RUT klečí u hromady snopů ječmene, které během dne nasbírala. Na pole kolem Betléma se snáší soumrak a mnozí z dělníků již míří k bráně tohoto malého města, posazeného na nedalekém horském hřebenu. Od rána Rut tvrdě pracuje, a tak je jistě unavená. Pokračuje však v mlácení ječmene a pomocí hole nebo cepu se snaží vytlouct z klasů zrní. I přes veškerou námahu má za sebou dobrý den, daleko lepší, než si mohla přát.

Začíná se situace této mladé vdovy konečně měnit k lepšímu? Rozhodla se jít se svou tchyní a slavnostně slíbila, že se jí přidrží a že se Noemin Bůh Jehova stane i jejím Bohem. Tyto dvě ovdovělé ženy přišly do Betléma z Moabu a Moabka Rut brzy zjistila, že Jehovův zákon obsahuje praktická a důstojná opatření pro chudé lidi v Izraeli včetně cizinců. * Nyní zažívá, jak se někteří členové Jehovova lidu tímto zákonem řídí, a jejich laskavé jednání působí hojivě na její bolavé srdce.

Jedním takovým člověkem je Boaz, bohatý starší muž, na jehož polích Rut paběrkuje. Tento den o ni otcovsky pečoval. Když si Rut vzpomene na jeho laskavá slova, kterými ji chválil za to, že se stará o letitou Noemi a že se rozhodla hledat útočiště pod křídly pravého Boha Jehovy, hřeje ji to u srdce. (Rut 2:11–13)

Rut si možná říká, jaký život ji asi čeká. Jak v příštích letech zaopatří živobytí pro sebe a Noemi, když je jen chudá cizinka, která nemá manžela ani dítě? Bude jim paběrkování stačit? A kdo se postará o ni, až zestárne? Je pochopitelné, že si dělá takové starosti. V dnešní době ekonomické krize se mnozí potýkají s podobnými úzkostmi. Když se dozvíme, jak Rut víra pomohla  vyrovnat se s náročnými situacemi, může nám to v mnoha ohledech pomoci.

Když Rut obilí vymlátí, ukáže se, že ječmene je přibližně efa neboli 22 litrů. Toto množství mohlo vážit asi 14 kilogramů. Pravděpodobně ho zaváže do kusu látky a s tímto nákladem na hlavě zamíří za setmění k Betlému. (Rut 2:17)

Noemi má radost, že vidí svou milovanou snachu, a nejspíš nemůže uvěřit tomu, kolik ječmene nese. Rut také přináší něco z jídla, které Boaz dal dělníkům, a společně ho snědí. Noemi se jí ptá: „Kde jsi dnes paběrkovala a kde jsi pracovala? Kéž je požehnáno tomu, kdo si tě povšiml.“ (Rut 2:19) Noemi je vnímavá — velký náklad obilí, který Rut přinesla, je pro ni dokladem toho, že si někdo mladé vdovy povšiml a jednal s ní laskavě.

Potom Rut Noemi vypráví, co pro ni Boaz udělal. Noemi s pohnutím prohlásí: „Požehnaný buď on od Jehovy, který neopustil svou milující laskavost projevovanou živým a mrtvým.“ (Rut 2:19, 20) Za Boazovou laskavostí vidí Jehovu, který své služebníky podněcuje, aby byli štědří, a který svému lidu slibuje, že laskavé jednání odmění. * (Přísloví 19:17)

Noemi vybídne Rut, aby přijala Boazovu nabídku dál paběrkovat na jeho polích a pracovat v blízkosti mladých žen z jeho domácnosti, aby ji neobtěžovali ženci. Rut tuto radu uposlechne. Také „dál [bydlí] se svou tchyní“. (Rut 2:22, 23) Z těchto slov je znovu vidět její výrazná vlastnost — věrná láska. Příklad Rut nás může podnítit, abychom se zamysleli, zda ctíme rodinná pouta, a to tak, že své blízké věrně podporujeme a poskytujeme jim potřebnou pomoc. Jehova si takových projevů lásky vždy všimne.

Tvoří Noemi a Rut skutečnou rodinu? V některých kulturách se za skutečnou rodinu pokládá jenom taková, kde jsou zastoupeny všechny role — manžel, manželka, syn, dcera, prarodiče a tak dále. Příběh Noemi a Rut nám připomíná, že v Božím lidu mohou i ty nejmenší neúplné rodiny zažívat vřelou a láskyplnou atmosféru díky tomu, že se jejich členové k sobě chovají hezky. Vážíte si toho, jakou rodinu máte? Ježíš svým následovníkům řekl, že pro ty, kdo žádnou rodinu nemají, může být rodinou křesťanský sbor. (Marek 10:29, 30)

Rut paběrkuje na Boazových polích od sklizně ječmene zhruba v dubnu až do sklizně pšenice, která probíhá zhruba v červnu. Jak týdny plynou, Noemi nepochybně hodně přemýšlí o tom, co by mohla pro svou milovanou snachu udělat. V Moabu byla přesvědčená, že jí žádného manžela nenajde. (Rut 1:11–13) Nyní však začíná vidět věci v jiném světle. Obrátí se na Rut s otázkou: „Má dcero, neměla bych ti vyhledat místo odpočinku?“ (Rut 3:1) V těch dnech bylo zvykem, že svému dítěti vybrali partnera rodiče, a pro Noemi se Rut stala skutečnou dcerou. Noemi si pro ni přeje najít „místo odpočinku“, to znamená bezpečí a ochranu, které by jí poskytl vlastní domov a manžel. Co ale pro ni může udělat?

