1., 2. (a) Kdo je Král věčnosti a proč je tento titul vhodný? (Viz úvodní obrázek.) (b) Co nás k Jehovovi přitahuje?

SVAZIJSKÝ král Sobhuza II. vládl přes 60 let. Na současné poměry je to úctyhodná doba. Existuje ale král, jehož vláda není omezená krátkým lidským životem. Bible o něm mluví jako o „Králi věčnosti“. (1. Tim. 1:17) A z knihy Žalmů se dozvídáme jeho jméno: „Jehova je Králem na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Žalm 10:16)

² Délka Boží vlády se nedá srovnat s délkou vlády žádného člověka. To, co nás ale k Jehovovi přitahuje především, je jeho způsob vlády. Jeden král, který nad starověkým Izraelem panoval 40 let, chválil Boha těmito slovy: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. Sám Jehova pevně založil svůj trůn až v nebesích; a nade vším si udrželo nadvládu jeho vlastní kralování.“ (Žalm 103:8, 19) Jehova je nejen Král, ale i náš milující nebeský Otec. S tím souvisejí dvě otázky: Z čeho je vidět, že s námi Jehova jedná jako otec? A jak od vzpoury v Edenu projevuje svou královskou autoritu? Odpovědi na tyto otázky mohou posílit náš vztah k němu a pomoci nám, abychom ho dál uctívali celým srdcem.

3. Kdo se stal prvním členem Jehovovy rodiny a koho dalšího Jehova označuje za své syny?

³ Jehova musel mít obrovskou radost, když stvořil prvního inteligentního tvora. Se svým prvorozeným ale nejednal jako s bezvýznamným poddaným. Miloval ho jako svého syna a dal mu možnost, aby se podílel na tvoření dalších dokonalých poddaných a zažíval tak radost spolu s ním. (Kol. 1:15–17) Nejprve byly stvořeny miliony andělů. Bible o nich říká, že jsou to Boží „služebníci, konající jeho vůli“. Svému Otci slouží s radostí a on jim projevuje úctu tím, že je nazývá svými syny. Patří do jeho velké rodiny inteligentních tvorů. (Žalm 103:20–22; Job 38:7)

4. Kdo další se stal součástí Jehovovy rodiny?

⁴ Potom co Jehova stvořil vesmír včetně naší planety, svou rodinu rozšířil. Země byla krásným domovem se vším, co budou jeho další poddaní potřebovat. Pozemské stvoření pak Jehova korunoval tím, že ke svému vlastnímu obrazu vytvořil prvního člověka, Adama. (1. Mojž. 1:26–28) Jako jeho stvořitel mohl právem očekávat, že ho Adam bude poslouchat. A jako otec mu předal své pokyny s láskou a laskavostí. V žádném případě jimi nechtěl nepatřičně omezit jeho svobodnou vůli. (Přečti 1. Mojžíšovu 2:15–17.)

5. Jak Jehova zařídil, aby lidé naplnili zemi?

⁵ Na rozdíl od mnoha lidských vládců Jehova s radostí svěřuje autoritu svým poddaným a jedná s nimi jako s důvěryhodnými členy své rodiny. Adama například pověřil, aby panoval nad ostatními živými tvory na zemi, a dokonce mu dal zajímavý, ale náročný úkol všechna zvířata pojmenovat. (1. Mojž. 1:26; 2:19, 20) Bůh nezalidnil zemi tak, že by vytvořil miliony dokonalých lidí. Rozhodl se stvořit Adamovi dokonalý doplněk – Evu. (1. Mojž. 2:21, 22) Pak dal první manželské dvojici možnost, aby naplnila zemi svými dětmi. V dokonalých podmínkách měli postupně rozšiřovat hranice zahrady Eden, až by se z celé země stal ráj. Společně s anděly mohli jako jedna rodina uctívat Jehovu věčně. To byla nádherná vyhlídka a úžasný projev Jehovovy otcovské lásky.

6. (a) Jak došlo v Boží rodině ke vzpouře? (b) Z čeho je vidět, že Jehova nepřestal mít situaci pod kontrolou?

⁶ Je smutné, že Adam a Eva přestali Jehovu uznávat jako svého Svrchovaného panovníka. Rozhodli se postavit na stranu Satana, Božího duchovního syna, který se proti svému Otci vzbouřil. (1. Mojž. 3:1–6) To vedlo k bolesti, utrpení a nakonec i smrti, jak v případě Adama a Evy, tak později jejich potomstva. (1. Mojž. 3:16–19; Řím. 5:12) Jehova už na zemi neměl žádné poslušné poddané. Znamenalo to snad, že situaci neměl pod kontrolou a že se vlády nad zemí a jejími obyvateli vzdal? Rozhodně ne. Svou autoritu dal najevo tím, že první lidskou dvojici vyhnal ze zahrady Eden a k jejímu vchodu postavil cherubíny, aby se tam lidé už nemohli vrátit. (1. Mojž. 3:23, 24) Současně však projevil i otcovskou lásku. Slíbil, že splní svůj záměr a bude mít jednotnou rodinu duchovních i lidských synů, kteří ho budou uznávat  jako svého Krále. Prohlásil, že přijde někdo, kdo zničí Satana a odstraní všechny následky Adamova hříchu. (Přečti 1. Mojžíšovu 3:15.)

