1., 2. a) Co nás možná vede k tomu, že se ptáme: „Jak dlouho?“ b) V čem nás můžou povzbudit příklady věrných služebníků z minulosti?

„JAK dlouho, Jehovo?“ Tuto otázku Bohu položili věrní proroci Izajáš a Habakuk. (Iz. 6:11; Hab. 1:2) Čtyřikrát se na to ptal i král David, když psal 13. žalm. (Žalm 13:1, 2) A stejnou otázku vznesl dokonce Ježíš, když viděl, jak malou víru mají lidé v jeho době. (Mat. 17:17) Tak by nás nemělo překvapit, že to někdy napadne i nás.

² Co by nás k tomu mohlo vést? Možná se musíme vyrovnávat s nějakou křivdou. Těžko snášíme to, že jsme nemocní nebo už máme svůj věk. Můžeme být také pod tlakem, protože žijeme v „kritických časech“, se kterými je „těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1) Nebo jsme vyčerpaní ze špatných postojů a chování lidí kolem nás. Ať už je příčinou cokoli, to, že se věrní Boží služebníci v minulosti s volností ptali „Jak dlouho?“ a Jehova je za to neodsoudil, je pro nás povzbuzením.

3. Co nám může pomoct, když jsme v nějaké těžké situaci?

³ Co nám může pomoct, když jsme v nějaké těžké  situaci? Učedník Jakub, nevlastní bratr Ježíše, napsal: „Proto projevujte trpělivost, bratři, až do Pánovy přítomnosti.“ (Jak. 5:7) Všichni tedy potřebujeme být trpěliví. Co to ale trpělivost je a jak tuto krásnou vlastnost můžeme projevovat?

4., 5. a) Co je trpělivost a s čím souvisí? b) K čemu Jakub přirovnal jednu stránku trpělivosti? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ Podle Bible je trpělivost vlastnost, kterou máme, pokud na nás působí svatý duch. Bez Boží pomoci je pro nedokonalé lidi těžké být v náročných situacích trpěliví. Trpělivost je darem od Boha, a když ji projevujeme, dáváme tím najevo lásku k Jehovovi a druhým lidem. Pokud trpěliví nejsme, láska mezi námi a druhými slábne. (1. Kor. 13:4; Gal. 5:22) Trpělivost úzce souvisí s dalšími křesťanskými vlastnostmi. Patří k nim například vytrvalost, díky které dokážeme snášet nepříjemné okolnosti a přitom si zachovat pozitivní postoj. (Kol. 1:11; Jak. 1:3, 4) Trpělivost nám také pomáhá zůstat Jehovovi věrní, ať už zažíváme jakékoli problémy. A když nám někdo ukřivdí, trpělivost nám zabrání v tom, abychom se pomstili. Bible nás navíc vybízí, abychom ochotně přijali fakt, že je zapotřebí čekat. Tato stránka trpělivosti je zdůrazněna u Jakuba 5:7, 8. (Přečti.)

⁵ Proč musíme být ochotní přijmout fakt, že je zapotřebí čekat na Jehovu, než zasáhne? Naši situaci Jakub přirovnal k situaci rolníka. Ten sice tvrdě pracuje, když zasévá, ale počasí ani růst plodin nemůže ovlivnit. A nemůže ani urychlit čas. Ví, že „na drahocenné plody země“ musí trpělivě čekat. Podobně ani my hodně věcí nemůžeme ovlivnit, když čekáme na splnění Jehovových slibů. (Mar. 13:32, 33; Sk. 1:7) Tak jako zemědělec musíme být trpěliví.

6. Co se učíme z příkladu Micheáše?

⁶ V náročných situacích musel vytrvávat i prorok Micheáš. Žil v době, kdy vládl mravně zkažený král Achaz, a kam se člověk podíval, tam lidé jednali špatně. Na to, „co je špatné“, byli vlastně odborníci. (Přečti Micheáše 7:1–3.) Micheáš si uvědomoval, že sám to nezmění. Co mohl dělat? Napsal: „Pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany. Můj Bůh mě uslyší.“ (Mich. 7:7) Stejný postoj musíme mít i my.

