1. V jakém smyslu byl Jehova prvním a nejvýznamnějším evangelistou?

EVANGELISTA je ten, kdo druhým sděluje dobrou zprávu. Prvním a nejvýznamnějším evangelistou byl Jehova Bůh. Ihned potom co se proti němu naši prarodiče vzbouřili, oznámil dobrou zprávu, že had, tedy Satan Ďábel, bude zničen. (1. Mojž. 3:15) Během následujících staletí Jehova věrné muže inspiroval, aby zapsali podrobnosti o tom, jak bude jeho jméno očištěno od pohany, jak budou odstraněny škody způsobené Satanem a jak lidé mohou znovu získat to, co Adam s Evou ztratili.

2. (a) Jakou úlohu při oznamování dobré zprávy plní andělé? (b) V čem dal Ježíš všem evangelistům vynikající příklad?

² Úlohu evangelistů plní také andělé. Dobrou zprávu jednak ohlašují sami a jednak v tom pomáhají lidem. (Luk. 1:19; 2:10; Sk. 8:26, 27, 35; Zjev. 14:6) Totéž můžeme říct o archandělu Michaelovi. Když byl na zemi jako člověk, dal všem lidským evangelistům vynikající příklad. Oznamování dobré zprávy totiž pro Ježíše bylo tím nejdůležitějším v životě. (Luk. 4:16–21)

3. (a) Co je tou dobrou zprávou, kterou lidem přinášíme? (b) O kterých otázkách chceme jako evangelisté uvažovat?

³ Ježíš svým učedníkům přikázal, aby také oni byli evangelisty. (Mat. 28:19, 20; Sk. 1:8) A apoštol Pavel dal svému spolupracovníku Timoteovi tuto vybídku: „Konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ (2. Tim. 4:5) Co je tou dobrou zprávou, kterou jako Ježíšovi následovníci ohlašujeme? Patří k ní povzbudivé ujištění, že náš nebeský Otec Jehova nás miluje. (Jan 3:16; 1. Petra 5:7) Lásku nám projevuje zejména prostřednictvím svého království. Rádi proto druhým říkáme, že každý, kdo se tomuto království podřizuje, kdo poslouchá Boha a jedná správně, může být Božím přítelem. (Žalm  15:1, 2) Jehovovým záměrem je odstranit veškeré utrpení i bolestné vzpomínky. To je opravdu dobrá zpráva! (Iz. 65:17) Uvažujme teď o dvou důležitých otázkách: Proč je nezbytné, aby lidé v dnešní době slyšeli dobrou zprávu? A jak můžeme svou úlohu evangelistů plnit úspěšně?

4. Jaké lži lidé slýchají o Bohu?

⁴ Představ si, že ti někdo říká lži o tvém otci. Tvrdí, že tebe i rodinu opustil, že se o tebe nezajímal a že byl tajnůstkářský a krutý. Dokonce tě chce přesvědčit, že už zemřel, a tak nemá cenu, abys po něm pátral. Podobné lži mnozí slýchají o Bohu. Dozvídají se, že Bůh je tajemný, nepoznatelný nebo krutý. Představitelé některých náboženství například prohlašují, že trestá hříšníky věčným trýzněním v pekle. Další říkají, že na lidi sesílá přírodní katastrofy. Označují je jako trest od Boha, přestože při nich umírají lidé dobří i špatní.

5., 6. Jaký vliv má na lidi evoluční teorie a falešné nauky?

⁵ Jiní lidé tvrdí, že Bůh vůbec neexistuje. Uvažujme například o evoluční teorii. Mnoho jejích zastánců je přesvědčeno, že život vznikl bez přičinění inteligentního Stvořitele. Někteří dokonce prohlašují, že člověk je v podstatě zvíře, a že se tedy nemůžeme divit, když se lidé chovají živočišně. Tvrdí, že když silní utlačují slabé, jednají zkrátka v souladu s takzvanými přírodními zákony. Mnozí si proto myslí, že nespravedlnost bude na světě vždycky. Ti, kdo věří v evoluci, tedy nemají žádný spolehlivý základ pro naději.

⁶ Evoluční teorie a falešné nauky jednoznačně přispívají k žalostnému stavu, ve kterém v těchto posledních dnech lidstvo je. (Řím. 1:28–31; 2. Tim. 3:1–5) Tyto názory nepřinášejí nic pozitivního. Naopak, jak napsal apoštol Pavel, přispívají k tomu, že jsou lidé „myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu“. (Ef. 4:17–19) Navíc vedou k tomu, že nepřijímají dobrou zprávu, která od Boha pochází. (Přečti Efezanům 2:11–13)

7., 8. Jedině díky čemu mohou lidé plně pochopit dobrou zprávu?

