To, že pláčeme, když nám někdo blízký zemře, je přirozené, protože je to pro nás bolestná ztráta. Ježíš měl Lazara rád, ale přesto neplakal kvůli tomu, že jeho přítel zemřel. Z kontextu Janovy zprávy vyplývá, že plakal ze soucitu s pozůstalými. (Jan 11:36)

Když se Ježíš dozvěděl o Lazarově nemoci, nevydal se ihned za ním, aby ho uzdravil. Zpráva říká: „Když . . . uslyšel, že [Lazar] je nemocný, zůstal skutečně dva dny na místě, kde byl.“ (Jan 11:6) Proč to odkládal? Měl k tomu důvod. Řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale je pro Boží slávu, aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“ (Jan 11:4) Konečným výsledkem Lazarovy nemoci neměla být jeho smrt. Ježíš měl v úmyslu využít tuto situaci „pro Boží slávu“. Jak? Chystal se provést velkolepý zázrak tím, že svého přítele přivede zpět k životu.

Když Ježíš při této příležitosti mluvil se svými učedníky, přirovnal smrt ke spánku. Proto jim řekl, že za Lazarem cestuje, aby „ho probudil ze spánku“. (Jan 11:11) Vzkřísit Lazara bylo pro Ježíše stejně snadné jako pro rodiče probudit dítě, které usnulo. A tak nebyl žádný důvod, aby se kvůli Lazarově smrti trápil.

Proč tedy Ježíšovi vyhrkly slzy? Jak už bylo uvedeno, odpověď vyplývá z kontextu. Když se setkal s Lazarovou sestrou Marií a viděl, jak ona a další lidé pláčou, zapůsobilo to na něj natolik, že „zasténal v duchu a znepokojil se“. To byl důvod, proč „dal průchod slzám“. Velmi ho skličovalo, že jeho milovaní přátelé byli zdrceni zármutkem. (Jan 11:33, 35)

Tato zpráva ukazuje, že Ježíš má moc vrátit v přicházejícím novém světě život a zdraví těm, které jsme milovali. Dále je z ní zřejmé, že Ježíš soucítí s těmi, jejichž blízcí zemřeli. Tento příběh nám tedy pomáhá si uvědomit, že bychom s těmi, kdo truchlí nad smrtí někoho blízkého, měli soucítit.

Ježíš věděl, že Lazara zakrátko vzkřísí. Přesto mu vytryskly slzy, protože hluboce miloval své přátele a cítil s nimi. Podobně i nás může empatie podnítit k tomu, že budeme „[plakat] s těmi, kdo pláčou“. (Řím. 12:15) Když někdo projevuje takový zármutek, neznamená to, že nemá víru ve vzkříšení. Tím, že Ježíš upřímně proléval slzy, i když se chystal Lazara vzkřísit, nám tedy dal vynikající příklad v projevování soucitu s pozůstalými.