1., 2. a) Které tři duchovní poklady od Jehovy máme? b) Nad čím se teď zamyslíme?

JEHOVA je nejbohatší osoba ve vesmíru. (1. Par. 29:11, 12) O duchovní bohatství se štědře dělí se všemi, kdo si uvědomují jeho hodnotu. Jsme velmi vděční, že od něho máme duchovní poklady, kterými jsou 1. Boží království, 2. služba, která lidem zachraňuje život, a 3. drahocenné pravdy, které nacházíme v Bibli. Když si ale nedáme pozor, mohli bychom za tyto poklady přestat být vděční a v podstatě jimi opovrhnout. Aby se nám to nestalo, musíme si neustále připomínat jejich hodnotu a prohlubovat lásku k nim. Ježíš řekl: „Kde je totiž váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (Luk. 12:34)

² Zamysleme se teď, jak můžeme rozvíjet a udržet si lásku ke Království, službě a biblické pravdě a jak prohlubovat vděčnost za ně. Přemýšlej, jak ty sám můžeš tyto duchovní poklady milovat ještě víc.

3. Co byl kupec v Ježíšově podobenství ochotný udělat, aby získal vzácnou perlu? (Viz úvodní obrázek.)

³ Přečti Matouše 13:45, 46. Ježíš vyprávěl podobenství  o kupci, který obchodoval s perlami. Během let jich určitě koupil a prodal stovky. Teď ale nalezl perlu, která byla tak nádherná, že už jenom při pohledu na ni měl obrovskou radost. Aby ji koupil, byl ochotný prodat všechen svůj majetek. Umíš si představit, jak vzácná pro něj byla?

4. Pokud milujeme Boží království tak jako kupec miloval perlu, co budeme ochotní udělat?

⁴ Co se z toho učíme? Boží království je jako ta vzácná perla. Pokud ho milujeme tak, jako kupec miloval perlu, budeme ochotní vzdát se čehokoli, abychom se mohli stát jeho poddanými a zůstat jimi. (Přečti Marka 10:28–30.) Uveďme si dva příklady.

5. Co byl Zacheus ochotný udělat, když se dozvěděl o Království?

⁵ Zacheus byl hlavní výběrčí daní, který zbohatl tím, že z lidí vymáhal peníze. (Luk. 19:1–9) Když ale tento nepoctivý muž jednou slyšel, jak Ježíš káže o Království, uvědomil si vynikající hodnotu toho, co se dozvěděl, a okamžitě jednal. Řekl: „Pohleď, Pane, polovinu svého majetku dávám chudým, a cokoli jsem na někom vydíral falešnou obžalobou, vracím čtyřnásobně.“ Ochotně vrátil nepoctivě získané bohatství a přestal být chamtivý.

6. Jaké změny udělala jedna žena a proč?

⁶ Před několika lety slyšela o Božím království jedna žena, která měla lesbický vztah a byla předsedkyní organizace za práva homosexuálů. Díky studiu Bible si uvědomila, že pravda o Božím království má výjimečnou hodnotu. Pochopila, že ve svém životě bude muset udělat obrovské změny. (1. Kor. 6:9, 10) Protože si ale zamilovala Jehovu, vzdala se svojí funkce a vztah s ženou ukončila. Byla pokřtěna v roce 2009 a další rok začala sloužit jako pravidelná průkopnice. Její láska k Jehovovi a jeho království byla silnější než tělesné touhy. (Mar. 12:29, 30)

7. Co musíme dělat, aby naše láska k Božímu království nezeslábla?

⁷ Aby se mnozí z nás stali poddanými Božího království, museli úplně změnit svůj život. (Řím. 12:2) Tím ale náš boj neskončil. Musíme se mít na pozoru před věcmi, které by naši lásku ke Království mohly oslabit, například před touhou po majetku nebo před nesprávnými sexuálními touhami. (Přísl. 4:23; Mat. 5:27–29) Aby nám v našem boji Jehova pomohl, dal nám další nedocenitelný poklad.

8. a) Proč apoštol Pavel přirovnal službu k pokladu v hliněných nádobách? b) Z čeho bylo vidět, že si Pavel služby váží?

⁸ Ježíš nás pověřil, abychom kázali dobrou zprávu o Království a učili lidi biblickou pravdu. (Mat. 28:19, 20) Výjimečnou hodnotu služby si uvědomoval například apoštol Pavel. Úkol kázat přirovnal k pokladu v hliněných nádobách. (2. Kor. 4:7; 1. Tim. 1:12) I když jsme jenom nedokonalé hliněné nádoby, díky zprávě, kterou kážeme, můžeme získat věčný život my i lidé, kteří nám naslouchají. Pavel to věděl, a tak řekl: „Všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Kor. 9:23) Službu miloval, a proto se v ní silně namáhal.  (Přečti Římanům 1:14, 15; 2. Timoteovi 4:2.) Tato láska mu pomáhala snášet tvrdý odpor. (1. Tes. 2:2) Jak v tom můžeme Pavla napodobovat?

