„Krátce po smrti mého otce mi manžel řekl, že se stýká s jinou ženou,“ vypráví Janet. „Brzy na to, aniž by nám dal předem vědět nebo se rozloučil, si sbalil věci a opustil mě a naše dvě děti.“ Janet sice našla práci, ale nevydělávala tolik, aby si mohli dovolit dál bydlet v domě. A finance nebyly tím jediným, co jí dělalo starosti. Říká: „Úzkost z toho, co všechno najednou musím zvládat sama, byla neúnosná. Vyčítala jsem si, že svým dětem nemůžu dopřát to co jiní rodiče. A i teď mě napadá, jak se na mě a na moje děti asi dívají druzí. Co když si říkají, jestli jsem pro záchranu našeho manželství udělala všechno?“

To, co Janet pomáhá zklidnit emoce a rozvíjet přátelství s Bohem, je modlitba. „Nejhorší je to v noci, kdy je úplný klid a úzkost mi nedá spát. Usnout mi pomáhá modlitba a čtení Bible. Mám ráda verše ve Filipanům 4:6, 7: ‚O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly.‘ Modlitbou jsem strávila spoustu nocí a cítila jsem útěchu od Jehovy.“

Na jakoukoli úzkost se dá uplatnit to, co o modlitbě řekl Ježíš ve svém Kázání na hoře: „Váš Otec ví, co potřebujete, dříve než jej vůbec poprosíte.“ (Matouš 6:8) A my ho prosit musíme. Modlitba je totiž hlavní způsob, jak se k Bohu přiblížit. K čemu to povede? Bible odpovídá: „On se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)

Užitek z modlitby nespočívá jen v tom, že se nám uleví proto, že jsme o své úzkosti někomu řekli. Jehova, Bůh, který modlitby vyslýchá, také jedná ve prospěch všech, kdo se k němu s vírou modlí. (Žalm  65:2) Proto Ježíš svým následovníkům řekl, že se mají „vždy . . . modlit a nepolevovat“. (Lukáš 18:1) Měli bychom stále prosit Boha o pomoc a nepochybovat, že naši víru odmění. Nesmíme mít sebemenší pochybnosti, že vždycky touží a dokáže jednat v náš prospěch. Když se k němu s tímto postojem často modlíme, dáváme najevo upřímnou víru. (1. Tesaloničanům 5:17)

Jak člověk vlastně získá víru? Musí poznávat Boží osobnost. (Jan 17:3) Především to dělá tak, že se snaží přijmout za své Boží myšlenky zapsané v Bibli. Dozví se z ní, že Bůh každého z nás vidí a chce nám pomáhat. Ale opravdová víra znamená víc než jen o Bohu něco vědět. Znamená také mít s ním blízké přátelství založené na úctě. Podobně jako je to se vztahem mezi dvěma lidmi, ani vztah s Bohem nevznikne ze dne na den. Naše „víra poroste“, když se o něm budeme dozvídat víc, když budeme dělat, „co se mu líbí“, a když zažijeme, jak nás podporuje. (2. Korinťanům 10:15; Jan 8:29) Taková víra pomáhá Janet v boji s úzkostí.

Janet říká: „Moji víru posílilo hlavně to, že jsem pokaždé cítila, že Jehova je se mnou. Hodněkrát jsme zažili nespravedlnost, o které jsem myslela, že ji nepřekonáme. Díky častým modlitbám nám Jehova ukázal způsob, na který bychom sami nikdy nepřišli. Když Jehovovi děkuju, uvědomuju si, kolik dobrého pro mě udělal. Pomohl nám vždycky, když jsme to potřebovali. Také mám díky němu opravdové přátele v křesťanském sboru. Vždycky jsou ochotní mi pomoct a jsou dobrým příkladem pro moje děti. *

Vím, proč Jehova v Malachiášovi 2:16 říká, že ‚nenávidí rozvádění‘. Pro podvedeného manželského partnera je to ta nejhorší zrada. Od té doby, co mě manžel opustil, už uplynula spousta let, a přesto jsou chvíle, kdy se cítím osamělá a bezcenná. V takových chvílích se snažím pro druhé něco udělat a to vždycky pomůže i mně.“ Díky tomu, že se Janet řídí biblickou radou neuzavírat se do sebe, je v boji s úzkostí úspěšná. * (Přísloví 18:1)

Janet pokračuje: „Největší útěchu čerpám z vědomí, že Bůh je ‚otcem chlapců bez otce a soudcem vdov‘. Nikdy nás neopustí, jako to udělal můj manžel.“ (Žalm 68:5) Janet ví, že Bůh nás nezkouší „zlými věcmi“. Naopak, „všem dává štědře“ moudrost a sílu, „která je nad to, co je normální“, aby se s úzkostí dokázali vyrovnat. (Jakub 1:5, 13; 2. Korinťanům 4:7)

Ale co když prožíváme úzkost proto, že je náš život v nebezpečí?