⁷ Aby se lidé mohli smířit s Bohem, musí být nejprve přesvědčeni o tom, že existuje a že je dobré vytvořit si k němu blízký vztah. Pokud jim chceme pomoci dojít k tomuto závěru, můžeme je povzbudit, aby upřímně přemýšleli o jeho výtvorech. Díky tomu mohou pochopit, že je moudrý a mocný. (Řím. 1:19, 20) Jak ale lidem pomoci, aby na Boží stvořitelská díla pohlíželi s obdivem? Můžeme k tomu využít brožury Byl život stvořen? a Vznik života — Pět otázek, které stojí za odpověď. Samotným zkoumáním stvoření však člověk nezíská odpověď na řadu závažných otázek, jako například: Proč Bůh připouští utrpení? Jaký je Boží záměr se zemí? Zajímá se Bůh o mě osobně?

⁸ Plně pochopit dobrou zprávu o Bohu a jeho záměru mohou lidé jedině díky studiu Bible. Považujeme za velkou čest, že jim při hledání odpovědí můžeme pomáhat. K tomu, abychom zapůsobili na jejich srdce, však nestačí jen sdělovat jim fakta — musíme se snažit je o pravdě přesvědčit. (2. Tim. 3:14) I v tomto ohledu je pro nás užitečný příklad Ježíše. Díky čemu byl ve své službě tak úspěšný? Jedním z důvodů bylo  to, že uměl klást otázky. Jak ho v tom můžeme napodobovat?

9. Co musíme dělat, abychom mohli lidem duchovně pomoci?

⁹ Proč bychom měli podobně jako Ježíš klást lidem v kazatelské službě otázky? Uvažuj o následující situaci: Lékař ti řekne, že pro tebe má dobrou zprávu. Ze své nemoci se můžeš uzdravit, pokud budeš ochotný podstoupit náročnou operaci. Budeš mu věřit? Možná ano. Co kdyby ti ale takové ujištění dal ještě před tím, než by se zeptal, co tě vlastně trápí? V tom případě by si tvou důvěru asi nezískal. Ani ten nejlepší lékař ti totiž nemůže pomoci, když se tě nejprve nevyptá, jakými příznaky trpíš. Podobně pokud máme lidem pomoci, aby přijali dobrou zprávu o Božím království, musíme se naučit klást správné otázky. Pouze když dobře chápeme jejich duchovní stav, můžeme pro ně něco udělat.

10., 11. Jaký užitek přináší to, když napodobujeme Ježíšův způsob vyučování?

¹⁰ Ježíš věděl, že díky otázkám může učitel svého žáka lépe poznat a zároveň mu pomoci, aby se zamyslel a vyjádřil svůj názor. Když chtěl Ježíš svým učedníkům vysvětlit, jak je důležitá pokora, nejprve jim dal otázku, která je vedla k zamyšlení. (Mar. 9:33) Aby Petra naučil uvažovat o zásadách, položil mu otázku a dal mu na výběr z několika možností. (Mat. 17:24–26) A když se chtěl dozvědět, co mají jeho učedníci v srdci, pomocí několika otázek odhalil jejich smýšlení. (Přečti Matouše 16:13–17.) Ježíš se nespokojil s tím, že by posluchačům sděloval určitá fakta. Vhodnými otázkami působil na jejich srdce a povzbuzoval je, aby přijali dobrou zprávu a udělali v životě potřebné změny.

¹¹ Pokud stejně jako Ježíš dobře používáme otázky, přináší to užitek nejméně ve třech směrech: zjistíme, jak můžeme lidem co nejlépe pomoci, překonáme námitky, které by mohly vést k ukončení rozhovoru, a pokorným lidem ukážeme, jak se uvedené myšlenky týkají jich osobně. Uvažujme teď o třech situacích, v nichž mohou vhodné otázky vést k vynikajícím výsledkům.

12.–14. Jak můžeš svému dítěti pomáhat, aby dokázalo o své víře mluvit s přesvědčením? Uveď příklad.

¹² První situace: Pokud jsi rodič, představ si, že za tebou přijde tvůj dospívající syn a řekne ti, že neví, jak by spolužákům vysvětlil, proč věří ve stvoření. Jestliže mu chceš pomoci, aby o své víře mluvil s přesvědčením, určitě by nebylo moudré začít ho kritizovat nebo mu hned radit, co má dělat. Lepší je napodobit Ježíšův příklad a položit mu několik otázek. Co konkrétně můžeš udělat?

¹³ Například si s ním můžeš přečíst některé úseky z brožury Vznik života — Pět otázek, které stojí za odpověď a potom se ho zeptat, které argumenty mu přijdou nejzajímavější. Povzbuď ho, aby uvažoval, proč je on sám přesvědčen  o existenci Stvořitele a proč chce dělat to, co se Bohu líbí. (Řím. 12:2) Vysvětli mu, že pro to nemusí mít stejné důvody jako ty.

