1., 2. a) Z čeho máme velkou radost? b) Jak můžou rodiče a starší pomáhat mladým, aby chápali význam křtu?

KDYŽ bylo Christopherovi dvanáct a chtěl se dát pokřtít, jeden starší ze sboru mu řekl: „Znám tě už od narození a jsem moc rád, že ses tak rozhodl. Můžu se ale zeptat, proč to chceš udělat?“ Tato otázka byla velmi důležitá. Všichni máme samozřejmě velkou radost, že se každý rok na celém světě křtí tisíce mladých lidí. (Kaz. 12:1) Nicméně rodiče a starší by měli dbát na jednu důležitou věc – aby rozhodnutí mladého člověka dát se pokřtít bylo nejen dobrovolné, ale taky dobře promyšlené.

² Bible ukazuje, že křtem začíná člověku nový život, ve  kterém ho čeká Jehovovo požehnání, ale i Satanovy útoky. (Přísl. 10:22; 1. Petra 5:8) Rodiče by proto měli svoje děti připravovat na to, co to znamená být křesťanem. Mladým, kteří nemají rodiče v pravdě, v tomto směru ochotně pomůžou sboroví starší. (Přečti Lukáše 14:27–30.) Když chce člověk postavit dům, musí předem dobře plánovat. Podobně když chce křesťan vytrvat „až do konce“, musí se ještě před křtem dobře připravit na to, co ho čeká. (Mat. 24:13) Co můžou mladí udělat pro to, aby byli pevně rozhodnutí sloužit Jehovovi celý život?

3. a) Co se o důležitosti křtu dozvídáme ze slov Ježíše a apoštola Petra? (Mat. 28:19, 20; 1. Petra 3:21) b) Nad jakými otázkami se zamyslíme a proč?

³ Uvažuješ o tom, že by ses dal pokřtít? Pokud ano, děláš dobře. Dát se pokřtít jako svědek Jehovův je velká čest. Je to zároveň požadavek pro ty, kdo chtějí být křesťany, a důležitý krok k získání věčného života. (Mat. 28:19, 20; 1. Petra 3:21) Pokud se rozhodneš Jehovovi slíbit, že mu budeš sloužit, určitě budeš chtít svůj slib dodržet, a tak je důležité, abys byl na tento krok dobře připravený. Měl by ses proto zamyslet nad třemi důležitými otázkami: 1. Jsem už na takové rozhodnutí dost zralý? 2. Je to opravdu moje osobní přání? 3. Chápu, co to znamená být zasvěcený Jehovovi? Pojďme si tyto otázky rozebrat.

4., 5. a) Jak víme, že pokřtít se může dát i mladý člověk? b) Co to znamená být zralým křesťanem?

⁴ Bible nikde neříká, že se člověk nemůže dát pokřtít, dokud nedosáhne  určitého věku. Přísloví 20:11 říkají: „I na dětech se podle chování pozná, jak čistá a upřímná je jejich povaha.“ (Bible21) Můžeme tedy říct, že i mladší člověk si dokáže uvědomovat, co je správné a co znamená být zasvěcený svému Stvořiteli. Proto pokud projevuje křesťanskou zralost a zasvětil se Jehovovi, může tento důležitý krok udělat. (Přísl. 20:7)

⁵ Co to znamená být zralý? Zralost nepřichází automaticky s věkem. Bible říká, že zralí lidé mají vycvičenou „vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebr. 5:14) Takoví lidé vědí, co je podle Jehovy správné, a jsou pevně rozhodnutí se tím řídit. Díky tomu se nenechají lehce svést k něčemu špatnému ani nepotřebují, aby je někdo pořád postrkoval k tomu, co je správné. Od mladých, kteří chtějí být pokřtěni, by se mělo dát očekávat, že se budou řídit Božími měřítky i v nepřítomnosti svých rodičů nebo jiných dospělých. (Srovnej s Filipanům 2:12.)

6., 7. a) Popiš, jakým nástrahám musel Daniel čelit v Babyloně. b) Jak se projevila jeho zralost?

