Takové výroky můžeme občas zaslechnout od svobodných křesťanů. Přitom znají radu apoštola Pavla, že se mají oženit nebo vdát „pouze v Pánu“, tedy že si mají vzít jenom někoho, kdo je pravým křesťanem. (1. Kor. 7:39) Proč něco takového říkají?

Ten, kdo se tak vyjadřuje, si může myslet, že je víc svobodných sester než bratrů. A v hodně zemích to tak opravdu je. Například v Koreji je ze 100 svobodných křesťanů průměrně 57 sester a 43 bratrů. A v Kolumbii tvoří 66 procent svědků sestry a 34 procent bratři.

V některých zemích může být problémem to, že nevěřící rodiče vyžadují od ženicha hodně peněz nebo nákladné dary. A svobodní bratři si to nemůžou dovolit. Když sestra přemýšlí, co všechno hraje proti ní, možná si říká: „Je vůbec reálné, abych si našla vhodného partnera ve sboru?“ A může dojít k závěru, že najít si manžela „v Pánu“ je v podstatě nemožné. *

Jestli o takových věcech taky přemýšlíš, můžeš si být jistá, že Jehova tvoji situaci chápe. Dobře ví, co prožíváš. (2. Par. 6:29, 30)

Stejně ale nechal do Bible zapsat pokyn, aby se křesťané ženili a vdávali pouze v Pánu. Proč? Protože ví, co je pro nás nejlepší. Chce nás chránit před bolestnými následky nerozumných rozhodnutí. A taky chce, abychom byli šťastní. V Nehemjášově době si hodně Židů bralo za  manželky cizinky, které neuctívaly Jehovu. Nehemjáš jim připomněl špatný příklad Šalomouna. I když ho Jehova miloval, „i jeho přivedly cizozemské manželky k hříchu“. (Neh. 13:23–26) Je z toho vidět, že pokyn vstupovat do manželství pouze v Pánu nám dal Jehova pro naše vlastní dobro. (Žalm 19:7–10; Iz. 48:17, 18) Jeho láskyplného zájmu si vážíme a chceme se řídit jeho spolehlivými radami. Pokud ho opravdu považujeme za svého panovníka, uznáváme, že má právo nám říkat, co máme dělat. (Přísl. 1:5)

Určitě se nechceš „nerovně spojit jhem“ s člověkem, který by tě nakonec mohl odvést od Jehovy. (2. Kor. 6:14) Boží rady jsou prověřené časem a jsou pro tvoji ochranu. Mnozí křesťané se rozhodli jimi řídit a uvědomili si, že to bylo to nejmoudřejší, co mohli udělat. Někteří se ale vydali jinou cestou.

Maggy * z Austrálie vysvětluje, co se dělo, když začala chodit s nevěřícím. „Vynechávala jsem spoustu shromáždění jenom proto, abych mohla být s ním. V duchovním ohledu to se mnou šlo rychle z kopce.“ Ratana z Indie navázala vztah se spolužákem, který začal studovat Bibli. Časem se ale ukázalo, že studoval jenom kvůli tomu, aby s ním chodila. Nakonec opustila Jehovu a přešla k jinému náboženství, aby se za něj mohla provdat.

Lindě z Kamerunu bylo devatenáct, když se vdávala. Ještě před svatbou jí snoubenec slíbil, že jí v jejím náboženství nebude nijak bránit. Ale dva týdny po svatbě jí zakázal chodit na shromáždění. Linda říká: „Cítila jsem se osamělá a pořád jsem brečela. Došlo mi, že svůj život nemám ve svých rukách. Utápěla jsem se ve výčitkách.“

Samozřejmě ne ze všech nevěřících partnerů se vyklubou hrubiáni a despotové. Ale i kdybys měla hodného a laskavého manžela, jaký vliv by mělo rozhodnutí vzít si nevěřícího na tvůj vztah s milujícím nebeským Otcem? Jak by ses cítila, kdybys věděla, že jsi neposlechla jeho radu, která byla ke tvému dobru? A především, jak by se na tvoje rozhodnutí díval Jehova? (Přísl. 1:33)

Bratři a sestry z celého světa můžou z vlastní zkušenosti potvrdit, že vstoupit do manželství pouze v Pánu je to nejlepší rozhodnutí. Svobodní křesťané chtějí dělat Jehovovi radost a vybrat si vhodného partnera jen mezi spoluvěřícími. Když byla Mičiko z Japonska svobodná, příbuzní se ji snažili přesvědčit, aby si vzala někoho, kdo není svědek. Aby toho nebylo málo, některé její kamarádky si mezi spoluvěřícími partnera našly, ale ona zůstávala svobodná. Popisuje: „Pořád dokola jsem si opakovala, že Jehova je ‚šťastný Bůh‘, a tak naše štěstí nezávisí na tom, jestli jsme v manželství nebo ne. Taky jsem pevně věřila, že uspokojuje touhy našeho srdce. Jestli proto nemůžeme najít partnera, i když po tom toužíme, je pro nás nejlepší zůstat zatím svobodní.“ (1. Tim. 1:11) Nakonec si Mičiko vzala skvělého bratra a je šťastná, že si počkala.

