1., 2. Jakou mimořádnou čest máme a jaké pocity to v tobě vyvolává?

ZÍSKAT ocenění za nějaký významný čin považuje mnoho lidí za velkou čest. Někteří například obdrželi Nobelovu cenu za to, že se snažili nastolit pokoj mezi dvěma znepřátelenými národy. Oč větší poctou je, když některé lidi Bůh používá jako své vyslance nebo zplnomocněnce, aby druhým pomáhali získat k němu pokojný vztah.

² Tuto mimořádnou čest mají pouze svědkové Jehovovi. Pod vedením Boha a Krista lidi prosíme: „Smiřte se s Bohem.“ (2. Kor. 5:20) Jehova nás používá, aby k sobě upřímné jednotlivce přitáhl. Dobrý vztah s Bohem, a tím i naději na věčný život, díky tomu získaly už miliony lidí ve více než 235 zemích. (Tit. 2:11) Horlivě a upřímně zveme každého, „kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života“. (Zjev. 22:17) Svého úkolu si vážíme a přistupujeme k němu zodpovědně, a tak můžeme být označeni jako lid, který je „horlivý pro znamenité skutky“. (Tit. 2:14) Zamysleme se nyní nad tím, jak naše horlivost pro znamenité skutky lidem pomáhá poznat Jehovu. První oblastí je kazatelská služba.

3. Čím si díky Jehovově horlivosti můžeme být jistí?

³ V Izajášovi 9:7 je napsáno, co přinese vláda Božího Syna, a v závěru tohoto verše čteme: „Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.“ Tato slova jasně ukazují, že náš nebeský Otec se o záchranu lidí aktivně zajímá. Jehovova horlivost nás podněcuje k tomu, abychom úkol kázat o Království plnili z celého srdce a s nadšením. Naše silná touha pomoci lidem poznat Boha je tedy odrazem Jehovovy horlivosti.  Jako Boží spolupracovníci jsme rozhodnuti se na oznamování dobré zprávy podílet v co největší míře. Platí to i v tvém případě? (1. Kor. 3:9)

4. V čem je pro nás Ježíš příkladem?

⁴ Dokonalým příkladem horlivosti je také Ježíš. Navzdory odporu se kázání věnoval vytrvale až do bolestivého konce svého pozemského života. (Jan 18:36, 37) S tím, jak se přibližovala doba, kdy měl obětovat svůj život, jeho úsilí pomoci lidem poznat Jehovu ještě zesílilo.

5. V jakém smyslu Ježíš jednal jako vinař z podobenství o fíkovníku?

⁵ Na podzim roku 32 n. l. vyprávěl Ježíš podobenství o muži, jenž měl na vinici fíkovník, který tři roky nenesl žádné ovoce. Vinař dostal pokyn, ať strom podetne. Vyžádal si však čas na to, aby ho ještě mohl okopávat a hnojit. (Přečti Lukáše 13:6–9.) Ovoce Ježíšovy kazatelské činnosti v té době tvořil pouze malý počet učedníků. Ale stejně jako vinař v podobenství o fíkovníku, i Ježíš zbývající čas — zhruba šest měsíců — využil k tomu, aby svou službu v Judeji a Pereji zintenzivnil. Několik dní před smrtí však nad lidmi ze svého národa zaplakal, protože „slyšeli bez odezvy“. (Mat. 13:15; Luk. 19:41)

6. Proč bychom svou kazatelskou službu měli zintenzivnit?

⁶ Dnes žijeme hluboko v čase konce. Je tedy důležité, abychom svou službu zintenzivnili i my. (Přečti Daniela 2:41–45.) To, že patříme ke svědkům Jehovovým, je pro nás velkou ctí. Jako jediní totiž mluvíme o naději na skutečné řešení problémů lidstva. Jedna novinářka nedávno napsala, že na otázku, proč se dobrým lidem stávají špatné věci, neexistuje odpověď. V Bibli však odpovědi na takové otázky jsou a je naší povinností a výsadou mluvit o nich s každým, kdo je ochoten naslouchat. Máme proto pádné důvody, abychom při plnění úkolu, který nám Jehova svěřil, byli „zaníceni duchem“. (Řím. 12:11) Jehova bude naší horlivé službě žehnat a my budeme moci druhým pomáhat, aby ho poznali a zamilovali si ho.

7., 8. Jak můžeme svou obětavostí přinášet čest Jehovovi?

