1., 2. (a) Proč se mohlo zdát, že je Mojžíš ve velkém nebezpečí? (Viz úvodní obrázek.) (b) Proč se Mojžíš nebál králova hněvu?

FARAON byl obávaným panovníkem a Egypťané ho považovali za ztělesněného boha. Jak uvádí jedna kniha, v očích svých poddaných „vynikal nad všemi ostatními tvory moudrostí a mocí“. (When Egypt Ruled the East) V lidech vyvolával strach i tím, že měl na své koruně symbol útočící kobry. Byla to připomínka, že jeho nepřátelé budou rychle zničeni. A tak si představ, jak muselo Mojžíše zaskočit, když mu Jehova řekl: „Pošlu [tě] k faraónovi, a vyvedeš můj lid, izraelské syny, z Egypta.“ (2. Mojž. 3:10)

² Mojžíš se tam vydal a oznámil faraonovi Boží poselství. Tím ho rozlítil. Po deváté ráně, která postihla Egypt, faraon Mojžíše varoval: „Dej si pozor! Nepokoušej se znovu vidět můj obličej, protože v den, kdy uvidíš můj obličej, zemřeš.“ (2. Mojž. 10:28) Než Mojžíš odešel, předpověděl panovníkovi smrt jeho prvorozeného syna. (2. Mojž. 11:4–8) Pak dal pokyn, že každá izraelská rodina má zabít kozla nebo berana, což bylo pro Egypťany posvátné zvíře symbolizující jejich  boha Ra, a krví potřít zárubně svých dveří. (2. Mojž. 12:5–7) Jak na to bude faraon reagovat? To Mojžíše netrápilo. Měl totiž pevnou víru, a proto poslouchal Jehovu. „Nebál se králova hněvu, neboť zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.“ (Přečti Hebrejcům 11:27, 28.)

3. O kterých otázkách budeme v tomto článku uvažovat?

³ Máš i ty tak pevnou víru, že obrazně řečeno vidíš Boha? (Mat. 5:8) Úvaha o Mojžíšovi nám pomůže, abychom svůj duchovní zrak zlepšili a podobně jako on viděli „Toho, kdo je neviditelný“. Zamyslíme se nad těmito otázkami: Jak víra v Jehovu Mojžíše chránila před strachem z člověka? Čím dával najevo svou víru v Boží sliby? A jak ho skutečnost, že viděl „Toho, kdo je neviditelný“, posilovala, když se on a jeho lid dostali do zdánlivě bezvýchodné situace?

4. Jaké postavení měl z lidského pohledu Mojžíš ve srovnání s faraonem?

⁴ Z lidského pohledu se Mojžíš nemohl s faraonem vůbec měřit. Zdálo se, že jeho život i budoucnost jsou v rukou egyptského vládce. Sám Mojžíš se už dřív Jehovy zeptal: „Kdo jsem já, že bych měl jít k faraónovi a že musím vyvést izraelské syny z Egypta?“ (2. Mojž. 3:11) Asi 40 let předtím z Egypta utekl, a tak by si teď mohl říkat, že možná není moudré se tam vracet a riskovat, že se proti němu obrátí faraonův hněv.

5., 6. Co Mojžíšovi pomohlo, aby měl bázeň před Jehovou, a ne strach z faraona?

⁵ Než se Mojžíš do Egypta vrátil, Bůh mu pomohl pochopit jednu klíčovou zásadu. Mojžíš ji později zaznamenal do knihy Job těmito slovy: „Bázeň před Jehovou – to je moudrost.“ (Job 28:28) Aby takovou bázeň získal a jednal moudře, Jehova mu poukázal na kontrast mezi všemohoucím Bohem a lidmi. Zeptal se ho: „Kdo ustanovil člověku ústa, nebo kdo ustanovuje oněmělého či hluchého nebo bystrozrakého nebo slepého? Nejsem to já, Jehova?“ (2. Mojž. 4:11)