Ani někteří bratři si nenašli vhodnou partnerku hned. Tak například Bill z Austrálie. Otevřeně říká, že se mu občas líbily ženy, které nesloužily Jehovovi. Ale vždycky si dával pozor, aby se k nim nechoval příliš přátelsky. Proč? Nechtěl udělat nic, co by vedlo k tomu, že naváže nerovný vztah s někým nevěřícím. Během let se zajímal o několik sester, ale ty jeho zájem neopětovaly. Na tu správnou ženu, se kterou by se k sobě hodili, čekal 30 let. „Ničeho nelituju,“ říká a vysvětluje: „Beru jako velké požehnání, že spolu chodíme do služby, studujeme spolu a společně uctíváme Jehovu. Rád se stýkám s manželčinými přáteli, protože jsou všichni moji spoluvěřící. Držíme se biblických zásad, a tak se náš vztah pořád upevňuje.“

Řekněme, že posloucháš Jehovův pokyn a necháváš věc v jeho láskyplných rukách. Jak můžeš čas při čekání dobře využít? Můžeš přemýšlet o tom, proč jsi svobodná. Je hlavním důvodem to, že se chceš řídit Božím pokynem a vdát se pouze v Pánu? Pak si zasloužíš velkou pochvalu! Jehova si moc váží toho, že ho chceš poslouchat. (1. Sam. 15:22; Přísl. 27:11) Dál se mu svěřuj se vším, co ti leží na srdci. (Žalm 62:8) Když se na něj budeš upřímně a vytrvale obracet, tvoje modlitby budou pořád hlubší. A když budeš dál odolávat různým vnitřním i vnějším tlakům, tvůj vztah k Bohu bude den ode dne pevnější. Buď si jistá, že Jehova se zajímá o všechny své věrné služebníky a že máš v jeho očích velkou hodnotu. Záleží mu na tvých potřebách a přáních. Nikomu neslibuje, že mu dá partnera. Ale jestli partnera opravdu potřebuješ, ví, jak tvoje správné touhy co nejlíp uspokojit. (Žalm 145:16; Mat. 6:32)

Někdy se můžeš cítit podobně jako žalmista David, který Jehovu prosil: „Ach pospěš, odpověz mi, Jehovo. Můj duch dospěl ke konci. Neskrývej přede mnou svůj obličej.“ (Žalm 143:5–7, 10) V takových chvílích to nevzdávej. Dej svému nebeskému Otci čas, aby ti ukázal, co si pro tebe přeje. Můžeš to dělat tak, že si budeš číst jeho Slovo a budeš nad ním přemýšlet. Díky tomu budeš líp rozumět jeho přikázáním a uvidíš, co všechno v minulosti udělal pro svůj lid. Posílí to tvoje přesvědčení, že jeho rady jsou moudré, a upevní to tvoje odhodlání je poslouchat.

Co dalšího ti pomůže prožít svobodná léta šťastně a užitečně? Můžeš upevňovat svůj vztah k Jehovovi a pracovat na tom, abys měla dobrou pověst. Můžeš se učit být štědrá a pracovitá a taky se snažit, aby s tebou bylo snadné vycházet. A můžeš prohlubovat svou oddanost Jehovovi. To všechno je pro šťastné manželství hodně důležité. (1. Mojž. 24:16–21; Rut 1:16, 17; 2:6, 7, 11; Přísl. 31:10–27) Dávej na první místo v životě Boží království a plně se zapoj do kázání a dalších křesťanských činností. Bude to pro tebe ochranou. Bill, o kterém jsme se už zmínili, říká o letech, kdy se chtěl oženit: „Uběhly tak rychle! Využíval jsem je pro Jehovu a sloužil jako průkopník.“

Pokyn vstoupit do manželství pouze v Pánu není zastaralý ani nereálný. Když se jím budeš řídit, dáš najevo úctu k Jehovovi a budeš spokojená. Bible říká: „Šťastný je [ten, kdo] se bojí Jehovy, v jehož přikázáních našel velmi mnoho potěšení. V jeho domě jsou hodnotné věci a bohatství; a jeho spravedlnost zůstává navždy.“ (Žalm 112:1, 3) Buď proto rozhodnutá poslouchat Boží pokyn a vdát se pouze v Pánu.