„Existuje odměna za vaši činnost“

KRÁL Asa a jeho vojáci sestupují hlubokým údolím a míří z judské pahorkatiny k pobřežní pláni. Zastavují se v místě, kde se údolí rozšiřuje, a Asa nevěří vlastním očím. V dálce táboří obrovské nepřátelské vojsko. Etiopská armáda má kolem milionu vojáků, zatímco Asovo vojsko je zhruba poloviční.

Asu čeká bitva. Co teď udělá? Rozdá rozkazy velitelům? Promluví k vojákům? Napíše své rodině? Ne, Asa se v této těžké chvíli obrací na Boha.

Než se zamyslíme nad jeho modlitbou a nad tím, co se dělo dál, ukažme si, jakým člověkem Asa byl. Proč prosil o pomoc Boha? Mohl očekávat, že ho vyslyší? A v čem je biblická zpráva o Asovi poučná pro nás?

CO O ASOVI VÍME

Za pouhých dvacet let po rozdělení Izraele bylo judské království prosáklé pohanskými zvyky. Když se v roce 977 př. n. l. stal Asa králem, byl uctíváním kananejských bohů plodnosti znečištěn i královský dvůr. Inspirovaná zpráva o Asovi však říká, že začal činit „to, co bylo dobré a správné v očích Jehovy, jeho Boha. Odstranil . . . cizozemské oltáře a výšiny a rozbil posvátné sloupy a podťal posvátné kůly.“ (2. Par. 14:2, 3) Z judského království také vyhnal „chrámové prostituty“, kteří se ve jménu náboženství dopouštěli sodomie. Nezůstal však jen u toho. Vybízel své poddané, aby i oni „pátrali po Jehovovi, Bohu svých praotců“ a dodržovali „zákon a přikázání“. (1. Král. 15:12, 13; 2. Par. 14:4)

Jehovovi se Asova horlivost líbila a odměnil ho mnoha roky míru. Král proto mohl říct: „Pátrali [jsme] po Jehovovi, našem Bohu. Pátrali jsme, a on nám dává odpočinek všude kolem.“ Obyvatelé judského království využili toto období k opevňování měst. Biblická zpráva uvádí: „Stavěli a prokazovali se jako úspěšní.“ (2. Par. 14:1, 6, 7)

NA BITEVNÍM POLI

Vzhledem k tomu, co jsme se o Asovi dozvěděli, by nás tedy nemělo překvapit, že se modlil, když stál před nejpočetnější lidskou armádou zmiňovanou v Bibli. Věděl, že skutky podněcované vírou Jehova odměňuje, a proto hledal pomoc u něj. Uvědomoval si, že pokud se na něj spoléhá a má jeho podporu, velikost nebo síla nepřátelského vojska nejsou podstatné. V tomto konfliktu byla v sázce Boží pověst, a tak se modlil: „Pomoz nám, Jehovo, náš Bože, neboť opravdu se opíráme o tebe a ve tvém jménu jsme přišli proti tomuto zástupu. Jehovo, ty jsi náš Bůh. Nedovol, aby si proti tobě uchoval sílu smrtelný člověk.“ (2. Par. 14:11) Král vlastně říkal: „Etiopská armáda útočí na tebe, Jehovo. Nepřipusť, aby bylo tvé jméno pošpiněno tím, že nějací smrtelníci přemohou lid, který nosí tvé jméno.“ Jehova Asovu modlitbu  vyslyšel a „porazil Etiopy před Asou a před Judou a Etiopové se dali na útěk“. (2. Par. 14:12)

I dnes proti nám stojí mnoho mocných odpůrců. Nebojujeme proti nim doslovnými zbraněmi, ale můžeme si být jistí, že všechny své věrné služebníky, kteří vedou duchovní boj v jeho jménu, Jehova odmění vítězstvím. S čím se například potýkáme? Možná odoláváme povolnému duchu dnešního světa, zápasíme s vlastními slabostmi nebo se před znečišťujícími vlivy snažíme ochránit svou rodinu. Ať už je to jakkoli, Asova modlitba nás může povzbudit. Jehova mu pomohl k vítězství a pomůže i nám, pokud se na něj budeme spoléhat. Je mocnější než kdokoli nebo cokoli jiného.

POVZBUZENÍ A VAROVÁNÍ

Při návratu z bitvy se Asa setkal s prorokem Azarjášem. Ten ho povzbudil, ale zároveň mu předal i určité varování: „Slyš mě, Aso a celý Judo a Benjamíne! Jehova je s vámi, dokud se prokazujete být s ním; a jestliže po něm budete pátrat, dá se vám najít, ale jestliže ho opustíte, opustí vás. . . . Buďte odvážní a nenechte sklesnout své ruce, protože existuje odměna za vaši činnost.“ (2. Par. 15:1, 2, 7)

Tato slova mohou posílit i naši víru. Pokud budeme Jehovovi věrně sloužit, nikdy nás neopustí. Když k němu voláme o pomoc, máme jistotu, že nás slyší. Důležitá byla také Azarjášova vybídka k odvaze. K tomu, abychom jednali správně, totiž odvahu často potřebujeme. Víme ale, že s pomocí od Jehovy dokážeme dělat to, co se mu líbí.