¹⁴ Potom mu řekni, že když si povídá s nějakým spolužákem, může postupovat podobně. Může zmínit několik zajímavých informací o stvoření a potom se ho zeptat, co si o tom myslí. Může ho například poprosit, aby si přečetl rámeček na straně 21 v brožuře Vznik života, a pak se ho zeptat: „Myslíš, že DNA opravdu dokáže pojmout víc informací než počítač?“ Spolužák pravděpodobně odpoví, že ano. Potom tvůj syn může říct: „A není tedy logické, že když někdo vymyslel počítač, musel někdo vymyslet i DNA?“ K tomu, aby se tvému synovi mluvilo o víře lépe, mu může pomoci, když si spolu čas od času vyzkoušíte, jak by mohl v různých situacích reagovat. Pokud ho budeš školit, aby uměl dobře používat otázky, pomůžeš mu tím úspěšně plnit úlohu evangelisty.

15. Jak můžeme vhodnými otázkami pomoci někomu, kdo nevěří v Boha?

¹⁵ Druhá situace: V kazatelské službě se často setkáme s někým, kdo o existenci Boha pochybuje nebo nám přímo řekne, že je ateista. To ale nemusí znamenat konec rozhovoru. Můžeme se takového člověka zeptat, jak dlouho už ateistou je a na základě čeho tento názor přijal. Potom co si vyslechneme jeho odpověď a oceníme, že o této otázce uvažoval, můžeme se ho zeptat, zda by byl ochotný přečíst si nějaké informace o stvoření. Pokud je oslovený člověk přístupný jiným názorům, pravděpodobně bude souhlasit. Pak mu můžeme nabídnout brožuru Byl život stvořen? nebo  Vznik života — Pět otázek, které stojí za odpověď. Taktními a laskavými otázkami můžeme zapůsobit na jeho srdce, aby bylo k dobré zprávě vnímavější.

16. Proč bychom se neměli spokojit s tím, že náš zájemce čte odpovědi přímo z publikace?

¹⁶ Třetí situace: Když s někým vedeme biblické studium, mohli bychom být v pokušení po něm chtít, aby na otázky odpovídal přesně tak, jak je to uvedeno v publikaci. Takovým přístupem bychom ale mohli brzdit jeho duchovní pokrok. Jak to? Pokud by totiž na otázky odpovídal, aniž by o nich přemýšlel, mohl by být jako rostlina bez dostatečně silných kořenů. Kdyby se potom setkal s odporem, bylo by pro něj těžké držet se pravdy. (Mat. 13:20, 21) Je proto zapotřebí, abychom se zájemce ptali, co si o uvedených informacích myslí. Snaž se zjistit, zda s nimi souhlasí nebo ne, a především proč. Potom mu pomoz, aby uvažoval o biblických verších a díky tomu nakonec sám došel ke správným závěrům. (Hebr. 5:14) Jestliže používáme vhodné otázky, je větší šance, že naši zájemci budou ve víře pevně zakořeněni a budou schopni odolávat těm, kdo jim odporují nebo se je snaží oklamat. (Kol. 2:6–8) Jakým dalším způsobem můžeme plnit svou úlohu evangelistů?

17., 18. Jak můžeme ve službě dobře spolupracovat?

¹⁷ Své učedníky Ježíš posílal kázat po dvojicích. (Mar. 6:7; Luk. 10:1) Později se apoštol Pavel zmínil o svých spolupracovnících, kteří s ním zápasili „bok po boku za dobrou zprávu“. (Fil. 4:3) V souladu s tímto biblickým vzorem byl v roce 1953 zahájen program, jehož cílem bylo, aby se zvěstovatelé ve službě vzájemně školili. *

¹⁸ Jak můžeme v kazatelské službě dobře spolupracovat? (Přečti 1. Korinťanům 3:6–9.) Když druhý zvěstovatel čte nějaké verše, sleduj je ve své Bibli. A když on nebo oslovený člověk mluví, pozorně naslouchej. Pokud totiž tvůj spolupracovník nebude vědět, jak na nějakou námitku reagovat, budeš se moci do rozhovoru zapojit. (Kaz. 4:12) Je ale na místě určité varování: Když tvůj spolupracovník rozvíjí určitou argumentaci, odolávej pokušení ho přerušovat. Tvé neovládané nadšení by ho totiž mohlo rozladit a na osloveného člověka působit negativně. Někdy může být vhodné se k rozhovoru připojit a stručně uvést jednu nebo dvě myšlenky. Potom ale svého spolupracovníka nech, ať ve vedení rozhovoru pokračuje.

19. Na co bychom měli pamatovat a proč?

¹⁹ Jak si můžeme ve službě vzájemně pomáhat, když zrovna nevydáváme svědectví? Možná bychom se mohli společně zamyslet nad tím, jak zlepšit úvod, který používáme. O lidech v obvodu se nevyjadřujme negativně. Vyhýbejme se také rozhovorům o chybách svých spolukřesťanů. (Přísl. 18:24) Všichni bychom měli pamatovat na to, že jsme hliněné nádoby. Tím, že nám Jehova svěřil poklad v podobě oznamování dobré zprávy, prokázal nám mimořádnou laskavost. (Přečti 2. Korinťanům 4:1, 7.) Své ocenění pro tento dar dávejme najevo tím, že se snažíme svou úlohu evangelistů plnit co nejlépe.