⁷ Apoštol Pavel sloužil Jehovovi navzdory mnoha těžkostem. Zmiňoval se například o „bezesných nocích“ a „časech bez jídla“. (2. Kor. 6:5) Podobnou obětavost projevuje řada bratrů a sester i v dnešní době. Například průkopníci dávají službu na první místo ve svém životě, přestože se o sebe musí v hmotném ohledu sami postarat. Velké oběti přinášejí také misionáři, kteří v zahraničí slouží místním lidem. (Fil. 2:17) Sboroví starší zase někdy na úkor spánku či jídla pečují o Jehovovy ovce. A nezapomínejme ani na bratry a sestry, kteří jsou v pokročilém věku nebo mají vážné zdravotní problémy a musí vynakládat velké úsilí, aby chodili na shromáždění a do služby. Když o těchto Božích služebnících přemýšlíme, naše ocenění pro jejich obětavost roste. Obětavosti pravých křesťanů si navíc všímají i lidé, kteří Jehovu neuctívají.

⁸ Ve svém dopise do redakce britského listu Boston Target jeden čtenář uvedl: „Lidé ztrácí svou víru v náboženství. . . . Co všichni ti duchovní dělají celý den? Určitě nejdou mezi lidi, jako chodil Kristus . . . Jak se zdá, jediným náboženstvím, které se o druhé zajímá, jsou  svědkové Jehovovi, kteří chodí mezi lidi a upřímně se věnují oznamování pravdy.“ Vzhledem k tomu, že lidé ve světě se většinou zaměřují sami na sebe, naše obětavost nezůstává bez povšimnutí a my tak přinášíme čest Jehovovi Bohu. (Řím. 12:1)

9. Co nám pomůže zachovat si horlivost pro službu?

⁹ Co když však máme pocit, že se naše horlivost pro kazatelskou službu vytrácí? Pomůže nám, když se zamyslíme nad tím, čeho Jehova prostřednictvím naší služby dosahuje. (Přečti Římanům 10:13–15.) Aby lidé mohli být zachráněni, musí v Jehovu věřit a vzývat jeho jméno. To však nemohou dělat, pokud jim o Jehovovi neřekneme. Budeme-li na tuto skutečnost pamatovat, pomůže nám to, abychom zůstali horliví pro znamenité skutky a usilovně ohlašovali dobrou zprávu o Království.

10. Jakým dalším způsobem můžeme lidem pomoci, aby chtěli poznat Jehovu?

¹⁰ K tomu, aby lidé chtěli poznat Jehovu, naše horlivost ve službě nestačí. Druhou oblastí, ve které bychom měli být horliví pro znamenité skutky, je naše křesťanské chování. Zdůraznil to apoštol Pavel, když napsal: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo.“ (2. Kor. 6:3) Svou řečí a chováním můžeme zdobit učení Boha, a tak přispívat k tomu, aby pravé uctívání bylo pro lidi přitažlivé. (Tit. 2:10) Mnohé zkušenosti potvrzují, že když druzí pozorují naše chování, přináší to vynikající výsledky.

11. Proč bychom měli přemýšlet nad tím, jak se chováme?

¹¹ Stejně jako naše dobré chování může lidem pomoci, aby chtěli poznat  Boha, naše špatné jednání by je od toho mohlo odradit. Ať už jsme tedy v zaměstnání, doma nebo ve škole, jednejme tak, aby druzí nemohli naší službě ani našemu chování cokoli vyčítat. Pokud bychom svévolně hřešili, mělo by to tragické následky i pro nás osobně. (Hebr. 10:26, 27) Toto vědomí by nás mělo podněcovat, abychom s modlitbou uvažovali o tom, co děláme a jak to působí na druhé. Morální měřítka tohoto světa se neustále snižují, a tak mohou upřímní lidé čím dál jasněji vidět „rozdíl mezi . . . tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil“. (Mal. 3:18) Svým dobrým chováním můžeme lidem pomáhat, aby se smířili s Bohem.

12.–14. Jak může naše vytrvalost ve zkouškách zapůsobit na druhé? Uveď příklad.

¹² Pavel v dopise do Korintu napsal, že při své službě zažíval soužení, obtíže, bití a věznění. (Přečti 2. Korinťanům 6:4, 5.) Když zkouškami procházíme my, naše vytrvalost může druhým pomoci, aby přijali pravdu. Například před několika lety se v jisté oblasti Angoly odpůrci snažili činnost svědků Jehovových potlačit. Zadrželi proto jedny pokřtěné manžele a 30 zájemců, svolali místní lidi a před jejich očima tyto nevinné oběti do krve bičovali. Ušetřeny nebyly ani ženy a děti. Cílem bylo lidi zastrašit a odradit je od toho, aby svědkům naslouchali. Výsledek byl ale přesně opačný — mnozí požádali o biblické studium. Kazatelská činnost dál pokračovala, řada lidí přijala pravdu a Jehova svým služebníkům bohatě žehnal.

¹³ Tento příklad ukazuje, že pokud se pevně zastáváme biblických zásad, může to mít na druhé velký vliv. Odvážný postoj Petra a ostatních apoštolů nepochybně pomohl mnoha lidem, aby se smířili s Bohem. (Sk. 5:17–29) Stejně tak když naši spolužáci, spolupracovníci nebo příbuzní vidí, že se pevně zastáváme toho, co je správné, mohou na pravdu příznivě zareagovat.

