Bible mění život lidí

CO PŘIMĚLO jednoho muže, aby se vrátil k duchovním hodnotám, ke kterým se v dospívání obrátil zády? Jak se jinému mladému muži podařilo najít někoho, kdo se mu stal otcem, po kterém od dětství toužil? Přečtěte si jejich vyprávění.

„Bylo mi jasné, že se k Jehovovi musím vrátit.“ — ELIE KHALIL

ROK NAROZENÍ: 1976

ZEMĚ: KYPR

DŘÍVE: ZTRACENÝ SYN

MOJE MINULOST: Narodil jsem se na Kypru, ale vyrůstal jsem v Austrálii. Rodiče jsou svědkové Jehovovi a usilovně se mi snažili vštípit lásku k Bohu a jeho Slovu, Bibli. V dospívání jsem se ale začal bouřit. Často jsem se v noci vyplížil z domu, abych se přidal ke kamarádům. Kradli jsme auta a prováděli další věci, kvůli kterým jsme pak měli potíže.

Nejdřív jsem to dělal tajně, protože jsem věděl, že by se to rodičům nelíbilo. Postupně mi ale otrnulo. Skamarádil jsem se s lidmi, kteří byli mnohem starší než já a kteří Jehovu nemilovali. Měli na mě špatný vliv. Nakonec jsem rodičům řekl, že už nechci mít s jejich vírou nic společného. Trpělivě se mi snažili pomoct, ale já jsem všechny jejich snahy odmítal. Velmi je to bolelo.

Pak jsem odešel z domova a začal experimentovat s drogami. Dokonce jsem ve velkém pěstoval a prodával marihuanu. Žil jsem nemravně a hodně času trávil v nočních klubech. Stal se ze mě vznětlivý člověk, takže když někdo řekl nebo udělal něco, co se mi nelíbilo, popadl mě vztek. Často jsem na lidi křičel a pro ránu jsem nešel daleko. V podstatě se dá říct, že jsem dělal všechno, co jsem se kdysi jako křesťan učil nedělat.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Spřátelil jsem se s člověkem, který také bral drogy a který v dětství přišel o otce. Často jsme si spolu do noci povídali. Někdy se mi během těch dlouhých večerů otevřel a svěřoval se, jak moc mu táta chybí. Od malička jsem znal naději na vzkříšení, a tak jsem mu začal vyprávět o Ježíšovi — že křísil mrtvé a v budoucnu to bude dělat znovu. (Jan 5:28, 29) „Představ si, že tátu zase uvidíš,“ říkal jsem mu. „Každý z nás může žít věčně, až bude na zemi ráj.“ To, co jsem mu povídal, mu přinášelo útěchu.

Jindy nadhodil téma jako poslední dny nebo nauka o Trojici. Vždycky jsem pak sáhl po  jeho Bibli a ukázal mu různé texty, ze kterých bylo vidět, jaká je pravda o Jehovovi Bohu, o Ježíšovi a o posledních dnech. (Jan 14:28; 2. Timoteovi 3:1–5) Čím víc jsem mu o těch věcech vyprávěl, tím víc jsem o Jehovovi přemýšlel.

Semena biblické pravdy, která dřímala v mém srdci — semena, která tam rodiče s takovým úsilím zasévali —, začínala pomalu, ale jistě klíčit. Například se mi stávalo, že když jsem na večírku se svými přáteli bral drogy, najednou jsem si vzpomněl na Jehovu. Mnoho mých přátel tvrdilo, že Boha milují, ale jejich chování svědčilo o opaku. Nechtěl jsem být takový. Došlo mi, co musím udělat. Bylo mi jasné, že se k Jehovovi musím vrátit.

Ale jedna věc je něco chtít, a druhá to uskutečnit. Některé změny pro mě byly snadné. Bez větších obtíží jsem přestal brát drogy. Také jsem ukončil stará přátelství a začal s jedním křesťanským starším studovat Bibli.

