Dopis z Irska

Nejlepší dovolená, jakou jsem zažila

RODIČE mi řekli: „Měla by ses před maturitou trošku odreagovat. Co kdybychom vyrazili do Irska navštívit tvoji sestřenici s manželem? Mohli bychom tam kázat lidem, kteří o poselství z Bible slyší málokdy.“

Nepřipadalo mi to jako dobrý nápad. Kromě toho, že mě stresovala maturita, měla jsem i strach z cesty, protože jsem se nikdy nepodívala mimo Anglii ani neletěla letadlem. Jako 17letá holka z rušného předměstí Londýna, která musí pořád něco podnikat, jsem si říkala: Co jenom budu dělat v nějakém zapadlém městečku na jihozápadním výběžku Irska?

Moje obavy byly zbytečné. Jakmile jsme přistáli, Irsko mě uchvátilo. Protože jsme ale vstávali brzy ráno, usnula jsem, hned jak jsme se autem vydali na další cestu. Občas jsem se probrala a zahlédla, jak nad kamennou zídkou, která vedla podél cesty, ubíhá drsná, ale krásná venkovská krajina.

Když jsme na sklonku dne dorazili do města Skibbereen, strávili jsme tam příjemný a povzbudivý večer s rodinou, která se do Irska přestěhovala, aby tam pomohla s kázáním. Zahráli jsme si také biblickou pantomimu. Každý jsme si ze sáčku vytáhli papírek s nějakou postavou z Bible a pak jsme předvedli příběh, který se k ní vztahoval. Ostatní hádali, o koho jde.

Druhý den jsme se s rodiči, mladším bratrem, sestřenicí, jejím manželem a ještě jednou rodinou přeplavili trajektem na ostrůvek Heir Island, kde žije ani ne 30 lidí. Ježíš řekl, že dobrá zpráva se musí kázat po celé obydlené zemi. A tak jsme ten den strávili tím, že jsme se s tamními přátelskými a pohostinnými obyvateli dělili o pozitivní myšlenky z Bible a zároveň obdivovali panenskou přírodu.

Na jasně modré obloze svítilo slunce. Vzduch byl prosycen sladkou kokosovou vůní, která se linula ze zářivě žlutých květů hlodáše evropského. Mokřiny uprostřed ostrova pokrývalo jarní kvítí. Nad písčitými zálivy se zvedaly skalnaté útesy, kde hnízdili se svými mláďaty kormoráni a terejové. Kam až oko dohlédlo, byl záliv Roaringwater Bay posetý ostrůvky, z nichž mnohé jsou neobydlené. S úžasem jsme pozorovali, jak nádherně Jehova vše vytvořil.

Ve Skibbereenu jsem se spřátelila se svědky Jehovovými v místním sboru a také si vyzkoušela věci, které jsem nikdy předtím nedělala. Nejvíc mě bavila jízda na kajaku. Je z něj totiž nejkrásnější pohled na irské pobřeží.  Také jsme chtěli nachytat ryby k večeři, ale tuleni, kteří se k nám přidali, byli rychlejší. Vymysleli jsme si nejrůznější plážové hry, a dokonce jsem s přáteli tančila irský tanec.

Také jsme si udělali čas, abychom se dozvěděli něco o městě Skibbereen. Když se v polovině 19. století v Irsku neurodily brambory, toto město a jeho okolí patřily k oblastem, které na tom byly nejhůř. Tisíce lidí zemřelo hlady a asi 9 000 obětí bylo pohřbeno v masovém hrobu. Jak jsme rádi, že víme, že už brzy bude panovat Boží Království, kde nebudou žádné hladomory, a mnozí z těch, kdo zemřeli, dostanou v pozemském ráji možnost znovu žít!

Spolu s místními svědky jsme navštěvovali lidi v oblastech, kam se členové sboru dostanou zřídka. Po úzké strmé cestě jsme sjeli k domům posazeným na okraji útesu, ze kterého je výhled na Irské moře. Stejně jako na ostrově Heir Island zde lidé byli velmi přátelští a vřele nás přivítali. I tady jsme rozhovory začínali tím, že jsme tu na dovolené a nějaký čas chceme věnovat místním obyvatelům a popovídat si s nimi o naději, která je v Bibli.

Maminka se setkala s ženou, která si ráda vzala naše časopisy Strážnou věž a Probuďte se! Když jsme ji o několik dní později opět navštívili, řekla nám, že se jí časopisy moc líbily.

Prosila nás: „Přijďte znovu s dalšími časopisy a popovídáme si.“ Řekli jsme jí, že už se chystáme domů, ale určitě za ní pošleme někoho z místních.

„Dobře,“ odpověděla, „ale až tu budete někdy příště, musíte se u mě zastavit. Budu si vás pamatovat.“

Poslední den naší dovolené jsme šli s bratry a sestrami ze sboru na pláž. Opékali jsme si maso na kamenech a naplaveném dříví a uvařili si pár mušlí, které křišťálově čisté moře naplavilo mezi skaliska. Jsem sice holka z města, ale užívala jsem si každou minutu.

Když se podívám zpátky na ten týden v Irsku, musím říct, že to byla ta nejlepší dovolená, jakou jsem zažila. Nejenže tam bylo plno legrace, ale také mám radost z toho, že jsem dělala něco, co těší Jehovu a přináší mu chválu. Sloužit Bohu je krásné, a když to můžete dělat se skvělými přáteli a rodinou, je to o to radostnější. Když jsem dorazila domů, děkovala jsem Jehovovi za to, že mi dal tolik dobrých přátel, kteří ho mají rádi, a za nádherné zážitky, na které nikdy nezapomenu.

[Podpisek obrázku na straně 25]

An Post, Ireland