1., 2. (a) Na základě čeho ses rozhodl sloužit Bohu? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

PATŘÍME k milionům lidí, kteří se moudře rozhodli sloužit Jehovovi a věrně následovat Ježíše Krista. (Mat. 16:24; 1. Petra 2:21) To, že jsme se zasvětili Bohu, nebereme na lehkou váhu. Své rozhodnutí jsme nezaložili na povrchní znalosti několika veršů, ale na důkladném studiu Bible, které posílilo naši víru. Dozvěděli jsme se při tom o dědictví, které Jehova připravil pro ty, kdo přijímají poznání o něm a o Ježíši Kristu. (Jan 17:3; Řím. 12:2)

² Pokud si máme dobrý vztah s Jehovou udržet, musíme se rozhodovat tak, abychom mu dělali radost. V tomto článku si proto rozebereme následující důležité otázky: Co je naším dědictvím? Jaký bychom k němu měli mít postoj? Co můžeme udělat pro to, abychom ho získali? A co nám pomůže rozhodovat se moudře?

3. Jaké dědictví čeká (a) pomazané křesťany a (b) jiné ovce?

³ Poměrně malý počet křesťanů má vyhlídku na „neporušitelné a neposkvrněné a nevadnoucí dědictví“ v podobě jedinečné výsady vládnout s Kristem v nebi. (1. Petra 1:3, 4) Pokud ho mají získat, musí se znovu narodit. (Jan 3:1–3) A co miliony Ježíšových jiných ovcí, které společně s pomazanými kážou dobrou zprávu o Božím království? (Jan 10:16) Získají dědictví, o které Adam s Evou přišli — věčný život na rajské zemi, kde už nebude trápení,  smrt ani truchlení. (Zjev. 21:1–4) Ježíš proto hříšníkovi, který umíral vedle něj, mohl slíbit: „Vpravdě ti říkám dnes: Budeš se mnou v ráji.“ (Luk. 23:43)

4. Z jakých požehnání se těšíme už teď?

⁴ S naším dědictvím jsou spojená i požehnání, ze kterých se můžeme radovat už teď. Díky víře ve výkupné, „jež zaplatil Kristus Ježíš“, máme vnitřní klid a blízký vztah s Bohem. (Řím. 3:23–25) Dobře rozumíme nádherným slibům zapsaným v Božím Slově. Také jsme šťastní, že patříme k láskyplnému mezinárodnímu společenství bratrů a sester. A velkou poctou je i to, že můžeme být Jehovovými svědky. Není divu, že si našeho dědictví tolik vážíme.

5. O co se Satan snaží a co nám pomůže, abychom se nenechali oklamat?

⁵ Pokud o své úžasné dědictví nechceme přijít, musíme si neustále dávat pozor na Satanovy pasti. Vždy se totiž snažil Boží služebníky přimět, aby se rozhodovali tak, že o své dědictví nakonec přijdou. (4. Mojž. 25:1–3, 9) Ví, že jeho konec je blízko, a proto svou snahu zavést nás na scestí stupňuje. (Přečti Zjevení 12:12, 17.) Pokud chceme „pevně stát proti Ďáblovým pletichám“, musíme si svého dědictví stále hluboce vážit. (Ef. 6:11) Varovným příkladem, na který bychom měli v této souvislosti pamatovat, je Izákův syn Esau.

6., 7. Kdo byl Esau a jaké dědictví ho čekalo?

⁶ Téměř před 4 000 lety se Izákovi a Rebece narodili dvojčata Esau a Jákob. Jak vyrůstali, ukázalo se, že mají rozdílnou povahu. Každý se začal věnovat něčemu jinému. „Esau se stal mužem, který dovedl lovit, mužem pole, ale Jákob [byl] bezúhonným mužem, bydlícím ve stanech.“ (1. Mojž. 25:27) Překladatel Bible Robert Alter uvádí, že hebrejské slovo přeložené jako bezúhonný „poukazuje na ryzost, či dokonce na nevinnost“.

⁷ Když bylo Esauovi a Jákobovi 15 let, zemřel jejich dědeček Abraham. Slib, který mu Jehova dal, ale zůstal v platnosti. Jehova ho později zopakoval Izákovi a řekl, že prostřednictvím Abrahamova semene si budou žehnat všechny národy země. (Přečti 1. Mojžíšovu 26:3–5.) Ze slibu vyplývalo, že z Abrahamova potomstva vyjde Mesiáš, „semeno“ z 1. Mojžíšovy 3:15. Jelikož Izákovým prvorozeným byl Esau, měl na tento slib právní nárok. Čekalo ho nádherné dědictví. Vážil si toho?

