Sloužil jsi v minulosti Jehovovi? Uvažuješ o tom, že bys mu začal sloužit znovu, ale máš obavy, zda tě přijme? Pokud ano, pak si prosím tento a následující článek pozorně přečti. Byly připraveny speciálně pro tebe.

„MODLILA jsem se k Jehovovi, abych se k němu směla vrátit a aby mi odpustil, že jsem mu velmi ublížila.“ To řekla jedna žena, která se přestala řídit biblickými zásadami, k nimž byla v dětství vedena. Dokážeš se vžít do jejích pocitů? Přemýšlíš, jak se Bůh asi dívá na ty, kdo mu přestali sloužit? Pamatuje si je? Přeje si, aby se k němu vrátili? Odpovědi na tyto otázky vyplývají ze slov zapsaných v knize Jeremjáš. To, co se dočteš, tě určitě potěší. (Přečti si Jeremjáše 31:18–20.)

Podívejme se, jaké situace se Jeremjášova slova týkala. V roce 740 př. n. l., desítky let před Jeremjášovým narozením, Jehova dovolil, aby byli obyvatelé desetikmenného izraelského království odvedeni Asyřany do zajetí. * Bůh toto neštěstí připustil, aby svůj lid ukáznil. Izraelité se totiž začali dopouštět velmi vážných hříchů a přehlíželi opakovaná varování z úst proroků. (2. Královská 17:5–18) Ve vyhnanství byli odloučeni od svého Boha a žili daleko od své rodné země. Pomohlo jim to, aby změnili svůj postoj? Nezapomněl na ně Jehova? Dostali příležitost se vrátit?

Jehova „pocítil lítost“

Izraelité se v zajetí vzpamatovali a začali činit pokání, což neuniklo Jehovově pozornosti. Všimni si, jak jejich postoj a pocity Jehova popisuje.

„Opravdu jsem slyšel Efrajima, jak nad sebou úpí,“ řekl Jehova. (verš 18) Slyšel, jak Izraelité, o nichž mluví v kolektivním smyslu jako o Efrajimovi, naříkají nad tím, k čemu vedlo jejich hříšné jednání. Byli jako syn, který v minulosti jednal vzpurně, ale nyní, když přemýšlí o těžkostech, které si přivodil, je sklíčený, touží se vrátit domů a žít jako dřív. (Lukáš 15:11–17) Co izraelský národ říkal?

„Vedl jsi mě k nápravě . . . jako tele, které nebylo cvičeno.“ (verš 18) Národ uznával, že si ukáznění zasloužil. Byl jako tele, které nebylo zvykáno na jho. Podle jedné biblické příručky může toto přirovnání znamenat, že Izrael byl „jako býček, který nikdy nepocítil pobídku bodcem, dokud se poprvé nevzepřel proti jhu“.

„Způsob, abych se obrátil zpět, a já se pohotově obrátím zpět, neboť jsi Jehova, můj Bůh.“ (verš 18) Izraelité začali pokorně volat k Bohu. Zbloudili na cestu hříchu, ale nyní snažně prosí o pomoc, aby mohli opět získat Boží přízeň.  Jiný biblický překlad říká: „Dovol nám, abychom se vrátili. Vždyť ty jediný jsi . . . náš Bůh.“ (Slovo na cestu)

„Pocítil [jsem] lítost . . . Zastyděl jsem se a také jsem se cítil pokořen.“ (verš 19) Izraelité svých hříchů litovali. Přijali svou odpovědnost a uznali vinu. Styděli se a byli sklíčení. (Lukáš 15:18, 19, 21)

Je zřejmé, že se Izraelité káli. Byli hluboce zarmouceni, vyznali své hříchy Bohu a odvrátili se od svého špatného způsobu života. Nechá se Bůh jejich pokáním obměkčit? Dovolí jim, aby se k němu vrátili?

„Rozhodně se nad ním slituji“

Jehova měl k Izraelitům zvláštní, blízký vztah. Řekl: „Stal [jsem se] Izraeli Otcem; a pokud jde o Efrajima, on je můj prvorozený.“ (Jeremjáš 31:9) Lze si jen těžko představit, že by milující otec odmítl přivítat zpět svého syna, který projevuje opravdovou lítost. Všimni si, jak Jehova otcovské city ke svému lidu vyjádřil.

„Je mi Efrajim drahocenným synem nebo dítětem, s nímž se zachází laskavě? Vždyť do té míry, jak jsem mluvil proti němu, na něho budu zcela jistě dále pamatovat.“ (verš 20) To je velmi vřelé ujištění. Stejně jako láskyplný, ale pevný rodič, Bůh byl nucen mluvit proti svým dětem neboli opakovaně je varovat před hříšným způsobem života. Když zatvrzele odmítali naslouchat, dovolil, aby byli odvedeni do vyhnanství — vlastně je přiměl odejít z domova. Musel je sice potrestat, ale nezapomněl na ně. To by nikdy neudělal. Otec, který své děti miluje, na ně nezapomíná. A jak se Jehova cítil, když pak viděl, že jeho děti upřímně činí pokání?

„Pro něho [se] rozbouřila má střeva. * Rozhodně se nad ním slituji.“ (verš 20) Jehova po svých dětech silně toužil. Když viděl, že hříšného jednání litují, přál si, aby se k němu vrátily. Podobně jako otec v Ježíšově podobenství o marnotratném synovi byl Jehova „pohnut lítostí“ a toužil své děti přivítat jakoby zpátky doma. (Lukáš 15:20)

Jehova mi dovolil se vrátit

Slova u Jeremjáše 31:18–20 nám pomáhají chápat, že Jehova je něžně soucitný a milosrdný. Nezapomíná na nikoho, kdo mu v minulosti sloužil. Člověku, který se k němu chce vrátit, je přichystaný odpustit. (Žalm 86:5) Toho, kdo k němu přichází s kajícným srdcem, nikdy neodmítne. (Žalm 51:17) Naopak, je šťastný, že ho může přivítat zpátky. (Lukáš 15:22–24)

Žena, o které byla zmínka na začátku článku, se rozhodla k Jehovovi vrátit, a tak přišla na shromáždění místního sboru svědků Jehovových. Nějakou dobu musela bojovat se svými negativními pocity. „Připadala jsem si úplně bezcenná,“ vzpomíná. Ale sboroví starší ji povzbudili a pomohli jí, aby svůj vztah k Bohu posílila. S velkou vděčností říká: „Je úžasné, že mi Jehova dovolil se vrátit!“

Pokud jsi v minulosti sloužil Jehovovi a chtěl bys znovu začít, povzbuzujeme tě, abys navštívil nejbližší sbor svědků Jehovových. Měj na paměti, že tomu, kdo činí pokání a touží se vrátit, Jehova projevuje soucit a milosrdenství.

Doporučené čtení Bible na duben:

▪ Jeremjáš 17–31

[Poznámky pod čarou]