1. V jakém stavu je dnes lidstvo?

JEHOVA nikdy nechtěl, aby lidé museli snášet útrapy, které s sebou přináší stáří. Jeho záměrem naopak bylo, aby se muži i ženy těšili z dokonalého zdraví v ráji. Dnes je ale situace taková, že „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti“. (Řím. 8:22) Umíš si představit, jak se Bůh cítí, když sleduje, jak lidé trpí ničivými následky hříchu? Je smutné, že mnohým z těch, kdo jsou v pokročilém věku, se nedostává péče, kterou potřebují. (Žalm 39:5; 2. Tim. 3:3)

2. Proč si vážíme toho, že mezi sebou máme bratry a sestry vyššího věku?

² Jsme vděční, že v našich sborech jsou věrní bratři a sestry vyššího věku. Máme užitek z jejich moudrosti a jsou pro nás příkladem pevné víry. Někteří z nich jsou možná našimi příbuznými. Ať už to tak je, nebo ne, přejeme si, aby se jim dobře dařilo. (Gal. 6:10; 1. Petra 1:22) V tomto článku si ukážeme, jak se na své zestárlé služebníky dívá Bůh. Také si vysvětlíme, jaké povinnosti vzhledem k nim mají členové rodiny a sbor.

3., 4. (a) O co pisatel 71. žalmu prosil Jehovu? (b) O co mohou bez obav prosit Jehovu staří bratři a sestry?

³ Pisatel 71. žalmu prosil Jehovu: „Neodvrhuj mě v čase  stáří; právě když selhává má síla, mě neopouštěj.“ (Žalm 71:9) Zdá se, že tento žalm je pokračováním 70. žalmu, který napsal David. On sám sloužil Bohu od mládí a dostal od něj mnoho významných úkolů. (1. Sam. 17:33–37, 50; 1. Král. 2:1–3, 10) Přestože toho pro Jehovu tolik udělal, i ve stáří ho stále prosil, aby o něj pečoval. (Přečti Žalm 71:17, 18.)

⁴ Mnozí křesťané jsou na tom podobně jako David. Kvůli pokročilému věku prožívají „neblahé dny“, ale dál ze všech sil chválí Boha. (Kaz. 12:1–7) V řadě oblastí svého života včetně služby už možná nemohou dělat tolik co dřív. Bez obav však mohou prosit Jehovu, aby jim žehnal a pečoval o ně. Takové modlitby svých věrných služebníků Jehova určitě vyslyší. Vždyť se na něj obracejí se stejnou prosbou jako pod inspirací David.

5. Jak se Jehova dívá na své věrné zestárlé služebníky?

⁵ Z Bible jednoznačně vyplývá, že Jehova si svých věrných zestárlých služebníků hluboce váží. A od nás ostatních očekává, že k nim budeme mít úctu. (Žalm 22:24–26; Přísl. 16:31; 20:29) Ve 3. Mojžíšově 19:32 čteme: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň. Já jsem Jehova.“ Projevovat zestárlým Božím služebníkům úctu bylo důležité už v době starověkého Izraele a stejné je to dnes. Kromě úcty ale potřebují také péči. Kdo by ji měl zajistit?

6. Jaký příklad v péči o rodiče dal Ježíš?

⁶ Boží Slovo říká: „Cti svého otce a svou matku.“ (2. Mojž. 20:12; Ef. 6:2) Důležitost tohoto přikázání Ježíš zdůraznil, když farizey a znalce Zákona odsoudil za to, že se o své rodiče odmítali starat. (Mar. 7:5, 10–13) On sám v tom naopak dal dobrý příklad. Když umíral na kůlu, svěřil svou matku, která už zřejmě byla vdova, do péče milovaného učedníka Jana. (Jan 19:26, 27)

7. (a) Na jakou zásadu poukázal apoštol Pavel? (b) Jaký je kontext Pavlových slov?

⁷ Apoštol Pavel pod inspirací napsal Timoteovi, že křesťané by se měli starat o členy své rodiny. (Přečti 1. Timoteovi 5:4, 8, 16.) Uvažujme o kontextu Pavlových slov. Mluvil o tom, kdo je způsobilý dostat finanční pomoc od sboru a kdo ne. Jasně uvedl, že o zestárlou vdovu se mají v první řadě postarat věřící děti, vnoučata a další příbuzní. Díky tomu sbor nebude zbytečně finančně zatížen. I dnes křesťané projevují „zbožnou oddanost“ mimo jiné tím, že se po hmotné stránce starají o příbuzné, kteří to potřebují.

