1., 2. a) Co můžeme udělat pro svou záchranu? b) Co nám pomůže zůstat na cestě k životu?

KDYŽ jsme se dali pokřtít, v obrazném smyslu jsme se vydali na cestu. Ta vede k věčnému životu buď v nebi, nebo na zemi. Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Mat. 24:13) Do cíle naší cesty tedy dojdeme jedině tehdy, když budeme Jehovovi věrně sloužit až do konce, ať už to bude konec našeho života, nebo konec tohoto zkaženého systému. Mezitím ale musíme dávat pozor, aby něco ve světě neodvedlo naši pozornost, a my jsme z cesty k životu nesešli. (1. Jana 2:15–17) Co nám pomůže se na ní udržet?

² To nám ukázal náš vzor, Ježíš Kristus. Když studujeme biblický záznam o jeho životě, můžeme ho dobře poznat, zamilovat si ho a projevovat v něj víru. (Přečti 1. Petra 1:8, 9.) Vzpomeň si na slova apoštola Petra. Napsal, že nám Ježíš zanechal vzor, abychom mohli jít v jeho stopách. (1. Petra 2:21) Když to budeme dělat, dojdeme až na „konec  své víry“ neboli k cíli své cesty, kde nás čeká záchrana. * V minulém článku jsme si ukázali, jak můžeme napodobovat Ježíšovu pokoru a něžnost. Teď si řekneme, jak můžeme napodobovat jeho odvahu a rozlišovací schopnost.

3. Co je odvaha a jak ji můžeme získat?

³ Odvaha je něco, co nám dodává sílu a pomáhá nám se nevzdat. Odvážný člověk se dá popsat jako ten, kdo „vytrvává navzdory nepříznivým okolnostem“, „zastává se toho, co je správné“ a „čelí utrpení s důstojností a vírou“. Odvaha jde ruku v ruce s bázní, nadějí a láskou. Jak to? Když se bojíme udělat něco, co by se nelíbilo Bohu, budeme mít odvahu překonat strach z lidí. (1. Sam. 11:7; Přísl. 29:25) Naděje nám zase pomáhá vidět za současné problémy a s odvahou se dívat do budoucnosti. (Žalm 27:14) A obětavá láska nám dodá odvahu, abychom byli ochotní pro druhé dokonce riskovat svůj život. (Jan 15:13) Odvahu můžeme získat tak, že důvěřujeme Bohu a jdeme ve stopách jeho Syna. (Žalm 28:7)

4. Jak Ježíš projevil odvahu, když mluvil s učiteli v chrámu? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ Toho, co je správné, se Ježíš odvážně zastával už ve svých 12 letech. Všimni si, jak je to vidět ze situace, kdy byl v chrámu „uprostřed učitelů“. (Přečti Lukáše 2:41–47.) Tito učitelé dobře znali Mojžíšův zákon i židovské tradice, kvůli kterým bylo pro lidi těžké se jím řídit. Ježíš se ale jejich učeností nenechal zastrašit. Nemlčel a dával jim různé otázky. Asi to nebyly otázky, jaké by se daly čekat od zvídavého kluka v jeho věku. Musely být hluboké. Vždyť jimi přinutil vzdělané učitele, aby seděli a poslouchali ho! A jestli se ho pokoušeli nachytat záludnými otázkami, rozhodně se jim to nepovedlo. Všichni, kdo ho slyšeli, a to včetně učitelů, totiž byli „ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi“. Ježíš se odvážně zastával pravd z Božího Slova.

5. Jak Ježíš dával najevo odvahu během své služby na zemi?

⁵ Během své služby na zemi Ježíš dával najevo odvahu různými způsoby. Statečně odhaloval, že náboženští vůdci zavádějí lidi na scestí. (Mat. 23:13–36) Odolával zkaženému vlivu světa. (Jan 16:33) Nepřestal kázat, ani když mu to ztěžovali jeho odpůrci. (Jan 5:15–18; 7:14) A dvakrát nebojácně vyhnal z chrámu ty, kdo na uctívání jeho Otce vrhali špatné světlo. (Mat. 21:12, 13; Jan 2:14–17)

6. Jak Ježíš projevoval odvahu poslední den svého pozemského života?

⁶ Je povzbuzující vidět, jakou odvahu Ježíš projevil poslední den svého pozemského života. Věděl, jaká série událostí se spustí, až ho Jidáš zradí. Přesto mu při Pasachu řekl: „Co děláš, dodělej rychleji.“ (Jan 13:21–27) V zahradě Getsemane nebojácně předstoupil před vojáky, kteří ho přišli zatknout, a řekl jim, že je to on, koho hledají. I když byl v nebezpečí jeho vlastní život, chtěl chránit své učedníky. (Jan 18:1–8) Při výslechu v Sanhedrinu pak odvážně prohlásil, že je Kristus a Boží Syn. Udělal to, i když  věděl, že velekněz hledá záminku, aby ho mohl dát zabít. (Mar. 14:60–65) Zůstal věrný Bohu až do smrti na mučednickém kůlu. Ještě než vydechl naposled, triumfálně zvolal: „Je dovršeno!“ (Jan 19:28–30)

7. a) Mladí, jak vnímáte to, že jste Jehovovými svědky? b) Jak můžete projevit odvahu?

