1., 2. O jakých konfliktech se píše v 1. Mojžíšově a proč jsou pro nás tyto zprávy užitečné?

ZAMYSLEL SES někdy nad tím, o kolika konfliktech a osobních sporech se píše v Bibli? Vezmi si jenom několik úvodních kapitol 1. Mojžíšovy. Kain zabil Abela (1. Mojž. 4:3–8), Lamek zabil mladého muže, který ho udeřil (1. Mojž. 4:23), Lotovi a Abrahamovi pastevci se spolu hádali (1. Mojž. 13:5–7), Hagar pohrdala Sárou, ta se zase zlobila na Abrahama (1. Mojž. 16:3–6) a Išmael byl proti všem a všichni byli proti němu (1. Mojž. 16:12).

² Proč v Bibli takové zprávy vůbec jsou? Jedním z důvodů je to, že nám, nedokonalým lidem, pomáhají pochopit, jak je důležité usilovat o pokoj. Kromě toho nám ukazují, jak to můžeme dělat. Když v Bibli čteme příběhy skutečných lidí, kteří bojovali se skutečnými problémy, hodně se z toho učíme. Vidíme totiž, k čemu vedlo jejich jednání, a můžeme zvážit, co dělat nebo naopak nedělat, když se dostaneme do podobné situace. (Řím. 15:4)

3. O čem budeme uvažovat v tomto článku?

 ³ V tomto článku si ukážeme, proč i mezi Jehovovými služebníky dochází k neshodám a jak je můžeme řešit. Budeme také mluvit o biblických zásadách, které nám pomůžou urovnávat spory a zachovat si dobré vztahy s ostatními lidmi i s Jehovou.

4. Jaký postoj se rozšířil po celém světě a k čemu to vede?

⁴ Za neshody v lidské společnosti nese hlavní odpovědnost Satan. V Edenu tvrdil, že každý člověk si o tom, co je dobré a špatné, může – a má – rozhodovat sám, nezávisle na Bohu. (1. Mojž. 3:1–5) Důsledky toho vidíme kolem sebe. Pro mnoho lidí je typická touha po absolutní nezávislosti, která přispívá k pýše, sobectví a soupeřivosti. Každý, kdo tento postoj převezme, se vlastně ztotožňuje se Satanovým tvrzením, že člověk si má jít tvrdě za svým, bez ohledu na ostatní. To ale vede ke konfliktům. Jak říká Bible, „hněvivý muž popuzuje ke sváru, a každý, kdo má sklon k vzteku, má mnoho přestupků“. (Přísl. 29:22)

5. Jak Ježíš učil lidi řešit neshody?

⁵ Ježíš svým posluchačům vysvětloval, že by měli usilovat o pokoj, a to i když je to pro ně zdánlivě nevýhodné. Ve svém Kázání na hoře dal několik vynikajících rad k tomu, jak řešit neshody a předcházet konfliktům. Svoje učedníky například povzbuzoval, aby byli mírní, působili pokoj, nechovali v sobě zášť, urovnávali spory co nejrychleji a milovali svoje nepřátele. (Mat. 5:5, 9, 22, 25, 44)

6., 7. a) Proč je důležité řešit neshody rychle? b) Jaké otázky bychom si měli položit?

⁶ Kdybychom nebyli ochotní se s někým usmířit, naše modlitby, účast na shromážděních, služba i všechno ostatní, co pro Jehovu děláme, by byly zbytečné. (Mar. 11:25) Pokud bychom druhým neodpouštěli jejich chyby, nemohli bychom být Božími přáteli. (Přečti Lukáše 11:4; Efezanům 4:32.)

⁷ Každý z nás by se měl upřímně zamyslet: Odpouštím svým bratrům a sestrám ochotně? Jsem rád, když s nimi můžu trávit čas? To, že budeme odpouštět, od nás Jehova očekává. Pokud ti svědomí říká, že bys v tomto ohledu mohl něco zlepšit, modli se, aby ti Jehova pomohl. Náš nebeský Otec tvoje pokorné prosby vyslyší. (1. Jana 5:14, 15)

8., 9. Jak bychom měli reagovat, když se nás někdo dotkne?