8., 9. (a) Co se Esau rozhodl udělat se svým dědictvím? (b) Jak Esau reagoval, když si o několik let později uvědomil, o co přišel?

⁸ Když Esau jednou přišel z pole, uviděl Jákoba vařit nějaké jídlo. Řekl mu: „Rychle, prosím, dej mi sousto toho červeného — tady toho červeného, neboť jsem unavený!“ Jákob mu na to odpověděl: „Nejprve mi prodej své právo prvorozeného!“ Jak se Esau rozhodl? Kupodivu prohlásil: „Jaký mám prospěch z práva prvorozeného?“ Esau dal přednost misce jídla. Jákob ale chtěl, aby výměna byla závazná, a proto řekl: „Nejprve mi přísahej!“ A Esau se svého práva prvorozeného bez váhání vzdal. „Jákob dal Esauovi chléb a dušenou čočku, a on se dal do jídla a pití. Pak vstal a odešel. Tak  Esau pohrdl právem prvorozeného.“ (1. Mojž. 25:29–34)

⁹ O několik let později si Izák myslel, že brzy zemře, a Rebeka proto zařídila, aby Jákob získal požehnání spojené s prvorozeneckým právem, kterého se jeho bratr vzdal. Když si Esau uvědomil, o co se svým rozhodnutím připravil, prosil Izáka: „Požehnej mně, i mně také, můj otče! . . . Pro mne jsi nevyhradil žádné požehnání?“ Izák mu řekl, že požehnání, které dal Jákobovi, už změnit nemůže, a Esau „pozvedl svůj hlas a propukl v pláč“. (1. Mojž. 27:30–38)

10. Co Jehova cítil k Esauovi a Jákobovi a proč?

¹⁰ Co se můžeme z této zprávy dozvědět o Esauovi? Ukázal, že uspokojení svých tělesných tužeb považoval za důležitější než požehnání, která mu jeho dědictví mohlo v budoucnu přinést. Svého prvorozeneckého práva si nevážil a Boha zřejmě ani nemiloval. Navíc nebral v úvahu, jaký dopad bude mít jeho jednání na jeho potomky. Naproti tomu Jákob si dědictví od Jehovy hluboce vážil. Dal to najevo například tím, že si manželku vybral podle pokynů, které dostal od rodičů. (1. Mojž. 27:46–28:3) Musel při tom projevit trpělivost a něco obětovat. Jehova ho ale odměnil tím, že se nakonec stal předkem Mesiáše. Co Jehova cítil k Esauovi a Jákobovi? Prostřednictvím proroka Malachiáše prohlásil: „Jákoba jsem miloval a Esaua jsem nenáviděl.“ (Mal. 1:2, 3)

11. (a) Proč je Esau pro křesťany varovným příkladem? (b) Proč se Pavel v souvislosti s Esauovým jednáním zmínil o smilstvu?

¹¹ Jaké poučení pro nás vyplývá z biblické zprávy o Esauovi? Apoštol Pavel své spoluvěřící nabádal, aby se nikdo z nich nestal smilníkem ani tím, kdo „neoceňuje posvátné věci, jako Esau, který se vzdal svých prvorozeneckých práv výměnou za jedno jídlo“. (Hebr. 12:16) Tato varovná slova platí i dnes. Musíme si stále vážit duchovních věcí, abychom se nenechali přemoci hříšnými touhami a nepřišli o své dědictví. Proč se ale Pavel v souvislosti s Esauovým jednáním zmínil o smilstvu? Jestliže někdo podobně jako Esau smýšlí tělesně, je ve větším nebezpečí, že posvátné věci vymění za krátkodobé potěšení z hříchu, jako je například smilstvo.

12. (a) Jak nás Satan pokouší? (b) Které biblické příklady nám mohou pomoci správně se rozhodnout?

¹² Situace, ve kterých bychom se dostali do pokušení dopustit se nemravnosti, určitě nevyhledáváme. A modlíme se, abychom takovému pokušení odolali, kdyby nás někdo k hříšnému jednání naváděl. (Mat. 6:13) Chceme v tomto zkaženém světě zůstat Jehovovi věrní, ale Satan se neustále snaží naši ryzost zlomit. (Ef. 6:12) Je bohem tohoto systému věcí a ví, jak využít naše hříšné sklony, takže nás láká tím, po čem nedokonalí lidé běžně touží. (1. Kor. 10:8, 13) Jak by ses rozhodl, kdybys měl příležitost dopustit se nemravného jednání? Byl bys jako Esau a vlastně řekl „rychle, dej mi to“? Nebo bys pokušení odolal a utekl jako Jákobův syn Josef, když ho sváděla Potifarova manželka? (Přečti 1. Mojžíšovu 39:10–12.)