Asa vyřešil i další vážný problém. Jeho babička Maaka udělala „hroznou modlu posvátnému kůlu“, a on ji proto zbavil výsadního postavení na královském dvoře a její modlu spálil. (1. Král. 15:13) Jehova mu za jeho rozhodnost a odvahu požehnal. I my se musíme Jehovy a jeho spravedlivých měřítek neochvějně držet bez ohledu na to, zda mu slouží naši příbuzní. Můžeme si být jistí, že nás za to Jehova odmění.

Pro Asu jistě bylo určitou odměnou i to, že se mnozí Izraelité z odpadlického severního království začali stěhovat do Judy. Viděli, že Jehova je s ním, a tolik si vážili pravého uctívání, že se rozhodli odejít ze svého domova a žít mezi Božími ctiteli. Asa a Juda pak s radostí „vstoupili do smlouvy, že budou pátrat po Jehovovi, Bohu svých praotců, celým svým srdcem a celou svou duší“. K čemu to vedlo? Jehova „se jim dal najít“ a „dále [jim] dával odpočinek všude kolem“. (2. Par. 15:9–15) I my máme velkou radost, když se k uctívání Jehovy přidávají další lidé.

Azarjáš však Asovi předal také jedno varování: „Jestliže [Jehovu] opustíte, opustí vás.“ Takové chyby se nikdy nechceme dopustit. Měla by katastrofální následky. (2. Petra 2:20–22)  Písmo neříká, proč Jehova Asu varoval, ale jak uvidíme dál, král se tímto varováním neřídil.

„JEDNAL JSI V TOM POŠETILE“

Ve 36. roce Asovy vlády přitáhl proti Judovi izraelský král Baaša. Zřejmě chtěl svým poddaným zabránit v tom, aby se postavili na stranu čistého uctívání a přidali se k Asovi, a proto začal opevňovat Ramu, která ležela asi osm kilometrů severně od Jeruzaléma. Tentokrát se však Asa neobrátil na Boha, jako to udělal, když Judu napadlo etiopské vojsko, ale hledal pomoc u lidí. Poslal dar syrskému králi a požádal ho, aby na severní izraelské království zaútočil. Když to Syřané udělali, Baaša se z Ramy stáhl. (2. Par. 16:1–5)

Jehovovi se nelíbilo, jak se Asa zachoval, a poslal proroka Chananiho, aby mu to řekl. Asa zažil, jak Jehova porazil etiopské vojsko, a tak mohl vědět, že Jehovovy „oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné“. Král možná poslechl špatnou radu nebo nepovažoval Baašu a jeho vojáky za příliš velkou hrozbu, a proto si myslel, že si poradí sám. V každém případě se však místo na Jehovu spolehl na lidi. Chanani mu oznámil: „Jednal jsi v tom pošetile, neboť od nynějška budou proti tobě existovat války.“ (2. Par. 16:7–9)

Asa zareagoval špatně. Na Chananiho se rozzlobil a nechal ho vsadit do klády. (2. Par. 16:10) Myslel si snad, že si po tolika letech věrné služby takové pokárání nezaslouží? Nebo kvůli pokročilému věku nedokázal soudně uvažovat? To se z Bible nedozvídáme.

Ve 39. roce své vlády dostal Asa vážnou chorobu nohou. Biblická zpráva uvádí: „Ani ve své nemoci nepátral po Jehovovi, ale po léčitelích.“ V té době jeho vztah k Jehovovi zřejmě zeslábl a Asa se už duchovně nevzchopil. Zemřel ve 41. roce své vlády. (2. Par. 16:12–14)

Zdá se však, že v Božích očích Asovy dobré vlastnosti a horlivost pro čisté uctívání převážily nad jeho chybami. Jehovu nikdy úplně neopustil. (1. Král. 15:14) Co se z jeho příběhu můžeme naučit? Například bychom měli přemýšlet o tom, jak nám Jehova pomáhal v minulosti. Tyto vzácné vzpomínky nás totiž podnítí, abychom hledali pomoc u něj, když čelíme novým zkouškám. Nikdy bychom se také neměli domnívat, že pokud Jehovovi sloužíme už dlouhé roky, nepotřebujeme dostávat biblické rady. Jestliže zhřešíme, Jehova nás na to upozorní. Z takového ukáznění však budeme mít užitek pouze tehdy, když ho s mírností přijmeme. A především bychom nikdy neměli zapomenout, že náš nebeský Otec nás neopustí, pokud se ho pevně držíme. Všímá si těch, kdo mu věrně slouží, a odměňuje je tím, že v jejich prospěch zasahuje. Jehova tak jednal s Asou a bude tak jednat i s námi.

[Praporek na straně 9]

Své věrné služebníky, kteří vedou duchovní boj v jeho jménu, Jehova odmění.

[Praporek na straně 10]

K tomu, abychom jednali správně, potřebujeme odvahu.