1., 2. (a) Co Jehova očekává od svého lidu? (b) Na které otázky si při studiu tohoto článku odpovíme?

JEHOVA podnítil apoštola Petra, aby svatost, o které pojednává 3. Mojžíšova, spojil s křesťanským chováním. Napsal, že křesťané musí být svatí. (Přečti 1. Petra 1:14–16.) Jehova je svatý a od pomazaných křesťanů a „jiných ovcí“ očekává, že budou dělat maximum pro to, aby byli svatí „v celém svém chování“. (Jan 10:16)

² V tomto článku budeme hledat další duchovní poklady, které jsou ukryté ve 3. Mojžíšově. Když tyto myšlenky uplatníme, pomůže nám to, abychom byli svatí ve všem. Budeme přemýšlet o těchto otázkách: Jak bychom se měli stavět ke kompromisům? Jak můžeme podporovat Jehovovu svrchovanost? A co se můžeme naučit z toho, jaké oběti předkládali Izraelité?

3., 4. (a) Proč křesťané nesmí dělat kompromisy, pokud jde o Boží zákony a zásady? (b) Proč bychom se neměli mstít ani v sobě chovat zášť?

³ Pokud chceme, aby z nás měl Jehova radost, musíme se důsledně řídit jeho zákony a zásadami a nikdy nesmíme dělat kompromisy. Dnes už pro nás sice není závazný Mojžíšův zákon, ale stále nám pomáhá rozpoznat, co se Jehovovi líbí a co ne. Izraelité například dostali tento  příkaz: „Nebudeš se mstít a nebudeš mít proti synům svého lidu zášť; a budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“ (3. Mojž. 19:18)

⁴ Jehova od nás očekává, že se nebudeme mstít ani v sobě chovat zášť. (Řím. 12:19) Pokud bychom jeho zákony a zásady ignorovali, udělali bychom tím radost Ďáblovi a pošpinili Boží jméno. I když nám někdo úmyslně ublíží, nedovolme, abychom se stali „nádobami“ plnými záště. Jehova nás poctil tím, že do nás, hliněných nádob, uložil poklad, kterým je drahocenná služba. (2. Kor. 4:1, 7) Do takových nádob sžíravá zášť rozhodně nepatří!

5. Jaké poučení si můžeme vzít ze zprávy o Áronovi a smrti jeho synů? (Viz úvodní obrázek.)

⁵ Ve 3. Mojžíšově 10:1–11 je popsána situace, která Áronově rodině způsobila obrovskou bolest. Museli být zdrcení, když oheň z nebe strávil Áronovy syny Nadaba a Abihua. Bůh tehdy Áronovi a jeho rodině řekl, že nad nimi nesmí truchlit. Jejich víra byla vyzkoušena do krajnosti. A co ty? Dokazuješ, že jsi svatý, tím, že se nestýkáš s vyloučenými členy rodiny nebo jinými bývalými křesťany? (Přečti 1. Korinťanům 5:11.)

6., 7. (a) Co bychom měli vzít v úvahu, když se rozhodujeme, jestli jít na svatbu v kostele? (Viz poznámku pod čarou.) (b) Jak můžeme příbuzným, kteří nejsou svědkové, vysvětlit svůj názor na svatbu v kostele?

⁶ Tak drsná zkouška, jaké byli vystaveni Áron a jeho rodina, nás asi nikdy nepotká. Co když nás ale nějaký příbuzný, který není svědek, pozve na svatbu v kostele? Co když nás dokonce požádá, abychom se na obřadu podíleli? V Bibli není žádný konkrétní zákaz, že tam nesmíme jít, ale jsou v ní zásady, které nám mohou pomoci se rozhodnout. *

⁷ Naše rozhodnutí, kterým ukážeme, že chceme zůstat svatí, může být pro příbuzné těžko pochopitelné. (1. Petra 4:3, 4) Samozřejmě je nechceme urazit. Měli bychom s nimi proto mluvit laskavě a přitom otevřeně. Pokud je to možné, měli bychom jim svůj názor vysvětlit v dostatečném předstihu. Můžeme jim poděkovat za to, že nás pozvali, a říct jim, že chceme, aby si ten výjimečný den užili. Pak můžeme dodat, že je ani jejich hosty nechceme uvést do rozpaků tím, že bychom se na náboženském obřadu nepodíleli. To je jen jedna ze situací, ve kterých můžeme zůstat pevní a neudělat kompromis.

