1. O jakém shromáždění Božího lidu budeme mluvit a jaké otázky vznikají?

„VSTAŇTE, žehnejte Jehovovi, svému Bohu od neurčitého času do neurčitého času.“ Těmito burcujícími slovy Levité shromáždili Boží starověký národ k modlitbě, která v Bibli patří mezi nejdelší. (Neh. 9:4, 5) Shromáždění se konalo roku 455 př. n. l. v Jeruzalémě, 24. dne měsíce tišri (září/říjen), což byl sedmý měsíc židovského kalendáře. Když teď budeš přemýšlet o událostech, které mu předcházely, polož si otázky: Díky kterému zvyku Levitů se toto shromáždění vydařilo? Co se z jejich promyšlené modlitby mohu naučit? (Žalm 141:2)

2. V čem jsou pro nás Izraelité dobrým příkladem?

² Měsíc před tímto shromážděním Židé dokončili opravu jeruzalémských hradeb. Podařilo se jim to za pouhých 52 dní. (Neh. 6:15) Krátce potom, prvního dne měsíce tišri, se sešli na veřejném prostranství, aby si vyslechli, jak Ezra spolu s dalšími Levity čtou a vysvětlují Boží zákon. Celé rodiny, včetně dětí, stály a poslouchaly „od rozbřesku do poledne“. Izraelité tím dali vynikající příklad nám, kdo se scházíme v pohodlných sálech Království. Stane se ti někdy, že se při shromáždění přestaneš soustředit a začneš myslet na něco jiného? Pokud ano, znovu uvažuj o příkladu starověkých Izraelitů. Nejenže Božímu zákonu naslouchali, ale také ho vztáhli na sebe. Dokonce začali plakat kvůli tomu, že se jako národ Božím zákonem neřídili. (Neh. 8:1–9)

3. Jakým pokynem se Izraelité řídili?

 ³ V tu chvíli ale nebylo vhodné veřejně vyznávat hříchy. Byl svátek a lidé se měli při uctívání Jehovy radovat. (4. Mojž. 29:1) Nehemjáš je proto vybídl: „Jděte, jezte tučné věci a pijte sladké a posílejte podíly tomu, pro koho nebylo nic připraveno; vždyť tento den je svatý našemu Pánu, a nepociťujte ublížení, neboť Jehovova radost je vaše pevnost.“ Izraelité poslechli a ten den mezi nimi panovala radostná atmosféra. (Neh. 8:10–12)

4. (a) Co udělali přední muži, kněží a Levité? (b) Co bylo výjimečným rysem tohoto svátku?

⁴ Hned následující den se sešli přední muži, kněží a Levité, aby zjistili, jak by se národ mohl ještě přesněji řídit Božími přikázáními. Při zkoumání Zákona přišli na to, že od 15. do 22. dne měsíce tišri se má slavit Svátek chýší, který má být ukončen slavnostním shromážděním. Začali proto s nezbytnými přípravami. Byl to ten nejvydařenější Svátek chýší ode dnů Jozua a mezi všemi zavládlo „velmi veliké radování“. Co bylo jeho výjimečným rysem? „Den co den se četla nahlas kniha zákona pravého Boha, od prvního dne až do posledního dne.“ (Neh. 8:13–18)

5. Co dělali Izraelité před tím, než se Levité začali modlit?

⁵ Vhodná chvíle, aby se Izraelité veřejně vyznali z toho, že nedodržovali Boží zákon, nastala o dva dny později, tedy 24. dne měsíce tišri. Už to nebyl sváteční den, kdy lidé měli jíst a radovat se. Nyní se postili a oblékli do pytloviny, aby dali najevo svou lítost. Během dopoledne asi tři hodiny znovu naslouchali předčítání Božího zákona. Odpoledne „činili vyznání a klaněli se Jehovovi, svému Bohu“. Pak Levité za celý národ přednesli modlitbu zmíněnou v prvním odstavci. (Neh. 9:1–4)

6. Díky čemu Levité přednesli hlubokou modlitbu a jak je můžeme napodobovat?

⁶ Levité často četli Boží zákon a díky tomu byla jejich modlitba promyšlená. V její úvodní části se zaměřili výhradně na Jehovova díla a vlastnosti. Pak opakovaně vyzdvihovali jeho „hojné milosrdenství“ a otevřeně uznávali, že si Izraelité takové laskavé zacházení nezasloužili. (Neh. 9:19, 27, 28, 31) Co se od Levitů můžeš naučit? Jestliže každý den čteš Boží Slovo a rozjímáš o něm, umožňuješ Jehovovi, aby k tobě mluvil. Když s ním pak mluvíš  ty, můžeš se s ním podělit o daleko víc myšlenek a tvoje modlitby jsou hlubší a smysluplnější. (Žalm 1:1, 2)

7. O co Levité žádali a co se od nich učíme?

⁷ Levité do své modlitby zahrnuli pouze jednu skromnou prosbu. V závěru žádali: „Nyní, náš Bože, Bože velký, silný a bázeň vzbuzující, dodržující smlouvu a milující laskavost, ať se všechny potíže, které si našly nás, naše krále, naše knížata a naše kněze a naše proroky a naše praotce a všechen tvůj lid ode dnů asyrských králů až po tento den, nezdají před tebou malé.“ (Neh. 9:32) Levité nám tak dali dobrý příklad. Dřív než Jehovu o něco poprosíme, měli bychom ho chválit a děkovat mu.

