JEHOVA nás vybízí, abychom se ze všech sil snažili mít mezi sebou pokojné vztahy. Když se nám to daří, je pokoj také ve sboru. Díky tomu je sbor přitažlivým místem i pro jiné lidi, kteří chtějí mít hezké vztahy.

Přátelských vztahů mezi svědky Jehovovými si všiml například jeden významný šaman na Madagaskaru. Řekl si: Kdybych někdy chtěl patřit k nějakému náboženství, bylo by to tohle. Časem zanechal svých spiritistických praktik, udělal změny v osobním životě a začal uctívat Jehovu, Boha pokoje.

Podobně jako tento muž, tisíce lidí nacházejí každý rok ve sboru pokoj, který si tolik přejí. V Bibli čteme, že kdybychom ale byli žárliví a měli sklon se hádat, mohlo by to ve sboru ničit vztahy a působit problémy. (Jak. 3:14–16) Jsme rádi, že v Bibli nacházíme také rady, jak problémům předcházet a jak přispívat k pokoji. Na několika situacích ze života si teď ukážeme, jak takové rady fungují v praxi.

„Měl jsem problém s bratrem, se kterým jsem pracoval. Jednou jsme na sebe křičeli a do toho přišli dva lidé a všechno to slyšeli.“ (CHRIS)

„Sestra, se kterou jsem často chodila do služby, najednou naši spolupráci ukončila. Pak se mnou přestala mluvit. Vůbec jsem netušila proč.“ (JANET)

„Měli jsme ve třech konferenční hovor. Pak se jeden z nás rozloučil a já myslel, že to položil. Řekl jsem na jeho účet něco nepěkného, jenže on ještě nezavěsil.“ (MICHAEL)

„V našem sboru začaly mít mezi sebou problémy dvě průkopnice. Hádaly se kvůli maličkostem a druzí z toho byli znechucení.“ (GARY)

Možná ti připadá, že takové spory jsou malicherné. Ale ty, kterých se týkaly, mohly na dlouhou dobu citově a duchovně poznamenat. Všichni si naštěstí vzali k srdci biblické rady a usmířili se. Co myslíš, jaké biblické rady jim pomohly?

„Cestou se nehádejte!“ (1. Mojž. 45:24, Bible21) Josef dal tuto moudrou radu svým bratrům, kteří se vraceli domů. Pokud člověk nemá pod kontrolou svoje pocity a snadno se rozčílí, může situaci ještě zhoršit. Chris si uvědomil, že má  problém s pýchou a že si rád dělá věci po svém. Chtěl se změnit a bratrovi, se kterým se dohadoval, se omluvil. Pak se ze všech sil snažil ovládat svoje emoce. Kolega si toho všiml a také se sebou něco udělal. Dnes spolu radostně slouží Jehovovi.

„Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísl. 15:22) Když si Janet všimla, že s ní sestra přestala mluvit, rozhodla se, že bude jednat podle tohoto verše. Zašla za ní, aby si s ní popovídala. Zeptala se jí, jestli udělala něco, čím ji urazila nebo naštvala. Nejdřív byly obě trochu na rozpacích, ale jak spolu klidně mluvily, atmosféra se uvolnila. Sestra zjistila, že špatně pochopila něco, co se stalo v minulosti, a že Janet ve skutečnosti neudělala nic, kvůli čemu by se na ni měla zlobit. Omluvila se a znovu spolu rády chodí do služby.

„Jestliže ... přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem.“ (Mat. 5:23, 24) Asi si vybavuješ, že tuto radu dal Ježíš v Kázání na hoře. Michael se cítil hrozně, když si uvědomil, jak byl netaktní a nelaskavý. Rozhodl se, že udělá všechno pro to, aby situaci napravil. S bratrem, o kterém nehezky mluvil, se sešel a omluvil se mu. Jak to dopadlo? Michael říká: „Upřímně mi odpustil.“ Jejich přátelství bylo zachráněno.

„Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kol. 3:12–14) Dvěma dlouholetým průkopnicím, které se nepohodly, pomohl jeden laskavý starší. Řekl jim, aby se zamyslely nad těmito otázkami: Je v pořádku, aby kvůli neshodám, které mezi sebou máte vy dvě, byli rozladění druzí? Existuje opravdu pádný důvod, proč se jedna druhé neomluvit? To, co jim starší poradil, si vzaly k srdci a teď se jim spolu dobře slouží.

Když ti někdo ublíží, může rada z Kolosanům 3:12–14 pomoct i tobě. Buď pokorný, druhému odpusť a dál se tím nezabývej. Ale co když se snažíš odpustit a nejde ti to? Může ti pomoct zásada, kterou řekl Ježíš a čteme ji v Matoušovi 18:15.  Vztahuje se sice na vážné hříchy, ale můžeme ji uplatnit vždycky, když máme s někým ve sboru problém. Můžeme za ním zajít, o věci si laskavě a pokorně popovídat a pokusit se problém vyřešit.