8. Jak 3. Mojžíšova zdůrazňuje Jehovovu svrchovanost?

⁸ Třetí Mojžíšova zdůrazňuje Jehovovu svrchovanost. Více než 30krát v ní čteme, že zákony obsažené v této knize pocházejí od Boha. Mojžíš si to uvědomoval a dělal přesně to, co mu Jehova přikázal. (3. Mojž. 8:4, 5) I my bychom měli vždy dělat to, co po nás náš Svrchovaný panovník chce. Pomáhá nám v tom Boží organizace. Naše víra ale může být vyzkoušena, když jsme sami, podobně jako se to stalo Ježíšovi v pustině. (Luk. 4:1–13) Když se zaměříme na to, že chceme podpořit  Jehovovu svrchovanost, a když Jehovovi důvěřujeme, nikdo nás nepřinutí, abychom ze strachu udělali kompromis. (Přísl. 29:25)

9. Proč je Boží lid po celém světě „předmětem nenávisti“?

⁹ Boží lid je po celém světě terčem pronásledování. Není se čemu divit, protože Ježíš svým učedníkům řekl: „Vydají [vás] do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Mat. 24:9) I přesto dál kážeme o Božím království a jsme svatí ve všem, co děláme. Jsme poctiví, žijeme slušně a posloucháme zákony. Proč nás tedy někteří lidé nenávidí? (Řím. 13:1–7) Protože jsme si za Svrchovaného panovníka vybrali Jehovu. Sloužíme jen „jemu samotnému“ a nikdy nebudeme jednat v rozporu s jeho zákony a zásadami. (Mat. 4:10)

10. Co se stalo jednomu bratrovi, který si neudržel neutrální postoj?

¹⁰ Navíc „[nejsme] částí světa“. Proto jsme neutrální v politických záležitostech a vojenských konfliktech. (Přečti Jana 15:18–21; Izajáše 2:4.) Někteří křesťané si ale svůj neutrální postoj neudrželi. Mnozí toho pak litovali a vrátili se k Jehovovi. (Žalm 51:17) Byly tu ale i výjimky. Například v Maďarsku během druhé světové války úředníci shromáždili ze všech věznic 160 bratrů, kterým bylo méně než 45 let. Přikázali jim, aby se připojili k armádě. Většina to odmítla, ale devět jich složilo vojenskou přísahu a obléklo si uniformu. O dva roky později byl jeden z nich vybrán do popravčí čety, která měla zastřelit věrné svědky. Byl mezi nimi i jeho rodný bratr. Poprava se nakonec nekonala.

11., 12. Co se můžeme naučit z toho, jaké oběti Jehova od Izraelitů vyžadoval?

¹¹ Mojžíšův zákon stanovoval, že Izraelité musí předkládat určité oběti. (3. Mojž. 9:1–4, 15–21) Měly být bez vady, protože poukazovaly na Ježíšovu dokonalou oběť. S každým druhem oběti souvisel konkrétní postup, který se musel dodržet. Například 3. Mojžíšova 12:6 uvádí, co se vyžadovalo od matky novorozeného dítěte: „Potom, až se vyplní dny jejího očišťování za syna nebo za dceru, přinese knězi ke vchodu do stanu setkání mladého berana v jeho prvním roce na zápalnou oběť a mladého holuba nebo hrdličku na oběť za hřích.“ I když byly Jehovovy požadavky konkrétní, ze Zákona jasně vysvítá Jehovova láska a rozumnost. Pokud si matka nemohla dovolit ovci, mohla obětovat dvě hrdličky nebo dva mladé holuby. (3. Mojž. 12:8) Přestože byla chudá, Jehova ji miloval a vážil si jí stejně jako těch, kdo přinesli dražší oběť. Co se z toho můžeme naučit?

