1., 2. (a) K čemu to vede, když mají ovce dobrou péči? (b) Proč byli lidé v Ježíšově době jako ovce bez pastýře?

KDYŽ pastýř o své ovce se zájmem pečuje, daří se jim dobře. Jedna příručka o chovu ovcí uvádí: „Muž, který stádo pouze odvede na pastvu a dál se o něj nezajímá, za pár let pravděpodobně zjistí, že jsou jeho ovce nemocné a nepřinášejí mu žádný zisk.“ Když se ale pastýř bude o každou ovci starat, celé stádo bude zdravé.

² A totéž platí o křesťanském sboru. Duchovní stav sboru jako celku je přímo úměrný péči a pozornosti, jakou pastýři věnují jednotlivým ovcím, které jim Bůh svěřil do opatrování. Vzpomeň si, že Ježíšovi bylo líto zástupu lidí, protože „byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) Jak se do takového žalostného stavu dostali? Ti, kteří je měli vyučovat Boží zákon, byli drsní, nároční a pokrytečtí. Místo aby se o členy Božího stáda starali a živili je, nutili je nosit „těžký náklad“. (Mat. 23:4)

3. Na co by starší neměli zapomínat?

³ Dnešní pastýři, jmenovaní starší, mají závažnou odpovědnost. Ovce, o které pečují, patří Jehovovi a Ježíšovi. Ježíš sám o sobě řekl, že je „znamenitý pastýř“. (Jan 10:11) Členové sboru byli „koupeni za cenu“, kterou zaplatil svou „drahocennou krví“. (1. Kor. 6:20; 1. Petra 1:18, 19) Své ovce miluje do té míry, že za ně ochotně obětoval vlastní život. Starší by neměli zapomínat, že se mají podřizovat Ježíši Kristu, „velkému pastýři ovcí“. (Hebr.  13:20) Budou se mu zodpovídat za to, jak s ovcemi jednají.

4. Čím se bude zabývat tento článek?

⁴ Jak tedy mají křesťanští pastýři zacházet s ovcemi? Členy sboru apoštol Pavel vybídl: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení.“ A jmenované starší Bible upozorňuje, že nemají „[panovat] nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím“. (Hebr. 13:17; přečti 1. Petra 5:2, 3) Jak mohou starší poskytovat vedení členům sboru, aniž by nad nimi panovali? Jinými slovy, jak mohou starší pečovat o ovečky, aniž by překračovali Bohem propůjčenou autoritu?

5. Co se z přirovnání v Izajášovi 40:11 dozvídáme o Jehovovi?

⁵ Prorok Izajáš o Jehovovi řekl: „Jako pastýř bude pást své vlastní stádo. Svou paží sesbírá jehňata; a ponese je v náručí. Kojící bude opatrně provázet.“ (Iz. 40:11) Toto působivé přirovnání ukazuje, že Jehova se stará o slabé a zranitelné členy sboru. Pastýř ví, co potřebuje každá ovečka v jeho stádu, a je připravený jí pomáhat. Stejně i Jehova ví, co jeho ovce potřebují, a rád jim poskytuje nezbytnou péči. A podobně jako pastýř někdy nese v náručí novorozenou ovečku, „Otec projevů něžného milosrdenství“ nás jakoby nese v náručí, když procházíme náročným obdobím. V takových chvílích nás utěšuje a stará se o nás s mimořádnou péčí. (2. Kor. 1:3, 4)

6. Jak mohou pastýři ve sboru napodobovat Jehovův příklad?

⁶ Každý duchovní pastýř se toho od našeho nebeského Otce může hodně naučit. Stejně jako on musí být všímavý. Když ví, s čím konkrétně se bratři a sestry potýkají a čemu je nutné okamžitě se věnovat, dokáže je vhodným způsobem povzbudit a podpořit. (Přísl. 27:23) Musí si ale udělat čas, aby si s nimi povídal a naslouchal jim. Respektuje jejich soukromí, ale zároveň nepřehlíží to, co ve sboru vidí a slyší. Je vždy po ruce „těm, kdo jsou slabí“ a láskyplně jim pomáhá. (Sk. 20:35; 1. Tes. 4:11)

7. (a) Jak se pastýři v Ezekielově a Jeremjášově době starali o Boží lid? (b) Jaké poučení vyplývá z odsouzení nevěrných pastýřů?

