STAROVĚKÝ Boží služebník David řekl tato slova ženě, která se jmenovala Abigail. Co vedlo k tomu, že se setkali? Za co ji tak pochválil? A co se od ní můžeme naučit?

David se s touto vdanou ženou setkal v době, kdy utíkal před králem Saulem. Abigail měla za manžela Nabala, bohatého muže, který měl v hornatém kraji v jižní části Judska velká stáda ovcí. David a jeho muži chránili Nabalovy pastýře a stáda. Později David k Nabalovi vyslal posly a prosil ho o nějaké zásoby jídla. (1. Sam. 25:8, 15, 16) To vůbec nebylo troufalé, když vezmeme v úvahu, co pro něj David se svými muži udělal.

Význam Nabalova jména je „bláznivý“ nebo „hloupý“, a on se tak opravdu zachoval. Davidovu žádost drsným a urážlivým způsobem zamítl a David se rozhodl, že ho potrestá. Za svoji hloupost měl zaplatit Nabal i celá jeho domácnost. (1. Sam. 25:2–13, 21, 22)

Abigail si uvědomila, jak hrozné následky jeho zbrklá odpověď bude mít, a odvážně zakročila. Vydala se Davidovi naproti, jednala s ním uctivě a zmínila se o jeho blízkém vztahu k Jehovovi. Pro Davida, který se měl stát dalším izraelským králem, a pro jeho muže přinesla velké množství jídla. David uznal, že prostřednictvím Abigail mu Jehova zabránil vážně proti němu zhřešit. Řekl jí: „Požehnaná buď tvá rozumnost a požehnaná buď ty, která jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil krví.“ (1. Sam. 25:18, 19, 23–35)

Určitě bychom nikdy nechtěli být jako Nabal, ale naopak chceme být vděční za laskavost, kterou nám druzí projeví. Kromě toho, když si všimneme, že se nějaká situace vyvíjí špatně, měli bychom pro dobro věci udělat, co můžeme. Měli bychom mít stejné přání jako pisatel 119. žalmu, který Bohu řekl: „Vyučuj mě dobrotě, rozumnosti a poznání.“ (Žalm 119:66)

Druzí si našeho dobrého úsudku a moudrého jednání možná všimnou. Ať už nás pochválí, nebo ne, můžou mít podobný pocit jako David, který řekl: „Požehnaná buď tvá rozumnost.“