¹² Apoštol Pavel vyzval křesťany, aby předkládali Bohu „oběť chvály“. (Hebr. 13:15) Děláme to tak, že s druhými mluvíme o Jehovovi. Neslyšící bratři a sestry předkládají takovou oběť ve znakovém jazyce. Křesťané, kteří nemohou vycházet z domu, chválí Boha tím, že píšou dopisy, telefonují nebo mluví o Bibli s těmi, kdo je navštíví. To, do jaké míry Jehovu chválíme, závisí na našem zdraví a schopnostech. Měli bychom ale Bohu  vždycky dávat to nejlepší. (Řím. 12:1; 2. Tim. 2:15)

13. Proč bychom měli odevzdávat zprávu z kazatelské služby?

¹³ Jehovu milujeme, a proto mu oběti chvály předkládáme ochotně. (Mat. 22:37, 38) Každý měsíc se od nás ale očekává, že o své službě podáme zprávu. Jaký k tomu máš postoj? Tím, že ji odevzdáváš, ukazuješ, že jsi Bohu věrně oddaný. (2. Petra 1:7) Nikdo z nás by ale neměl mít pocit, že musí ve službě trávit hodně času jenom proto, aby měl ve zprávě víc hodin. Pokud je zvěstovatel vážně nemocný nebo ho omezuje vysoký věk, může uvést jen 15 minut. Jehova si těchto minut váží, protože je to ta nejlepší oběť, kterou mu zvěstovatel dává. Ví, že mu ji dává z lásky a také z vděčnosti za to, že může být jeho svědkem. Podobá se chudému Izraelitovi, který si nemohl dovolit drahou oběť, ale přesto mohl dát Bohu nějaký dar. Tento drahocenný Boží služebník může odevzdávat zprávu a mít z toho radost. Naše zpráva je zahrnuta do celosvětové zprávy, kterou organizace bere v úvahu, když plánuje kazatelskou činnost. Z tohoto důvodu podáváme zprávu o své službě. Myslíš si, že se toho od nás chce příliš?

14. Proč bychom se měli zamyslet nad tím, jak jsme na tom se studiem Bible?

¹⁴ Uvažovali jsme o několika duchovních pokladech z 3. Mojžíšovy. Vážíš si teď víc toho, proč byla tato kniha zařazena do Božího inspirovaného Slova? (2. Tim. 3:16) Možná jsi ještě odhodlanější zůstat svatý, a to nejen proto, že to od nás Jehova vyžaduje, ale i proto, že si zaslouží, abychom mu dávali to nejlepší. To, co ses o 3. Mojžíšově v těchto dvou článcích dozvěděl, tě nejspíš podnítilo, abys studoval Bibli do větší hloubky. (Přečti Přísloví 2:1–5.) Vážně se zamysli nad svými studijními návyky. Určitě chceš, aby se tvoje oběti chvály Jehovovi líbily. Zeptej se sám sebe: Dávám Jehovovi to nejlepší, nebo mě televize, počítačové hry, sport nebo koníčky rozptylují a brání mi v duchovním pokroku? Pokud platí to druhé, možná pro tebe bude užitečné, když popřemýšlíš o tom, co apoštol Pavel napsal v dopise Hebrejcům.

15., 16. Proč byl Pavel tak přímočarý, když psal hebrejským křesťanům?

¹⁵ Když psal Pavel hebrejským křesťanům, byl velmi otevřený. (Přečti Hebrejcům 5:7, 11–14.) Rozhodně je nešetřil. Řekl jim, že „otupěli ve svém slyšení“, jinými slovy byli líní přemýšlet. Proč byl Pavel tak přímočarý? Podobně jako Jehova je miloval a dělalo mu starosti, že se snaží přežít na duchovním mléku. Znát základní křesťanské  nauky je sice důležité, ale pro duchovní růst je nezbytné přijímat „hutný pokrm“.