7. S jakým postojem máme čekat, než Jehova splní svoje sliby, a proč?

⁷ Pokud máme víru, jakou měl Micheáš, budeme ochotní čekat. Nejsme jako vězeň, který v cele čeká na popravu. Tomu nic jiného nezbývá a den popravy nevyhlíží. Naše situace je úplně jiná. Jsme ochotní na Jehovu čekat, protože víme, že splní svůj slib, že nám dá věčný život – a to v pravý čas, v ten nejlepší čas! Proto vytrváváme „a s radostí [jsme] trpěliví“. (Kol. 1:11, 12) Kdybychom totiž byli věčně nespokojení a pořád si stěžovali, že Jehova nejedná dost rychle,  rozhodně by se mu to nelíbilo. (Kol. 3:12)

8. Na co bychom se měli zaměřit, když budeme přemýšlet o příkladech věrných mužů a žen ze starověku?

⁸ Co nám pomůže, abychom na Jehovu čekali s větší ochotou? Zamysleme se nad příklady věrných mužů a žen ze starověku, kteří trpělivě očekávali splnění Jehovových slibů. (Řím. 15:4) Zaměř se na to, jak dlouho museli čekat, proč byli ochotní čekat a jak byli za svoji trpělivost odměněni.

9., 10. Jak dlouho museli na Jehovu čekat Abraham a Sára?

⁹ Uvažuj o příkladu Abrahama a Sáry. Patří k těm, „kdo prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby“. Z Bible se dozvídáme, že „když Abraham projevil trpělivost“, Jehova mu slíbil, že ho odmění. Abraham se měl stát otcem velkého národa. (Hebr. 6:12, 15) Proč musel být trpělivý? Jednoduše řečeno proto, že splnění takového slibu vyžadovalo čas. Smlouva, kterou s ním Jehova uzavřel, vstoupila v platnost 14. nisanu 1943 př. n. l., kdy se Sárou a celou svou domácností překročil řeku Eufrat a vstoupil do Zaslíbené země. Pak musel 25 let čekat, než se mu v roce 1918 př. n. l. narodil syn Izák, a dalších 60 let musel čekat na narození vnuků Esaua a Jákoba, kteří přišli na svět v roce 1858 př. n. l. (Hebr. 11:9)

 ¹⁰ Jak velkou část ze Zaslíbené země Abraham zdědil? V Bibli čteme: „Přece mu v ní [Jehova] nedal žádné dědičné vlastnictví, nikoli, ani na šířku chodidla; ale slíbil mu ji dát jako vlastnictví a po něm jeho semeni, zatímco ještě neměl žádné dítě.“ (Sk. 7:5) Od doby, kdy Abraham překročil Eufrat, uplynulo 430 let, než jeho potomci vytvořili národ, který měl v Zaslíbené zemi žít. (2. Mojž. 12:40–42; Gal. 3:17)

11. a) Proč byl Abraham ochotný čekat na Jehovu? b) Jak bude Abraham za svoji trpělivost odměněn?

¹¹ Abraham byl ochotný čekat proto, že si byl jistý, že Jehova svoje sliby splní. (Přečti Hebrejcům 11:8–12.) Čekal rád, i když splnění všech jeho slibů nezažil. Ale představ si, jakou bude mít radost, až bude v ráji vzkříšený! Bude překvapený, až se dozví, kolik se toho v Bibli píše o něm a jeho rodině. * Určitě bude nadšený, až pochopí, jak důležitou roli sehrál ve splnění Jehovova záměru ohledně slíbeného Mesiáše. Bezpochyby si řekne, že tak dlouhé čekání se vyplatilo.

12., 13. a) Proč potřeboval být trpělivý Josef? b) Jaký krásný postoj Josef měl?

¹² Podobně byl ochotný čekat i Abrahamův pravnuk Josef. Několikrát se stal obětí strašné nespravedlnosti. Když mu bylo 17, bratři ho prodali do otroctví. Pak byl falešně obviněn, že se pokusil znásilnit manželku svého pána, a skončil za mřížemi. (1. Mojž. 39:11–20; Žalm 105:17, 18) Zdálo se, že se mu jeho správné jednání vrací spíš ve zlém než v dobrém. Po 13 letech se ale všechno rychle změnilo. Z vězení byl propuštěn a stal se druhým nejmocnějším mužem v Egyptě. (1. Mojž. 41:14, 37–43; Sk. 7:9, 10)

¹³ Zahořkl kvůli bezpráví, které ho potkalo? Myslel si, že ho Jehova opustil? Ne. Co mu pomohlo, aby byl trpělivý? To, že naprosto důvěřoval Jehovovi. Věděl, že Jehova má záležitosti ve svých rukou. Všimni si, jak je to vidět z toho, co Josef řekl svým bratrům: „Nebojte se, cožpak jsem na místě Boha? Pokud jde o vás, vy jste měli vůči mně na mysli zlo. Bůh to měl na mysli k dobrému, aby jednal jako v tento den a zachoval mnoho lidí naživu.“ (1. Mojž. 50:19, 20) Josef věděl, že čekat se vyplatí.