⁶ Je možné, aby mladý člověk dosáhl takové zralosti? Zamysleme se nad tím, co Bible říká o Danielovi. Když byl odveden od rodičů, možná mu nebylo víc než patnáct let. V Babyloně se najednou ocitl mezi lidmi, kteří měli úplně jiné pojetí toho, co je správné a co špatné. Na Daniela navíc číhalo ještě jiné nebezpečí. Patřil k pečlivě vybrané skupině mladých, kteří měli žít na králově dvoře, a tak se s ním zacházelo jako s někým výjimečným. (Dan. 1:3–5, 13) Zdálo se, že v Babyloně má možnosti, o jakých se mu v Izraeli ani nesnilo.

⁷ Jak se Daniel zachoval? Nechal se svést babylonskými lákadly? Podlehl tlaku okolí a zapřel to, kým je a čemu věří? V žádném případě. Bible říká: „Daniel se . . . v srdci rozhodl, že se neznečistí.“ (Dan. 1:8) Nenechal se ani v nejmenším ovlivnit falešným náboženstvím a projevil pozoruhodnou zralost.

8. Co se můžeš naučit z Danielova příkladu?

⁸ Co se můžeš od Daniela naučit? Například to, že zralý mladý člověk si stojí za svým přesvědčením. Není jako chameleon, který mění barvu, aby splynul s prostředím. Není to člověk, který se v sále Království chová jako přítel Boha a ve škole jako přítel světa. Pevně se drží toho, čemu věří, a to i v náročných situacích. (Přečti Efezanům 4:14, 15.)

9., 10. a) Jak může mladému člověku pomoct, když se zamyslí nad tím, jak se zachoval v nedávných zkouškách své víry? b) Co symbolizuje křest?

⁹ Nikdo samozřejmě není dokonalý. Mladí i dospělí dělají čas od času chyby. (Kaz. 7:20) Pokud ale uvažuješ o křtu, bylo by dobré se zamyslet, jak moc jsi odhodlaný řídit se Božími měřítky. Polož si otázku: Jak se mi to zatím daří? Přemýšlej, jak jsi poslední dobou reagoval v situacích, kdy jsi byl v pokušení Boží  měřítka porušit. Ukázal jsi, že víš, co je správné? A co když dostáváš lákavé nabídky od některých lidí ve světě? Umíš se zachovat stejně jako Daniel a „dále si [uvědomovat], jaká je Jehovova vůle“, i když jsi v pokušení udělat něco jiného? (Ef. 5:17)

¹⁰ Proč je důležité si na tyto otázky odpovědět? Protože ti pomůžou, aby sis uvědomoval závažnost křtu. Křtem veřejně ukazuješ, že jsi Jehovovi dal závazný slib – slib, že ho budeš celým srdcem milovat a navždy mu sloužit. (Mar. 12:30) Každý, kdo se dává pokřtít, by měl být rozhodnutý svůj slib dodržet. (Přečti Kazatele 5:4, 5.)

11., 12. a) Čím si musí být jistý ten, kdo uvažuje o křtu? b) Co ti pomůže, abys měl na křest správný názor?

¹¹ Bible říká, že Jehovův lid, včetně mladých lidí, „se ochotně nabídne“ pro službu Bohu. (Žalm 110:3) Člověk, který uvažuje o křtu, by si proto měl být jistý, že sloužit Bohu je jeho osobním přáním. K tomu bude možná zapotřebí prozkoumat sám sebe. Pokud jsi totiž například vyrůstal v pravdě, mohly by tě k úvahám o křtu vést i jiné pohnutky.

¹² Když jsi vyrůstal, pravděpodobně jsi byl svědkem toho, jak se tvoji kamarádi a možná i sourozenci dali pokřtít. Na co by sis tedy měl dát pozor? Nedívej se na křest jenom jako na jeden z kroků k dospělosti, který dřív nebo později udělá každý. Abys měl na křest správný pohled, přemýšlej, proč je tak důležité dát se pokřtít. Několik dobrých důvodů najdeš v tomto a dalším článku.

13. Jak můžeš zjistit, jestli rozhodnutí dát se pokřtít je tvým osobním přáním?

¹³ Je několik způsobů, jak zjistit, jestli rozhodnutí dát se pokřtít je opravdu tvým osobním přáním. Můžeš se například zamyslet nad svými modlitbami. To, jak často se modlíš a jak konkrétní tvoje modlitby jsou, ti napoví, jak blízký máš vztah k Jehovovi. (Žalm 25:4) Jehova na naše modlitby často odpovídá tak, že zaměří naši pozornost na něco, co se píše v Bibli. To, kolik úsilí studiu Bible věnuješ, je tedy dalším ukazatelem tvojí touhy být Jehovovým přítelem a celým srdcem mu sloužit. (Jozue 1:8) Polož si proto otázky: Jak konkrétní jsou moje modlitby? Jak často si studuju Bibli? A pokud máte rodinné uctívání, přemýšlej: Jak rád se při něm zapojuju? To, jak si na tyto otázky odpovíš, ti odhalí, jestli je rozhodnutí dát se pokřtít tvým osobním přáním.