8., 9. (a) Jak Levité zahájili svou modlitbu? (b) Jaká dvě nebeská vojska měli Levité na mysli?

⁸ I když si Levité svou modlitbu dobře promysleli, pokorně si uvědomovali, že nedokážou plně vyjádřit chválu, kterou si Jehova zaslouží. Jménem všech Izraelitů proto modlitbu zahájili slovy: „Ať žehnají tvému slavnému jménu, které je vyvýšeno nad všechno žehnání a chválu.“ (Neh. 9:5)

⁹ Levité pokračovali: „Ty jediný jsi Jehova, sám jsi udělal nebesa, dokonce nebe nebes, a všechno jejich vojsko, zemi a všechno, co je na ní, moře a všechno, co je v nich; a všechny zachováváš naživu; a nebeské vojsko se ti klaní.“ (Neh. 9:6) Zmínili se o několika úžasných Božích výtvorech. Jehova vytvořil nebesa a jejich vojsko, tedy bezpočet hvězd uspořádaných do galaxií. Naši překrásnou planetu stvořil tak, že je schopná udržovat život ohromujícího množství organismů, které se rozmnožují podle svého druhu. Levité se v modlitbě zmínili ještě o jiném vojsku. Za „nebeské vojsko“ označili i anděly. (1. Král. 22:19; Job 38:4, 7) Andělé pokorně vykonávají Boží vůli, když slouží hříšným lidem, kteří „zdědí záchranu“. (Hebr. 1:14) I my dnes Jehovovi sloužíme jednotně jako dobře vycvičené vojsko. Měli bychom anděly napodobovat a být pokorní. (1. Kor. 14:33, 40)

10. Co se učíme z toho, jak Bůh jednal s Abrahamem?

¹⁰ Levité se pak zmínili o tom, jak Jehova jednal s Abramem. Když mu bylo 99 let, stále ještě neměl se svou manželkou Sarai dítě. Tehdy mu Jehova změnil jméno na Abraham, což znamená „otec zástupu“. (1. Mojž. 17:1–6, 15, 16) Také mu slíbil, že jeho potomci  zdědí Kanaán. Lidé na své sliby často zapomínají, ale Jehova takový není. Levité jeho jednání popsali slovy: „Jsi Jehova, pravý Bůh, který vyvolil Abrama a vyvedl ho z Uru Chaldejců a ustanovil mu jméno Abraham. A nalezl jsi jeho srdce před sebou věrné; tak byla uzavřena smlouva s ním, že mu dáš zemi Kananejců . . ., abys ji dal jeho semeni; a přistoupil jsi k tomu, abys vykonal svá slova, protože jsi spravedlivý.“ (Neh. 9:7, 8) Napodobujme našeho spravedlivého Boha a své slovo se vždy snažme dodržet. (Mat. 5:37)

11., 12. Jaký je význam Božího jména a jak Jehova prokázal, že je svého jména hoden?

¹¹ Význam jména Jehova je „působí, že se stane“. Znamená to, že postupně pracuje na uskutečnění svých slibů. Názorným příkladem je jeho jednání s Abrahamovými potomky, kteří byli otroky v Egyptě. Tehdy se zdálo nemožné, aby byl celý národ osvobozen a usadil se v Zaslíbené zemi. Bůh ale postupně udělal všechno, co bylo zapotřebí, aby svůj slib splnil. Dokázal tak, že je svého jedinečného jména hoden.

¹² Levité pak v modlitbě připomněli několik skutků, které Jehova vykonal ve prospěch svého lidu. Řekli: „Viděl jsi . . . trápení našich praotců v Egyptě a slyšel jsi jejich křik u Rudého moře. Potom jsi dal znamení a zázraky proti faraónovi a všem jeho sluhům a všemu lidu jeho země, neboť jsi věděl, že proti nim jednali opovážlivě; a přistoupil jsi k tomu, aby sis udělal jméno jako v tento den. A rozpoltil jsi před nimi moře, takže přešli prostředkem moře po suché zemi; a jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do silných vod.“ Co dalšího Jehova pro svůj lid udělal? „Přistoupil jsi k tomu, abys před nimi podmanil obyvatele země, Kananejce . . . A dobývali opevněná města a tučnou prsť a brali do vlastnictví domy plné všech dobrých věcí, vytesané cisterny, vinice a olivové háje a stromy pro potravu v hojnosti, a začali jíst a sytit se a tloustnout a bujet ve tvé velké dobrotě.“ (Neh. 9:9–11, 24, 25)

13. Co Jehova udělal pro Izraelity krátce potom, co vyšli z Egypta, a jak na to reagovali?

¹³ Jehova dál pracoval na uskutečnění svého slibu. Například krátce potom, co Izraelity vysvobodil z Egypta, jim dal zákony a vysvětlil jim, jak ho mají uctívat. Levité o tom řekli: „Sestoupil jsi na horu Sinaj a mluvil s nimi z nebe a přikročil jsi k tomu, abys jim dal přímá soudcovská rozhodnutí a zákony pravdy, dobré předpisy a přikázání.“ (Neh. 9:13) Jehova je chtěl přivést do Zaslíbené země, a proto je vyučoval, aby se chovali způsobem hodným jeho jména. Oni se však jeho zákony záhy přestali řídit. (Přečti Nehemjáše 9:16–18.)