9. Jak můžeme dávat najevo, že si služby vážíme?

⁹ Vděčnost za službu dával Pavel najevo tak, že využíval každé příležitosti, kdy mohl s druhými mluvit. Podobně jako apoštolové a první křesťané i my kážeme neformálně, na veřejnosti a dům od domu. (Sk. 5:42; 20:20) Podle toho, jak nám to okolnosti umožňují, hledáme způsoby, jak sloužit víc, možná jako pomocní nebo pravidelní průkopníci. Můžeme se také naučit cizí jazyk nebo se přestěhovat tam, kde je málo zvěstovatelů – ať už v rámci své země, nebo dokonce do zahraničí. (Sk. 16:9, 10)

10. Jak Jehova odměnil Irene za její úsilí ve službě?

¹⁰ Uveďme si příklad Irene, svobodné sestry ze Spojených států. Moc si přála kázat rusky mluvícím přistěhovalcům, a když s tím v roce 1993 začala, bylo v ruské skupině v New Yorku jenom kolem 20 zvěstovatelů. V průběhu dalších asi 20 let se Irene v cizojazyčné službě hodně namáhala. Přiznává: „Pořád ještě nemluvím rusky perfektně.“ Ale Jehova ji a další zvěstovatele v jejich úsilí podporoval. Dnes je v New Yorku šest ruských sborů. Irene studovala Bibli s mnoha lidmi a patnáct se jich dalo pokřtít. Někteří z nich jsou betelité, průkopníci nebo sboroví starší. Irene říká: „Když přemýšlím o jiných cílech, které jsem si mohla dát, žádný z nich by mi nepřinesl větší radost.“ Irene si služby opravdu váží.

11. K čemu to vede, když nepřestáváme kázat navzdory pronásledování?

¹¹ Pokud si služby vážíme, budeme podobně jako apoštol Pavel kázat i navzdory pronásledování. (Sk. 14:19–22) Během 30. a začátkem 40. let zažívali krutý odpor bratři ve Spojených státech. Zůstali ale pevní a kázali dál. Aby své právo kázat obhájili, vedli mnoho právních bitev. V roce 1943 se bratr Nathan Knorr k jednomu vítězství u Nejvyššího soudu Spojených států vyjádřil takto: „Zvítězili jsme díky vašemu boji. Kdyby žádný zvěstovatel nekázal, neřešil by se u Nejvyššího soudu žádný případ. Ale díky vám, zvěstovatelé – bratři po celém světě, kteří kážete dál a nenecháte se umlčet – jsme zmařili  snahy pronásledovatelů. Toto soudní rozhodnutí nakonec padlo právě díky tomu, že Pánův lid stojí pevně.“ Stejně odhodlaní byli bratři i v dalších zemích, což vedlo k podobným vítězstvím. Je to skutečně tak – pokud milujeme službu, snahy pronásledovatelů vyjdou vniveč.

12. K čemu jsi rozhodnutý, pokud jde o službu?

¹² Když se na službu díváme jako na vzácný poklad od Jehovy, nebude pro nás nejdůležitější to, kolik hodin si napíšeme do zprávy. Budeme dělat, co je v našich silách, abychom vydávali „důkladné svědectví o dobré zprávě“. (Sk. 20:24; 2. Tim. 4:5) Ale co k tomu patří? Zamysleme se nad dalším pokladem, který od Boha máme.

13., 14. a) O jaké pokladnici se Ježíš zmínil v Matoušovi 13:52? b) Jak svoji pokladnici můžeme plnit?

¹³ Třetím duchovním pokladem jsou všechny biblické pravdy, které jsme poznali. Jehova je Bůh pravdy. (2. Sam. 7:28; Žalm 31:5) Jako štědrý Otec ji zjevuje těm, kdo před ním mají bázeň. Od doby, kdy jsme o biblické pravdě slyšeli poprvé, máme možnost sbírat pravdy z toho, co si přečteme v Božím Slově a v našich publikacích, a z toho, co zazní na regionálních a krajských sjezdech a na shromážděních. Během doby jsme si vytvořili něco, co Ježíš nazval „pokladnicí“ pravd, ve které jsou „věci nové i staré“. (Přečti Matouše 13:52.) Pokud po těchto pravdách pátráme jako po schovaných pokladech, Jehova nám pomáhá plnit naši „pokladnici“ novými vzácnými pravdami. (Přečti Přísloví 2:4–7.) Jak to můžeme dělat?