Když se Rut poprvé zmínila o Boazovi, Noemi řekla: „Ten muž je náš příbuzný. Je  jedním z našich výkupců.“ (Rut 2:20) Co to znamenalo? Zákon, který Bůh dal Izraeli, obsahoval láskyplné opatření pro rodiny, které v důsledku chudoby nebo úmrtí zažívaly těžkosti. Pokud žena ovdověla jako bezdětná, bylo to pro ni obzvlášť těžké, protože neexistovali potomci, kteří by nesli manželovo jméno, a to by upadlo v zapomnění. Boží zákon však umožňoval, aby se s vdovou oženil bratr mrtvého manžela a zplodil s ní dědice, který by nesl jméno zesnulého a staral se o rodinný majetek. * (5. Mojžíšova 25:5–7)

Noemi Rut vysvětluje, jak chce pro ni toto opatření využít. Mladá žena je nepochybně velmi překvapená. Izraelský zákon je pro ni zřejmě ještě nový, takže mnohé zvyky dosud nezná. Má však k Noemi velkou úctu, a tak pozorně naslouchá každému jejímu slovu. To, co jí Noemi radí, jí může připadat nevhodné a trapné, nebo možná i ponižující. Přesto ale souhlasí a poddajně slibuje: „Všechno, co mi říkáš, učiním.“ (Rut 3:5)

Pro mladé lidi je někdy těžké naslouchat radám těch, kdo jsou starší a zkušenější. Je pro ně snadné říct si, že ti starší ve skutečnosti nerozumí náročným situacím a problémům, se kterými se potýkají. Pokora, kterou projevila Rut, nám však ukazuje, že naslouchat moudrosti těch, kdo jsou starší, milují nás a chtějí pro nás to nejlepší, může být velmi užitečné. Jakou radu Rut od  Noemi vlastně dostala? A když ji poslechla, skutečně jí to přineslo odměnu?

Ten večer Rut odchází k mlatu. Byla to rovná plocha z udusané hlíny, kam si mnozí zemědělci nosili obilí, aby ho mlátili a převívali. Toto místo obvykle bývalo na svahu nebo na vrcholku kopce, kde k večeru víc foukalo. K tomu, aby ženci oddělili zrno od plev a slámy, používali velké vidle nebo převívací lopatu, pomocí nichž vyhazovali obilí vzhůru. Plevy, které byly lehčí, vítr odnesl, zatímco těžší zrna spadla na zem.

Rut pokradmu sleduje, jak se navečer práce chýlí ke konci. Boaz dohlíží na převívání svého obilí, kterého je nakonec velká hromada. Poté co se dosyta nají, lehne si ke kraji hromady. Byl to zjevně běžný zvyk, jehož cílem možná bylo chránit cenné zrní před zloději a záškodníky. Rut vidí, jak se Boaz ukládá ke spánku. Nastává čas, aby uskutečnila plán, který Noemi vymyslela.

S bušícím srdcem se pokradmu přiblíží k Boazovi. Vidí, že tvrdě spí. Přesně jak Noemi řekla, odkryje ho u nohou a lehne si. Pak čeká. Čas plyne. Musí jí to připadat jako věčnost. Nakonec se kolem půlnoci Boaz začne budit. Chvěje se chladem, a tak se natáhne, aby si přikryl nohy. Pak si všimne, že tam někdo je. Biblická zpráva říká: „Pohleďme, u jeho nohou leží žena!“ (Rut 3:8)

„Kdo jsi?“ ptá se. Rut mu možná třesoucím hlasem odpovídá: „Jsem Rut, tvá otrokyně, a rozestřeš svou suknici přes svou otrokyni, neboť jsi výkupce.“ (Rut 3:9) Někteří lidé se snaží dát jejím skutkům a slovům sexuální podtext. Přehlížejí však dvě jednoduché skutečnosti: Zaprvé, Rut jednala podle tehdejších zvyků a my dnes už mnoha z nich nerozumíme. Bylo by chybou dívat se na to, co udělala, z hlediska dnešních nízkých morálních měřítek. Zadruhé, Boaz reagoval způsobem, který jasně ukazuje, že chování Rut pokládal za cudné a velmi chvályhodné.