V Bibli samozřejmě nacházíme další praktické rady. Abychom z nich měli užitek, musíme s pomocí svatého ducha rozvíjet vlastnosti, jako jsou „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Podobně jako olej napomáhá hladkému chodu stroje, tak tyto krásné vlastnosti napomáhají tomu, abychom s druhými urovnali spory a usmířili se.

Každý z nás má jinou osobnost. Máme různé vlastnosti, různý pohled na věci a různé projevy. Díky tomu máme ve sboru pestrá a zajímavá přátelství. Může to ale také vést k nedorozuměním a neshodám. Jeden dlouholetý starší uvedl tento příklad: „Pro nesmělého člověka může být náročné trávit čas s někým, kdo je společenský a spontánní. Možná se to zdá jako maličkost, ale může to působit vážné problémy.“ Myslíš si, že lidé, kteří mají úplně rozdílnou povahu, spolu nemůžou vycházet? Zamysleme se nad příkladem dvou apoštolů. Když se řekne Petr, vybaví se nám apoštol, který vždycky řekl, co měl na srdci. V případě Jana si možná představíme člověka, který byl laskavý a obvykle nejdřív přemýšlel a teprve pak něco řekl nebo udělal. Petr a Jan byli úplně odlišní, ale ve službě Jehovovi dobře spolupracovali. (Sk. 8:14; Gal. 2:9) Stejné to může být v našem případě. I křesťané, kteří mají odlišnou osobnost, můžou pokojně spolupracovat.

 Možná tě ve sboru nějaký křesťan irituje tím, jak mluví a jak se chová. Pamatuj ale, že Kristus zemřel i za něj a že mu máš projevovat lásku. (Jan 13:34, 35; Řím. 5:6–8) Takže spíš než abys vztah s ním odepsal nebo se mu snažil vyhýbat, zeptej se sám sebe: Dělá něco, co je v rozporu s Biblí? Úmyslně jedná tak, abych se cítil nepříjemně? Anebo máme jenom odlišnou osobnost? Velmi důležitá je také otázka: Má nějaké hezké vlastnosti, které bych chtěl mít i já?

Pokud je například někdo upovídaný, ale ty jsi tichý, proč spolu nechodit do služby, abys viděl, co se můžeš naučit? Nebo co když je někdo štědřejší než ty? Všiml sis, jakou mu přináší radost, když je štědrý ke starším lidem, k nemocným nebo k jiným, kdo to potřebují? Můžeš se od něj něco naučit? I když jste každý jiný, můžeš se zaměřit na jeho hezké vlastnosti. Možná se nestanete nejlepšími přáteli, ale budete si blíž. A uděláš něco pro to, aby mezi vámi i ve sboru byly pokojné vztahy.

Odlišnou povahu měly zřejmě i Euodia a Syntyche. Apoštol Pavel je ale povzbuzoval, aby „byly stejné mysli v Pánu“. (Fil. 4:2) Dáš si i ty za cíl, že budeš s bratry a sestrami spolupracovat a přispívat k pokoji ve sboru?

Proč bychom se měli špatných pocitů vůči druhým rychle zbavit? Takové pocity můžeme přirovnat k ošklivému plevelu, který roste mezi krásnými květinami na zahradě. Kdybychom ho nevytrhali, brzy by jím byla zarostlá celá zahrada. Podobně když v nás špatné pocity vůči  druhým narůstají, může to ovlivnit celý sbor. Pokud ale Jehovu a naše bratry milujeme, budeme dělat všechno, co můžeme, abychom pokoj ve sboru zachovali.

Když spor řešíme s cílem usmířit se, možná nás výsledek překvapí. Uveďme si příklad jedné sestry. Vypráví: „Měla jsem pocit, že se mnou jedna sestra jedná jako s dítětem. Vážně mě to štvalo. Jak moje podrážděnost narůstala, začala jsem k ní být odměřená. Řekla jsem si, že když se ke mně chová neuctivě, budu se k ní chovat stejně.“

Sestra se pak nad sebou zamyslela. Dál říká: „Uvědomila jsem si vlastní chyby a byla jsem sama ze sebe hodně zklamaná. Pochopila jsem, že musím uvažovat jinak. Modlila jsem se, aby mi v tom Jehova pomohl. Té sestře jsem koupila malý dárek a napsala jí pár řádek s omluvou. Objaly jsme se a celou tu věc pustily z hlavy. Od té doby spolu dobře vycházíme.“

Lidé zoufale potřebují mít s druhými pokojné vztahy. Ale kvůli pocitu nejistoty nebo pýše můžou začít jednat způsobem, který pokoj narušuje. Tak je to často mezi lidmi, kteří Jehovu neuctívají. Ale mezi bratry a sestrami by měl převládat pokoj a jednota. Apoštol Pavel křesťanům napsal: „Snažně [vás] prosím, abyste chodili hodni povolání, kterým jste byli povoláni, s úplnou ponížeností mysli a mírností, s trpělivostí, abyste se navzájem snášeli v lásce, s opravdovostí usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje.“ (Ef. 4:1–3) Takový pokoj je velmi cenný. Buďme proto rozhodnutí řešit jakékoli spory, které mezi námi vzniknou, a tak přispívejme k pokojným vztahům.