V dalších měsících se Hitošimu nedařilo žádnou práci najít. Cítil se proto dost špatně. Během jednoho pracovního pohovoru se zmínil, že nechce mít v práci nic společného s něčím nepoctivým. Na to mu ale řekli, že má nějaké divné názory. I když ho rodina a přátelé povzbuzovali, aby se svého názoru držel, začínaly v něm hlodat pochybnosti. Říkal si: Nevím, jestli to je dobrý nápad být kvůli své víře poctivý.

To, co zažil Hitoši, poukazuje na zneklidňující fakt, že ne každý si poctivosti váží. Někteří ji dokonce považují za nevýhodu, zvlášť mezi obchodníky. Jedna žena, která pracuje v Jihoafrické republice, říká: „Jsou kolem mě lidi, kteří jsou nepoctiví, a tlak, aby se člověk přizpůsobil, je někdy hodně silný.“

Jedna z nejrozšířenějších forem nepoctivosti je lhaní. Robert S. Feldman, psycholog na Massachusettské univerzitě v Amherstu, před několika lety vypracoval studii, ze které vyplývá, že 60 procent dospělých během desetiminutového rozhovoru přinejmenším jednou zalže. „Hodně nás ten výsledek překvapil,“ říká Feldman. „Vůbec jsme nečekali, že je lež tak běžnou součástí každodenní reality.“ Není ironií, že většina lidí nesnáší, když jim někdo lže, ale přesto sami lžou?

Proč jsou lži, krádeže a další formy nepoctivosti tak rozšířené? Jaký dopad má nepoctivost na lidskou společnost? A co je důležitější – jak se do světa podvodů a nepoctivosti nenechat vtáhnout?