Nezapomínej na povzbuzení a pochvalu

Nezapomínej na povzbuzení a pochvalu

„Jestliže máte nějaké slovo povzbuzení . . ., povězte je.“ (SK. 13:15)

PÍSNĚ: 52, 22

1., 2. Proč je povzbuzení důležité?

„RODIČE mě skoro nikdy nepovzbudí, ale pořád mě kritizujou. Jejich slova dokážou fakt zabolet,“ vypráví 18letá Cristina. [1] „Říkají, že se chovám jako děcko, že jsem nepoučitelná a tlustá. Často kvůli tomu brečím a raději s nimi nemluvím. Připadám si k ničemu.“ Život bez povzbuzení musí být těžký.

2 Naproti tomu když druhé povzbudíme, můžeme jim hodně pomoct. Rubén říká: „Spoustu let jsem bojoval s pocity méněcennosti. Pak jsem byl ve službě s jedním starším, který si všiml, že mám špatný den. S pochopením mě vyslechl a pochválil mě za to, co se mi daří. Taky mi připomněl Ježíšova slova, že každý z nás je cennější než mnoho vrabců. Tu myšlenku si často opakuju a pořád mě povzbuzuje. Ten starší mi tehdy strašně moc pomohl.“ (Mat. 10:31)

3. a) Co o povzbuzení řekl apoštol Pavel? b) O čem budeme uvažovat v tomto článku?

3 Bible říká, že bychom se měli pravidelně povzbuzovat. Apoštol Pavel napsal hebrejským křesťanům: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha; ale dále každý den jeden druhého vybízejte [neboli povzbuzujte]. . ., aby se někdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Hebr. 3:12, 13) Pokud jsi sám zažil, jaké to je, když tě někdo povzbudí, určitě budeš souhlasit s tím, že je důležité se touto radou řídit. Zamyslíme se proto nad otázkami: Proč bychom měli svoje bratry a sestry povzbuzovat? Co se v tomto ohledu můžeme naučit od Jehovy, Ježíše a Pavla? A jakými způsoby to můžeme dělat?

POVZBUZENÍ POTŘEBUJEME VŠICHNI

4. Kdo povzbuzení potřebuje a proč ho je dnes tak málo?

4 Povzbuzení potřebujeme všichni a platí to zvlášť o dětech. Pedagog Timothy Evans vysvětluje: „Děti potřebují povzbuzení stejně jako rostliny vodu. Když dítě povzbuzujeme, uvědomuje si svoji hodnotu a to, že si ho vážíme.“ Žijeme ale v těžké době. Lidé jsou sobečtí a bezcitní a povzbuzení je slyšet jenom zřídka. (2. Tim. 3:1–5) Někteří rodiče děti nechválí proto, že to v dětství sami nezažili. Povzbuzení potřebují i dospělí, ale ani jim se ho nedostává. Někteří od svých zaměstnavatelů neslyší dobré slovo, jak je rok dlouhý.

5. Jak můžeme někoho povzbudit?

5 Povzbudit někoho můžeme tím, že ho pochválíme za to, co se mu podařilo. Také můžeme ocenit jeho hezké vlastnosti, nebo pokud je smutný, tak ho utěšit. (1. Tes. 5:14) Řecké slovo, které se často překládá jako „povzbuzení“, doslova znamená „přivolání k sobě“. Protože s našimi bratry a sestrami sloužíme bok po boku, máme dost příležitostí říct jim něco hezkého. (Přečti Kazatele 4:9, 10.) Polož si tedy otázky: Dávám druhým najevo, že je mám rád a vážím si jich? A dělám to pokaždé, když můžu? Přísloví 15:23 k tomu říkají: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“

6. Proč nás chce Satan sklíčit? Uveď příklad.

6 Satan nás chce sklíčit, protože ví, že tak nás může duchovně i jinak oslabit. V Příslovích 24:10 se píše: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Ve snaze zdeptat věrného Božího služebníka Joba Satan použil dvě zbraně zároveň: nešťastné události a křivá obvinění. Jeho krutý plán ale selhal. (Job 2:3; 22:3; 27:5) Satanovy snahy můžeme mařit tak, že povzbuzujeme členy své rodiny a sboru. Díky tomu bude náš domov a sál Království místem, kde se všichni budou cítit šťastní.

PŘÍKLADY K NAPODOBENÍ

7., 8. a) Z kterých situací je vidět, že Jehova považuje povzbuzení za důležité? b) Jak můžou rodiče Jehovův příklad napodobovat? (Viz úvodní obrázek.)

7 Jehova. Žalmista zpíval: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18) Když věrný prorok Jeremjáš ztratil odvahu a nevěřil si, Jehova mu dodal sebedůvěru. (Jer. 1:6–10) A představ si, jakým povzbuzením muselo být pro zestárlého proroka Daniela to, když Bůh poslal anděla, aby ho posílil. Ten mu řekl, že je „velmi žádoucí“. (Dan. 10:8, 11, 18, 19) Mohl bys podobně povzbuzovat zvěstovatele, průkopníky a starší bratry a sestry, kterým ubývá sil?