⁷ Uvažujme o duchovních pastýřích v Ezekielově a Jeremjášově době. Jehova je zavrhl a odsoudil, protože se o ovce nestarali tak, jak měli. Řekl: „Mé ovce byly dále pokrmem pro každé divoké polní zvíře, protože nebyl pastýř a moji pastýři nepátrali po mých ovcích, ale pastýři stále pásli sami sebe a mé vlastní ovce nepásli.“ (Ezek. 34:7–10; Jer. 23:1) Lidé trpěli, protože ti, kdo je měli vést, byli sobečtí a chamtiví. Ze stejného důvodu Jehova zavrhl vůdce křesťanstva. Z odsouzení izraelských pastýřů ale vyplývá poučení i pro starší. Je důležité, aby se o Jehovovy ovce náležitě a s láskou starali.

8. Jak mohou starší napodobovat Ježíše, když chtějí dát někomu radu?

⁸ Všichni jsme nedokonalí, a proto možná někteří ve sboru jasně nechápou, co Jehova vyžaduje. Možná se nerozhodují na základě Písma nebo  se v jejich jednání neodráží křesťanská zralost. Jak by na to měli reagovat starší? Měli by být stejně trpěliví jako Ježíš. Jeho učedníci se často dohadovali, kdo z nich bude mít nejvýznamnější místo v Království. On se na ně ale nerozčílil. Dál je vyučoval a s láskou jim ukazoval, jak důležitá je pokora. (Luk. 9:46–48; 22:24–27) Šel jim příkladem, když jim všem umyl nohy. Bez pokory se dnes neobejdou ani křesťanští starší. (Přečti Jana 13:12–15; 1. Petra 2:21)

9. Jaký postoj měli mít Ježíšovi učedníci?

⁹ Apoštolové Jakub a Jan zpočátku nevnímali úlohu pastýřů tak jako Ježíš. Mysleli si, že být pastýřem znamená panovat nad druhými. Požádali Ježíše, aby jim v Království zajistil důležité místo. Ježíšovi se ale jejich postoj nelíbil a ukázal jim, že mají smýšlet jinak. Řekl jim: „Víte, že panovníci vládnou těm, kteří jsou jim podřízení, a kdo má moc, dává ji pociťovat ostatním. Mezi vámi to však musí být jiné. Kdo chce být velký, ať je vaším služebníkem.“ (Mat. 20:25, 26, Slovo na cestu) Apoštolové měli odolávat sklonu vládnout nad svými spoluvěřícími.

10. Jak Ježíš chce, aby starší zacházeli se stádem, a co se v tomto ohledu mohou naučit od Pavla?

¹⁰ Ježíš očekává, že duchovní pastýři budou se stádem zacházet stejně jako on. Starší musí svým spoluvěřícím ochotně sloužit, ne nad nimi panovat. Takový pokorný postoj měl apoštol Pavel. Starším z efezského sboru řekl: „Dobře víte, že od prvního dne, kdy jsem vkročil do oblasti Asie, byl jsem celou dobu s vámi a sloužil jsem jako otrok pro Pána s největší ponížeností mysli.“ Přál si, aby starší byli pokorní a namáhali se ve prospěch svých bratrů. Dodal: „Ve všem jsem vám předvedl, že takovou usilovnou prací máte pomáhat těm, kdo jsou slabí.“ (Sk. 20:18, 19, 35) Korinťanům zase připomněl, že nepanoval nad jejich vírou, ale pokorně s nimi spolupracoval a pomáhal jim, aby Bohu sloužili s radostí. (2. Kor. 1:24) Pro dnešní starší je Pavel výborným příkladem v pokoře a pracovitosti.

11., 12. Jak může starší pomoci svému spoluvěřícímu, který stojí před nějakým rozhodnutím?

¹¹ Sboroví starší musí své rady vždy zakládat na „věrném slovu“, na Bibli. (Tit. 1:9) Měli by je ale dávat „v duchu mírnosti“. (Gal. 6:1) Dobrý pastýř své spoluvěřící nenutí, aby jednali určitým způsobem, ale snaží se působit na jejich srdce. Nějaký křesťan například stojí před důležitým rozhodnutím. Starší mu poukáže na biblické zásady, nad kterými by se měl zamyslet, a možná s ním projde informace, které k tomu vyšly v našich publikacích. Vybídne ho, aby přemýšlel, jak by různá řešení problému ovlivnila jeho vztah k Jehovovi. Také mu připomene, že před tím, než se rozhodne, je důležité se modlit a hledat Boží vedení. (Přísl. 3:5, 6) Svého spoluvěřícího pak nechá, aby se v té věci sám rozhodl. (Řím. 14:1–4)

¹² Autorita, kterou mají starší, je založená  výhradně na Božím Slovu. Je proto nesmírně důležité, aby ho uměli dobře používat a drželi se toho, co se v něm říká. Pokud to dělají, nestane se jim, že by svěřenou autoritu zneužili. Koneckonců ovce nepatří jim. Každý člen sboru je za svá rozhodnutí odpovědný Jehovovi a Ježíšovi. (Gal. 6:5, 7, 8)

13., 14. V čem musí jít starší příkladem?

