1., 2. Jakou radu dal Ježíš apoštolům a proč?

V ROCE 32 n. l., když Ježíš sloužil v oblasti Galileje, se apoštolové začali dohadovat, kdo z nich je nejvýznamnější. Evangelista Lukáš o tom napsal: „Začali [mezi sebou] uvažovat, kdo by z nich byl největší. Ježíš, který znal uvažování jejich srdce, vzal malé dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: ‚Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá také mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal. Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.‘“ (Luk. 9:46–48) Ježíš trpělivě, ale důsledně pomáhal apoštolům, aby chápali, proč je důležité být pokorný.

² Byla Ježíšova rada, že se mají chovat jako menší, v souladu s hodnotami, které Židé v prvním století uznávali? V jednom díle se o postojích v tehdejší společnosti uvádí: „Otázka, kdo je větší, vyvstávala v jakékoli situaci; připisovat každému čest, jež mu náležela, bylo podstatnou věcí, která neustále zaměstnávala mysl lidí.“ (Theological Dictionary of the New Testament) Ježíš však apoštoly vybízel, aby smýšleli jinak.

3. (a) Co to znamená být menší a proč to může být obtížné? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

³ Řecký výraz přeložený jako „menší“ označuje člověka, který je skromný, pokorný, ponížený, nevýznamný nebo ne příliš vážený a vlivný. Svá slova Ježíš dokreslil tím, že apoštolům poukázal na malé dítě. Jeho vybídka je dnes pro pravé křesťany stejně praktická jako v prvním století. Přinejmenším v některých situacích totiž může  být i pro nás obtížné, abychom se chovali jako menší. Rysem lidské povahy je sklon k pýše, a tak by se nám mohlo stát, že budeme usilovat o významné postavení. Také duch světa, který se vyznačuje soutěživostí, by nás mohl podněcovat, abychom se zaměřovali na sebe, měli ostré lokty nebo manipulovali s druhými. Co nám tedy pomůže, abychom byli pokorní? Co to znamená, že ten, kdo je mezi námi menší, je velký? A ve kterých oblastech bychom se měli usilovně snažit, abychom jednali pokorně?

4., 5. Jak se můžeme naučit pokoře? Uveď příklad.

⁴ Co nám pomůže, abychom byli pokorní? Můžeme například přemýšlet o tom, jak nás Jehova převyšuje. V Bibli čteme: „Jeho porozumění se nedá vypátrat.“ (Iz. 40:28) O Jehovově velkoleposti apoštol Pavel napsal: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho soudy a jak nevysledovatelné jsou jeho cesty!“ (Řím. 11:33) Je pravda, že Pavel zaznamenal tato slova téměř před 2 000 lety a od té doby se lidské vědomosti v řadě oblastí značně rozšířily, ale jeho výrok stále platí. Bez ohledu na to, kolik toho víme, existuje nekonečně mnoho informací, které se o Jehovovi, jeho dílech a způsobu jednání ještě můžeme dozvědět. To by nás mělo vést k pokoře.

⁵ Tento přístup pomohl Leovi. * Pokorný člověk se z něj stal tehdy, když pochopil, že není v lidských možnostech plně prozkoumat Boží cesty. Jako mladý byl uchvácen vědou. Přál si porozumět vesmíru, a tak studoval astrofyziku. Došel k důležitému závěru: „V průběhu studia jsem si uvědomil, že současné vědecké teorie nám samy o sobě asi nepomohou, abychom vesmír plně pochopili. A tak jsem začal studovat práva.“ Leo se časem stal státním žalobcem a potom soudcem. Později společně s manželkou studoval Bibli se svědky Jehovovými, přijal pravdu a zasvětil se Jehovovi. Co mu pomáhá, aby byl pokorný, přestože má tak rozsáhlé vědomosti? Leo bez váhání odpovídá: „Uvědomuji si, že ať už o Jehovovi a vesmíru máme jakkoli velké poznání, vždycky je víc toho, co nevíme.“

6., 7. (a) Proč můžeme říct, že Jehova je pokorný? (b) Jak může Boží pokora někoho učinit velkým?