8 Jehova s Ježíšem mnoho let spolupracoval v nebi, ale uvědomoval si, že jeho Syn potřebuje pochvalu a povzbuzení i v době, kdy byl na zemi. Proto při dvou příležitostech promluvil z nebe a řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17; 17:5) Tím ho pochválil a ujistil, že jedná správně. Ježíš ta slova slyšel na začátku své služby a během posledního roku svého života a určitě ho to velmi povzbudilo. A když večer před svou smrtí prožíval hrozná muka, Jehova poslal anděla, aby ho posílil. (Luk. 22:43) Pokud jsi rodič, napodobuj Jehovův příklad tím, že budeš svoje děti pravidelně povzbuzovat a chválit za to, co se jim podařilo. Podporuj je zejména tehdy, když se ve škole setkávají se zkouškami víry.

9. Co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš jednal s apoštoly?

9 Ježíš. Ten večer, kdy Ježíš zavedl Památnou slavnost, si u apoštolů všiml pýchy. Pokorně jim umyl nohy, ale oni se stále dohadovali, kdo z nich je nejvýznamnější. A Petr dal najevo přílišnou sebedůvěru. (Luk. 22:24, 33, 34) Ježíš přesto apoštoly pochválil za to, že s ním v jeho zkouškách věrně zůstávají. Předpověděl, že budou dělat větší věci než on, a ujistil je, že je Bůh miluje. (Luk. 22:28; Jan 14:12; 16:27) Zeptej se sám sebe: Neměl bych Ježíše napodobovat tím, že budu svoje děti a druhé chválit za to, co dělají dobře, namísto toho, abych se zaměřoval na jejich nedostatky?

10., 11. Jak Pavel povzbuzoval bratry a co pro to byl ochotný dělat?

10 Apoštol Pavel. Ve svých dopisech psal Pavel o spolukřesťanech s uznáním. S některými z nich roky cestoval a určitě znal jejich chyby. Přesto o nich říkal hezké věci. Například Timotea nazval „milovaným a věrným dítětem v Pánu“. Zmínil se o tom, že se zájmem pečuje o ostatní křesťany. (1. Kor. 4:17; Fil. 2:19, 20) O Titovi Korinťanům napsal tato pochvalná slova: „Je podílníkem se mnou a spolupracovníkem pro vaše zájmy.“ (2. Kor. 8:23) Timotea i Tita bezpochyby povzbudilo, když se dozvěděli, co si o nich Pavel myslí.

11 Pavel a Barnabáš se s nasazením života vraceli tam, kde zažili násilné útoky. Například v Lystře je chtěli lidé zabít. Oni se tam ale po nějaké době vydali znovu, aby povzbudili nové učedníky a pomohli jim zůstat věrní Jehovovi. (Sk. 14:19–22) V Efezu na Pavla zaútočil rozzuřený dav. Ve Skutcích 20:1, 2 čteme: „Pavel poslal pro učedníky, jakmile se vřava uklidnila, a když je povzbudil a rozloučil se s nimi, vydal se na cestu do Makedonie. A potom, co prošel těmi končinami a povzbudil mnoha slovy ty, kdo tam byli, přišel do Řecka.“ Pavel tedy povzbuzování druhých považoval za velmi důležité.

I MY SE VZÁJEMNĚ POVZBUZUJME

12. V čem jsou pro nás přínosná shromáždění?

12 Jedním z důvodů, proč si Jehova přeje, abychom pravidelně chodili na shromáždění, je, že se tam můžeme vzájemně povzbuzovat. (Přečti Hebrejcům 10:24, 25.) I křesťané v prvním století se scházeli, aby se učili o Jehovovi a povzbuzovali se. (1. Kor. 14:31) Cristina, kterou jsme citovali na začátku článku, říká: „Na shromáždění mám nejraději to, že tam cítím lásku a druzí mě povzbuzují. Někdy přijdu do sálu Království smutná. Ale pak mě sestry obejmou a řeknou mi, že mi to sluší, že mě mají rády a že se jim líbí, jaké dělám duchovní pokroky. Cítím se pak mnohem lépe.“ Když každý svým dílem přispěje ke vzájemnému povzbuzení, je to velmi občerstvující. (Řím. 1:11, 12)