¹⁶ Hebrejští křesťané neudělali takový pokrok, aby byli schopni učit druhé. Naopak potřebovali, aby někdo učil je. Proč to tak bylo? Protože nepřijímali „hutný pokrm“. Zamysli se sám nad sebou: Mám správný postoj k hlubším biblickým naukám? Zkoumám je rád? Nebo se modlitbě a hlubokému studiu vyhýbám? Pokud to tak je, nemohl by být problém třeba v mých studijních návycích? Nestačí, abychom kázali, musíme druhé také vyučovat a pomáhat jim, aby se stali učedníky. (Mat. 28:19, 20)

17., 18. (a) Proč bychom měli pravidelně přijímat hutný duchovní pokrm? (b) Jak bychom se měli dívat na pití alkoholu před shromážděním?

¹⁷ Studovat Bibli pro mnohé z nás není snadné. Jehova nás samozřejmě nechce ke studiu přinutit tím, že by v nás vyvolával pocity viny. Ale ať už mu sloužíme řadu let, nebo poměrně krátce, měli bychom pravidelně studovat hlubší náměty. Je to nezbytné, pokud chceme zůstat svatí.

¹⁸ Máme-li být svatí, musíme také dělat to, co od nás Bůh vyžaduje. Áronovi synové Nadab a Abihu zemřeli, když předkládali „nedovolený oheň“. Možná tehdy byli pod vlivem alkoholu. (3. Mojž. 10:1, 2) Všimni si, co Bůh řekl Áronovi. (Přečti 3. Mojžíšovu 10:8–11.) Znamenají jeho slova, že nesmíme pít ani trochu alkoholu před tím, než jdeme na shromáždění? Vezmi v úvahu tato fakta: Mojžíšův zákon už pro nás neplatí. (Řím. 10:4) V některých zemích si naši spolukřesťané dají rozumné množství alkoholu k obědu nebo k večeři, než jdou na shromáždění. Při Pasachu kolovaly čtyři poháry vína. Když Ježíš zavedl Památnou slavnost, vybídl apoštoly, aby se napili vína, které představovalo jeho krev. (Mat. 26:27) Bible odsuzuje nemírné pití a opilost. (1. Kor. 6:10; 1. Tim. 3:8) A mnoha křesťanům by svědomí nedovolilo pít alkohol před jakoukoli činností, která souvisí s uctíváním Jehovy. I když se okolnosti v různých zemích liší, pro křesťana je důležité, aby „dělal rozdíl . . . mezi věcí svatou a neposvátnou“. Díky tomu zůstane svatý a Jehova z něj bude mít radost.

19. (a) Co můžeme udělat, abychom měli z rodinného uctívání a z osobního studia ještě větší užitek? (b) Co jsi rozhodnutý dělat, abys zůstal svatý?

¹⁹ Mnoho duchovních pokladů ještě čeká na to, až je v Božím Slově objevíš. Při rodinném uctívání nebo osobním studiu používej pomůcky určené k hlubokému výzkumu. Víc poznej Jehovu a jeho záměr. Prohlubuj vaše přátelství. (Jak. 4:8) Modli se k němu podobně jako žalmista: „Odkryj mi oči, abych pohlédl na podivuhodné věci z tvého zákona.“ (Žalm 119:18) Pokud jde o Boží zákony a zásady, nikdy neudělej kompromis. Zákony svatého Boha Jehovy ochotně poslouchej a horlivě se věnuj „svatému dílu Boží dobré zprávy“. (1. Petra 1:15; Řím. 15:16) V těchto bouřlivých posledních dnech musíme zůstat svatí. Buďme svatí ve všem, co děláme, a tím podporujme Jehovovu svrchovanost.