Jiné změny byly mnohem těžší. Zvlášť velké problémy jsem měl s tím, abych ovládal svůj hněv. Vždycky se mi to chvíli dařilo, ale potom jsem to zase nezvládl. Cítil jsem se hrozně a připadalo mi, že jsem ztracený případ. Sklesle jsem pak o tom říkal staršímu, který se mnou studoval. On byl ale trpělivý a laskavý a pokaždé mě dokázal povzbudit. Jednou mi dal přečíst článek ze Strážné věže, který pojednával o tom, jak důležité je se nevzdávat. * Rozebrali jsme si, co bych mohl dělat, když se mnou cloumá hněv. Snažil jsem se na ty rady pamatovat a také jsem se hodně modlil k Jehovovi a díky tomu jsem postupně dostal svou výbušnou povahu pod kontrolu. V dubnu roku 2000 jsem se nakonec dal pokřtít jako svědek Jehovův. Určitě si dovedete představit, že rodiče byli nadšení.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Cítím teď vnitřní klid a mám čisté svědomí, protože vím, že už své tělo neznečišťuji drogami ani nemorálním způsobem života. Jsem dnes mnohem šťastnější — ať už jsem v práci, na křesťanském shromáždění, nebo odpočívám. Naučil jsem se brát život z té lepší stránky.

Jsem Jehovovi vděčný za své rodiče, kteří to se mnou nevzdali. Uvažuji také o Ježíšových slovech zapsaných u Jana 6:44: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ Je pro mě úžasné přemýšlet o tom, že mě k sobě Jehova přitáhl zpět, a tak jsem se k němu mohl vrátit.

 „Moc jsem si přál mít tátu.“ — MARCO ANTONIO ALVAREZ SOTO

ROK NAROZENÍ: 1977

ZEMĚ: CHILE

DŘÍVE: ČLEN DEATHMETALOVÉ KAPELY

MOJE MINULOST: Vyrůstal jsem v Punta Arenas, pěkném městě na pobřeží Magalhãesova průlivu, blízko nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky. Žil jsem jenom s maminkou. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pět let, a tak jsem se cítil opuštěný. Moc jsem si přál mít tátu.

Maminka studovala Bibli se svědky Jehovovými a brala mě na jejich shromáždění do sálu Království. Mně se ale na shromáždění vůbec nechtělo a často jsem po cestě do sálu míval záchvaty vzteku. Když mi bylo 13 let, úplně jsem tam přestal chodit.

Tou dobou jsem si zamiloval hudbu a zjistil jsem, že na ni mám docela talent. V 15 letech jsem už hrál heavy metal a death metal na festivalech, v klubech a na soukromých akcích. Setkával jsem se s nadanými hudebníky a to u mě vzbudilo zájem o vážnou hudbu. Začal jsem proto studovat na místní konzervatoři. Ve 20 letech jsem se odstěhoval do hlavního města, Santiaga, a tam ve studiích pokračoval. Zároveň jsem dál vystupoval v heavymetalových a deathmetalových kapelách.

Celou tu dobu mě trápil pocit prázdnoty. Ve snaze zmírnit ho jsem se s ostatními z naší kapely, které jsem považoval za svoji rodinu, často opíjel a bral drogy. Stal se ze mě rebel, což bylo zjevné i z mého vzhledu. Nosil jsem tmavé oblečení, nechal si narůst vousy a měl jsem vlasy téměř až do pasu.

Znovu a znovu jsem se dostával do různých potyček a do konfliktu se zákonem. Jednou jsem pod vlivem alkoholu napadl skupinu drogových dealerů, kteří obtěžovali mě a mé přátele. Dealeři mě ale zbili tak, že jsem skončil se zlomenou čelistí.

Největší bolest mi však způsobili mí nejbližší. Jednoho dne jsem přišel na to, že mě přítelkyně roky podváděla s mým nejlepším kamarádem a všichni přátelé to přede mnou tajili. To mě zdrtilo.