⁸ Všichni jsme nedokonalí, a tak se snadno může stát, že někdo řekne nebo udělá něco, čím se nás dotkne. (Kaz. 7:20; Mat. 18:7) Jak v takové situaci zareagujeme? Uveďme si konkrétní příklad: Dva bratři přišli na společenskou akci, kde bylo i několik dalších svědků, a jistá sestra je přivítala způsobem, který jeden z bratrů považoval za nemístný. Když pak nebyla v doslechu, začal ji za to, co řekla, kritizovat. Druhý bratr mu ale připomněl, že ta sestra navzdory náročným okolnostem už čtyřicet let věrně slouží Jehovovi, a dodal, že ho určitě nechtěla urazit. Bratr se zamyslel  a pak řekl: „Máš pravdu.“ Tím byla celá věc vyřešena.

⁹ Co z tohoto příkladu poznáváme? To, jak zareaguješ v situacích, kdy se tě někdo dotkne, záleží jenom na tobě. Jestliže máš svoje bratry a sestry rád, dokážeš jim jejich drobné chyby odpouštět. (Přečti Přísloví 10:12; 1. Petra 4:8.) Když někdo „přejde přestupek“, je to v Jehovových očích „krásné“. (Přísl. 19:11; Kaz. 7:9) Pokud tedy máš pocit, že se k tobě někdo zachoval nelaskavě nebo neuctivě, zkus se nejdřív zamyslet: Je potřeba z toho dělat problém? Nemohl bych to prostě přejít?

10. a) Jak jedna sestra reagovala na kritiku? b) Která biblická myšlenka jí pomohla zachovat klid?

¹⁰ Vyrovnat se s negativními poznámkami druhých může být náročné. Jednu průkopnici, které budeme říkat Lucy, někteří zvěstovatelé kritizovali za to, jak slouží a jak využívá čas. Lucy to hodně trápilo, a tak se obrátila na duchovně zralé bratry. Vypráví: „Pomohli mi, abych se na názory druhých dívala vyrovnaně a abych se zaměřovala na to nejdůležitější – na to, co si myslí Jehova.“ Pro Lucy byla povzbuzením slova z Matouše 6:1–4. (Přečti.) Díky nim si připomněla, že jejím cílem by mělo být to, aby dělala radost Jehovovi. Říká: „I když se o mojí službě někdo vyjádří negativně, nenechám si tím zkazit náladu, protože vím, že dělám všechno, co můžu, abych Jehovu potěšila.“ Lucy udělala správné rozhodnutí – řekla si, že kritické poznámky druhých prostě přejde.

11., 12. a) Co by měl křesťan udělat, když si myslí, že nějaký bratr má něco proti němu? b) Co se můžeme naučit z toho, jak Abraham vyřešil neshodu s Lotem? (Viz úvodní obrázek.)

¹¹ „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme.“ (Jak. 3:2) Co bys měl udělat, když se dozvíš, že ses svými slovy nebo jednáním někoho dotkl? Ježíš řekl: „Jestliže . . . přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Mat. 5:23, 24) Ježíšův pokyn můžeš uplatnit tak, že si s dotyčným popovídáš. Pamatuj při tom, že tvým cílem by nemělo být dokázat mu, že to byla zčásti i jeho vina, ale přiznat svoji chybu a usmířit se. Nejdůležitější je totiž mít se spolukřesťany pokojné vztahy.

¹² V úvodu už jsme se zmínili o Abrahamovi a jeho synovci Lotovi. Tito Boží služebníci dokázali pokojně vyřešit situaci, která mohla přerůst ve vážný spor. Oba měli velká stáda a jejich honáci se zřejmě hádali o pastviny. Abraham si přál tento spor urovnat, a proto dal Lotovi možnost, aby si jako první vybral, kde se jeho domácnost usadí. (1. Mojž. 13:1, 2, 5–9) To je krásný příklad pro nás. Abrahamovi šlo o dobré vztahy, ne o vlastní zájmy. Nedoplatil ale na svoji velkorysost? Vůbec ne. Hned potom co urovnal neshodu s Lotem, mu Jehova slíbil bohatou odměnu. (1. Mojž. 13:14–17) Bůh nikdy nedovolí, abychom kvůli tomu, že se řídíme jeho zásadami a že neshody řešíme s láskou, utrpěli trvalou škodu. ^[1]

