1., 2. a) Proč je pro křesťany důležité být oddaní Bohu a jak to souvisí s neutralitou? (Viz úvodní obrázek.) b) Čemu jsou mnozí lidé oddaní a jaké to mívá následky?

V DOBĚ války i v době míru je pro pravé křesťany velmi důležité, aby byli oddaní Bohu a zůstávali neutrální ve sporech, které rozdělují lidskou společnost. Proč? Protože my všichni, kdo jsme se Jehovovi zasvětili, jsme mu slíbili svou lásku, věrnost a poslušnost. (1. Jana 5:3) Bez ohledu na to, ve které zemi žijeme, jakou máme národnost a z jakého kulturního prostředí pocházíme, chceme se řídit Božími spravedlivými zásadami. Naše oddanost Jehovovi a jeho království je silnější než jakékoli jiné vazby, které máme. (Mat. 6:33) To je důvod, proč se žádných sporů ani konfliktů tohoto světa neúčastníme. (Iz. 2:4; přečti Jana 17:11, 15, 16)

² Mnozí lidé jsou oddaní své zemi, regionu nebo svému oblíbenému sportovnímu klubu. To ale často vede k soupeření a v extrémních případech až ke krveprolití a genocidě. Přestože se do těchto konfliktů nezapojujeme, mohou mít na nás a na naši rodinu velký vliv – i my jsme totiž součástí lidské společnosti. Bůh nás vytvořil se smyslem pro spravedlnost.  Když tedy například politici udělají nějaké nespravedlivé rozhodnutí, může pro nás být těžké zachovat si chladnou hlavu. (1. Mojž. 1:27; 5. Mojž. 32:4) Jak v takových situacích reaguješ ty? Přikloníš se k jedné ze stran, nebo se nad takové spory dokážeš povznést?

3., 4. a) Proč se křesťané neangažují v konfliktech, které ve světě probíhají? b) O čem pojednává tento článek?

³ Vlády někdy nutí své občany, aby se nejrůznějších konfliktů aktivně účastnili. Praví křesťané se ale v žádných politických ani vojenských střetech neangažují. (Mat. 26:52) Nenecháme se svést k tomu, abychom některou část Satanova světa vyvyšovali nad jinou. (2. Kor. 2:11) Se spory, které ve světě probíhají, nechceme mít nic společného. (Přečti Jana 15:18, 19.)

⁴ Jsme ale nedokonalí, a proto se některým z nás ještě úplně nepodařilo zbavit se předsudků vůči určitým skupinám lidí. (Jer. 17:9; Ef. 4:22–24) V tomto článku si připomeneme některé zásady, které nám v tom pomohou. Ukážeme si také, jak můžeme školit svou mysl a svědomí, abychom zůstali věrní Božímu království.

5., 6. Jaký měl Ježíš postoj k různým skupinám lidí v tehdejší společnosti a proč?

⁵ Když jsi někdy na vážkách, jak se v určité situaci zachovat, zeptej se sám sebe: Co by udělal Ježíš? Lidé, mezi kterými Ježíš žil, pocházeli z různých oblastí, například z Judeje, Galileje a Samaří. Z Bible vyplývá, že mezi těmito lidmi panovalo napětí. (Jan 4:9) To ostatně bylo i mezi farizei a saducei (Sk. 23:6–9), mezi výběrčími daní a jinými lidmi (Mat. 9:11) a také mezi těmi, kdo měli rabínské vzdělání, a těmi, kdo ho neměli (Jan 7:49). Židé navíc nenáviděli Římany, kteří jim tehdy vládli. Ale i když se Ježíš zastával náboženské pravdy a uznával, že „záchrana pochází ze Židů“, nikdy své učedníky nepodporoval v tom, aby se zapojovali do nějakých sporů. (Jan 4:22) Naopak je povzbuzoval, aby všechny lidi považovali za své bližní a milovali je. (Luk. 10:27)

⁶ Proč Ježíš odmítal předsudky, které mezi Židy převládaly? Protože ani on, ani jeho Otec ve sporech tohoto světa nikomu nenadržují. Když Jehova prostřednictvím svého Syna vytvořil muže a ženu, přál si, aby jejich potomci naplnili celou zemi. (1. Mojž. 1:27, 28) Stvořil je tak, že z nich mohly vzejít různé rasy. Jehova ani Ježíš proto žádnou rasu, národnost ani jazyk neupřednostňují. (Sk. 10:34, 35; Zjev. 7:9, 13, 14) Jejich dokonalý příklad musíme napodobovat. (Mat. 5:43–48)

7., 8. a) Ve které otázce nemůžeme být neutrální? b) Na co musíme pamatovat, pokud jde o řešení lidských problémů?