13. (a) Jak v dnešní době mnozí napodobili Josefa, ale jiní zase Esaua? (b) Co musíme udělat ještě před tím, než se dostaneme do pokušení?

¹³ Mnozí naši bratři a sestry se ocitli v situaci, kdy se museli rozhodnout, zda se zachovají jako Esau, nebo jako Josef. Většina z nich jednala moudře a udělala Jehovovi radost. (Přísl. 27:11) Někteří však reagovali jako Esau a tak své duchovní dědictví ohrozili. Mnozí z těch, kdo jsou každý rok vyloučeni, se před právní výbor dostali právě kvůli nemravnosti. Je proto velmi důležité, abychom se v srdci správně rozhodli ještě před tím, než se dostaneme do situace, která naši ryzost vyzkouší. (Žalm 78:8) Co můžeme udělat pro to, abychom se na pokušení připravili a dokázali se mu ubránit? Pomohou nám přinejmenším dva kroky.

14. Které otázky nám pomohou, abychom si ošklivili, co je ničemné, a drželi se toho, co je dobré?

¹⁴ Prvním krokem je přemýšlet o následcích svého jednání. To, do jaké míry si vážíme duchovního dědictví, značně závisí na hloubce naší lásky k Jehovovi, od něhož naše dědictví pochází. Pokud někoho máme rádi, nechceme mu přece ublížit, ale snažíme se mu dělat radost. Uvažujme proto, jaký dopad by na nás i na druhé mělo to, kdybychom hříšným touhám podlehli. Udělejme si čas a přemýšlejme o otázkách: Jak by mé sobecké jednání poškodilo můj vztah k Jehovovi? Jaké následky by mělo pro mou rodinu? Jak by zapůsobilo na bratry a sestry ve sboru? Nepřivedl bych druhé ke klopýtání? (Fil. 1:10) Stojí chvilkové potěšení z hříchu za bolest, kterou bych tím způsobil? Opravdu chci dopadnout jako Esau, který nakonec hořce plakal? (Hebr. 12:17) Jestliže o takových otázkách přemýšlíme, pomůže nám to, abychom se řídili Pavlovou vybídkou: „Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Řím. 12:9) K duchovnímu dědictví lneme především z lásky k Jehovovi. (Žalm 73:28)

15. Jak můžeme posilovat svou obranyschopnost?

¹⁵ Druhým krokem je posilovat svou obranyschopnost. Tento svět nás duchovně ohrožuje, ale Jehova nám mnoha způsoby pomáhá, abychom se dokázali bránit. Patří k nim studium Bible, křesťanská shromáždění, kazatelská služba a modlitba. (1. Kor. 15:58) Pokaždé, když se ze srdce modlíme k Jehovovi,  a pokaždé, když jsme ve službě, získáváme sílu, abychom pokušením odolali. (Přečti 1. Timoteovi 6:12, 19.) Míra naší obranyschopnosti hodně závisí na nás samotných. (Gal. 6:7) To je zřejmé z 2. kapitoly knihy Přísloví.

16., 17. Díky čemu se dokážeme moudře rozhodovat?

¹⁶ Druhá kapitola Přísloví nás povzbuzuje, abychom získávali moudrost a schopnost přemýšlet. Díky těmto darům dokážeme rozlišovat mezi správným a nesprávným a dokážeme se ovládat, místo abychom hříšným sklonům podlehli. Úspěch ale závisí na naší ochotě namáhat se. To je jasně vidět z následujících slov: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha. Jehova sám totiž dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“ (Přísl. 2:1–6)

¹⁷ Moudře se rozhodovat tedy dokážeme pouze za předpokladu, že jednáme tak, jak je uvedeno v těchto verších. Odolávat pokušením se nám podaří, jestliže svou osobnost utváříme podle Jehovových výroků, jestliže se vytrvale modlíme o Boží vedení a jestliže po poznání Boha stále pátráme jako po schovaných pokladech.

18. Co chceme stále dělat a proč?

¹⁸ Jehova dává poznání, porozumění, rozlišovací schopnost a moudrost těm, kdo po těchto darech usilovně pátrají. Čím víc se je snažíme hledat a využívat, tím bližší vztah máme k jejich dárci, Jehovovi. A tento vztah nás zase chrání, když se ocitneme v pokušení. Jestliže chceme zůstat blízko Jehovovi a máme před ním zdravou bázeň, uděláme všechno pro to, abychom se hříšného jednání vyvarovali. (Žalm 25:14; Jak. 4:8) Přátelství s Jehovou a jeho moudré rady nám pomohou rozhodovat se tak, abychom mu dělali radost a střežili své duchovní dědictví.