7., 8. (a) Jaké poměry byly v Noemově době? (b) Co Jehova udělal, aby očistil zemi a ochránil lidskou rodinu?

⁷ V následujících staletích se někteří postavili na Jehovovu stranu. Patřil k nim například Abel a Enoch. Většina lidí však Jehovu za svého Otce a Krále neuznávala. Už v Noemově době byla země „naplněna násilím“. (1. Mojž. 6:11) Znamená to, že se Jehovovi vymkla situace z rukou? Co o tom říká biblická zpráva?

⁸ Dozvídáme se, že Jehova dal Noemovi podrobné pokyny, jak postavit obrovskou archu, ve které se měl zachránit on i jeho nejbližší. Jehova také projevil velkou lásku všem ostatním lidem, když Noema pověřil, aby byl „kazatelem spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Bezpochyby to znamenalo, že druhé vybízel k pokání a varoval je před blížícím se zničením. Nikdo ale nereagoval. Po desítky let Noe s rodinou žil uprostřed násilného a nemravného světa. Jehova jim však jako starostlivý otec žehnal a chránil je. Svou autoritu nad vzpurnými lidmi a zkaženými anděly dal najevo tím, že způsobil celosvětovou potopu. Ani tenkrát neztratil nad světem kontrolu. (1. Mojž. 7:17–24)

9. Jakou příležitost dal Jehova lidem po potopě?

⁹ Když Noe a jeho rodina vyšli z archy na očištěnou zemi a nadechli se čerstvého vzduchu, jistě byli Jehovovi velmi vděční za jeho péči a ochranu. Noe ihned postavil oltář a jako projev uctívání přinesl Jehovovi oběti. Ten celé rodině požehnal a řekl jim: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ (1. Mojž. 8:20–9:1) Lidstvo mělo opět příležitost jednotně uctívat pravého Boha a obydlit celou zemi.

10. (a) Kde a jak došlo po potopě ke vzpouře proti Jehovovi? (b) Co Jehova udělal, aby lidé nezmařili jeho záměr?

¹⁰ Potopa však neodstranila nedokonalost a lidé byli i nadále vystaveni neviditelnému vlivu Satana a vzpurných andělů. Netrvalo dlouho a vzpoura proti Jehovově laskavé vládě se opět rozhořela. Významnou roli v tom sehrál Noemův pravnuk Nimrod. Čteme o něm, že byl „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“. Postavil velká města, například Bábel, a „v zemi Šinar“ ze sebe udělal krále. (1. Mojž. 10:8–12) Jak Král věčnosti zmařil plány panovníka, který jednal v přímém rozporu s jeho záměrem naplnit zemi? Zmátl lidem jazyk a tak způsobil, že se Nimrodovi poddaní rozptýlili „po celém povrchu země“. A s nimi se rozšířilo i falešné náboženství a lidský způsob vlády. (1. Mojž. 11:1–9)

11. Jak Jehova ukázal, že je svému příteli Abrahamovi věrně oddaný?

¹¹ I když po potopě mnozí uctívali falešné bohy, dál tu byli lidé, kteří stáli na Jehovově straně. Jedním z nich byl Abraham. Poslušně opustil pohodlí svého domova ve městě Ur a celá léta bydlel ve stanech. (1. Mojž. 11:31; Hebr. 11:8, 9) Během té doby pobýval v blízkosti králů, kteří často žili v opevněných městech. Ale Jehova před nimi Abrahama i jeho rodinu chránil. O jeho otcovské péči jeden žalmista  napsal: „Nedovolil žádnému člověku, aby je šidil, ale káral kvůli nim krále.“ (Žalm 105:13, 14) Jehova považoval Abrahama za svého přítele a slíbil mu: „Vyjdou z tebe králové.“ (1. Mojž. 17:6; Jak. 2:23)

12. Jak dal Jehova najevo svou moc nad Egyptem a co to pro jeho lid znamenalo?

¹² Abrahamovu synu Izákovi a vnuku Jákobovi Jehova zopakoval slib, že jim bude žehnat. Mimo jiné to znamenalo, že z jejich potomků vyjdou králové. (1. Mojž. 26:3–5; 35:11) Z Izraelitů se však stali otroci v Egyptě. Znamenalo to, že Jehova svůj slib nesplní nebo že se vlády nad zemí vzdal? V žádném případě. Ve svůj čas dal najevo svou moc a tvrdohlavému faraonovi ukázal, kdo je skutečným vládcem. Zotročení Izraelité Jehovovi důvěřovali a on je velkolepým způsobem osvobodil, když je převedl přes Rudé moře. Jako Svrchovaný panovník a starostlivý Otec použil svou velkou moc, aby svůj lid ochránil. (Přečti 2. Mojžíšovu 14:13, 14.)

