1., 2. O jaký růst bychom měli usilovat?

PŘEDSTAV SI ženu, která nakupuje ovoce. Možná nesáhne po tom největším kousku ani nebude vybírat jenom podle ceny. Chce koupit ovoce, které skvěle chutná, hezky voní a je v něm hodně vitaminů. Jinými slovy, hledá ovoce, které je zralé.

² Zralost je důležitá i pro křesťany. Když se někdo zasvětí Jehovovi a dá se pokřtít, jeho duchovní růst tím nekončí. Má za cíl stát se zralým Božím služebníkem. Zralost, o které mluvíme, nesouvisí s věkem – je to zralost duchovní, jejíž podstatou je blízký vztah k Jehovovi. To, jak je důležité duchovně růst, zdůraznil i apoštol Pavel křesťanům v Efezu. Povzbudil je, aby se snažili dosáhnout „jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti“. (Ef. 4:13)

3. V čem se situace dnešních sborů podobá situaci sboru v Efezu?

 ³ Když Pavel psal svůj dopis do Efezu, tamní sbor už několik let existoval. Zatímco mnoho efezských křesťanů bylo duchovně zralých, jiní měli před sebou ještě dlouhou cestu. Dnes je situace podobná. Hodně bratrů a sester slouží Jehovovi řadu let a za tu dobu se z nich stali duchovně zralí lidé. Neplatí to ale o všech křesťanech. Každý rok se například dají pokřtít tisíce lidí, takže těch, kdo musí o duchovní zralost ještě usilovat, je pořád dost. Jak jsi na tom ty? (Kol. 2:6, 7)

4., 5. V čem se od sebe zralí křesťané mohou lišit, ale co mají společného? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ To, že je ovoce zralé, neznamená, že všechny kusy jsou úplně stejné. Mají ale určité společné rysy, ze kterých je vidět, že zralé opravdu jsou. Stejně tak křesťané pocházejí z různých zemí, vyrůstali v různém prostředí, mají různou míru zdraví a liší se i věkem nebo životními zkušenostmi. Mají také rozdílnou osobnost a zvyky. Zralí křesťané ale přesto mají něco společného. Co to je?

⁵ Duchovně zralý Jehovův služebník ve všech oblastech života napodobuje Ježíše, který nám dal vzor, abychom „věrně následovali jeho šlépěje“. (1. Petra 2:21) Které zásady Ježíš zdůraznil jako klíčové? Milovat Jehovu celým svým srdcem, duší a myslí a milovat svého bližního jako sám sebe. (Mat. 22:37–39) Zralý křesťan se těmito zásadami snaží ze všech sil řídit. Projevuje obětavou lásku druhým a z jeho způsobu života je vidět, že mít blízký vztah s Jehovou je pro něj to nejdůležitější.

6., 7. a) Například které vlastnosti projevuje zralý křesťan? b) Nad čím bychom se měli zamyslet?

⁶ Ovoce ducha, které zralý křesťan projevuje, samozřejmě nezahrnuje jen lásku. (Gal. 5:22, 23) Důležitá je také mírnost, sebeovládání nebo trpělivost. Tyto vlastnosti křesťanovi pomáhají, aby i v náročných situacích dokázal zachovat klid a ani přes nejrůznější zklamání neztrácel naději. Při osobním studiu neustále pátrá po biblických zásadách, které mu pomáhají rozlišovat správné od nesprávného. Díky svému biblicky školenému svědomí se pak dokáže moudře rozhodovat. Zralý křesťan je také pokorný – je přesvědčený, že Jehovovy pokyny a měřítka jsou vždycky lepší než jeho vlastní názory a představy. * A kromě toho horlivě káže dobrou zprávu a přispívá k jednotě ve sboru.

⁷ Ať sloužíme Jehovovi jakkoli dlouho, je dobré se zamyslet: Měl bych v nějaké oblasti ještě víc napodobovat Ježíše a udělat tak duchovní pokrok?