⁶ Co tím chtěl Jehova říct? Že se Mojžíš nemá čeho bát. Posílá ho Jehova, který mu poskytne všechno, co potřebuje, aby mohl božské poselství faraonovi předat. Kromě toho faraon se zase vůbec nemohl měřit s Jehovou. Ostatně to nebylo poprvé, kdy Božímu služebníkovi hrozilo nebezpečí od egyptského panovníka. Mojžíš možná přemýšlel o tom, jak Jehova za vlády dřívějších faraonů ochránil Abrahama, Josefa i jeho samotného. (1. Mojž. 12:17–19; 41:14, 39–41; 2. Mojž. 1:22–2:10) S vírou v „Toho, kdo je neviditelný“ Mojžíš odvážně předstoupil před faraona a oznámil mu celé Jehovovo poselství.

7. Jak víra v Jehovu pomohla jedné sestře?

⁷ Víra v Jehovu ochránila před strachem z lidí i sestru, která se jmenuje Ella. V roce 1949 ji v Estonsku zatkli agenti KGB a při výslechu ji donutili svléknout se před mladými policisty do naha. Ella vypráví: „Cítila jsem se hrozně. Modlila jsem se však k Jehovovi a cítila jsem, že mě zaplavil vnitřní klid.“ Pak ji na tři dny zavřeli na samotku. Ella pokračuje: „Úředníci na mě křičeli: ‚Postaráme se o to, že na jméno Jehova si v Estonsku nikdo ani nevzpomene! Pošleme tě do tábora a ostatní na Sibiř!‘ Potom posměšně dodali: ‚A kde je teď ten tvůj Jehova?‘“ Podlehla Ella strachu z lidí, nebo důvěřovala v Jehovu? Při výslechu odvážně prohlásila: „Hodně jsem o tom přemýšlela, ale raději budu ve vězení a s dobrým vztahem k Bohu než na svobodě,  ale bez jeho schválení.“ Jehova byl pro ni stejně skutečný jako muži, které měla před sebou. A díky takové víře zůstala Bohu věrná.

8., 9. (a) Co je lékem na strach z člověka? (b) Koho bys měl mít jasně před očima, kdyby tě strach z člověka začal přemáhat?

⁸ Víra v Jehovu pomůže i tobě, abys nepodlehl strachu. Pokud by ti lidé ve vysokém postavení začali bránit v uctívání Jehovy, mohlo by se ti zdát, že tvůj život i budoucnost jsou v lidských rukou. Mohlo by tě dokonce napadnout, zda je moudré dál sloužit Bohu a znepřátelit si tím státní úředníky. Pamatuj ale, že lékem na strach z člověka je víra v Jehovu. (Přečti Přísloví 29:25.) Náš Stvořitel kdysi nadhodil otázku: „Kdo jsi ty, že by ses bál smrtelného člověka, který zemře, a syna lidstva, z něhož bude pouhá zelená tráva?“ (Iz. 51:12, 13)

⁹ Měj jasně před očima svého všemohoucího Otce. Když je nějaký jeho služebník nespravedlivě pronásledovaný, on to vidí, soucítí s ním a jedná v jeho prospěch. (2. Mojž. 3:7–10) Kdybys musel svou víru hájit před lidmi ve vysokém postavení, vzpomeň si na Ježíšova slova: „Nepociťujte úzkost, jak nebo co máte mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit.“ (Mat. 10:18–20) Pamatuj, že lidští vládci a státní úředníci se s Jehovou vůbec nemohou měřit. Posiluj svou víru, protože pak pro tebe Jehova bude skutečný a budeš pevně přesvědčený, že ti chce pomáhat.

10. (a) Jaké pokyny dal Jehova Izraelitům v měsíci nisanu roku 1513 př. n. l.? (b) Co vedlo Mojžíše k tomu, že se řídil Božími pokyny?