14., 15. a) Co bylo na Davidově trpělivosti tak mimořádné? b) Co Davidovi pomohlo trpělivě čekat?

¹⁴ Hodně křivd zažil také král David. Přestože byl už v mládí Jehovou pomazán za budoucího izraelského krále, musel čekat asi 15 let, než se stal králem aspoň nad svým kmenem. (2. Sam. 2:3, 4) Několik let ho pronásledoval král Saul a chtěl ho zabít. * David proto musel žít jako uprchlík, často v cizí zemi nebo v jeskyních v pustině. A i když Saul nakonec padl v bitvě, musel David čekat dalších  sedm let, než se stal králem nad celým izraelským národem. (2. Sam. 5:4, 5)

¹⁵ Proč byl David ochotný trpělivě čekat? Odpověď najdeme v tom samém žalmu, ve kterém se čtyřikrát ptal „Jak dlouho?“. David řekl: „Pokud jde o mne, já jsem důvěřoval v tvou věrně oddanou lásku; ať se mé srdce raduje z tvé záchrany. Budu zpívat Jehovovi, neboť se mnou jednal blahodárně.“ (Žalm 13:5, 6, ppč.) Věděl, že ho Jehova miluje a že mu bude vždycky věrný. Přemýšlel o tom, jak mu Jehova pomáhal v minulosti, a vyhlížel dobu, kdy jeho trápení ukončí. Věřil, že čekat se vyplatí.

16., 17. Jak dal skvělý příklad v ochotě čekat a) Jehova? b) Ježíš?

¹⁶ Jehova po nás nechce něco, co by sám nebyl ochotný dělat. V ochotě čekat dal ten nejlepší příklad. (Přečti 2. Petra 3:9.) Trpělivě čeká už tisíce let, než se definitivně vyřeší morální otázky, které vznikly v zahradě Eden, a jeho jméno bude úplně očištěno. Až se to stane, přinese to všem, kdo na něj trpělivě čekají, mnoho dobrého. (Iz. 30:18)

¹⁷ Ochotný čekat je i Ježíš. I když byl Jehovovi věrný až do své smrti a hodnotu výkupní oběti předložil v roce 33, musel čekat až do roku 1914, než se stal králem. (Sk. 2:33–35; Hebr. 10:12, 13) A Ježíšovi nepřátelé budou úplně zničeni až na konci jeho tisícileté vlády. (1. Kor. 15:25) Je to tedy ještě hodně dlouhá doba, ale můžeme si být jistí, že čekat se vyplatí.

18., 19. Co nám pomůže, abychom byli ochotní trpělivě čekat?

¹⁸ Je jasné, že Jehova chce, abychom i my byli trpěliví neboli ochotní čekat. Co ti v tom pomůže? Modli se o Božího ducha. Pamatuj, že to dokážeš jenom s jeho pomocí. (Ef. 3:16; 6:18; 1. Tes. 5:17–19) Pros Jehovu, aby ti pomáhal trpělivě vytrvávat.

¹⁹ Pamatuj také, co pomohlo Abrahamovi, Josefovi a Davidovi, aby trpělivě čekali na splnění Jehovových slibů. Věřili v Jehovu a důvěřovali mu. Nezaměřovali se jenom na sebe a na svoje pohodlí. Když budeme přemýšlet o tom, jak to s nimi dopadlo, povzbudí nás to, abychom byli trpěliví.

20. K čemu bychom měli být rozhodnutí?

²⁰ I když zažíváme zkoušky a těžkosti, jsme rozhodnutí čekat na Jehovu. Je pravda, že čas od času se možná budeme ptát „Jak dlouho, Jehovo?“. (Iz. 6:11) Ale s podporou Božího svatého ducha můžeme být jako Jeremjáš a říkat: „Jehova je můj podíl, ... proto projevím vůči němu postoj očekávání.“ (Nář. 3:21, 24)