Abraham — Jeho odvaha

Abraham pozoruje, jak se jeho rodina a sluhové připravují na cestu do Kanaánu. (1. Mojžíšova 12:1–5) Dívá se na tuto početnou skupinu lidí, kteří jsou na něm po hmotné stránce závislí, a dobře si uvědomuje, že za ně má odpovědnost. Jak se o ně postará, až budou žít v neznámé zemi? V Uru, městě, ze kterého vyšel, by to asi bylo snazší, protože v té oblasti byly rozlehlé pastviny, úrodná půda a bohaté zásoby vody. Co když v nové zemi onemocní nebo zemře? Kdo se o jeho rodinu bude starat potom? Pokud měl Abraham takové obavy, nenechal se jimi ochromit. Byl rozhodnutý jednat podle Božích příkazů, ať se stane cokoli. To je známka skutečné odvahy.

 CO JE ODVAHA? Odvážný člověk je rozhodný, smělý a statečný. Odvaha je opakem bázlivosti nebo zbabělosti. Jestliže je někdo odvážný, nutně to neznamená, že nikdy nemá strach. Tomu, kdo čerpá odvahu od Boha, ale obavy nezabrání v tom, aby jednal.

JAK JI ABRAHAM PROJEVOVAL? Byl ochotný jít proti proudu. Vyrostl v prostředí, kde lidé uctívali spoustu bohů a model. Avšak strach z toho, co si pomyslí druzí, mu nezabránil dělat to, o čem věděl, že je správné. Statečně se rozhodl žít jinak než ostatní a uctívat jen jednoho Boha, Nejvyššího Boha, Jehovu. (1. Mojžíšova 14:21, 22)

Abraham považoval uctívání pravého Boha za důležitější než své hmotné zájmy. Byl ochotný vzdát se pohodlného života v Uru a vydat se do pustiny, protože plně důvěřoval, že se o něj Jehova po hmotné stránce postará. Během let možná vzpomínal na některé věci, které mu v Uru zpříjemňovaly život, ale byl si jistý, že Jehova jemu i jeho rodině vždycky poskytne to, co budou potřebovat. Lpěl na svém vztahu k Jehovovi, nejdůležitější osobě ve svém životě, a to mu dodávalo odvahu poslouchat jeho pokyny.

CO SE OD NĚJ MŮŽEME NAUČIT? Můžeme Abrahama napodobovat tak, že posilujeme svou odvahu poslouchat Jehovu i tehdy, když to lidé kolem nás nedělají. Bible ukazuje, že ti, kdo se začnou hlásit k víře v Jehovu, mohou zažívat odpor, například od svých přátel nebo příbuzných, kteří to s nimi myslí dobře. (Jan 15:20) Jestliže jsme však přesvědčeni, že to, co jsme se o Jehovovi dozvěděli, je pravda, budeme se své víry taktně, ale pevně zastávat. (1. Petra 3:15)

Můžeme také důvěřovat slibu, který Bůh dává, totiž že se bude starat o ty, kdo v něj projevují víru. Taková důvěra nám dodá odvahu, abychom se v životě zaměřovali především na duchovní věci. (Matouš 6:33) Podívejme se, jak se to daří jedné rodině.

Doug a Becky mají dva malé syny, ale přesto se chtěli přestěhovat do země, kde je více zapotřebí těch, kdo by kázali dobrou zprávu z Bible. Zjistili si potřebné informace, intenzivně se v té věci modlili a pak se rozhodli, že své plány uskuteční. „Sbalit se i s dětmi a přestěhovat se vyžadovalo odvahu, protože jsme nemohli předem vědět, jak se věci vyvinou,“ říká Doug. „Už v počátečních fázích našeho plánování jsme si připomínali příklad Abrahama a Sáry. Pomohlo nám, když jsme uvažovali o tom, jak důvěřovali Jehovovi a že on je nikdy neopustil.“

O tom, jak se jim daří v cizině, Doug říká: „Zažíváme nesmírné požehnání.“ Vysvětluje: „Vedeme mnohem jednodušší život, a tak můžeme trávit většinu času společně jako rodina — chodíme kázat, povídáme si a hrajeme si s našimi kluky. Ten pocit svobody se dá jen těžko vyjádřit slovy.“

Samozřejmě že ne každý může v životě udělat takové radikální změny. Ale všichni můžeme napodobovat Abrahamův příklad tím, že dáváme uctívání Boha na první místo a důvěřujeme v Boží podporu. Jestliže to děláme, řídíme se biblickou vybídkou, že bychom měli „být odvážní a [říkat]: ‚Jehova je můj pomocník; nebudu se bát.‘“ (Hebrejcům 13:5, 6)

[Praporek na straně 7]

Tomu, kdo čerpá odvahu od Boha, obavy nezabrání v tom, aby jednal.

 [Rámeček a obrázek na straně 8]

Zbožná žena a skvělá manželka

Sára byla manželkou vynikajícího muže, který měl silnou víru. Ale i ona sama dala svým životem příklad, který stojí za pozornost. Bible o ní třikrát mluví jako o někom, koho by měly věřící ženy napodobovat. (Izajáš 51:1, 2; Hebrejcům 11:11; 1. Petra 3:3–6) I když se o ní z Písma dozvídáme poměrně málo, je zřejmé, že měla nádherné vlastnosti.

Uvažujme například o tom, jaká asi byla Sářina první reakce, když jí Abraham sdělil, že dostal od Boha pokyn odejít z Uru. Chtěla vědět, kam se mají vydat a proč? Dělala si starosti o to, jak se jejich rodina uživí? Rozesmutnělo ji pomyšlení, že by se měla rozloučit se svými přáteli a příbuznými, aniž by věděla, zda je ještě někdy uvidí? Takové myšlenky ji určitě napadaly. Přesto byla ochotná město opustit a důvěřovala Jehovovi, že jí za její poslušnost požehná. (Skutky 7:2, 3)

Sára byla také velmi dobrou manželkou. Nesoupeřila se svým manželem o to, kdo bude řídit rodinné záležitosti, ale měla k němu hlubokou úctu a s láskou ho podporovala v tom, jak rodinu vedl. Tyto pěkné vlastnosti pro ni byly skutečnou ozdobou. (1. Petra 3:1–6)

Jsou takové vlastnosti praktické i v dnešní době? „Ze Sářina příkladu se učím, že můžu s manželem mluvit otevřeně a vyjadřovat svůj názor,“ říká Jill, která je šťastně vdaná už přes 30 let. „Zároveň si uvědomuji,“ pokračuje, „že manžel má jako hlava rodiny odpovědnost udělat konečné rozhodnutí. Na mně potom je, abych jeho rozhodnutí maximálně podporovala.“

Od Sáry získáváme ještě jedno, možná nejpůsobivější ponaučení. Ačkoli byla velmi krásná, nezpychla kvůli tomu. (1. Mojžíšova 12:10–13) Naopak Abrahama pokorně podporovala v časech dobrých i zlých. Není pochyb o tom, že Abraham se Sárou tvořili harmonický pár — měli pevnou víru, byli pokorní a měli se rádi. Jeden pro druhého byli opravdovým požehnáním.