Když Boaz promluví, vlídný tón jeho hlasu Rut nepochybně uklidní. Říká: „Kéž ti Jehova požehná, má dcero. Vyjádřila jsi svou milující laskavost v posledním případě lépe než v prvním případě, když nejdeš za mladými muži, ať nízkými, nebo bohatými.“ (Rut 3:10) Slova „v prvním případě“ se týkají věrné lásky, kterou Rut projevila Noemi, když ji doprovázela zpátky do Izraele a starala se o ni. Slova „v posledním případě“ se týkají dané situace. Boaz si uvědomuje, že mladá žena jako Rut mohla hledat manžela mezi mladšími muži, jak bohatými, tak chudými. Chtěla však prokázat dobro nejen Noemi, ale také jejímu zemřelému manželovi, aby se jeho jméno zachovalo. Není divu, že nesobeckost této mladé ženy udělala na Boaze hluboký dojem.

Boaz pokračuje: „A teď se, má dcero, neboj. Vše, co říkáš, pro tebe udělám, protože každý v bráně mého lidu ví, že jsi znamenitá žena.“ (Rut 3:11) Těší ho vyhlídka, že by se Rut mohla stát jeho manželkou, a možná ho ani nepřekvapuje, že je požádán, aby se stal jejím výkupcem. Je to však spravedlivý muž, který se nezaměřuje jenom na své vlastní zájmy. Říká Rut, že existuje jiný výkupce, který je s rodinou Noemina mrtvého manžela spřízněný blíže. Boaz chce nejdřív oslovit jeho a dát mu možnost, aby se s Rut oženil.

Pak Rut vybídne, aby si lehla a odpočívala. Nad ránem se má nenápadně vrátit domů. Boaz chce chránit její i svou pověst, protože lidé by mohli nesprávně usoudit, že  došlo k nějaké nemravnosti. Rut si znovu lehne k jeho nohám a je už klidnější, když ví, že na její žádost reagoval tak laskavě. Potom, než se rozední, Boaz naplní její plášť štědrou mírou ječmene a ona se vrací do Betléma.

Rut jistě pociťuje velké uspokojení, když přemýšlí o tom, co Boaz řekl — že ji lidé pokládají za znamenitou ženu. Za touto pověstí nepochybně byla její velká touha poznat Jehovu a sloužit mu. Projevila také velkou laskavost a ohleduplnost vůči Noemi a jejímu lidu, když se ochotně přizpůsobila kultuře a zvykům, které pro ni jistě byly cizí. Její víru můžeme napodobit tím, že budeme mít hlubokou úctu k druhým a k jejich kultuře a zvykům. Tak i my získáme vynikající pověst.

Když Rut přijde domů, Noemi se jí ptá: „Kdo jsi, má dcero?“ Možná tuto otázku položila proto, že bylo ještě šero, ale zřejmě také chtěla vědět, zda je Rut pořád nezadaná vdova, nebo zda už má reálnou vyhlídku na manželství. Rut ji rychle vypráví, co se mezi ní a Boazem událo. Také jí předává Boazův štědrý dar. * (Rut 3:16, 17)

Noemi moudře radí Rut, aby ten den zůstala doma a nešla paběrkovat na pole. Ujišťuje ji: „Ten muž nebude mít klid, dokud  dnes s tou záležitostí neskoncuje.“ (Rut 3:18)

Co se týče Boaze, Noemi měla pravdu. Jde do městské brány, kde se obvykle setkávají starší muži města, a čeká, dokud tudy nebude procházet onen bližší příbuzný. Před svědky mu nabízí možnost být výkupcem a oženit se s Rut. Ten muž to však odmítá, protože by tím ohrozil své vlastní dědictví. Pak Boaz před svědky prohlašuje, že vykoupí majetek Noemina zemřelého manžela Elimeleka a ožení se s Rut, vdovou po jejich synu Machlonovi. Vyjadřuje naději, že díky tomu „jméno mrtvého muže bude pozdviženo nad jeho dědictvím“. (Rut 4:1–10) Je to opravdu čestný a nesobecký člověk.

Pak si Boaz bere Rut za manželku. Dále čteme: „Jehova . . . dal, aby počala, a porodila syna.“ Betlémské ženy žehnají Noemi a chválí Rut, protože je pro Noemi lepší než sedm synů. Dozvídáme se, že později se Rutin syn stal předkem významného krále Davida. (Rut 4:11–22) A David zase byl předkem Ježíše Krista. (Matouš 1:1) *

Narození dítěte bylo požeháním jak pro Rut, tak pro Noemi, která jí ho pomáhala vychovávat, jako by bylo její vlastní. Příběh těchto dvou žen je působivou připomínkou toho, že Jehova si všímá všech, kdo s pokorou tvrdě pracují, aby se o sebe postarali, a věrně slouží s jeho vyvoleným lidem. Bůh vždy odmění lidi, kteří si u něj vytvářejí dobré jméno, tak jako to udělal v případě Rut.