¹⁴ Musíme mít dobré studijní návyky a pečlivě studovat Boží Slovo a naše publikace. Díky tomu objevíme pravdy, které pro nás můžou být nové v tom smyslu, že jsme je předtím neznali. (Jozue 1:8, 9; Žalm 1:2, 3) V prvním čísle tohoto časopisu, které vyšlo v červenci 1879, bylo uvedeno: „Pravda je jako prostá květinka v pustině života, obklopená a téměř zadušená vzrostlým plevelem omylu. Chcete-li ji nalézt, musíte být stále ve střehu. ... Chcete-li ji vlastnit, musíte se pro ni sehnout. Nespokojte se s jednou květinou pravdy. ... Neustále tyto květiny sbírejte, stále hledejte další.“ Nové pravdy musíme dál nadšeně hledat.

15. a) Proč některé pravdy můžeme označit jako „staré“? b) Kterých „starých“ pravd si zvlášť vážíš?

¹⁵ Některé vzácné pravdy jsme objevili, když jsme s někým z Jehovových služebníků začali studovat Bibli. Mohli bychom je nazvat „staré“, protože je známe a vážíme si jich už od začátku našeho křesťanského života. Které pravdy to například jsou? Poznali jsme, že Jehova je náš stvořitel a dárce života a že má s lidstvem záměr. Také jsme se naučili, že za nás z lásky obětoval svého Syna jako výkupné, takže můžeme být osvobozeni od hříchu a smrti. Dál jsme se dozvěděli, že Boží království skoncuje s veškerým utrpením a že máme naději na věčný život na zemi v pokojných podmínkách a ve štěstí. (Jan 3:16; Zjev. 4:11; 21:3, 4)

16. Co bychom měli udělat, když dojde k úpravě porozumění nějaké pravdy?

 ¹⁶ Občas může být naše porozumění nějakého proroctví nebo pasáže z Bible upraveno. V takovém případě bychom si měli udělat dost času, abychom to pečlivě prostudovali a popřemýšleli o tom. (Sk. 17:11; 1. Tim. 4:15) Naším cílem by mělo být pochopit nejen hlavní změny, ale také nepatrné rozdíly mezi starým a novým porozuměním. Tak si novou pravdu bezpečně uložíme do své pokladnice. Proč takové úsilí stojí za to?

17., 18. Jak nám může pomáhat svatý duch?

¹⁷ Ježíš řekl, že svatý duch nám může připomenout věci, které jsme se předtím dozvěděli. (Jan 14:25, 26) Jak nám to pomáhá, když mluvíme s lidmi o dobré zprávě? Uveďme si příklad bratra, který se jmenuje Peter. V roce 1970 mu bylo 19 a začal sloužit v britské pobočce. Když byl ve službě dům od domu, potkal vousatého muže ve středním věku. Zeptal se ho, jestli by chtěl rozumět Bibli. Ten muž byl židovský rabín, a tak ho šokovalo, že ho nějaký mladík chce poučovat o Bibli. Chtěl Petera vyzkoušet, a proto se ho zeptal: „Chlapče, jakým jazykem byla napsána kniha Daniel?“ Peter odpověděl: „Část byla napsána aramejsky.“ Peter vzpomíná: „Ten rabín byl překvapený, že jsem znal odpověď. Ale ještě víc jsem byl překvapený já. Jak jsem to věděl? Když jsem přišel domů, prolistoval jsem si čísla Strážné věže a Probuďte se! z předchozích měsíců a našel článek, který vysvětloval, že část knihy Daniel byla napsána v aramejštině.“ (Dan. 2:4, ppč.) Svatý duch nám skutečně může připomenout věci, které jsme někdy dřív četli a uložili je na bezpečné místo, do své pokladnice. (Luk. 12:11, 12; 21:13–15)

¹⁸ Pokud milujeme pravdy, které se od Jehovy učíme, a jsme za ně vděční, budeme si je chtít dál ukládat do své pokladnice. Čím častěji to budeme dělat, tím větší jistotu při vyučování druhých budeme mít.

19. Proč musíme svoje duchovní poklady střežit?

¹⁹ Ukázali jsme si, že je důležité vážit si duchovních pokladů. Nesmíme za žádnou cenu dovolit, aby Satan a jeho svět naši lásku k duchovním pokladům oslabili. Vůči jeho snahám nejsme imunní. Když si nedáme pozor, mohly by nás rozptýlit takové věci, jako je vidina dobře placené práce, sen o životě v luxusu nebo touha oslnit druhé svým bohatstvím. Apoštol Jan nám připomíná, že tento svět a to, co nabízí, brzy pominou. (1. Jana 2:15–17) Proto musíme být dál vděční za duchovní poklady a střežit je.

20. Co jsi rozhodnutý dělat, abys střežil svoje duchovní poklady?

²⁰ Buď ochotný vzdát se čehokoli, co by mohlo oslabit tvoji lásku k Božímu království. S nadšením dál oznamuj dobrou zprávu a nikdy si nepřestaň vážit služby, která může lidem zachránit život. A stále usilovně hledej biblické pravdy. Když to budeš dělat, budeš si střádat poklad v nebi, kde ho nezničí mol ani rez a kde ti ho nikdo neukradne. Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Luk. 12:33, 34)