváme mu najevo, že na něj spoléháme. Měli bychom také vytrvale prosit o svatého ducha, jehož prostřednictvím nás Jehova vede a posiluje. (Luk. 11:9–13) A především důvěřujme Jehovovi a neopírejme se o své vlastní porozumění.

[Poznámka pod čarou]

^ 1. odst. Jména byla změněna.

Zapamatoval sis?

• Co se o důvěře v Jehovu učíme od Ezekjáše, Hany a Jonáše?

• Jak je ze zážitků Davida a Jozua vidět, že bychom se při rozhodování neměli spoléhat na sebe?

• Kdy je důležité se modlit, abychom nepodlehli pokušení?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Kdy je modlitba nejvíc zapotřebí?