⁷ V jedné otázce ale neutrální být nemůžeme – ve sporné otázce Jehovovy svrchovanosti. Ta vznikla už v zahradě Eden, kdy Satan napadl Jehovův způsob vlády. Každý člověk si musí ujasnit, čí vládu považuje za lepší – jestli Jehovovu, nebo Satanovu. Zkus si upřímně odpovědět na tyto otázky: Postavil jsem se na Jehovovu stranu? Dávám to najevo tím, že nežiju podle vlastních představ, ale poslouchám Jehovu?  Uznávám, že Boží království je jediným řešením lidských problémů, nebo si myslím, že lidé si dokážou úspěšně vládnout sami? (1. Mojž. 3:4, 5)

⁸ Může se třeba stát, že se tě někdo zeptá, co si myslíš o nějaké politické straně, občanské iniciativě či jiném hnutí. Jak na to zareaguješ? Členové těchto skupin mohou své snahy myslet upřímně. My si ale uvědomujeme, že vyřešit lidské problémy a zajistit skutečnou spravedlnost může jenom Boží království. Necháváme proto záležitosti v Jehovových rukou. Totéž platí i ve sboru. Kdyby se každý křesťan snažil řešit věci po svém, zákonitě by to sbor rozdělilo.

9. Jaký problém vznikl v korintském sboru a co Pavel tamním křesťanům poradil?

⁹ Vzpomeň si, jaký problém vznikl v prvním století v korintském sboru. Někteří křesťané říkali: „‚Patřím Pavlovi‘, ‚Ale já Apollovi‘, ‚Ale já Kéfovi‘, ‚Ale já Kristu.‘“ Když se o tom Pavel dozvěděl, rozzlobilo ho to, protože si uvědomoval, jak je takové uvažování nebezpečné. Dal jim proto tuto radu: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ I dnešní sbory musí chránit svoji jednotu. (1. Kor. 1:10–13; přečti Římanům 16:17, 18)

10. Jak apoštol Pavel ukázal, že by se křesťané neměli angažovat ve sporech tohoto světa?

¹⁰ Pavel pomazaným křesťanům připomněl, že mají občanství v nebi, a že by proto svou mysl neměli mít „u pozemských věcí“. (Fil. 3:17–20) * Měli dávat najevo, že jsou vyslanci zastupující Krista. Doslovní vyslanci se nevměšují do záležitostí země, v níž působí, a pomazaní křesťané by měli mít stejný postoj. (2. Kor. 5:20) Totéž platí o křesťanech, kteří se těší na život na zemi. Jsou poddanými Božího království, a proto se ve sporech tohoto světa nijak neangažují.

11., 12. a) Proč může být pro křesťana náročné, aby byl věrný Božímu království? b) Jaký problém měla jedna sestra a jak se s ním vypořádala?

¹¹ Lidé v mnoha zemích jsou velmi hrdí na svůj původ a cítí hlubokou sounáležitost s těmi, s nimiž je pojí společný jazyk, historie a kultura. My ale nesmíme dovolit, aby nás takové postoje ovlivnily. Musíme školit svoji mysl a svědomí, abychom ve sporech tohoto světa nikomu nenadržovali. Jak to můžeme dělat?

¹² Zamysli se nad příkladem Mirjety *, která pochází z bývalé Jugoslávie. Od dětství byla vedená k tomu, aby nenáviděla Srby. Když zjistila, že Jehova je nestranný a že za národnostní konflikty je zodpovědný Satan, snažila se sklonů k nacionalismu zbavit. Potom ale v jejím okolí vypuklo etnické násilí a její zášť se znovu probudila. Pro Mirjetu bylo dokonce náročné  mluvit se Srby ve službě. Uvědomila si ale, že nemůže jen tak sedět a doufat, že její nesprávné pocity samy od sebe zmizí. Úpěnlivě se modlila k Jehovovi – nejen aby jí pomohl tento problém překonat, ale také aby mohla ve službě dělat víc a stát se průkopnicí. Vzpomíná: „Nejvíc mi pomáhá, že se zaměřuju na službu. Když s lidmi mluvím o Bohu, snažím se napodobovat jeho lásku a moje negativní pocity se postupně vytrácí.“

13. a) Do jaké nepříjemné situace se dostala jedna sestra, ale jak zareagovala? b) Co se z toho můžeme naučit?

