1. a) Na základě čeho Boží služebníci doufali, že budou vysvobozeni z pout Velkého Babylonu? b) Jaké otázky budeme rozebírat v tomto článku?

V PŘEDCHOZÍM článku jsme se dozvěděli, jak se praví křesťané ocitli pod vlivem Velkého Babylonu. Dobrou zprávou ale je, že v takovém stavu neměli zůstat napořád. Boží příkaz „Vyjděte z něho, můj lide“ by nedával smysl, kdyby se z vlivu falešného náboženství nebylo možné dostat. (Přečti Zjevení 18:4.) Samozřejmě nás zajímá, kdy byl Boží lid vysvobozen z babylonského sevření. Ale nejdřív si musíme odpovědět na tyto otázky: Jaký postoj měli badatelé Bible k Velkému Babylonu před rokem 1914? Jak horliví byli naši bratři v kazatelské službě během první světové války? A dostali se do zajetí Velkého Babylonu proto, že potřebovali usměrnit?

2. K čemu se rozhodli badatelé Bible už před první světovou válkou?

² Během několika desetiletí před první světovou válkou si Charles Taze Russell a jeho společníci uvědomili, že  takzvané křesťanské církve nevyučují biblickou pravdu. Rozhodli se proto nemít s falešným náboženstvím nic společného. Už v listopadu 1879 Sionská Strážná věž jasně formulovala jejich postoj založený na Bibli těmito slovy: „Každou církev, která se prohlašuje za čistou pannu zasnoubenou Kristu, ale ve skutečnosti je spojena se světem (šelmou) a je jím podporována, musíme odsoudit jako tu, která je v biblické řeči církví-nevěstkou“, myšleno Velkým Babylonem. (Přečti Zjevení 17:1, 2.)

3. Jak badatelé Bible dávali najevo, že s falešným náboženstvím nechtějí mít nic společného? (Viz úvodní obrázek.)

³ Muži a ženy, kteří byli věrní Bohu, věděli, co musí udělat. Nemohli očekávat, že jim Bůh bude žehnat, pokud budou dál podporovat falešné náboženství. Mnozí badatelé Bible proto napsali dopis, že ze své církve odcházejí. V některých případech ho přečetli veřejně na církevním shromáždění. Pokud to nešlo, poslali někteří kopii dopisu každému členu církve. S falešným náboženstvím prostě nechtěli mít nic společného! Kdyby to udělali někdy dřív, draze by za takový odvážný čin zaplatili. Ale v mnoha zemích na konci 19. století církev ztrácela podporu státu. Občané mohli o náboženských otázkách svobodně mluvit, a dokonce vyjadřovat nesouhlas s naukami zavedených církví, aniž by se museli bát odvety.

4. Jaký byl vztah mezi badateli Bible a Velkým Babylonem během první světové války?

⁴ Badatelé Bible si uvědomovali, že nestačí, aby o svém postoji k falešnému náboženství informovali příbuzné, přátele a členy církve. Celý svět se měl dozvědět, co Velký Babylon ve skutečnosti je – že je to náboženská prostitutka! Během prosince 1917 a prvních měsíců roku 1918 několik set badatelů Bible rozšířilo 10 000 000 traktátů nazvaných Pád Babylóna. Tento traktát nekompromisně odsoudil takzvané křesťanské církve. Asi není těžké si představit, že duchovní zuřili. Badatelé Bible se ale nenechali zastrašit a v této důležité činnosti pokračovali dál. Byli rozhodnutí „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Co z toho poznáváme? Že za války tito věrní Boží služebníci Velkým Babylonem rozhodně zotročeni nebyli, ale vymaňovali se z jeho vlivu a pomáhali v tom i druhým.

5. Proč můžeme říct, že bratři byli během první světové války ve službě horliví?

⁵ Dřív jsme si mysleli, že během první světové války neměli Boží služebníci jeho schválení, protože nebyli dost aktivní ve službě. Měli jsme za to, že z tohoto důvodu Jehova připustil, aby byli krátkou dobu v područí Velkého Babylonu. Nicméně věrní bratři a sestry, kteří tehdy Jehovovi sloužili, později objasnili, že jako skupina dělali, co mohli, aby kazatelské dílo pokračovalo. Toto tvrzení je možné dobře doložit. Když jsme lépe pochopili, co badatelé Bible během té doby zažili, pomohlo nám to jasněji  porozumět některým událostem zaznamenaným v Bibli.