⁷ Jak můžeme Ježíšovu odvahu napodobovat? Ve škole. Mladí, svou odvahu dáváte najevo, když o sobě bez váhání říkáte, že jste svědkové Jehovovi, přestože se vám kvůli tomu možná ostatní posmívají. Ukazujete tak, že jste hrdí na to, že můžete nosit Jehovovo jméno. (Přečti Žalm 86:12.) Možná se vám druzí snaží vnutit názor, že evoluce je fakt. Ale máte dobré důvody věřit, že to, co říká Bible o stvoření, je pravda. Těm, kdo chtějí vědět „důvod pro naději, která je ve vás“, můžete ukázat logické argumenty v brožuře Vznik života – Pět otázek, které stojí za odpověď. (1. Petra 3:15) Budete pak mít skvělý pocit z toho, že jste pravdu z Božího Slova dokázali obhájit.

8. Proč můžeme kázat se smělostí?

⁸ Ve službě. Jsme praví křesťané, a proto je důležité, abychom dál „mluvili se smělostí díky autoritě od Jehovy“. (Sk. 14:3) Proč můžeme kázat se smělostí? Za prvé, víme, že lidem říkáme pravdu, protože se naše poselství zakládá na Bibli. (Jan 17:17) Za druhé, při kázání spolupracujeme s Jehovou a ten nás podporuje svým svatým duchem. (Sk. 4:31; 1. Kor. 3:9) Za třetí, uvědomujeme si, že horlivým vydáváním svědectví dáváme najevo oddanost Bohu a lásku k bližním. (Mat. 22:37–39) A protože jsme odvážní, nikdy se nenecháme umlčet. Jsme rozhodnutí odhalovat náboženské lži, které lidem znemožňují poznat pravdu. (2. Kor. 4:4) V kázání dobré zprávy budeme pokračovat navzdory tomu, že se setkáváme s lhostejností, posměchem nebo odporem. (1. Tes. 2:1, 2)

9. Jak můžeme projevovat odvahu v náročných situacích?

⁹ V náročných situacích. Důvěra v Boha nám dává sílu odvážně a s vírou čelit těžkým situacím. Když nám zemře někdo blízký, sice truchlíme, ale neztrácíme naději. Důvěřujeme, že nás „Bůh veškeré útěchy“ posílí. (2. Kor. 1:3, 4; 1. Tes. 4:13) Když vážně onemocníme nebo utrpíme zranění, možná musíme snášet bolesti, ale nechceme přijmout žádnou léčbu, která není v souladu s biblickými zásadami. (Sk. 15:28, 29) Když jsme sklíčení, možná nás „naše srdce odsuzuje“, ale nevzdáváme se. Důvěřujeme, že Jehova „je blízko těm, kdo mají zlomené srdce“. * (1. Jana 3:19, 20; Žalm 34:18)

10. Co je rozlišovací schopnost a jak se projevuje?

¹⁰ Rozlišovací schopnost je schopnost odlišit dobré od špatného a na základě toho udělat moudré rozhodnutí. (Hebr. 5:14) Jiná definice uvádí, že to je „schopnost dobře se rozhodovat v duchovních  záležitostech“. Křesťan, který má rozlišovací schopnost, mluví a jedná způsobem, který se Bohu líbí. Svými slovy druhým lidem pomáhá, ne jim ubližuje. (Přísl. 11:12, 13) Je „pomalý k hněvu“. (Přísl. 14:29) „Jde přímo kupředu“, to znamená, že na cestě životem dělá dobrá rozhodnutí. (Přísl. 15:21) Jak můžeme rozlišovací schopnost získat? Musíme studovat Boží Slovo a jednat podle toho, co se z něj dozvídáme. (Přísl. 2:1–5, 10, 11) A velkou pomocí je nám v tom příklad Ježíše Krista, který v rozlišovací schopnosti předčil všechny lidi.

11. Jak se Ježíšova rozlišovací schopnost promítala do jeho slov?

¹¹ Ježíšova rozlišovací schopnost se promítala do všeho, co říkal a dělal. Jeho slova. Když mluvil o Království, dokázal volit poutavá slova, nad kterými jeho posluchači žasli. (Luk. 4:22; Mat. 7:28) Často za sebe nechával mluvit Boží Slovo – četl z něj, citoval z něj a odkazoval se na něj. Vždycky věděl, kterou pasáž zrovna použít. (Mat. 4:4, 7, 10; 12:1–5; Luk. 4:16–21) Písmo také uměl vysvětlovat. A dělal to způsobem, který v jeho posluchačích zanechal hluboký dojem. Po svém vzkříšení mluvil na cestě do Emauz se dvěma učedníky a „vykládal jim věci, které se na něj v celých Písmech vztahovaly“. Jeden z nich pak řekl: „Nehořelo snad naše srdce, . . . jak nám plně otevíral Písma?“ (Luk. 24:27, 32)

12., 13. Z čeho je vidět, že Ježíš byl pomalý k hněvu a rozumný?

