LETOS uplynulo 100 let od premiéry „Fotodramatu stvoření“, působivého představení, jehož cílem bylo posílit důvěru v to, že Bible je Boží Slovo. V době, kdy evoluční teorie, vyšší kritika a skepticismus podrývaly víru mnoha lidí, se „Fotodrama“ zastávalo Jehovy jako stvořitele.

Charles T. Russell, který tehdy řídil činnost badatelů Bible, stále hledal ty nejúčinnější a nejrychlejší způsoby, jak šířit biblickou pravdu. Badatelé Bible už víc než tři desetiletí využívali moc psaného slova. Teď je ale zaujal nový prostředek – film.

V devadesátých letech 19. století začala éra němého filmu. Už v roce 1903 byl v jednom kostele v New Yorku promítnut film s náboženským obsahem. V roce 1912, kdy byla kinematografie ještě v plenkách, Russell směle zahájil přípravy „Fotodramatu“. Uvědomoval si, že tento komunikační prostředek může předávat biblickou pravdu způsobem, jakým to tištěná stránka nedokáže.

Osmihodinové „Fotodrama“, které se většinou promítalo na čtyřikrát, obsahovalo 96 krátkých biblických kázání. Namluvil je jeden známý řečník, jehož lidé podle hlasu snadno poznali. Scény „Fotodramatu“ doprovázela vážná hudba. Zkušení promítači pouštěli na gramofonech nahrávky hlasu a hudby tak, aby byly synchronizované s barevnými diapozitivy a filmovým zpracováním známých biblických příběhů.

Většina filmových záběrů a mnoho skleněných diapozitivů pocházely z komerčních studií. Profesionální umělci z Philadelphie, New Yorku, Paříže a Londýna namalovali diapozitivy a filmy snímek za snímkem. Velkou část práce odvedly také týmy pracovníků výtvarného oddělení betelu,  kteří většinou vyráběli náhrady poškozených diapozitivů. Určité filmové záběry si bratři natočili sami. Poblíž města Yonkers ve státě New York někteří členové rodiny betel sehráli scénu, ve které anděl zabránil Abrahamovi, aby obětoval svého syna. (1. Mojž. 22:9–12)

Jeden spolupracovník bratra Russella řekl novinářům, že toto představení „vzbudí zájem mnoha tisíců lidí o Písmo, a to víc než cokoli jiného, co bylo pro šíření náboženského učení vykonáno v minulosti“. Tleskalo duchovenstvo takovým novátorským snahám uspokojit duchovní hlad tolika lidí? Vůbec ne. Duchovní křesťanstva „Fotodrama“ kritizovali, a někteří dokonce bezostyšně používali záludné taktiky, aby veřejnosti zabránili ho vidět. Například během jednoho představení nechalo sdružení duchovních přerušit přívod elektřiny.

Diváci přesto plnili sály, aby mohli „Fotodrama“ zdarma zhlédnout. Ve Spojených státech se každý den promítalo až v 80 městech. Pro mnohé užaslé diváky to byla první příležitost vidět mluvený film. Díky časosběrným záběrům mohli sledovat kuře klubající se ze skořápky nebo ladně se rozvíjející květ. Aktuální vědecké poznatky vyzdvihly Jehovovu úžasnou moudrost. Jak bylo zmíněno na začátku, když jeden divák viděl ve filmu bratra Russella uvádějícího „Fotodrama“, řekl, že „vypadá opravdověji než ve skutečnosti“.

Spisovatel a filmový historik Tim Dirks popsal „Fotodrama“ jako „první významnější scénář, který zahrnuje synchronizovaný zvuk (mluvené slovo), filmové záběry a diapozitivy“. Ve filmech vyrobených před „Fotodramatem“ se některé z těchto technik používaly, ale ne všechny najednou. A zvlášť to platilo o filmech s biblickou tematikou. Navíc žádný z filmů do té doby nezhlédlo tolik diváků. V Severní Americe, Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu jich bylo jen během prvního roku asi devět milionů.

„Fotodrama“ mělo premiéru 11. ledna 1914 v New Yorku. Sedm měsíců poté přišla katastrofa v podobě první světové války. Po celém světě ale na toto představení dál chodily davy diváků, aby čerpaly útěchu ze scén, které barvitě vykreslovaly nadcházející požehnání pod vládou Božího království. V roce 1914 bylo „Fotodrama“ po všech stránkách pozoruhodným představením!