 ⁶ Dalším faktorem, který nám pomáhá, abychom byli pokorní, je skutečnost, že sám Jehova je pokorný. Čteme například, že „jsme . . . Boží spolupracovníci“. (1. Kor. 3:9) Jen si to představme, Jehova, nejvyšší bytost ve vesmíru, nám projevuje úctu tím, že nám dává příležitost kázat dobrou zprávu, která je zapsaná v jeho Slově. Je to sice on, kdo působí, že semena rostou, ale poctil nás tím, že nám dovoluje, abychom je zasévali a zalévali. (1. Kor. 3:6, 7) Jehova je opravdu úžasným vzorem pokory. Každého z nás by to mělo mocně podněcovat, abychom se chovali jako menší.

⁷ Boží pokora měla obrovský vliv na žalmistu Davida. K Jehovovi se modlil: „Dáš mi svůj štít záchrany a tvá pokora mě činí velkým.“ (2. Sam. 22:36) David si uvědomoval, že má v Izraeli významné postavení proto, že se k němu Bůh pokorně sklonil, aby mu věnoval pozornost. (Žalm 113:5–7) My bychom to měli vnímat stejně. Máme snad nějaké vlastnosti, schopnosti či výsady, které bychom nepřijali od Jehovy? (1. Kor. 4:7) Jak jsme se zmínili v úvodu, člověk, který se chová jako menší, bude velký. (Luk. 9:48) V jakém smyslu? Díky pokoře se totiž pro Jehovu stává cennějším služebníkem. Uvažujme, proč to tak je.

8. Jaký vliv má pokora na náš postoj k Jehovově organizaci?

⁸ Pokora je nezbytná k tomu, abychom byli v Boží organizaci spokojení a spolupracovali se sborem. To je dobře vidět z toho, co prožila Petra, mladá žena, kterou vychovali křesťanští rodiče. Chtěla si dělat věci po svém, a sbor opustila. O několik let později se však vrátila. Teď je šťastná, že může patřit k Božímu lidu, a horlivě podporuje sborové uspořádání. V čem se její postoj změnil? Vysvětluje: „K tomu, abych se v Boží organizaci cítila dobře, jsem potřebovala pochopit a rozvíjet především dvě vlastnosti — pokoru a skromnost.“

9. Jaký postoj má pokorný člověk k duchovnímu pokrmu a proč se díky tomu stává hodnotnějším v Božích očích?

⁹ Pokorný člověk si ze srdce váží Jehovových darů, včetně duchovního pokrmu. Pilně proto studuje Bibli a se zaujetím si čte Strážnou věž a Probuďte se! Také má ve zvyku si přečíst každou novou publikaci, než ji zařadí do své knihovničky. Když svou pokoru a vděčnost dáváme najevo tím, že biblickou literaturu čteme a studujeme, pomáhá nám to v duchovním růstu. A Jehova nás pak může víc používat ve svaté službě. (Hebr. 5:13, 14)

10. Jak se můžeme ve sboru chovat jako menší?

¹⁰ Ten, kdo se chová jako menší, se stává velkým, neboli cennějším pro Jehovu, ještě v dalším ohledu. V každém sboru jsou pod vedením svatého ducha způsobilí muži jmenováni, aby sloužili jako starší. Mají na starosti organizaci sborových shromáždění a kazatelské služby a věnují se pastýřské péči. Jestliže se chováme jako menší  a pokorně je podporujeme, přispíváme tím k radosti, pokoji a jednotě ve sboru. (Přečti Hebrejcům 13:7, 17.) A pokud jsme staršími či služebními pomocníky, jistě s pokorou děkujeme Jehovovi za to, že nám takovou výsadu svěřil.

11., 12. Proč bychom se měli vyvarovat postojů a chování, které jsou ve světě běžné?

¹¹ Ten, kdo se chová jako menší, je díky pokoře větší také v tom smyslu, že je povzbuzením pro druhé. Ježíš musel svým učedníkům připomenout, aby se chovali jako menší, protože někteří z nich byli ovlivněni postoji, které převládaly v tehdejší společnosti. (Luk. 9:46) Mohlo by se něco takového stát i nám? Možná si začneme myslet, že jsme lepší než naši spoluvěřící, nebo se budeme dívat svrchu na lidi mimo křesťanský sbor. Mnozí ve světě jsou ovládaní pýchou a sobectvím, ale my chceme být pokorní a takových postojů se vyvarovat. Pokud to děláme a dáváme na první místo Jehovovu vůli, budeme pro bratry a sestry osvěžující společností.