13., 14. (a) Co Izraelité zpívali o Jehovově kralování? (b) Co Jehova slíbil Davidovi?

¹³ Ihned po zázračném vysvobození z Egypta Izraelité zazpívali ke chvále Jehovy vítěznou píseň. Je zapsaná ve 2. Mojžíšově, 15. kapitole. V 18. verši je uvedeno: „Jehova bude kralovat na neurčitý čas, dokonce navždy.“ Jehova se stal králem nového národa. (5. Mojž. 33:5) Izraelité však nebyli spokojení s tím, že mají neviditelného panovníka. Asi 400 let potom, co odešli z Egypta, chtěli mít lidského krále stejně jako okolní pohanské národy, a tak o něj Jehovu požádali. (1. Sam. 8:5) Jehova přesto králem zůstal. Jasně se to ukázalo za vlády Davida, druhého lidského krále nad Izraelem.

¹⁴ David nechal do Jeruzaléma přinést posvátnou truhlu smlouvy. Při této radostné události Levité zpívali píseň chvály, která obsahuje významnou myšlenku. V 1. Paralipomenon 16:31 čteme: „Ať řeknou mezi národy: ‚Sám Jehova se stal králem!‘“ Ale jak je možné,  že Jehova, který je Králem věčnosti, se tehdy stal králem? Jehova se stává králem, když konkrétním způsobem projeví svou autoritu nebo ustanoví někoho, kdo ho bude v určitou dobu nebo v určité situaci zastupovat. To je významný rys Jehovova způsobu kralování. Než David zemřel, Jehova mu slíbil, že jeho kralování bude trvat navždy. Řekl: „Po tobě vzbudím tvé semeno, které vyjde z tvého nitra; a vskutku pevně založím jeho království.“ (2. Sam. 7:12, 13) Tímto Davidovým semenem byl jeho potomek, který se objevil o víc než 1 000 let později. O koho se jednalo a kdy se stal králem?

15., 16. (a) Kdy byl Ježíš pomazán za budoucího krále? (b) Co Ježíš pro svou vládu udělal, když byl na zemi?

¹⁵ V roce 29 n. l. začal Jan Křtitel oznamovat, že „se přiblížilo nebeské království“. (Mat. 3:2) Když byl pokřtěn Ježíš, Jehova ho pomazal svatým duchem. Ježíš se tak stal slíbeným Mesiášem a budoucím králem Božího království. To, co k Ježíšovi cítil, Jehova vyjádřil slovy: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17)

¹⁶ Během celé doby, kdy Ježíš sloužil na zemi, přinášel slávu svému Otci. (Jan 17:4) Dělal to tím, že kázal o jeho království. (Luk. 4:43) Své následovníky také učil, aby se o příchod tohoto království modlili. (Mat. 6:10) Jako pověřený budoucí král mohl svým odpůrcům říct: „Boží království je ve vašem středu.“ (Luk. 17:21) A v předvečer své smrti uzavřel s apoštoly smlouvu o Království. To znamenalo, že někteří z jeho věrných následovníků budou v Božím království vládnout jako králové společně s ním. (Přečti Lukáše 22:28–30.)

17. Nad kým začal Ježíš kralovat v prvním století, ale na co musel ještě čekat?

¹⁷ Kdy Ježíš začal vládnout jako král Božího království? Bylo to ihned poté, co se svými následovníky uzavřel smlouvu? Ne. Druhý den odpoledne byl totiž popraven a jeho učedníci se rozutekli. (Jan 16:32) Ale stejně jako v minulosti, ani tentokrát se Jehovovi situace nevymkla z rukou. Třetí den svého Syna vzkřísil a o Letnicích roku 33 n. l. Ježíš začal kralovat nad křesťanským sborem svých pomazaných bratrů. (Kol. 1:13) Než mu ale byla svěřena úplná moc nad zemí, musel Ježíš jako slíbený Davidův potomek ještě čekat. Jehova mu řekl: „Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“ (Žalm 110:1)

18., 19. K čemu tě podnítil tento článek a o čem pojednává ten následující?

¹⁸ Po tisíce let se andělé i lidé proti Jehovovu kralování bouřili. On se však své vlády nikdy nevzdal a vždy měl situaci pevně v rukou. Své věrné poddané, například Noema, Abrahama a Davida, jako láskyplný otec chránil a pečoval o ně. Podněcuje tě to, aby ses mu podřizoval a přibližoval se k němu?

¹⁹ Nabízejí se ale otázky: Jak se Jehova stal králem v naší době? Jak můžeme zůstat věrnými poddanými jeho království a stát se dokonalými syny v jeho rodině? O co se vlastně modlíme, když prosíme Jehovu, aby přišlo jeho království? Na tyto otázky najdeme odpověď v následujícím článku.