8. Proč v Bibli není uvedený nějaký konkrétní způsob, jak se o zestárlé rodiče postarat?

⁸ Jednoduše řečeno, povinností dospělého křesťana je zajistit svým rodičům potřebnou péči. Pavel měl sice na mysli věřící rodiče, ale to neznamená, že péči o rodiče, kteří nejsou křesťané, je možné zanedbávat. To, jakým způsobem se děti o své rodiče postarají, se může případ od případu lišit. Záleží to mimo jiné na životních okolnostech, povaze nebo zdraví všech zúčastněných. Někteří rodiče mají mnoho dětí, jiní mají jen jedno. V řadě zemí mohou senioři počítat s pomocí od státu,  jinde stát nic takového nezajišťuje. A liší se také jejich osobní preference. Vzhledem k tomu všemu by tedy nebylo rozumné ani ohleduplné kritizovat způsob, jak někdo pečuje o zestárlé rodiče. Nezapomeňme, že Jehova může požehnat každému rozhodnutí, které je v souladu s Biblí, a postarat se, aby vedlo ke zdárnému výsledku. (4. Mojž. 11:23)

9.–11. (a) Jakou náročnou situaci musí někteří křesťané řešit? (Viz úvodní obrázek.) (b) Proč by se dospělé děti neměly ukvapeně vzdávat celodobé služby? Uveď příklad.

⁹ Pečovat o rodiče může být náročné zvlášť tehdy, když žijí daleko. Může se stát, že někdo z rodičů spadne a zraní se, náhle se mu zhorší zdraví nebo nastanou jiné komplikace, a je potřeba za nimi hned odjet. A možná pak budou potřebovat dočasnou nebo i dlouhodobou pomoc. *

¹⁰ Těžké rozhodování mají před sebou zejména celodobí služebníci, kteří žijí daleko od domova. Betelité, misionáři a cestující dozorci považují svou službu za vzácný dar od Jehovy. Pokud ale jejich rodiče onemocní, jako první řešení je možná napadne skončit s celodobou službou a vrátit se domů. Moudřejší ale bude s modlitbou se zamyslet, zda něco takového jejich rodiče opravdu potřebují a chtějí. Služebních výsad by se nikdo neměl vzdávat ukvapeně. Navíc to často nebývá nutné. Je dobré zvážit, zda se nejedná o dočasný problém, se kterým by rodičům rád pomohl jejich sbor. (Přísl. 21:5)

¹¹ Takovou situaci museli řešit dva sourozenci, kteří sloužili daleko od domova. Jeden byl misionářem v Jižní Americe a druhý pracoval ve světovém ústředí v Brooklynu. Jejich rodiče, kteří žili v Japonsku, potřebovali pomoc. Oba synové s manželkami je navštívili, aby zjistili, co budou potřebovat. Syn, který sloužil v Jižní Americe, později začal s manželkou vážně přemýšlet o tom, že s celodobou službou skončí a vrátí se domů. Pak jim zatelefonoval koordinátor rady starších ze sboru, do kterého rodiče patřili. Řekl jim, že starší celou záležitost probrali, a protože si jejich horlivosti váží, chtějí, aby v misionářské službě zůstali co nejdéle. Domluvili se, že udělají vše, co je v jejich silách, aby péči o jejich rodiče zajistili. Takové láskyplné ochoty si celá rodina moc vážila.

12. Na co především by měli křesťané pamatovat, když se rozhodují, jak se postarat o rodiče?

¹² To, jak se křesťanská rodina rozhodne v záležitosti péče o zestárlé rodiče, by v žádném případě nemělo vrhnout špatné světlo na Jehovu. Nechceme být jako náboženští vůdci v Ježíšově době. (Mat. 15:3–6) Svými rozhodnutími chceme Bohu i křesťanskému sboru přinášet čest. (2. Kor. 6:3)

13., 14. Ze kterých biblických veršů je vidět, že s péčí o zestárlé křesťany by měl pomáhat sbor?

¹³ Ne každý může celodobým služebníkům pomoci tak, jak se o tom psalo v předchozích odstavcích. Z jedné situace, která vznikla v prvním století, je  však jasně vidět, že sbory se mají starat o potřeby příkladných bratrů a sester, kteří zestárli. O křesťanech z jeruzalémského sboru čteme, že „ani jeden z nich neměl nouzi“. To neznamená, že všichni byli bohatí. Někteří toho po hmotné stránce neměli moc, ale „rozdělovalo se . . . každému, právě jakou kdo měl potřebu“. (Sk. 4:34, 35) Později ale vznikl vážný problém. Ukázalo se, že některé „vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování“ jídla. Apoštolové proto rozhodli, že pověří způsobilé muže, kteří zajistí, aby se se všemi vdovami zacházelo nestranně a dostávaly to, co potřebují. (Sk. 6:1–5) Je pravda, že denní rozdělování jídla bylo jen dočasným opatřením. Sloužilo lidem, kteří se o Letnicích roku 33 n. l. stali křesťany a zůstali nějakou dobu v Jeruzalémě, aby posílili svou víru. Reakce apoštolů nicméně ukazuje, že s péčí o ty, kdo to potřebují, může sbor pomáhat.

