▪ Z biblické knihy První Mojžíšova se dozvídáme, že Jehova Bůh požádal Abrahama, aby obětoval svého syna Izáka. (1. Mojžíšova 22:2) Některé čtenáře Bible tato zpráva pohoršuje. „Když jsem jako dítě slyšela tento příběh poprvé, šokovalo mě to,“ říká jistá univerzitní pedagožka. „Co je to za Boha, když žádá takovou věc?“ Podobné reakce jsou pochopitelné. Je však dobré mít na paměti určité skutečnosti.

Za prvé, všimněte si, co Jehova nepřipustil. Nedovolil Abrahamovi, aby svého syna opravdu obětoval, přestože Abraham byl připravený to provést. Bůh také už nikdy po nikom jiném nic takového nechtěl. Přeje si, aby se všichni, kdo ho uctívají, včetně dětí, těšili z dlouhého a uspokojujícího života.

Za druhé, z Bible vyplývá, že Jehova měl zvláštní důvod, proč po Abrahamovi žádal, aby obětoval Izáka. Věděl, že o mnoho staletí později za nás nechá zemřít svého vlastního Syna, * Ježíše. (Matouš 20:28) Chtěl nám přiblížit, jak bolestné to pro něj bude. Tím, co žádal po Abrahamovi, tuto budoucí oběť působivě znázornil. Proč to můžeme říct?

Uvažujte o tom, co Jehova řekl Abrahamovi: „Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ, Izáka, a . . . obětuj [ho] jako zápalnou oběť.“ (1. Mojžíšova 22:2) Všimněte si, že Jehova mluvil o Izákovi jako o synu, kterého Abraham tolik miluje. Věděl, co Izák pro Abrahama znamená. A věděl také, co on sám cítí k Ježíšovi. Jeho hluboká láska byla patrná i z toho, že dvakrát promluvil z nebes a výslovně se o něm zmínil jako o svém „milovaném Synu“. (Marek 1:11; 9:7)

Povšimněte si také, že Jehova ve své žádosti k Abrahamovi použil slovo „prosím“. Jeden znalec Bible vysvětluje, že tím „PÁN uznává, že žádá o mimořádnou věc“. Jistě si umíme představit, že Abrahama tato prosba velmi zarmoutila. A podobně si alespoň částečně dokážeme představit, jak muselo Jehovu bolet, když viděl svého milovaného Syna trpět a umírat. Nepochybně to byla největší bolest, jakou kdy pocítil.

Ačkoli nás tedy to, oč Jehova žádal Abrahama, může pohoršovat, je moudré mít na paměti, že tomuto věrnému patriarchovi nedovolil oběť uskutečnit. Nedopustil, aby Izák zemřel a aby tak Abraham utrpěl tu nejhorší ztrátu, jakou může rodič zažít. Na druhou stranu, Jehova „neušetřil . . . svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny“. (Římanům 8:32) Proč se vystavil tak strašnému utrpení? Udělal to proto, „abychom . . . získali život“. (1. Jana 4:9) To je opravdu velký důkaz lásky, kterou k nám Bůh má! Nepodněcuje nás to snad k tomu, abychom zase my milovali jeho? *

[Poznámky pod čarou]