¹² Když rozumíme tomu, proč Ježíš vybízel své učedníky, aby se chovali jako menší, motivuje nás to, abychom se vždy snažili jednat pokorně. Zamysleme se nyní nad tím, jak to můžeme dělat ve třech konkrétních oblastech.

13., 14. Jak se mohou manžel a manželka chovat jako menší a jak to ovlivní jejich vztah?

¹³ V manželství. Mnozí lidé se dnes tak rázně domáhají svých práv, že tím vlastně zasahují do práv druhých. Ten, kdo se chová jako menší, se však řídí vybídkou, kterou dal apoštol Pavel v dopise Římanům. Napsal: „Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19) Pokorný člověk se snaží, aby měl pokojné vztahy s každým, a to zvlášť se svým manželským partnerem.

¹⁴ Uvažujme o jednom příkladu. Dejme tomu, že manžel a manželka mají rozdílný názor na to, jak trávit volný čas. Manžel je raději doma a v klidu si čte nějakou dobrou knihu. Naproti tomu manželku potěší večeře v restauraci nebo návštěva u přátel. Pokud manžel jedná pokorně a myslí na to, co má ráda manželka, místo aby se zaměřoval výhradně na své záliby, pak pro ni určitě bude snadnější, aby ho měla v úctě. A podobně když manželka bere v úvahu přání svého manžela a nesnaží se za všech okolností prosadit svou, jistě ji za to bude milovat a vážit si jí. Jestliže se oba chovají jako menší, posilují tím své vzájemné pouto. (Přečti Filipanům 2:1–4.)

15., 16. K čemu David povzbuzoval ve 131. žalmu a jak to můžeme uplatňovat ve sboru?

¹⁵ Ve sboru. Mnozí lidé dnes žijí jen pro svá přání a touhy a chtějí je uspokojovat okamžitě. Schází jim trpělivost a nejsou ochotní čekat. Jestliže se chováme jako menší, pomáhá nám to, abychom čekali na Jehovu. (Přečti Žalm 131:1–3.) Výsledkem je požehnání, vnitřní klid, spokojenost a pocit bezpečí. Není divu, že David povzbuzoval  Izraelity, aby na svého Boha trpělivě čekali.

¹⁶ Pokud na Jehovu trpělivě čekáš, můžeš takový pokoj zažívat i ty. (Žalm 42:5) Možná toužíš „po znamenité práci“, a proto usiluješ „o úřad dozorce“. (1. Tim. 3:1–7) Je správné, že děláš všechno, co je v tvých silách, abys umožnil svatému duchu vytvářet v tobě vlastnosti, které dozorce potřebuje. Co když se ti ale zdá, že musíš na výsady čekat déle než jiní bratři? Ten, kdo se chová jako menší, je trpělivý a přitom s radostí slouží Jehovovi, ať už dostane jakýkoli úkol.

17., 18. (a) K čemu to vede, když se dokážeme omluvit a sami ochotně odpouštíme? (b) Jak můžeme uplatnit zásadu z Přísloví 6:1–5?

¹⁷ Ve vztazích s druhými. Pro většinu lidí není jednoduché se omluvit. Boží služebníci se však chovají jako menší, což dávají najevo tím, že jsou ochotní uznat svou chybu a požádat o prominutí. Ochotně také odpouští druhým. Pýcha lidi rozděluje a vyvolává sváry, ale milosrdenství vede k pokoji ve sboru.

¹⁸ Příležitost projevit pokoru a upřímně se omluvit máme například tehdy, když kvůli okolnostem, které nemůžeme ovlivnit, nedodržíme slovo. Možná bychom mohli vinu svalovat na něco nebo někoho jiného, ale jsme-li pokorní, nepřehlížíme své vlastní nedostatky a jsme ochotní je přiznat. (Přečti Přísloví 6:1–5.)

19. Proč bychom měli být vděční za to, že nás Boží Slovo povzbuzuje, abychom se chovali jako menší?

¹⁹ Jsme velmi vděční za to, že nás Boží Slovo povzbuzuje, abychom se chovali jako menší. Nemusí to sice být snadné, ale pokud si uvědomujeme, jaké postavení ve srovnání se Stvořitelem máme, a pokud si vážíme jeho pokory, pomůže nám to, abychom tuto krásnou vlastnost projevovali i my. Díky tomu budeme mít pro Jehovu ještě větší hodnotu. Všichni se proto snažme jednat jako menší.