13. Proč potřebují povzbuzení i dlouholetí Boží služebníci?

13 Povzbuzení potřebují i dlouholetí Boží služebníci. Uvažujme o Jozuovi, který Jehovovi věrně sloužil mnoho let. Přesto Jehova řekl Mojžíšovi: „Pověř Jozua a povzbuď ho a posilni ho, protože přejde před tímto lidem a on je ten, kdo způsobí, aby zdědili zemi, kterou uvidíš.“ (5. Mojž. 3:27, 28) Jozue měl na sebe vzít velkou odpovědnost – vést Izraelity při dobývání Zaslíbené země. Čekaly ho různé překážky a přinejmenším jedna prohraná bitva. (Jozue 7:1–9) Není divu, že potřeboval povzbudit a posílit. Co se z toho můžeme naučit? Povzbuzujme sborové starší, včetně krajských dozorců, kteří se hodně namáhají, když o nás pečují. (Přečti 1. Tesaloničanům 5:12, 13.) Jeden krajský dozorce řekl: „Někdy dostaneme děkovný dopis, ve kterém bratři napíšou, jak moc si naši návštěvu užili. Takové dopisy si schováváme a čteme si je, když jsme smutní. Jsou pro nás skutečným povzbuzením.“

Když děti laskavě povzbuzujeme, má to na ně dobrý vliv (14. odstavec)

14. Z čeho je vidět, že s radou by měla být spojena i pochvala a povzbuzení?

14 Jednou musel apoštol Pavel pokárat Korinťany. Když na to zareagovali, pochválil je. Určitě je to povzbudilo, aby dál jednali správně. (2. Kor. 7:8–11) Pavlův příklad dnes můžou napodobovat sboroví starší a rodiče. Andreas, který má dvě děti, říká: „Pochvala dětem pomáhá dělat duchovní pokroky a být vnitřně vyrovnané. Pokud chceš, aby se řídily tvou radou, povzbuzuj je. Naše děti nejen vědí, co je správné, ale díky neustálému povzbuzování se tím i chtějí řídit.“

JAK DRUHÉ POVZBUDIT

15. Například jak můžeme druhé povzbudit?

15 Dej najevo, že si vážíš úsilí a pěkných vlastností spolukřesťanů. (2. Par. 16:9; Job 1:8) Jehova a Ježíš si velmi váží toho, co všichni děláme pro podporu Království, i když nás v tom okolnosti můžou brzdit. (Přečti Lukáše 21:1–4; 2. Korinťanům 8:12.) Například někteří naši drazí zestárlí bratři a sestry se velmi snaží, aby byli pravidelně na shromáždění a chodili do služby. Neměli bychom je za to chválit?

16. Kdy můžeme druhé povzbudit?

16 Kdykoli máš příležitost druhé povzbudit, využij ji. Pokud si všimneš něčeho, co si zaslouží pochvalu, proč ji nevyslovit? Když byli Pavel a Barnabáš v pisidské Antiochii, předsedající úředníci synagogy jim řekli: „Muži, bratři, jestliže máte nějaké slovo povzbuzení . . ., povězte je.“ Pavel toho využil a všechny povzbudil. (Sk. 13:13–16, 42–44) Pokud budeme mít ve zvyku druhé povzbuzovat, oni budou na oplátku povzbuzovat nás. (Luk. 6:38)

17. Jaká pochvala je nejlepší?

17 Buď upřímný a konkrétní. Obecná pochvala a povzbuzení můžou druhým pomoct, ale jak vidíme z Ježíšových slov určených křesťanům v Thyatiře, být konkrétní je lepší. (Přečti Zjevení 2:18, 19.) Pokud jsi rodič, pochval svoje dítě za konkrétní duchovní pokroky, které udělalo. Sestře, která je na děti sama, můžeme říct, co se nám líbí na tom, jak je i přes náročné okolnosti vychovává. Taková pochvala a povzbuzení hodně zmůžou.

18., 19. Jak se můžeme vzájemně posilovat?

18 Jehova nám dnes neříká, že máme někoho povzbudit, tak jako řekl Mojžíšovi, aby povzbudil Jozua. Rád ale vidí, že se spolukřesťany mluvíme povzbudivě. (Přísl. 19:17; Hebr. 12:12) Třeba bratrovi, který měl přednášku, můžeme říct, co konkrétně se nám v ní líbilo. Možná řekl něco, co nám pomohlo s naším problémem nebo díky čemu jsme lépe pochopili nějaký verš. Jedna sestra hostujícímu řečníkovi napsala: „I když jsme spolu mluvili jenom pár minut, všiml sis, že mám trápení a utěšil jsi mě. Chci ti říct, že to, jak jsi mluvil z pódia i se mnou osobně, jsem vnímala jako dar od Jehovy.“

19 Pravděpodobně přijdeme na mnoho způsobů, jak druhé duchovně posílit, když budeme mít za cíl řídit se Pavlovou radou: „Utěšujte tedy jeden druhého a jeden druhého budujte, právě jak to ostatně děláte.“ (1. Tes. 5:11) Pokud budeme dále jeden druhého povzbuzovat, Jehova z nás bude mít radost.

^ [1] (1. odstavec) Některá jména byla změněna.