Ukázňování je důkazem Boží lásky

Ukázňování je důkazem Boží lásky

„Koho... Jehova miluje, toho ukázňuje.“ (HEBR. 12:6)

PÍSNĚ: 43, 20

1. Jak je v Bibli často použité slovo „ukázňování“?

KDYŽ se řekne „ukázňování“, co tě napadne? Možná trest. Ukázňování ale znamená mnohem víc. V Bibli je toto slovo často použité v pozitivním smyslu, na mnoha místech vedle takových výrazů jako „poznání“, „moudrost“, „láska“ a „život“. (Přísl. 1:2–7; 4:11–13) Je to proto, že když nás Bůh ukázňuje, dává tím najevo, že nás miluje a že si přeje, abychom žili věčně. (Hebr. 12:6) Přestože k jeho ukázňování může patřit potrestání, nikdy není kruté ani násilné. Za slovem „ukázňování“ se skrývá hlavně vzdělávání, jako například výchova milovaného dítěte.

2., 3. Proč můžeme říct, že ukázňování zahrnuje poučení i trest? (Viz úvodní obrázek.)

2 Uveďme si příklad. Malý Johnny si doma hází s míčem. Maminka mu říká: „Johnny, víš, že doma se s míčem nehraje! Můžeš něco rozbít.“ Johnny ale na maminku nedá, hraje si s míčem dál a rozbije vázu. Jak ho maminka ukázní? Asi ho bude chtít něco naučit a také ho potrestá. Zopakuje mu, proč hrát si doma s míčem není správné. Chce, aby pochopil, že je moudré poslouchat rodiče a že jejich pravidla jsou nutná a rozumná. Svá slova podpoří tím, že ho přiměřeně potrestá. Možná mu na nějakou dobu míč zabaví. Johnny díky tomu pochopí, že neposlušnost s sebou nese následky.

3 Patříme do křesťanského sboru, a tak jsme součástí „Boží domácnosti“. (1. Tim. 3:15) Uznáváme proto Jehovovo právo určovat měřítka našeho chování a láskyplně nás usměrňovat, když je porušíme. Kromě toho, pokud má naše jednání nepříjemné následky, tak si díky ukáznění od našeho nebeského Otce uvědomíme, že je důležité ho poslouchat. (Gal. 6:7) Bohu na nás hodně záleží a nechce, abychom si ublížili. (1. Petra 5:6, 7)

4. a) Jak Jehova chce, abychom druhé školili? b) O čem pojednává tento článek?

4 Ukázňování na základě Bible může dětem nebo zájemcům pomoct, aby dosáhli cíle stát se Kristovým následovníkem. Když zájemce učíme, co je správné, a pomáháme jim chápat a řídit se vším, co Ježíš přikázal, používáme při tom Bibli. (Mat. 28:19, 20; 2. Tim. 3:16) Jehova chce, abychom je takto školili, protože pak i oni budou schopní učit druhé následovat Krista. (Přečti Titovi 2:11–14.) Uvažujme teď o odpovědích na tři důležité otázky: 1. Proč můžeme říct, že ukázňování od Jehovy je důkazem toho, že nás miluje? 2. Co se učíme od lidí, které Bůh ukáznil? 3. Jak v tomto ohledu můžeme napodobovat Jehovu a jeho Syna?

BŮH UKÁZŇUJE S LÁSKOU

5. Proč můžeme říct, že ukázňování od Jehovy je projevem jeho lásky k nám?

5 Jehova nás miluje, a proto nás usměrňuje, vyučuje a školí. Chce, abychom mu zůstali nablízku a žili věčně. (1. Jana 4:16) Nikdy nás neponižuje ani neuráží, což by mohlo vést k tomu, že bychom si připadali k ničemu. (Přísl. 12:18) Naopak, jedná s námi důstojně. Dívá se na to dobré, co je v našem srdci, a respektuje naši svobodnou vůli. Vnímáš tak jeho ukázňování i ty, ať už přijde prostřednictvím Božího Slova, našich publikací, křesťanských rodičů nebo starších? Když se nás starší snaží mírným a laskavým způsobem usměrnit – možná dokonce ještě než si uvědomíme, že jednáme špatně – tak vlastně napodobují Jehovovu lásku k nám. (Gal. 6:1)

6. Je ukáznění projevem Boží lásky, i když to znamená, že už člověk dál nemůže ve sboru vykonávat určité úkoly? Vysvětli to.