¹⁰ V měsíci nisanu roku 1513 př. n. l. Jehova řekl Mojžíšovi a Áronovi, aby svému národu předali neobvyklé pokyny. Izraelité měli vybrat zdravého berana nebo kozla, porazit ho a jeho krví potřít zárubně svých dveří. (2. Mojž. 12:3–7) Co Mojžíš udělal? Apoštol Pavel o něm napsal: „Vírou slavil pasach a postříkání krví, aby se ničitel nedotkl jejich prvorozených.“ (Hebr. 11:28) Mojžíš věděl, že na Jehovovo slovo je možné se spolehnout, a věřil jeho slibu, že prvorození v Egyptě přijdou o život.

11. Proč Mojžíš varoval ostatní Izraelity?

¹¹ Mojžíšovi synové tehdy podle všeho žili v Midianu, tedy mimo dosah „ničitele“. * (2. Mojž. 18:1–6) Přesto Mojžíš Jehovovy pokyny poslušně předal izraelským rodinám, jejichž prvorození byli v nebezpečí. Šlo o život a on své bližní miloval. V Bibli o něm čteme: „Pohotově svolal všechny izraelské starší muže a řekl jim: ‚. . . Porazte oběť pasach.‘“ (2. Mojž. 12:21)

12. Jaké důležité poselství máme na Jehovův pokyn zvěstovat?

¹² Pod vedením andělů dnes kážeme důležité poselství: „Bojte se Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu, a proto uctívejte Toho, který udělal nebe a zemi a moře a prameny vod.“ (Zjev. 14:7) To je zpráva, kterou lidé potřebují slyšet právě teď. Musíme své bližní varovat, že je nejvyšší čas vyjít z Velkého Babylónu, aby neobdrželi „část z jeho ran“. (Zjev. 18:4) Pomazaní křesťané se společně s „jinými ovcemi“ obracejí na lidi, kteří jsou odcizení Bohu, a prosí je: „Smiřte se s Bohem.“ (Jan 10:16; 2. Kor. 5:20)

13. Jak můžeme posilovat svou touhu mluvit s lidmi o dobré zprávě?

¹³ Jsme přesvědčení, že „hodina [Božího] soudu“ už přišla a že v ní žijeme.  Také pevně věříme, že naše kazatelská a vyučovací činnost je opravdu tak naléhavá, jak Jehova říká. Apoštol Jan „viděl čtyři anděly, jak stojí na čtyřech rozích země a drží pevně čtyři zemské větry“. (Zjev. 7:1) Vidíš i ty očima víry čtyři anděly, kteří jsou připravení uvolnit ničivé vichry velkého soužení? Pokud ano, pomůže ti to, abys s přesvědčením předával dobrou zprávu druhým.

14. Co nás podněcuje, abychom varovali „ničemného před jeho ničemnou cestou“?

¹⁴ My už máme přátelský vztah s Jehovou a těšíme se z naděje na věčný život. Ale co ostatní? Uvědomujeme si, že je naší povinností varovat „ničemného před jeho ničemnou cestou, aby byl zachován naživu“. (Přečti Ezekiela 3:17–19.) Vyhnout se vině krve samozřejmě není hlavní důvod, proč kážeme. Především milujeme Jehovu i své bližní. Ježíš v podobenství o milosrdném Samaritánovi ukázal, co to skutečně znamená milovat druhé a projevovat jim milosrdenství. Polož si otázku: Jsem podobně jako ten Samaritán „pohnut lítostí“ k tomu, abych s lidmi mluvil o pravdě? Přece nechceme být jako kněz a Levita, kteří si našli výmluvu, proč svého bližního obejít „po protější straně“. (Luk. 10:25–37) Víra v Boží sliby a láska k bližním by nás měly podněcovat, abychom se ze všech sil věnovali kazatelské činnosti, než vyprší ustanovený čas.