14. Popiš rozdíl mezi zasvěcením se a křtem.

¹⁴ Někdo možná nemá jasno v tom, jaký je rozdíl mezi zasvěcením se a křtem. Někteří mladí například říkají, že už se Jehovovi zasvětili, ale ještě nejsou připravení dát se pokřtít. Dává to ale smysl? Zasvětit se Jehovovi znamená slíbit mu, že mu  budeme sloužit navždy. Křtem dává člověk veřejně najevo, že takový slib učinil. Než se tedy dáš pokřtít, musíš jasně chápat, co to znamená zasvětit se Jehovovi.

15. Co to znamená zasvětit se?

¹⁵ Zasvětit se Jehovovi znamená slíbit mu, že tvůj život bude patřit jemu. Je to slib, že nejdůležitější pro tebe bude dělat to, co si přeje Jehova. (Přečti Matouše 16:24.) Všechny sliby je třeba brát vážně. A o slibu daném Jehovovi to platí tím spíš. (Mat. 5:33) Jak ale můžeš dát najevo, že už patříš Jehovovi, a ne sám sobě? (Řím. 14:8)

16., 17. a) Vysvětli, co znamená zapřít sám sebe. b) Co člověk vlastně říká Jehovovi, když se mu zasvěcuje?

¹⁶ Představ si, že by ti nějaký kamarád daroval auto. Předal by ti doklady a řekl: „Je tvoje.“ Pak by ale dodal: „Řídit ho budu já a klíčky si nechám.“ Jak by se ti takový dar líbil? A co by sis myslel o tom kamarádovi?

¹⁷ A teď se zamysli nad tím, co očekává Jehova od člověka, který se mu zasvětí – který mu řekne: „Dávám ti svůj život. Odteď patřím tobě.“ Co když takový člověk začne vést dvojí život a například tajně chodit s nevěřícím? Nebo co když přijme práci, kvůli které nebude moct pořádně sloužit a chodit na shromáždění? Nebyl by snad jako ten kamarád, co si nechal klíče? Když se někdo zasvětí Jehovovi, vlastně mu tím říká: „Můj život patří víc tobě než mně. Když si budu muset vybrat mezi tím, co chceš ty a co chci já, dám vždycky přednost tobě.“ Tento postoj měl i Ježíš. Jednou řekl: „Nesestoupil [jsem] z nebe, abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 6:38)

18., 19. a) Jak je z výroků Rose a Christophera vidět, že dát se pokřtít je to nejlepší rozhodnutí? b) Co si o křtu myslíš ty?

¹⁸ Z toho všeho vyplývá, že křest je závažný krok, který nelze brát na lehkou váhu. Sloužit Jehovovi jako jeho pokřtěný svědek je ale zároveň něco nádherného. Mladí, kteří Jehovu milují a chápou, co to obnáší se mu zasvětit, se tohoto rozhodnutí nebojí a v žádném případě ho nelitují. Mladá sestra Rose říká: „Miluju Jehovu a můžu říct, že sloužit mu je úplně to nejlepší. Svého rozhodnutí dát se pokřtít jsem nikdy nelitovala a jsem si jistá, že ani litovat nebudu.“

¹⁹ A co Christopher, o kterém jsme se zmínili v prvním odstavci? Nebylo jeho rozhodnutí dát se pokřtít ve dvanácti letech unáhlené? Christopher si to rozhodně nemyslí. V sedmnácti začal sloužit jako průkopník, v osmnácti byl jmenován služebním pomocníkem a dnes slouží v betelu. Říká: „Udělal jsem dobře, že jsem se dal pokřtít. Jsem moc rád, že můžu naplno pracovat pro Jehovu a pro jeho organizaci.“ Pokud uvažuješ o křtu, co ti pomůže se na něj připravit? To se dozvíš v příštím článku.