8. Jak dobře znal Ježíš Boží Slovo?

⁸ Ježíš Kristus skvěle znal Boží Slovo a dokonale mu rozuměl. Už ve dvanácti letech dokázal o Písmu diskutovat s učiteli v chrámu. „Všichni ti, kdo mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi.“ (Luk. 2:46, 47) Později několikrát použil vhodné myšlenky z Božího Slova, aby umlčel své odpůrce. (Mat. 22:41–46)

9. a) Co je potřeba k tomu, abychom dělali duchovní pokroky? b) S jakým cílem bychom měli studovat Bibli?

⁹ Pokud chceme dělat duchovní pokroky, nemůžeme se spokojit s tím, že rámcově víme, co se v Bibli píše. Je potřeba, abychom ji studovali do hloubky, protože zralí lidé musí přijímat „hutný pokrm“. (Hebr. 5:14) Chceme prohlubovat své „poznání Božího Syna“. (Ef. 4:13) Zeptej se sám sebe: Čtu si Bibli každý den? Dělám si čas na pravidelné osobní studium? Máme každý týden rodinné uctívání? Když Bibli studuješ, všímej si zásad, které ti pomohou ještě lépe chápat, jak Jehova přemýšlí a co cítí. Až potom budeš dělat nějaké rozhodnutí, snaž se tyto zásady uplatnit. Tak posílíš svůj vztah s Jehovou.

10. Jaký vztah má zralý křesťan k Božím zásadám a pokynům?

¹⁰ Zralý křesťan ví, že samotné poznání nestačí. Důležité je i to, aby Boží zásady a pokyny miloval. Jak  takovou lásku projevuje? Třeba tím, že se v životě zaměřuje na to, co chce Jehova – ne na to, co chce on sám. Navíc se snaží „odložit“ své dřívější názory a zvyky. Tím obléká novou osobnost, která se podobá osobnosti Krista a která byla „stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Přečti Efezanům 4:22–24.) Psaní Bible vedl Bůh svým svatým duchem. Když tedy křesťan zkoumá biblické zásady a prohlubuje svou lásku k nim, může svatý duch víc působit na jeho mysl i srdce a to přispívá k jeho duchovnímu růstu.

11. Mezi jakými lidmi Ježíš žil?

¹¹ Ježíš byl dokonalý člověk, který ale žil mezi nedokonalými lidmi. Vychovávali ho nedokonalí rodiče a vyrůstal s nedokonalými sourozenci. Dokonce i jeho nejbližší přátelé se občas zachovali sobecky a ctižádostivě, tedy tak, jak bylo v jejich okolí běžné. Například večer před Ježíšovou popravou „vyvstal . . . mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší“. (Luk. 22:24) Ježíš si ale byl jistý, že z jeho nedokonalých učedníků se mohou stát zralí křesťané, kteří utvoří jednotný sbor. Ještě ten večer se proto ke svému Otci modlil: „Prosím tě . . ., aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi . . ., aby byli jedno, právě jako my jsme jedno.“ (Jan 17:20–22)

12., 13. a) Co je naším cílem? b) Jak se jeden bratr naučil přispívat k jednotě?

¹² Zralý křesťan přispívá k jednotě ve sboru. (Přečti Efezanům 4:1–6, 15, 16.) Naším cílem je, aby obrazné tělo, tedy Boží organizace, bylo „harmonicky spojeno“ a abychom všichni dobře spolupracovali. K tomu potřebujeme pokoru. Pokud jsme pokorní, snažíme se podporovat jednotu ve sboru i tehdy, když se setkáme s nedostatky druhých. Jak zareaguješ, když nějaký bratr nebo sestra udělá něco špatně? A co když se jeho chyba dotkne tebe osobně? Máš sklon, nebo dokonce zvyk postavit mezi sebe a takového spolukřesťana obraznou zeď? Nebo se snažíš postavit most, abys problém, který mezi vámi vznikl, překlenul? Zralý křesťan nestaví zdi, ale mosty.

