Asi před 3 000 lety jeden básník napsal: „Jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14) Když uvažujete o tom, jak se z jedné buňky vyvine miminko, nejspíš nad tím také žasnete. Za to, jak je všechno živé důmyslně vytvořeno, připisují někteří lidé zásluhu stvořiteli. (Přečtěte si Žalm 139:13–17; Hebrejcům 3:4.)

Ten, kdo vytvořil vesmír a udělal zemi obyvatelnou, stvořil také život. (Žalm 36:9) Komunikoval s lidmi a sdělil jim něco o sobě. (Přečtěte si Izajáše 45:18.)

V mnoha směrech je naše tělo a tělo zvířat podobné. Je to proto, že lidé i zvířata byli vytvořeni tak, aby žili na zemi. Stvořitel udělal prvního člověka ne ze zvířete, ale z prachu země. (Přečtěte si 1. Mojžíšovu 1:24; 2:7.)

Od zvířat se lišíme ve dvou důležitých věcech. Za prvé, máme schopnost poznávat a milovat stvořitele a mít k němu úctu. Za druhé, byli jsme vytvořeni tak, abychom žili věčně. Všichni lidé ale umírají, protože první člověk odmítl řídit se pokyny od stvořitele. (Přečtěte si 1. Mojžíšovu 1:27; 2:15–17.)