Přejít k článku

Přejít na obsah

Cti Jehovovo velké jméno

Cti Jehovovo velké jméno

„Budu oslavovat tvé jméno na neurčitý čas.“ (ŽALM 86:12)

1., 2. Jak se svědkové Jehovovi na rozdíl od církví křesťanstva dívají na Boží jméno?

CÍRKVE křesťanstva se jako celek používání Božího jména vyhýbají. V předmluvě k překladu Revised Standard Version se například uvádí, že „používání jakéhokoli vlastního jména pro jednoho a jediného Boha“ je „pro obecnou víru křesťanské církve . . . naprosto nevhodné“.

2 My, svědkové Jehovovi, máme úplně opačný postoj. Jsme hrdí na to, že můžeme být nazýváni Božím jménem a že ho můžeme ctít. (Přečti Žalm 86:12; Izajáše 43:10.) Navíc považujeme za výsadu, že rozumíme významu tohoto jména a chápeme spornou otázku spojenou s jeho posvěcením. (Mat. 6:9) Tato výsada by nám nikdy neměla zevšednět. Uvažujme proto o třech důležitých otázkách: Co to znamená znát Boží jméno? Jak Jehova dostál významu svého velkého jména? A jak můžeme „chodit ve jménu Jehovy“?

CO TO ZNAMENÁ ZNÁT BOŽÍ JMÉNO?

3. Co to znamená znát Boží jméno?

3 Znát Boží jméno zahrnuje mnohem víc než jen vědět, že se Bůh jmenuje Jehova. Znamená to seznámit se s tím, jaký je, poznat jeho vlastnosti, záměr a činnost, například to, jak jedná se svými služebníky. Všechny tyto informace můžeme najít v Bibli a Jehova nás s nimi seznamuje postupně, v souladu s tím, jak uskutečňuje svou vůli. (Přísl. 4:18) Své jméno odhalil už prvnímu lidskému páru, což je vidět z toho, že ho Eva použila, když se jí narodil Kain. (1. Mojž. 4:1) Boží jméno znali i věrní patriarchové Noe, Abraham, Izák a Jákob. Jejich ocenění pro Boží velké jméno se prohlubovalo  s tím, jak jim Jehova žehnal, staral se o ně a objasňoval jim svůj záměr. Význam svého jména Bůh později osvětlil Mojžíšovi.

To, že Mojžíš znal význam Božího jména, posílilo jeho víru

4. Proč se Mojžíš ptal na Boží jméno a proč byly jeho obavy pochopitelné?

4 Přečti 2. Mojžíšovu 3:10–15. Když bylo Mojžíšovi 80 let, dostal od Boha tento závažný pokyn: „Vyvedeš můj lid, izraelské syny, z Egypta.“ Mojžíš na to reagoval uctivou otázkou, která měla hluboký význam. Chtěl vědět, co má Izraelitům říct, až se ho zeptají, jak se Bůh jmenuje. Jelikož Boží jméno už znali, proč se na to Mojžíš ptal? Nepochybně chtěl lépe poznat osobu, která se za tímto jménem skrývá, aby mohl přesvědčit Izraelity, že je Bůh skutečně vysvobodí. Mojžíšovy obavy byly pochopitelné, protože Izraelité byli v otroctví už dlouho a mohli pochybovat o tom, zda je Bůh jejich praotců dokáže z Egypta vyvést. Někteří z nich už dokonce začali uctívat egyptské bohy. (Ezek. 20:7, 8)

5. Jak Jehova objasnil Mojžíšovi význam svého jména?

5 Jak Jehova na Mojžíšovu otázku odpověděl? Mimo jiné řekl: „Tak máš říci izraelským synům: ‚PROKÁŽI SE BÝT mě k vám poslal.‘“ * Pak dodal: „Jehova, Bůh vašich praotců, . . . mě k vám poslal.“ Bůh ukázal, že se stane, čímkoli je zapotřebí, aby uskutečnil svůj záměr. Tak potvrdil, že své sliby vždy splní. Tuto skutečnost ještě zdůraznil prohlášením: „To je mé jméno na neurčitý čas a to je má památka pro generaci za generací.“ Jeho slova jistě musela posílit Mojžíšovu víru a naplnit ho posvátnou bázní.

JEHOVA DOSTÁL VÝZNAMU SVÉHO JMÉNA

6., 7. Jak Jehova dokázal, že je hoden svého jména?

6 Krátce poté co Jehova pověřil Mojžíše, Izraelity opravdu vysvobodil a tak nade vší pochybnost dokázal, že je svého jména hoden. Pokořil Egypťany deseti zničujícími ranami a také odhalil, že egyptští bohové včetně faraona jsou zcela bezmocní. (2. Mojž. 12:12) Pak rozdělil Rudé moře, nechal jím projít izraelský národ a zahubil v něm faraona a jeho vojsko. (Žalm 136:13–15) Když Izraelité, jejichž počet dosáhl nejméně  dvou až tří milionů, putovali „velkou a bázeň vzbuzující pustinou“, Jehova jim poskytoval vodu a jídlo a tak je zachoval naživu. Dokonce způsobil, že se jejich oblečení ani obuv neobnosily. (5. Mojž. 1:19; 29:5) V tom, aby dostál významu svého jedinečného jména, Jehovovi nic nezabránilo. Izajášovi později řekl: „Já — já jsem Jehova a kromě mne není zachránce.“ (Iz. 43:11)

7 Svědkem všech Jehovových podivuhodných skutků v Egyptě a v pustině byl také Mojžíšův nástupce Jozue. Na sklonku svého života proto mohl před ostatními Izraelity s přesvědčením prohlásit: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ (Jozue 23:14) Jehova nezpochybnitelným způsobem prokázal, že je schopen splnit všechny své sliby.