¹³ Uveďme si ještě jeden příklad. Zoila pochází z Mexika a teď žije v Evropě. Někteří bratři v jejím sboru, kteří jsou z jiné latinskoamerické země, měli netaktní, až pohrdavé poznámky na adresu její rodné země. Zesměšňovali tamní zvyky, a dokonce i hudbu. Co bys dělal na jejím místě? Je pochopitelné, že takové poznámky Zoilu zraňovaly. Přesto nezahořkla a prosila Jehovu, aby jí pomohl s negativními pocity bojovat. Pamatujme na to, že pro některé bratry a sestry je pořád těžké srovnat se s tím, když někdo řekne něco negativního o jejich zemi. Nikdy proto nechceme říct ani udělat nic, čím bychom vytvářeli dojem, že nějaká skupina lidí je lepší než jiná. Nechceme vyvolávat konflikty mezi spolukřesťany ani mezi ostatními lidmi. (Řím. 14:19; 2. Kor. 6:3)

14. Jak můžeme školit svou mysl a svědomí, abychom se na druhé dokázali dívat stejně jako Jehova?

¹⁴ Vyrůstal jsi v prostředí, ve kterém se zdůrazňovala oddanost vlasti nebo regionální patriotismus? Přistihneš se občas, že ses takových pocitů ještě úplně nezbavil? Nikdy bychom neměli dovolit, aby národní cítění pokřivilo náš pohled na druhé. Co když si ale uvědomíš, že k lidem jiné národnosti, kultury, jazyka nebo rasy máš negativní postoj? V takovém případě přemýšlej o tom, jak se na nacionalismus a předsudky dívá Jehova. Zaměř se na to při osobním studiu nebo rodinném uctívání a pros Jehovu, aby ti pomohl vidět druhé stejně jako on. (Přečti Římanům 12:2.)

15., 16. a) S čím bychom měli počítat? b) Jak mohou rodiče pomáhat svým dětem, aby zůstaly věrné Jehovovi?

¹⁵ Protože si chceme udržet čisté svědomí, dříve nebo později se dostaneme do situace, kdy budeme muset projevit odvahu se lišit – ať už od spolupracovníků, spolužáků, sousedů, příbuzných, nebo jiných lidí. (1. Petra 2:19) Může se stát, že nás za to druzí budou nenávidět. To by nás nemělo překvapovat, protože Ježíš na to dopředu upozorňoval. Přestože ale většina našich odpůrců náš postoj nechápe, pro nás je křesťanská neutralita a věrnost Království naprosto zásadní.

¹⁶ Věrnost Jehovovi projevujeme tím, že ho posloucháme i navzdory hrozbám. (Dan. 3:16–18) Jít proti proudu může být těžké pro křesťany každého věku, ale zvlášť náročné je to pro mladé. Rodiče, co můžete udělat, pokud musí vaše děti řešit například to, jak se zachovat při hymně? Při  rodinném uctívání s nimi proberte, jak se na tuto záležitost dívá Jehova. Také jim pomozte, aby svůj názor dokázaly vyjádřit jasně a s úctou. (Řím. 1:16) A pokud to bude potřeba, popovídejte si s učiteli a naše postoje jim vysvětlete.

17. Jakému postoji bychom se měli vyhýbat a proč?

¹⁷ Není nic špatného na tom, když ke své rodné zemi máme určitý vztah – když máme rádi místní krajinu, jazyk a kuchyni. Rozhodně bychom ale neměli mít pocit, že to naše je to nejlepší. V tom, co Jehova vytvořil, je patrná nesmírná rozmanitost. (Žalm 104:24; Zjev. 4:11) Proč tedy nepřijmout myšlenku, že věci se dají dělat i jinak, než jak jsme zvyklí?

18. K čemu to vede, když se na druhé díváme jako Jehova?

¹⁸ Bůh si přeje, aby lidé všeho druhu poznali pravdu a získali věčný život. (Jan 3:16; 1. Tim. 2:3, 4) Pokud jsme tedy přístupní odlišným názorům, které nejsou v rozporu s Božími měřítky, často zjistíme, že se s nimi můžeme ztotožnit. Nás samotné to obohacuje a zároveň to vede k jednotě. Naše věrnost patří Jehovovi, a proto se nesmíme účastnit sporů tohoto světa. Slepá oddanost falešným hodnotám nemá mezi námi místo. Jsme Jehovovi velmi vděční, že nás osvobodil od pýchy, soutěživosti a rozdělujících vlivů, které jsou běžné v Satanově světě, a že nás učí, abychom přispívali k hezkým vztahům. Plně souhlasíme se slovy žalmisty, který zpíval: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ (Žalm 133:1)