¹² Jeho pocity a postoje. Rozlišovací schopnost Ježíšovi pomáhala, aby se dokázal ovládat. Díky ní byl „pomalý k hněvu“. (Přísl. 16:32) Měl mírnou povahu. (Mat. 11:29) Byl trpělivý a nezlomil hůl nad svými učedníky, i když dělali spoustu chyb. (Mar. 14:34–38; Luk. 22:24–27) A přestože s ním lidé zacházeli nespravedlivě, zůstával klidný. (1. Petra 2:23)

¹³ Díky rozlišovací schopnosti byl Ježíš také rozumný. Chápal zásady, ze kterých vycházel Mojžíšův zákon, a podle toho jednal. Je to dobře vidět z události zaznamenané v Markovi 5:25–34. (Přečti.) Žena, která trpěla krvotokem, se protlačila zástupem, dotkla se Ježíšova oděvu a byla uzdravena. Podle Zákona se nikoho dotýkat neměla, protože byla nečistá. (3. Mojž. 15:25–27) Ježíš ale použil rozlišovací schopnost. Uvědomoval si, že „milosrdenství a věrnost“ jsou „závažnější záležitosti Zákona“, a ženu nepokáral. (Mat. 23:23) Naopak jí laskavě řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“ Rozlišovací schopnost vedla Ježíše k tomu, že byl laskavý. Jak to na tebe působí?

14. Jakou životní cestu si Ježíš vybral a co mu pomohlo na ní zůstat?

¹⁴ Jeho životní cesta. Ježíšova rozlišovací schopnost je vidět i z toho, že si vybral správnou životní cestu a že se jí držel. Svůj život zasvětil kázání dobré zprávy. (Luk. 4:43) Dělal taková rozhodnutí, která mu umožnila na té cestě zůstat, soustředit se na svoji práci a dokončit úkol, který od Boha dostal. Rozhodl se žít jednoduše a díky tomu mohl čas a energii věnovat službě. (Luk. 9:58) Uvědomoval si, že je důležité školit druhé, aby mohli po  jeho smrti v kazatelské práci pokračovat. (Luk. 10:1–12; Jan 14:12) Svým následovníkům slíbil, že je bude podporovat „až do závěru systému věcí“. (Mat. 28:19, 20)

15. Jak se rozlišovací schopnost projeví v našich slovech?

¹⁵ Jak můžeme Ježíšovu rozlišovací schopnost napodobovat? Naše slova. Při rozhovorech se spoluvěřícími je chceme povzbudit, ne jim ublížit. (Ef. 4:29) Když s druhými mluvíme o Božím království, svá slova pečlivě volíme. (Kol. 4:6) Nejdřív se snažíme zjistit, co potřebují a co je zajímá, a pak s nimi podle toho mluvíme. Uvědomujeme si, že laskavá slova mohou prolomit ledy a otevřít cestu k jejich srdci. A když jim vysvětlujeme, čemu věříme, necháváme za sebe mluvit Bibli. Považujeme ji za autoritu, a proto z ní citujeme nebo čteme, kdykoli je to možné. Víme totiž, že má mnohem větší moc než cokoli, co bychom řekli my sami. (Hebr. 4:12)

16., 17. a) Jak se rozlišovací schopnost projeví v našich pocitech a postojích? b) Co nám pomůže naplno se věnovat službě?

¹⁶ Naše pocity a postoje. Rozlišovací schopnost nám pomáhá, abychom se ovládali a nenechali se snadno rozzlobit. (Jak. 1:19) Když se nás někdo dotkne, s rozlišovací schopností se snažíme zjistit, co se za jeho slovy a skutky skrývá. Pochopení pak může zmírnit náš hněv a pomůže nám odpustit. (Přísl. 19:11) Rozlišovací schopnost nás také vede k rozumnosti. Chápeme, že druzí se možná potýkají s něčím, co si ani nedokážeme představit, a neočekáváme od nich dokonalost. Ochotně si vyslechneme jejich názor, a když je to možné, přizpůsobíme se jim. (Fil. 4:5)

¹⁷ Naše životní cesta. Rozlišovací schopnost nám pomáhá si uvědomovat, že kázání dobré zprávy je ta největší výsada, jakou můžeme mít, a také ta nejlepší životní cesta. Proto děláme rozhodnutí, která nám umožňují na této cestě zůstat. Duchovní věci dáváme na první místo a žijeme jednoduše. Díky tomu se můžeme službě co nejvíc věnovat, než přijde konec. (Mat. 6:33; 24:14)

18. Co ti pomůže zůstat na cestě vedoucí k záchraně a co jsi rozhodnutý dělat?

¹⁸ Jak se ti líbil rozbor Ježíšových vlastností? A teď si představ, jak úžasné by bylo prostudovat si další jeho vlastnosti a naučit se ho ještě líp napodobovat. Buď rozhodnutý jít v jeho stopách. Pomůže ti to zůstat na cestě, která vede k záchraně, a čím dál víc se přibližovat k Jehovovi.