8. Jak Jehova v naší době dokazuje, že je hoden svého jména?

8 Jehova v souladu s významem svého jména uskutečňuje svůj záměr i dnes. Prostřednictvím Ježíše Krista předpověděl, že v posledních dnech se bude dobrá zpráva o Království kázat „po celé obydlené zemi“. (Mat. 24:14) Kdo jiný než všemohoucí Bůh by mohl takové dílo předpovědět a také zajistit, aby se vykonalo, a to navíc pomocí „nevzdělaných a obyčejných“ lidí? (Sk. 4:13) Když se kazatelské činnosti věnujeme, podílíme se tím na splňování tohoto biblického proroctví. Ctíme našeho Otce a ukazujeme, že to myslíme vážně, když se modlíme v duchu slov: „Ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10)

JEHO JMÉNO JE VELKÉ

Faraon nechtěl uznat, že Jehova je pravý Bůh

9., 10. Jak Jehova při jednání s Izraelem dále prokazoval, že je hoden svého jména?

9 Krátce po vyjití Izraelitů z Egypta se Jehova pro svůj lid stal ještě něčím jiným. Na základě smlouvy Zákona se stal jejich „manželským vlastníkem“ a ochotně na sebe vzal veškerou odpovědnost s tím spojenou. (Jer. 3:14) Izraelité byli jeho symbolickou manželkou, lidem, který nosil jeho jméno. (Iz. 54:5, 6) Když se mu s radostí podřizovali a řídili se jeho přikázáními, Jehova jednal jako dokonalý manžel. Žehnal jim, pečoval o ně a staral se o to, aby žili v míru. (4. Mojž. 6:22–27) Jehovovo velké jméno díky tomu proslulo  mezi národy. (Přečti 5. Mojžíšovu 4:5–8; Žalm 86:7–10.) Během celých izraelských dějin se proto mnoho cizinců přidalo k pravému uctívání. Svým jednáním vyjádřili to, co Moabka Rut řekla Noemi: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rut 1:16)

10 Během následujících asi 1 500 let se při jednání s Izraelity projevily ještě další rysy Jehovovy osobnosti. Navzdory vzpurnému postoji svého lidu Jehova znovu a znovu potvrzoval, že je milosrdný a „pomalý k hněvu“. Měl s nimi mimořádnou trpělivost. (2. Mojž. 34:5–7) Pohár jeho trpělivosti však nakonec přetekl, když zavrhli a zabili jeho Syna. (Mat. 23:37, 38) Doslovný Izrael přestal být národem, který nosil Jehovovo jméno. Většina Židů byla duchovně mrtvá, podobali se uschlému stromu. (Luk. 23:31) Jak to ovlivnilo jejich postoj k Božímu jménu?

11. Jak došlo k tomu, že Boží jméno přestalo být spojováno s židovským národem?

11 Jak ukazují dějiny, Židé časem začali Boží jméno považovat za tak svaté, že ho z pověrčivosti raději nevyslovovali, takže postupně přestalo být s judaismem spojováno. (2. Mojž. 20:7) Jehovu nepochybně bolelo, když viděl, jak se s jeho jménem zachází. (Žalm 78:40, 41) Vzhledem k tomu, že jeho „jméno je Žárlivý“, by však stejně nedovolil, aby jeho jméno nosil lid, který ho zavrhl. (2. Mojž. 34:14) Je z toho jasně vidět, že bychom měli mít Boží jméno ve velké úctě.

NOVÝ NÁROD NAZÝVANÝ BOŽÍM JMÉNEM

12. Kdo se stal národem pro Jehovovo jméno?

12 Jehova prostřednictvím Jeremjáše odhalil svůj záměr uzavřít „novou smlouvu“ s novým národem, duchovním Izraelem. Jeremjáš předpověděl, že všichni jeho členové, „od nejmenšího z nich až po největšího z nich“, budou Jehovu znát. (Jer. 31:31, 33, 34) Toto proroctví se začalo splňovat o Letnicích 33 n. l. Bůh tehdy uvedl v platnost novou smlouvu, na jejímž základě vznikl nový národ, „Boží Izrael“, do kterého patřili Židé i lidé z národů. Bůh z nich udělal „lid pro své jméno“, tedy lid, který je nazýván jeho jménem. (Gal. 6:16; přečti Skutky 15:14–17; Mat. 21:43)

13. (a) Používali křesťané v prvním století Boží jméno? (b) Jak vnímáš to, že můžeš ve službě používat Boží jméno?