13. Jak jeden dozorce zareagoval na ostrá slova jiného bratra a co se z toho můžeme naučit?

 ¹³ Uveďme si ještě příklad z dnešní doby. Jistý bratr, který se nově stal dozorcem jednoho ze sjezdových oddělení, zavolal jinému bratrovi a zeptal se ho, jestli s ním může na dalším sjezdu počítat pro určitou práci. Bratr ze sebe vychrlil několik kousavých poznámek a zavěsil. Pořád v sobě totiž měl pocit křivdy, který si odnesl ze spolupráce s předchozím dozorcem. Nový dozorce se neurazil, ale zároveň cítil, že to nemůže nechat jen tak. Za hodinu tomu bratrovi zavolal znovu, zmínil se o tom, že se ještě osobně neznají, a navrhl, aby se sešli a promluvili si. Týden nato se setkali v sále Království, společně se pomodlili a asi hodinu si povídali. Bratr vyprávěl, co zažil, a dozorce mu s pochopením naslouchal. Potom s ním rozebral několik biblických myšlenek a rozloučili se jako přátelé. Bratr se pak ochotně ujal práce na sjezdu a byl tomu dozorci vděčný, že s ním jednal laskavě a v klidu.

14., 15. a) V jakých situacích je namístě uplatnit postup z Matouše 18:15–17? b) O jakých třech krocích Ježíš mluvil a co by mělo být naším cílem?

¹⁴ Většinu neshod si křesťané můžou – a měli by – vyřešit mezi sebou. Ježíš ale ukázal, že někdy je potřeba se obrátit na sborové starší. (Přečti Matouše 18:15–17.) Co se stane v případě, že někdo odmítne naslouchat svému bratrovi, svědkům i starším? Má pro nás být „právě jako člověk z národů a jako výběrčí  daní“. Dnes bychom řekli, že má být vyloučen. Z toho je vidět, že výrazem „zhřeší“ Ježíš neměl na mysli nějaký drobný spor. Jde o situaci, kterou můžou urovnat ti, jichž se týká, ale kdy zároveň někdo zhřešil tak vážně, že by mohl být vyloučen. Může se jednat třeba o podvod nebo o pomluvu. Pouze za těchto okolností je namístě postupovat podle tří kroků, o kterých Ježíš mluvil. Nelze tak řešit například cizoložství, homosexuální jednání, odpadlictví, modlářství ani jiné vážné hříchy, kterými se musí zabývat starší.

¹⁵ Z Ježíšových slov vyplývá, že naším cílem by mělo být s láskou bratrovi pomoct. (Mat. 18:12–14) Snaž se tedy spor nejdřív urovnat, aniž bys do toho zapojoval kohokoli jiného. Možná si s dotyčným budeš muset promluvit několikrát. Pokud to nesplní svůj účel, měl bys k dalšímu rozhovoru přizvat svědky daného provinění nebo jiné spolukřesťany, kteří by mohli posoudit, jestli opravdu došlo k nesprávnému jednání. Když se ti s jejich pomocí podaří spor vyřešit, „získal jsi svého bratra“. Starší bys měl informovat jen v případě, že tvoje opakované snahy provinilci pomoct vyšly naprázdno.

16. Proč můžeme říct, že postupovat podle kroků, o kterých mluvil Ježíš, je účinné a laskavé?

¹⁶ Případů, kdy by bylo nutné podniknout všechny tři kroky uvedené v Matoušovi 18:15–17, není mnoho. A to je dobře. Je z toho totiž vidět, že se většinou podaří najít nějaké řešení, a situace tak nedospěje do bodu, kdy by musel být nekajícný provinilec vyloučen ze sboru. Dotyčný si svoji chybu často uvědomí a dá věci do pořádku. Křesťan, který byl nesprávným jednáním poškozen, se pak možná rozhodne, že provinilci odpustí a nebude situaci dál řešit. Z Ježíšových slov každopádně vyplývá, že sborové starší bychom do osobních sporů neměli zatahovat předčasně. Měli bychom se na ně obrátit až ve chvíli, kdy jsme podnikli první dva kroky a jsou k dispozici spolehlivé důkazy o tom, co se stalo.

17. K čemu to povede, když budeme usilovat o pokojné vztahy?

¹⁷ Dokud budou lidé nedokonalí, bude mezi nimi docházet k neshodám. Učedník Jakub výstižně napsal: „Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jak. 3:2) Při řešení sporů musíme usilovat o pokoj. (Žalm 34:14) Pokud budeme k pokoji aktivně přispívat, budeme mít s našimi bratry a sestrami hezké vztahy a náš sbor bude jednotný. (Žalm 133:1–3) Především ale budeme mít dobrý vztah s Jehovou, Bohem, „který dává pokoj“. (Řím. 15:33) Z toho všeho se můžeme radovat, když budeme vzájemné neshody řešit s láskou.