¹⁴ Ani v dnešní době neuplyne den, aby někteří z našich bratrů nebyli pronásledováni. Například v Arménii je asi 40 bratrů vězněno kvůli své neutralitě a desítky dalších budou pravděpodobně odsouzeny v následujících měsících. V Eritreji je vězněno 55 svědků, přičemž některým je přes 60 let. V Jižní Koreji je pro svou víru ve vězení asi 700 svědků. Tato nepříznivá situace zde trvá už víc než 60 let. Modleme se za to, aby věrnost našich pronásledovaných bratrů v různých zemích přinesla chválu Bohu a pomohla upřímným lidem poznat pravdu. (Žalm 76:8–10)

15. Uveď zkušenost, ze které je vidět, jak může na druhé zapůsobit naše poctivost.

¹⁵ Na druhé může zapůsobit také naše poctivost. (Přečti 2. Korinťanům 6:4, 7.) Je to vidět třeba z následující zkušenosti: Sestra nastoupila do autobusu a v automatu si kupovala lístek. Její známá jí řekla, že když jede jenom kousek, nemá smysl platit. Sestra ale odpověděla, že je poctivé si lístek koupit, i kdyby to bylo jenom na jednu zastávku. Když její známá vystoupila, obrátil se k sestře řidič a zeptal se: „Vy jste svědek Jehovův?“ „Ano,“ odpověděla, „proč se ptáte?“ „Slyšel jsem, co jste říkala o tom lístku, a vím, že svědkové Jehovovi jsou jedni z mála, kteří jsou vždycky poctiví.“ Po několika měsících přišel k sestře na shromáždění nějaký muž a řekl: „Pamatujete si na mě? Já jsem ten řidič autobusu, který s vámi  mluvil o placení lístku. Když jsem viděl vaši poctivost, rozhodl jsem se, že začnu se svědky studovat Bibli.“ Tím, že jsme poctiví, můžeme lidem pomoci, aby důvěřovali dobré zprávě, kterou jim přinášíme.

16. Proč je tak důležité projevovat křesťanské vlastnosti a jak se naproti tomu chovají mnozí náboženští představitelé?

¹⁶ K tomu, aby lidé chtěli poznat Jehovu, jeho záměr a jeho lid, můžeme přispět také tím, že projevujeme trpělivost, lásku, laskavost a další křesťanské vlastnosti. Postoje a chování pravých křesťanů ostře kontrastují s jednáním lidí, jejichž projevy oddanosti Bohu jsou často pouhou přetvářkou. Někteří náboženští představitelé zbohatli na úkor svých oveček a za jejich peníze si pořídili luxusní domy a auta. Jeden kazatel svému psovi dokonce koupil boudu s klimatizací. Je vidět, že mnozí z těch, kdo se prohlašují za Kristovy následovníky, se ani v nejmenším nedrží zásady „zdarma dávejte“. (Mat. 10:8) Podobně jako vzpurní kněží ve starověkém Izraeli „poučují jen za cenu“ a to, co učí, navíc často ani nevychází z Bible. (Mich. 3:11) Takové pokrytecké jednání jistě nikomu nepomůže, aby se smířil s Bohem.

17., 18. (a) Jak můžeme svým chováním přinášet čest Jehovovi? (b) Proč jsi rozhodnutý zůstat horlivý pro znamenité skutky?

¹⁷ Naše křesťanské učení a dobré skutky mohou na druhé velmi zapůsobit. Jeden průkopník ve službě dům od domu zazvonil na jistou postarší vdovu, která se s ním ale odmítla bavit. Zmínila se jen o tom, že když slyšela zvonek, stála právě v kuchyni na štaflích a snažila se vyměnit žárovku. „Tohle byste radši neměla dělat sama,“ řekl bratr. Pozvala ho tedy dál, bratr vyměnil žárovku a odešel. Když se o tom dozvěděl její syn, udělalo to na něj takový dojem, že se rozhodl bratra najít a poděkovat mu. Nakonec přijal nabídku biblického studia.

¹⁸ Proč jsi rozhodnutý zůstat horlivý pro znamenité skutky? Možná tě motivuje vědomí, že když jsi horlivý v kazatelské službě a děláš věci v souladu s Boží vůlí, přinášíš tím Jehovovi čest a můžeš druhým pomoci získat záchranu. (Přečti 1. Korinťanům 10:31–33.) Dalším důvodem může být tvoje touha dávat najevo svou lásku k Bohu a k lidem. (Mat. 22:37–39) Pokud i nadále budeme projevovat horlivost pro znamenité skutky, budeme zažívat radost a uspokojení. Navíc se můžeme těšit na dobu, kdy všichni lidé budou horlivě uctívat a chválit našeho Stvořitele, Jehovu.