6., 7. a) S jakými překážkami se setkali badatelé Bible v průběhu první světové války? b) Například z čeho je vidět, že badatelé Bible byli tehdy horliví?

⁶ Během první světové války byli badatelé Bible ve službě velmi aktivní. Setkali se ale s několika překážkami. Rozebereme si dvě z nich. V té době služba spočívala hlavně v tom, že se rozšiřovala biblická literatura. Zvěstovatelé tehdy neuměli kázat jen s pomocí Bible, ale spoléhali na to, že publikace budou „mluvit“ za ně. A tak když byla začátkem roku 1918 zakázána kniha Ukončené tajemství, bylo pro mnoho z nich těžké chodit do služby. Druhým faktorem byla ničivá epidemie španělské chřipky. Kvůli ní byla omezena volnost pohybu. I přes tyto a další překážky se ale badatelé Bible ze všech sil snažili v kazatelské činnosti pokračovat.

⁷ Malý počet badatelů Bible začal v roce 1914 promítat „Fotodrama stvoření“. Tato série barevných diapozitivů a krátkých filmů synchronizovaných se zvukem nabízela divákům průřez lidskou historií od stvoření až do konce Kristovy tisícileté vlády. V té době to byl mimořádný počin. Jen v roce 1914 zhlédlo toto drama přes 9 000 000 lidí, což bylo víc, než je počet činných zvěstovatelů na celém světě dnes! Ze zpráv také vyplývá, že v roce 1916 přišlo na shromáždění pro veřejnost jen ve Spojených státech celkem 809 393 lidí a v roce 1918 to už bylo 949 444. Badatelé Bible byli opravdu neobyčejně aktivní.

8. Jak byly v letech 1914–1918 uspokojovány duchovní potřeby bratrů a sester?

⁸ V letech 1914–1918 bratři, kteří byli v čele díla, tvrdě pracovali na tom, aby poskytovali biblickou literaturu a povzbuzení všem badatelům Bible. Díky těmto opatřením měli zvěstovatelé sílu dál kázat. Richard H. Barber, který byl v tom období velmi aktivní, vzpomínal: „Byli jsme rádi, že několik cestujících dozorců mohlo ve své službě pokračovat, že dál vycházela Strážná  věž a že jsme ji posílali i do Kanady, kde byla zakázána. Měl jsem výsadu zaslat kapesní vydání knihy Ukončené tajemství několika přátelům, kterým byl jejich výtisk zabaven. Bratr Rutherford nás požádal, abychom v několika městech na západě Spojených států zorganizovali sjezdy a poslali tam řečníky, aby bratry co možná nejvíc povzbudili.“

9. a) Proč Boží lid potřeboval v letech 1914 až 1919 usměrnění? b) K jakému závěru by bylo chybou dojít?

⁹ Ne všechno, co badatelé Bible mezi lety 1914 a 1919 dělali, bylo v souladu s biblickým učením. I když byli upřímní, neměli úplně správný názor na podřízenost vládám. (Řím. 13:1) V souvislosti s válkou proto nebyli jako skupina vždycky neutrální. Například když prezident Spojených států oznámil, že 30. květen 1918 bude dnem modlitby za mír, Strážná věž vybídla badatele Bible, aby se k modlitbám připojili. Někteří bratři válku podpořili finančně, a to tím, že nakoupili dluhopisy. A několik jich dokonce šlo do zákopů s puškami a bajonety. Bylo by ale chybou dojít k závěru, že potřebné usměrnění a ukáznění přišlo v podobě toho, že se dostali do zajetí Velkého Babylonu. Naopak dobře chápali, že se musí od falešného náboženství oddělit, a v době první světové války už pod jeho vlivem skoro nebyli. (Přečti Lukáše 12:47, 48.)

10. Jak dali badatelé Bible najevo úctu k životu?

¹⁰ I když badatelé Bible plně nerozuměli tomu, co to znamená, že křesťané mají být politicky neutrální, jedno věděli jistě: Bible zakazuje zabít člověka. Takže i těch několik bratrů, kteří si vzali zbraň a šli do zákopů, bylo rozhodnuto ji nepoužít. Někteří za to byli posláni do předních linií s tím, že tam padnou.

