V mnoha národech ve starověku popravovali zločince pověšením na kůl. Římané takového člověka přivázali nebo přibili na popravčí nástroj, kde mohl trpět ještě několik dní, než nakonec podlehl bolesti, žízni, hladu a horku nebo naopak zimě. Římané považovali tento způsob popravy za pokořující a trestali tak zločince té nejnižší společenské třídy.

A jak to bylo ve starověkém Izraeli? Popravovali Izraelité zločince pověšením na kůl? Mojžíšův zákon stanovoval: „V případě, že bude v nějakém muži hřích zasluhující rozsudek smrti, a bude usmrcen, a pověsíš ho na kůl, jeho mrtvé tělo by nemělo zůstat na kůlu celou noc, ale rozhodně bys ho měl toho dne pohřbít.“ (5. Mojž. 21:22, 23) V době platnosti Mojžíšova zákona byl tedy odsouzený člověk zjevně nejdřív usmrcen a až potom pověšen na kůl nebo strom.

O způsobu popravování zločinců se ve 3. Mojžíšově 20:2 píše: „Kdokoli z izraelských synů a kterýkoli cizí usedlík, jenž v Izraeli přebývá jako někdo cizí, který dává kohokoli ze svého potomstva Molekovi, by měl být zcela jistě usmrcen. Lid té země by ho měl uházet kameny k smrti.“ Usmrceni měli být i ti, ve kterých se našel „duch média nebo duch předpovídání“. Jak? Měli je „uházet kameny“. (3. Mojž. 20:27)

V 5. Mojžíšově 22:23, 24 se uvádí: „V případě, že byla panenská dívka zasnoubena muži a nějaký muž ji skutečně našel ve městě a ležel s ní, také je oba vyvedete k bráně toho města a uházíte je kameny a zemřou, dívka, protože ve městě nekřičela, a muž, protože pokořil manželku svého bližního. Tak odklidíš, co je zlé, ze svého středu.“ Hlavním způsobem popravy těch, kdo se v Izraeli dopustili těžkého zločinu, tedy bylo kamenování. *

V 5. Mojžíšově 21:23 se říká, že „pověšený je něco prokletého Bohem“. Když bylo tělo opovrženíhodného zločince „prokletého Bohem“ vystaveno na veřejnosti, na Izraelity to jistě muselo silně působit. Tělo pověšené na kůl nebo strom nepochybně sloužilo jako výstražný příklad.