Z toho, že Bůh vedl válku proti Egypťanům, je vidět, že není proti veškerému válčení. Jindy bojem pověřil samotné Izraelity. Například jim přikázal, aby vedli válku proti Kananejcům, kteří byli naprosto zkažení. (5. Mojžíšova 9:5; 20:17, 18) Izraelskému králi Davidovi dal zase pokyn, aby válčil s Filištíny, kteří Izraelity utlačovali. Doporučil mu dokonce válečnou strategii, díky které David zvítězil. (2. Samuelova 5:17–25)

Z těchto biblických zpráv je zřejmé, že když byli Izraelité ve vážném nebezpečí, Bůh války schvaloval. Měly totiž ochránit jeho lid a pravé uctívání. Všimněte si ale, čím se vyznačovaly.

1. BŮH ROZHODL, KDO BUDE BOJOVAT. Jednou Bůh Izraelitům řekl: „V tomto případě nebudete muset bojovat.“ Chtěl za ně totiž bojovat on sám. (2. Paralipomenon 20:17; 32:7, 8) Udělal to mnohokrát, jako třeba v situaci popsané v úvodu článku. Jindy Izraelitům přikázal, aby vedli války, které schválil, konkrétně při dobývání a obraně Zaslíbené země. (5. Mojžíšova 7:1, 2; Jozue 10:40)

2. BŮH ROZHODL, KDY K VÁLCE DOJDE. Boží služebníci měli trpělivě čekat, až jim Bůh dá pokyn bojovat proti těm, kdo je utlačovali nebo byli morálně zkažení. Do bitvy se neměli pouštět  sami. Když to udělali, přišli o Boží přízeň. Bible tedy jasně ukazuje, že když Izraelité troufale rozpoutali boj, ke kterému Bůh nedal pokyn, mělo to často katastrofální následky. *

3. BŮH NEMÁ RADOST ZE SMRTI LIDÍ, ANI TĚCH ŠPATNÝCH. Jehova stvořil všechno živé, včetně lidí. (Žalm 36:9) Proto si nepřeje, aby umírali. Je ale smutné, že existují lidé, kteří druhým záměrně ubližují, a dokonce je zabíjejí. (Žalm 37:12, 14) Když chtěl Bůh takové jednání zastavit, dovolil, aby Izraelité proti zlým lidem bojovali. Po celou tu dobu byl ale k těm, kdo je utlačovali, milosrdný a trpělivý. (Žalm 86:15) Například Izraelitům přikázal, že než zaútočí na nějaké město, mají jeho obyvatelům oznámit podmínky míru. Ti pak mohli změnit svoje jednání a vyhnout se boji. (5. Mojžíšova 20:10–13) Bůh tak ukázal, že má „potěšení ne ze smrti ničemného, ale z toho, že se ničemný obrací zpět od své cesty“. (Ezekiel 33:11, 14–16) *

Dozvěděli jsme se, že ve starověku Bůh považoval válčení za právoplatný prostředek k ukončení různých forem útlaku a špatnosti. Byl to ale Bůh, ne lidé, kdo právem rozhodl, kdy se bude válčit a kdo bude válčit. Vyžíval se v prolévání krve? Rozhodně ne, bylo to přesně naopak. Násilí totiž nenávidí. (Žalm 11:5) Změnil se jeho názor na války, když Ježíš Kristus zahájil v prvním století svou službu?