11. Jaká byla reakce vládních představitelů na to, že badatelé Bible odmítali bojovat ve válce?

¹¹ To, jaký postoj k válce bratři zaujali, Ďábla rozzuřilo a začal „výnosem [vytvářet] těžkosti“. (Žalm 94:20) Generálmajor americké armády James Franklin Bell v rozhovoru s bratry Rutherfordem a Van Amburghem prozradil, že ministerstvo spravedlnosti Spojených států se pokusilo prosadit zákon, který by umožnil vynést rozsudek smrti nad těmi, kdo by ve válce odmítli bojovat. Měl na mysli především badatele Bible. V záchvatu zuřivosti bratru Rutherfordovi řekl: „Ten návrh zákona neprošel, protože tomu [prezident] Wilson zabránil. My ale víme, jak na vás, a brzy vás dostaneme!“

12., 13. a) Proč bylo osm zodpovědných bratrů na dlouhá léta posláno do vězení? b) Oslabilo věznění jejich odhodlání poslouchat Jehovu?

¹² Vláda nakonec našla cestu, jak badatele Bible potrestat. Bratři Rutherford, Van Amburgh a šest dalších zástupců Watch Tower Society bylo zatčeno. Když soudce vynášel rozsudek, prohlásil: „Náboženská propaganda, kterou tito muži šíří, je nebezpečnější, než divize . . . německých vojáků. Nejenže zpochybnili autoritu  ochránců zákona a vojenské zpravodajské služby, ale také odsoudili všechny náboženské služebníky všech církví. Měl by jim být uložen přísný trest.“ (A. H. Macmillan: Faith on the March, str. 99) A to se stalo. Těchto osm badatelů Bible bylo odsouzeno na mnoho let vězení ve federální věznici v Atlantě v americkém státě Georgia. Po skončení války ale byli propuštěni a obvinění proti nim byla stažena.

¹³ I ve vězení bylo těchto osm mužů pevně rozhodnuto řídit se Božím Slovem, ačkoli mu tehdy ještě plně nerozuměli. V žádosti o milost adresované prezidentovi Spojených států napsali: „Vůle našeho Pána, jak je oznámena v Písmu, zní: ‚Nezabiješ.‘ Proto každý člen Mezinárodního sdružení badatelů Bible zasvěcený Pánu, který by svou smlouvu zasvěcení svévolně porušil, by ztratil Boží přízeň, a mohl by si tím dokonce přivodit úplné zničení. Členové sdružení by se proto nemohli svévolně a vědomě podílet na zabíjení lidských bytostí.“ To byla odvážná slova! Je jasné, že bratři byli rozhodnutí zůstat Bohu věrní.

14. Na základě Bible popiš, co se stalo od roku 1914 do roku 1919.

¹⁴ Malachiáš 3:1–3 vysvětluje, co zažili badatelé Bible, pomazaní „synové Leviho“, od roku 1914 do začátku roku 1919. (Přečti.) Během té doby Bůh Jehova, „pravý Pán“, spolu s Ježíšem Kristem, „poslem smlouvy“, přišli do duchovního chrámu zkontrolovat ty, kdo tam sloužili. Potom co byl Jehovův lid usměrněn a přečištěn, byl připravený ujmout se dalších úkolů. V roce 1919 byl ustanoven „věrný a rozvážný otrok“, aby všem Božím služebníkům poskytoval duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Ti už tehdy byli zbaveni jakéhokoli vlivu Velkého Babylonu. Od té doby díky Jehovově nezasloužené laskavosti lépe poznávají jeho vůli a milují ho stále víc. Za jeho požehnání jsou mu velmi vděční. ^[1]

15. Jak můžeme ukázat, že jsme vděční za vysvobození z pout Velkého Babylonu?

¹⁵ Za to, že jsme byli vysvobozeni z pout Velkého Babylonu, jsme velmi vděční. Satanovy snahy vymýtit pravé křesťanství žalostně selhaly. Nesmíme ale zapomenout, proč nás Jehova vysvobodil. (2. Kor. 6:1) Spousta upřímných lidí je falešným náboženstvím stále zotročena. Potřebují ukázat cestu ven. Snažme se proto napodobovat naše bratry, kteří žili v minulém století, a dělejme, co můžeme, abychom dalším lidem pomohli se z pout Velkého Babylonu vymanit.