¹³ Jeden bratr, který se jmenuje Uwe, se dřív nechal chybami druhých snadno vytočit. Potom si ale řekl, že si v Bibli a v Hlubším pochopení Písma nastuduje něco o Davidovi. Proč zrovna o něm? Uwe vysvětluje: „David od některých spoluvěřících zažil dost nepěkné věci. Třeba král Saul se ho pokoušel zabít, jiní lidé ho chtěli ukamenovat a jeho vlastní manželka se mu vysmívala. (1. Sam. 19:9–11; 30:1–6; 2. Sam. 6:14–22) To, co mu druzí prováděli, ale neoslabilo jeho lásku k Jehovovi. David byl navíc milosrdný – a na tom jsem potřeboval zapracovat. Díky studiu jsem se na nedostatky ostatních křesťanů začal dívat jinak. Už si nedělám čárku za každou jejich  chybu. Spíš se snažím přispívat k tomu, aby ve sboru byla jednota.“ Máš stejný cíl?

14. Jaké lidi si Ježíš vybíral za přátele?

¹⁴ Ježíš Kristus byl k lidem přátelský. Dobře se s ním cítili muži, ženy, mladí, staří i děti. Blízké přátele si ale pečlivě vybíral. Svým věrným apoštolům řekl: „Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji.“ (Jan 15:14) K Ježíšovým přátelům patřili pouze ti, kdo ho věrně následovali a celým srdcem sloužili Jehovovi. A co ty? Vybíráš si přátele jen mezi těmi, kdo opravdu milují Jehovu? Proč je to tak důležité?

15. Jak může mladým pomoct přátelství se zralými křesťany?

¹⁵ K tomu, aby ovoce dozrálo, většinou potřebuje dostatek slunečních paprsků. Když chceš dozrát v duchovním ohledu, může na tebe mít podobný vliv přátelství s bratry a sestrami. Možná jsi mladý, máš celý život před sebou a přemýšlíš, jak ho využiješ. Pokud to tak je, vybírej si přátele, kteří už nějakou dobu slouží Jehovovi a kteří se snaží stmelovat sbor. Určitě to v životě neměli vždycky lehké a museli ve službě Jehovovi překonávat různé překážky. Díky takovým přátelům pro tebe bude jednodušší vydat se v životě správným směrem. Pomohou ti dobře se rozhodovat a dělat duchovní pokroky. (Přečti Hebrejcům 5:14.)

16. Jak jedné sestře pomohli její starší přátelé?

¹⁶ Helga vzpomíná, že v posledním ročníku na střední škole se spolužáci často bavili o svých cílech. Mnozí z nich plánovali, že půjdou na vysokou školu, protože to brali jako dobrý odrazový můstek ke slibné kariéře. Helga si o tom povídala s přáteli ze sboru. Vypráví: „Hodně z nich bylo starších než já a opravdu mi pomohli. Povzbudili mě, abych se pustila do celodobé služby. Díky tomu jsem pak pět let sloužila jako průkopnice. Teď po letech jsem moc ráda, že jsem velkou část mládí věnovala službě Jehovovi. Vůbec toho nelituju.“

17., 18. V jakém případě toho můžeme pro Jehovu udělat nejvíc?

¹⁷ Když napodobujeme Ježíše, pomáhá nám to duchovně růst. Posilujeme svůj vztah s Jehovou a touhu mu naplno sloužit. Nejvíc můžeme pro Jehovu udělat v případě, že jsme duchovně zralí. Ježíš své následovníky povzbuzoval: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Mat. 5:16)

¹⁸ Už jsme si řekli, že zralý křesťan je velkým přínosem pro sbor. Jedním z projevů duchovní zralosti je i to, že správně používáme své svědomí. Jak nám může svědomí pomáhat, abychom dělali moudrá rozhodnutí? A jak můžeme dávat najevo, že respektujeme to, jak se na základě svého svědomí rozhodují naši bratři a sestry? O těchto otázkách budeme uvažovat v příštím článku.