13 První křesťané, členové duchovního národa nazývaného Božím jménem, toto jméno bezpochyby používali, například když citovali Hebrejská písma. * V Petrově proslovu k Židům i proselytům z různých národů o Letnicích 33 n. l. zaznělo Boží jméno několikrát. (Sk. 2:14, 20, 21, 25, 34) Křesťané v prvním století Jehovu ctili, a on proto žehnal jejich kazatelské činnosti. A podobně žehná i naší službě, když jeho jméno hrdě oznamujeme, a pokud je to možné, ukazujeme ho lidem v jejich vlastní Bibli. Seznamujeme je s pravým Bohem, což je pro nás i pro ně velká čest. Mohou tak navázat jedinečné přátelství se svým Stvořitelem, které mohou prohlubovat a které může trvat navždy.

14., 15. Jak Jehova ochránil své jméno i navzdory odpadlictví?

14 Zejména po smrti apoštolů začalo  do křesťanského sboru pronikat odpadlictví. (2. Tes. 2:3–7) Falešní učitelé dokonce převzali židovskou tradici a Božímu jménu se vyhýbali. Dovolil ale Jehova, aby jeho slavné jméno upadlo v zapomnění? Rozhodně ne. To, jak se přesně vyslovovalo, dnes sice nevíme, ale přesto zůstalo zachováno. Objevovalo se v různých překladech Bible a také v dílech biblických učenců. Například v roce 1757 Charles Peters napsal, že na rozdíl od mnoha titulů je jméno Jehova „zřejmě nejvýstižnějším vyjádřením samotné Boží podstaty“. V knize o uctívání Boha od Hoptona Haynese, která vyšla v roce 1797, začínala 7. kapitola slovy: „JEHOVA, pro Židy vlastní jméno BOHA, jehož jediného uctívali, stejně jako Kristus a jeho apoštolové.“ Henry Grew (1781–1862) Boží jméno nejen používal, ale také si uvědomoval, že bylo pohaněno, a musí být proto posvěceno. Boží jméno používal i Charles T. Russell a jeho spolupracovník George Storrs (1796–1879).

15 Zvlášť významný byl rok 1931. Mezinárodní badatelé Bible, jak se tehdy nazýval Boží lid, totiž přijali biblické jméno svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) Celému světu tím dali jasně najevo, že hrdě slouží jedinému pravému Bohu, nazývají se jeho jménem a radostně toto jméno chválí. (Sk. 15:14) Když přemýšlíme o tom, jak Jehova své jméno chránil, připomíná nám to jeho slova zaznamenaná u Malachiáše 1:11: „Od východu slunce až po jeho západ bude . . . mé jméno veliké mezi národy.“

CHOĎME V JEHOVOVĚ JMÉNU

16. Jak bychom měli pohlížet na to, že můžeme být nazýváni Božím jménem?

16 Prorok Micheáš napsal: „Všechny národy, ty budou . . . chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Mich. 4:5) Tím, že Jehova dovolil badatelům Bible, aby se nazývali jeho jménem, jim nejen prokázal velkou čest, ale také je ujistil o svém schválení. (Přečti Malachiáše 3:16–18.) A co ty? Snažíš se ze všech sil „chodit ve jménu Jehovy“? Chápeš plně, co to znamená?

17. Co to znamená chodit v Božím jménu?

17 Chodit v Božím jménu obnáší nejméně tři věci. Za prvé, oznamovat ho druhým, protože jedině ten, kdo „vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. (Řím. 10:13) Za druhé, napodobovat Jehovovy vlastnosti, zejména jeho lásku. (1. Jana 4:8) A za třetí, řídit se jeho spravedlivými měřítky, abychom na jeho svaté jméno nepřivedli pohanu. (1. Jana 5:3) Jsi rozhodnutý „chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas“?

18. Na co se ti, kdo ctí Jehovovo velké jméno, mohou těšit?

18 Všichni, kdo Jehovu přehlížejí, nebo mu dokonce odporují, budou zakrátko muset uznat jeho svrchovanost. (Ezek. 38:23) Budou mezi ně patřit i ti, kdo mají podobný postoj jako faraon, který řekl: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas?“ Faraon byl donucen poznat, jakým Bohem Jehova je. (2. Mojž. 5:1, 2; 9:16; 12:29) My jsme se sami rozhodli, že Jehovu poznáme. Hrdě se nazýváme jeho jménem a posloucháme ho. Těšíme se na to, až se splní slib ze Žalmu 9:10: „Ti, kdo znají tvé jméno, budou v tebe důvěřovat, neboť, Jehovo, jistě neopustíš ty, kdo tě hledají.“

^ 5. odst. Boží jméno je tvar hebrejského slovesa, které má význam „stát se“. Jméno „Jehova“ proto znamená „Působí, že se stane“. (1. Mojž. 2:4, ppč.)

^ 13. odst. Hebrejský text, který měli křesťané v prvním století k dispozici, obsahoval tetragrammaton. Podle všeho obsahovaly tetragrammaton i rané kopie Septuaginty, Hebrejských písem přeložených do řečtiny.