14., 15. (a) Jak Jehova jednal se svým vyvoleným lidem? (b) V čem je pro nás poučné Jehovovo jednání s Izraelity?

¹⁴ V modlitbě jsou uvedeny dva hříchy, kterých se Izraelité dopustili nedlouho poté, co u hory Sinaj slíbili, že budou dodržovat Boží zákon. Bůh měl plné právo je opustit a nechat zemřít, ale neudělal to. Levité ho chválili: „Ty jsi je ve svém hojném milosrdenství neopustil v pustině. . . . Čtyřicet let jsi je opatřoval potravou . . . Nic jim nescházelo. Ani samotné oděvy se  jim neobnosily, a nohy jim neopuchly.“ (Neh. 9:19, 21) I dnes nám Jehova dává vše, co potřebujeme, abychom mu mohli věrně sloužit. Nikdy proto nejednejme jako ty tisíce Izraelitů, kteří byli neposlušní a projevili nedostatek víry, takže v pustině nakonec přišli o život. Tyto příklady „byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí“. (1. Kor. 10:1–11)

¹⁵ Izraelité sice zdědili Zaslíbenou zemi, ale nezůstali Jehovovi věrní. Začali se klanět kananejským bohům, k jejichž uctívání patřily nemravné obřady, a dokonce obětování dětí. Jehova proto dovolil, aby jeho vyvolený lid utlačovaly okolní národy. Když Izraelité činili pokání, milosrdně jim odpustil a zachránil je z ruky jejich nepřátel. To se dělo „znovu a znovu“. (Přečti Nehemjáše 9:26–28, 31.) Levité uznali: „Mnoho let jsi k nim však byl shovívavý a stále jsi proti nim vydával svědectví svým duchem prostřednictvím svých proroků, a nedopřáli sluchu. Konečně jsi je vydal do ruky národů zemí.“ (Neh. 9:30)

16., 17. (a) Jak se situace Izraelitů po návratu z vyhnanství lišila od situace jejich předků, když obsadili Zaslíbenou zemi? (b) Co Izraelité uznali a co slíbili?

¹⁶ Ani po návratu z vyhnanství v Babylóně Izraelité Jehovu ne vždy poslouchali. V jaké situaci se ocitli? Levité to popsali slovy: „Pohleď, dnes jsme otroci; a pokud jde o zemi, kterou jsi dal našim praotcům, aby jedli její plody a její dobré věci, pohleď, jsme na ní otroky a její výnos se rozhojňuje pro krále, které jsi nad námi dosadil kvůli našim hříchům, . . . a jsme ve velké tísni.“ (Neh. 9:36, 37)

¹⁷ Chtěli tím snad Levité naznačit, že Bůh se svým lidem jednal nespravedlivě? Rozhodně ne. Pokorně přiznali: „Jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně, ale my jsme jednali ničemně.“ (Neh. 9:33) Svou nesobeckou modlitbu ukončili slavnostním slibem, že od nynějška už budou Boží zákon poslouchat. (Přečti Nehemjáše 9:38; 10:29) Sepsali úmluvu, kterou pak 84 židovských předních mužů stvrdilo svou pečetí. (Neh. 10:1–27)

18., 19. (a) Co potřebujeme, pokud chceme žít v Božím novém světě? (b) O co bychom se měli stále modlit a proč?

¹⁸ Pokud máme být takovými lidmi, jaké Bůh chce mít v novém světě, musíme se jím nechat ukázňovat. Apoštol Pavel se zeptal: „Kterého syna otec neukázňuje?“ (Hebr. 12:7) Z čeho je vidět, že se Jehovou dáváme vést? Z toho, že mu dál věrně sloužíme a necháváme se formovat jeho duchem. Pokud vážně zhřešíme, ale upřímně toho litujeme a přijmeme usměrnění, můžeme si být jistí, že nám Jehova odpustí.

¹⁹ Jehova brzy oslaví své jméno ještě velkolepějším způsobem než v době, kdy Izraelity vyvedl z Egypta. (Ezek. 38:23) Máme jistotu, že až posvětí své jméno, všichni, kdo budou věrně stát na jeho straně, vstoupí do spravedlivého nového světa, stejně jako Izraelité vešli do Zaslíbené země. (2. Petra 3:13) Je před námi nádherná budoucnost, a proto se za posvěcení Božího jedinečného jména stále modleme. V příštím článku si rozebereme jinou modlitbu, podle které bychom měli jednat, aby nám Bůh žehnal nejen nyní, ale i po celou věčnost.