¹⁴ Jak jsme už uvedli, Pavel Timoteovi napsal, kterým vdovám může křesťanský sbor poskytnout hmotnou pomoc. (1. Tim. 5:3–16) Učedník Jakub ve svém dopise připomněl, že povinností křesťana je starat se o sirotky, vdovy a další spoluvěřící, kteří jsou v nouzi a potřebují pomoc. (Jak. 1:27; 2:15–17) A apoštol Jan napsal: „Kdokoli však má prostředky tohoto světa k podpoře života a spatří svého bratra, který má nouzi, a přesto před ním zavře dveře svého něžného soucitu, jak v něm zůstává Boží láska?“ (1. Jana 3:17) Jestliže takový závazek mají plnit křesťané jako jednotlivci, tím spíš to platí o celém sboru.

15. Například jakými způsoby mohou členové sboru pomáhat starým bratrům a sestrám?

¹⁵ V některých zemích vláda poskytuje seniorům penzi, pečovatelské služby a další výhody. (Řím. 13:6) Jinde však nic takového k dispozici není. Z toho vyplývá, že míra pomoci, kterou staří bratři a sestry potřebují od příbuzných a od sboru, se bude místo od místa lišit. Pokud věřící děti žijí od rodičů daleko, má to přímý dopad na to, co jsou pro ně schopné udělat. V takovém případě by dospělé děti měly otevřeně komunikovat se staršími sboru, do kterého rodiče patří, a postarat se, aby  všichni zúčastnění chápali rodinnou situaci. Starší mohou zjistit, z jakých vládních nebo sociálních programů by rodiče mohli mít užitek, a zařídit vše potřebné. Také si mohou všímat, zda rodiče otevírají důležitou poštu nebo berou všechny léky, a o případných problémech informovat děti. Když dospělé děti se sborovými staršími upřímně komunikují, může se tím předejít mnoha problémům. A pokud nějaké komplikace přece jen nastanou, dá se najít řešení. Dospělé děti, které žijí daleko od rodičů, budou určitě klidnější, když budou vědět, že místní bratři a sestry jejich rodičům pomáhají a jsou jim k dispozici.

16. Co někteří křesťané dělají pro staré bratry a sestry ve sboru?

¹⁶ Z lásky k zestárlým spoluvěřícím se někteří křesťané rozhodli ochotně věnovat svůj čas a energii, aby jim pomáhali, jakkoli je to rozumně možné. Vědomě se snaží projevovat o ně mimořádný zájem. S péčí často pomáhají i další spoluvěřící, možná podle předem domluveného rozvrhu. Tito ochotní křesťané se sami možná nemohou zapojit do celodobé služby, ale s radostí pomáhají zestárlým spoluvěřícím, aby se jejich děti mohly této službě věnovat co nejdéle. Taková ochota je nádherným projevem křesťanské lásky. To samozřejmě neznamená, že dospělé děti už nemusí pro své rodiče dělat všechno, co je v jejich silách.

17., 18. Díky čemu může být pro bratry a sestry snadnější pečovat o zestárlé spoluvěřící?

¹⁷ Péče o starého člověka může být náročná, a proto by se všichni zúčastnění měli snažit, aby byli laskaví a pozitivní. Stárnutí někdy vede ke sklíčenosti, nebo dokonce k depresi. Pokud o někoho pečuješ, možná budeš muset vynaložit zvláštní úsilí, abys s ním jednal s úctou a byl povzbudivý. Pochval svého spoluvěřícího za to, že dlouhá léta věrně slouží Jehovovi. Náš nebeský Otec nezapomíná, co pro něj jeho oddaní služebníci udělali, a neměli bychom na to zapomínat ani my. (Přečti Malachiáše 3:16; Hebrejcům 6:10.)

¹⁸ Každodenní péče může být snadnější, když všichni mají zdravý smysl pro humor. (Kaz. 3:1, 4) Mnozí staří bratři a sestry se snaží, aby nebyli příliš nároční. Uvědomují si, že když jsou laskaví, je pro spoluvěřící příjemnější o ně pečovat. Není nic výjimečného, když někdo řekne: „Šel jsem povzbudit jednu starou sestru, ale ona povzbudila mě.“ (Přísl. 15:13; 17:22)

19. Co křesťanům každého věku pomáhá, aby se nenechali zlomit náročnými okolnostmi?

¹⁹ Těšíme se, až stáří, trápení a nedokonalost budou věcí minulosti. Než ta doba přijde, pevně se této naděje držme. Pamatujme, že víra ve splnění Božích slibů je kotvou, která nám může pomáhat v časech tísně a strádání. Díky takové víře „se nevzdáváme, ale i když člověk, jímž jsme zevně, chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř, je jistě den za dnem obnovován“. (2. Kor. 4:16–18; Hebr. 6:18, 19) Co dalšího může pomáhat těm, kdo pečují o zestárlé rodiče nebo spoluvěřící? O několika praktických podnětech pojednává následující článek.