Přestěhoval jsem se zpátky do Punta Arenas, kde jsem se začal živit jako učitel hudby a jako violoncellista. Také jsem dál vystupoval a nahrával s heavymetalovými a deathmetalovými kapelami. Časem jsem se seznámil s atraktivní mladou ženou, která se jmenovala Sussan, a začali jsme spolu žít. Po nějaké době Sussan zjistila, že na rozdíl od její matky nevěřím v Trojici. „Co je tedy pravda?“ zeptala se mě. Odpověděl jsem, že nauka o Trojici je určitě nesprávná, ale že to neumím vysvětlit pomocí Bible. Věděl jsem ale, kdo by to uměl. Řekl jsem jí, že pravdu z Bible jí mohou ukázat svědkové Jehovovi. A pak jsem udělal něco, co už jsem nedělal roky — pomodlil se k Bohu a poprosil ho o pomoc.

O několik dnů později jsem potkal muže, který mi připadal povědomý, a zeptal jsem se ho, zda není svědkem Jehovovým. Ačkoli byl z mého vzhledu očividně nesvůj, laskavě mi odpověděl na otázky ohledně shromáždění  v sále Království. Byl jsem přesvědčený, že toto setkání bylo odpovědí na mou modlitbu. Přišel jsem do sálu a posadil se do poslední řady, aby si mě nikdo nevšiml. Mnozí si mě ale pamatovali z doby, kdy jsem na shromáždění chodil jako dítě. Vítali mě a objímali tak srdečně, že jsem pocítil nesmírný klid. Bylo to, jako bych se vrátil domů. Když jsem zahlédl muže, který mě v dětství učil o Bibli, požádal jsem ho, aby ji se mnou začal studovat znovu.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Jednou jsem si četl Přísloví 27:11, kde se píše: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce.“ Zapůsobilo na mě, když jsem si uvědomil, že obyčejný smrtelník může dělat radost Stvořiteli celého vesmíru. A došlo mi, že právě Jehova je takovým otcem, po kterém jsem od dětství toužil.

Přál jsem si mít jeho schválení a jednat podle jeho vůle, ale už roky jsem byl otrokem drog a alkoholu. Pochopil jsem, co to znamená, že „nikdo nemůže být otrokem dvou pánů“, jak je napsáno u Matouše 6:24. Když jsem se snažil změnit, uvědomil jsem si, jak důležité je řídit se zásadou z 1. Korinťanům 15:33: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ Došlo mi, že se škodlivých návyků nezbavím, jestliže budu navštěvovat stejná místa a stýkat se se stejnými lidmi jako dřív. Biblická rada zněla jasně: Pokud mám v tomto boji zvítězit, musím udělat drastické změny. (Matouš 5:30)

Nejtěžším rozhodnutím, jaké jsem kdy musel udělat, bylo skončit s heavy metalem. S pomocí přátel ze sboru se mi to ale nakonec podařilo. Přestal jsem se opíjet a brát drogy. Také jsem se nechal ostříhat, oholil se a začal nosit i jiné oblečení než černé. Když jsem Sussan řekl, že si chci nechat zkrátit vlasy, vzbudilo to její zvědavost natolik, že prohlásila: „Musím se podívat, co se v tom sále Království děje.“ To, co tam viděla, se jí moc líbilo a brzy i ona začala studovat Bibli. Vzali jsme se a v roce 2008 jsme byli oba pokřtěni jako svědkové Jehovovi. Jsme rádi, že můžeme Jehovovi sloužit společně s mojí maminkou.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Unikl jsem ze světa chvilkových požitků a falešných kamarádů. Stále miluji hudbu, ale teď si víc vybírám. Svoje životní zkušenosti využívám k tomu, abych členům rodiny a dalším, hlavně mladým lidem, pomáhal vidět, že většina toho, co tento svět nabízí, se může navenek jevit velmi lákavě, ale ve skutečnosti je to jen „množství smetí“. (Filipanům 3:8)

V křesťanském sboru, kde panuje láska a pokoj, jsem získal věrné přátele. A tím, že jsem si vytvořil blízký vztah k Jehovovi, jsem konečně našel Otce.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 13]

„Jehova mě k sobě přitáhl zpět, a tak jsem se k němu mohl vrátit.“