15. Proč Izraelitům připadalo, že jsou v pasti?

¹⁵ Víra v „Toho, kdo je neviditelný“ Mojžíšovi pomohla i ve chvíli,  kdy se Izraelité na cestě z Egypta dostali do zdánlivě bezvýchodné situace. Biblická zpráva uvádí: „Izraelští synové začali pozvedat oči, a hle, Egypťané pochodují za nimi; a izraelští synové dostali vskutku strach a začali volat k Jehovovi.“ (2. Mojž. 14:10–12) Byl takový vývoj událostí nečekaný? V žádném případě. Jehova totiž předpověděl: „Nechám faraónovo srdce, aby se zatvrdilo, a jistě se za nimi požene, a získám si slávu prostřednictvím faraóna a všech jeho vojenských sil; a Egypťané jistě poznají, že já jsem Jehova.“ (2. Mojž. 14:4) Izraelité však vnímali pouze to, co viděli doslovnýma očima – před sebou Rudé moře, které jim bránilo jít dál, a za sebou faraonovy rychlé válečné vozy. A navíc je vedl osmdesátiletý pastýř. Měli pocit, že jsou v pasti.

16. V čem víra pomohla Mojžíšovi u Rudého moře?

¹⁶ Mojžíš však strach neměl. Jak to? Očima víry totiž viděl něco mnohem podstatnějšího, než bylo moře nebo egyptské vojsko. Viděl „záchranu od Jehovy“ a věděl, že Jehova bude za Izraelity bojovat. (Přečti 2. Mojžíšovu 14:13, 14.) Mojžíšova víra dodala Izraelitům sílu. Bible říká: „Vírou prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale jakmile se toho odvážili Egypťané, byli pohlceni.“ (Hebr. 11:29) Ve zprávě o této události čteme, co následovalo: „Lid se začal bát Jehovy a věřit Jehovovi a jeho sluhovi Mojžíšovi.“ (2. Mojž. 14:31)

17. Která událost vyzkouší naši víru?

¹⁷ Brzy se i my dostaneme do situace, ze které zdánlivě nebude úniku. Ve velkém soužení vlády tohoto světa zaútočí na náboženské organizace, z nichž mnohé jsou větší a početnější než my, a úplně je zničí. (Zjev. 17:16) Jehova předpověděl, že z pohledu světa pak budeme zranitelní, jako bychom bydleli v „zemi otevřené venkovské krajiny . . . beze zdi“, jako bychom neměli „ani závoru a dveře“. (Ezek. 38:10–12, 14–16) Pokud se v té době budeme na svou situaci dívat lidskýma očima, snadno získáme dojem, že nemáme šanci přežít. Jak se v tu chvíli zachováš?

18. Proč během velkého soužení nebudeme muset mít strach?

¹⁸ Nebudeš mít důvod se bát. Jak to? Jehova totiž útok na svůj lid předpověděl a také řekl, jak dopadne. „‚A stane se v ten den, v den, kdy Gog přijde na půdu Izraele,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚že mi do nosu vystoupí můj vztek. A ve svém rozhorlení, v ohni svého rozlícení budu muset mluvit.‘“ (Ezek. 38:18–23) Všechny ty, kdo budou chtít ublížit jeho lidu, Bůh zničí. Tvá víra v jednoznačné vítězství během „velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“ ti pomůže, abys viděl „záchranu od Jehovy“ a zůstal na jeho straně. (Joel 2:31, 32)

19. (a) Jaký vztah byl mezi Jehovou a Mojžíšem? (b) Jaké požehnání zažiješ, pokud si Jehovy budeš všímat na všech svých cestách?

¹⁹ Na tyto dramatické události se už teď můžeš připravit. Jak? Tím, že zůstaneš „stálý, jako [bys] viděl Toho, kdo je neviditelný“. Své přátelství s Bohem posiluj pravidelným studiem a modlitbami. Mojžíš takový blízký vztah s Jehovou měl. Díky tomu sloužil jako mocný nástroj v jeho ruce, a je o něm dokonce řečeno, že ho Jehova znal „tváří v tvář“. (5. Mojž. 34:10) Je pravda, že Mojžíš byl výjimečným prorokem, ale pevná víra umožní i tobě znát Jehovu tak dobře, jako bys ho skutečně viděl. Boží Slovo jasně říká, že si máš svého Stvořitele všímat „na všech svých cestách“, a on pak „napřímí tvé stezky“. (Přísl. 3:6)