Někdy to tak z toho, co bylo uveřejněno v našich publikacích, mohlo vypadat. Zdálo se, že je to v souladu se slovy v Hebrejcům 12:16, kde se píše, že Esau neměl ocenění pro „posvátné věci“ a že se výměnou za jedno jídlo „vzdal svých prvorozeneckých práv“ a přenechal je Jákobovi. Nabízela se úvaha, že když Jákob získal právo prvorozeného, stal se zároveň součástí rodové linie Mesiáše neboli jedním z jeho předků. (Mat. 1:2, 16; Luk. 3:23, 34)

Při zkoumání biblických zpráv ale zjistíme, že aby se člověk stal předkem Mesiáše, prvorozeným synem být nemusel. Zamysleme se nad několika příklady:

Prvorozeným synem Jákoba (Izraele) byl Ruben, který se narodil Lee. Později se narodil první syn Jákobově milované manželce Ráchel, Josef. Potom co se Ruben hrubě provinil, právo prvorozeného přešlo na Josefa. (1. Mojž. 29:31–35; 30:22–25; 35:22–26; 49:22–26; 1. Par. 5:1, 2) Rodová  linie k Mesiášovi ale nevedla ani přes Rubena, ani přes Josefa. Vedla přes Judu, který byl čtvrtým synem Ley. (1. Mojž. 49:10)

V Lukášovi 3:32 je uvedeno dalších pět mužů, kteří byli Mesiášovými předky. Podle všeho byli prvorození. Byli to například Boaz, který byl otcem Obeda a ten byl otcem Jišaie. (Rut 4:17, 20–22; 1. Par. 2:10–12)

Jišaiův syn David ale nebyl prvorozený. Byl nejmladší z osmi synů. Přesto se stal součástí rodové linie Mesiáše. (1. Sam. 16:10, 11; 17:12; Mat. 1:5, 6) Dalším v linii byl Šalomoun a ani on nebyl Davidův prvorozený syn. (2. Sam. 3:2–5)

Tím nechceme říct, že být prvorozeným synem nic neznamenalo. Prvorozený syn měl postavení zasluhující úctu a často byl následující hlavou domácnosti. Připadl mu také dvojnásobný díl dědictví. (1. Mojž. 43:33; 5. Mojž. 21:17; Jozue 17:1)

Právo prvorozeného nicméně mohlo být převedeno na někoho jiného. Abraham ho odňal Išmaelovi a dal ho Izákovi. (1. Mojž. 21:14–21; 22:2) A jak už jsme uvedli, Rubenovo právo prvorozeného připadlo Josefovi.

Vraťme se ještě ke slovům v Hebrejcům 12:16, kde čteme: „Aby zde nebyl žádný smilník ani žádný, kdo neoceňuje posvátné věci, jako Esau, který se vzdal svých prvorozeneckých práv výměnou za jedno jídlo.“ Proč to apoštol Pavel napsal?

Nerozebíral, kdo patřil k předkům Mesiáše. Křesťany zkrátka vybídl: „Napřimujte stezky svým nohám.“ Proč jim to řekl? Aby se nepřipravili o „Boží nezaslouženou laskavost“, což by se mohlo stát, kdyby se zapletli do sexuální nemravnosti. (Hebr. 12:12–16) Pokud by jednali nemravně, byli by jako Esau, který neměl ocenění pro „posvátné věci“ a podlehl nesprávným touhám.

Esau žil v době patriarchů, a tak čas od času možná dokonce předkládal oběti. (1. Mojž. 8:20, 21; 12:7, 8; Job 1:4, 5) Protože ale smýšlel tělesně, všechna práva prvorozeného vyměnil za misku dušeného jídla. Možná se také chtěl vyhnout utrpení, o kterém bylo předpovězeno, že přijde na Abrahamovy potomky. (1. Mojž. 15:13) To, že si nevážil svatých věcí a tíhl k bezbožnému jednání, je vidět i z toho, že si vzal dvě ženy, které uctívaly falešné bohy. Jeho rodiče byli kvůli tomu velmi smutní. (1. Mojž. 26:34, 35) Na rozdíl od něho Jákobovi záleželo na tom, aby se oženil s ženou, která uctívala pravého Boha. (1. Mojž. 28:6, 7; 29:10–12, 18)

K jakému závěru tedy docházíme ohledně rodové linie vedoucí k Ježíšovi neboli Mesiášovi? Někdy vedla přes prvorozeného syna, ale ne vždycky. Židé si to uvědomovali a chápali to. Například uznali, že Kristus je potomkem Davida, nejmladšího syna Jišaie. (Mat. 22:42)