¹³ Poté co Petr řekl sborovým starším, že nad svými bratry nemají panovat, vybídl je, aby se stali „příkladem stádu“. (1. Petra 5:3) Jak to může starší dělat? Zamysleme se nad dvěma požadavky, které musí splňovat ten, kdo „usiluje o úřad dozorce“. Má mít „zdravou mysl“ a má předsedat „znamenitým způsobem své vlastní domácnosti“. Pokud má rodinu, musí ji příkladně vést. Pavel se totiž zeptal: „Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ (1. Tim. 3:1, 2, 4, 5) A z čeho je vidět, že bratr má zdravou mysl? Z toho, že jasně chápe biblické zásady a řídí se jimi ve vlastním životě. V náročných situacích si zachovává chladnou hlavu a nerozhoduje se ukvapeně. Když u sborových starších bratři a sestry vidí takové vlastnosti, mají k nim důvěru.

¹⁴ Další oblastí, ve které jdou starší příkladem, je kazatelská služba. Za vzor si berou Ježíše. Kázání dobré zprávy o Království tvořilo důležitou součást jeho života na zemi. Své následovníky učil, jak má kázání probíhat. (Mar. 1:38; Luk. 8:1) Pro zvěstovatele je velmi povzbuzující, když slouží po boku starších, když vidí, s jakou horlivostí se do této důležité činnosti zapojují, a když se od nich učí. Jestliže starší navzdory svému nabitému programu pravidelně věnují kázání dobré zprávy svůj čas a energii, členy sboru to motivuje, aby byli stejně horliví. Starší jim mohou dávat dobrý příklad také tím, že se připravují na shromáždění, podávají na nich komentáře a zapojují se i do dalších činností sboru, jako je úklid a údržba sálu Království. (Ef. 5:15, 16; přečti Hebrejcům 13:7)

15. Co patří mezi důvody, proč starší chodí na pastýřské návštěvy?

¹⁵ Dobrý pastýř neváhá a zraněné nebo nemocné ovci okamžitě přispěchá na pomoc. A podobně by měl starší bez otálení věnovat pozornost  spolukřesťanovi, který se dostal do těžké situace nebo potřebuje povzbuzení či radu. Věkem starší a nemocní bratři a sestry určitě ocení pomoc s běžnými záležitostmi, ale hlavně potřebují povzbuzení a útěchu z Bible. (1. Tes. 5:14) Ani mladí to nemají jednoduché. Například mohou bojovat s „touhami, které provázejí mládí“. (2. Tim. 2:22) Křesťanští starší pečují o své spoluvěřící při pravidelných pastýřských návštěvách. Jejich cílem je zjistit, s čím se potýkají, a předat jim něco povzbudivého z Bible. Pokud starší přijdou na pomoc včas, podaří se mnoha problémům předejít.

16. Jak mohou starší pomoci křesťanovi, který má závažný problém?

¹⁶ Co když má křesťan závažný problém, který ohrožuje jeho vztah k Jehovovi? Učedník Jakub se zeptal: „Je mezi vámi někdo nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu. A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jak. 5:14, 15) I když k sobě duchovně nemocný křesťan starší muže nezavolá, měli by mu přispěchat na pomoc, jakmile se o jeho situaci dozvědí. Jestliže se za své spoluvěřící i s nimi modlí a podporují je v těžkých chvílích, jsou pro celý sbor povzbuzením a občerstvením. (Přečti Izajáše 32:1, 2.)

17. K čemu to vede, když starší napodobují „velkého pastýře“?

¹⁷ Ve všem, co starší v Jehovově organizaci dělají, se snaží napodobovat Ježíše Krista, „velkého pastýře“. Pokud se o své spoluvěřící dobře starají, sbor je stabilní a vzkvétá. Za láskyplné pastýře jsme moc vděční a podněcuje nás to ke chvále jedinečného Pastýře, Jehovy.