6 Občas ale ukáznění zahrnuje víc než jenom to, že dostaneme radu. Pokud někdo vážně zhřešil, nebude už dál způsobilý vykonávat ve sboru určité úkoly. I v takovém případě je ukáznění projevem Boží lásky. Například to může člověku pomoct, aby si uvědomil, že je důležité věnovat víc času studiu Bible, rozjímání a modlitbě. Díky těmto činnostem může jeho vztah s Jehovou zesílit. (Žalm 19:7) Časem se snad bude moct znovu ujmout úkolů, které mu dřív byly svěřeny. Důkazem Jehovovy lásky je dokonce i vyloučení. Tímto způsobem je totiž sbor chráněn před špatnými vlivy. (1. Kor. 5:6, 7, 11) A protože Jehova vždycky ukázňuje ve správné míře, pomůže to vyloučenému uvědomit si závažnost svého hříchu a litovat ho. (Sk. 3:19)

UKÁZNĚNÍ OD JEHOVY MU PROSPĚLO

7. Kdo byl Šebna a kterou špatnou vlastnost v sobě rozvíjel?

7 Abychom si zdůraznili, jak je ukázňování prospěšné, zamysleme se nad dvěma muži, které Jehova ukáznil. Prvním je Šebna, který žil za vlády krále Ezekjáše, a druhým Graham, bratr ze současnosti. Šebna byl správcem Ezekjášova domu, a měl tedy významné postavení. (Iz. 22:15) Je ale smutné, že zpychl a chtěl, aby ho druzí oslavovali. Dokonce si nechal vytesat okázalou hrobku a jezdil v honosných dvoukolých vozech. (Iz. 22:16–18)

Když pokorně změníme svůj postoj, Jehova nás odmění (8. až 10. odstavec)

8. Jak Jehova ukáznil Šebnu a k čemu to vedlo?

8 Kvůli tomu, že Šebna chtěl být slavný, Bůh ho sesadil a nahradil Eljakimem. (Iz. 22:19–21) K této změně došlo, když asyrský král Senacherib plánoval zaútočit na Jeruzalém. Po nějaké době Senacherib poslal do Jeruzaléma vysoce postavené úředníky a s nimi obrovskou armádu, aby podkopali morálku Židů, nahnali Ezekjášovi strach a přiměli ho vzdát se. (2. Král. 18:17–25) Ezekjáš poslal Eljakima, aby s úředníky promluvil, ale neposlal ho samotného. Doprovodili ho další dva muži a jedním z nich byl Šebna, který v té době sloužil jako tajemník. Vidíme z toho, že Šebna se nejspíš naučil pokoře a že se neurazil ani se nelitoval. Ochotně přijal méně důležitý úkol. Jaká poučení si z této zprávy můžeme vzít? Uveďme si tři.

9. Co prvního se učíme z příběhu Šebny?

9 Zaprvé, Šebna přišel o své postavení. Připomíná nám to varování: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísl. 16:18) Pokud ti ve sboru byly svěřeny odpovědné úkoly a máš určité postavení, zůstaneš pokorný? Budeš pamatovat na to, že za schopnosti, které máš, a za dobré věci, které ve sboru děláš, patří zásluha Jehovovi? (1. Kor. 4:7) Apoštol Pavel napsal: „Říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl.“ (Řím. 12:3)

10. Co druhého se učíme z příběhu Šebny?

10 Zadruhé, tím, že Jehova Šebnu přísně pokáral, dal najevo důvěru, že se může napravit. (Přísl. 3:11, 12) To je pěkné poučení pro ty, kterým byly ve sboru odebrány nějaké úkoly. Místo aby se zlobili nebo urazili, kéž Bohu dál ve své nové situaci slouží nejlépe, jak můžou! Dají tak najevo, že ukáznění vnímají jako důkaz Boží lásky. Měj na mysli, že náš Otec nás nebude považovat za nenapravitelné, pokud se před ním pokoříme. (Přečti 1. Petra 5:6, 7.) Jestliže jsme pokorní a poddajní jako měkká hlína, Jehova nás svým laskavým ukázňováním může tvarovat.

11. a) Co třetího se učíme z příběhu Šebny? b) Co si myslíš o tom, jak Jehova jednal se Šebnou?

11 Zatřetí, z toho, jak Jehova jednal se Šebnou, se něco cenného učí i ti, kdo musí druhé ukázňovat, například rodiče a starší. Co konkrétně? Jehova hřích nenávidí, ale zároveň mu na člověku, který zhřešil, opravdu záleží. Pokud jsi rodič nebo starší a musíš někoho usměrnit, napodobíš Jehovu? Budeš nenávidět špatné jednání, ale zároveň vidět ve svém dítěti nebo spoluvěřícím to dobré? (Juda 22, 23)

12.–14. a) Jak někteří reagují na ukáznění od Jehovy? b) Jak Boží Slovo pomohlo Grahamovi změnit postoj a k čemu to vedlo?

12 Někdy se žel stává, že se ti, kdo museli být ukázněni, cítí tak zraněni, že se od Jehovy a sboru vzdálí. (Hebr. 3:12, 13) Znamená to ale, že se jim už nedá pomoct? V žádném případě! Uveďme si příklad Grahama, který byl vyloučený a později se do sboru vrátil. Pak ale přestal chodit do služby a na shromáždění. Jeden starší se s ním spřátelil a časem ho Graham poprosil, aby spolu studovali Bibli.

13 Starší vzpomíná: „Graham měl problém s pýchou. Kritizoval starší, kteří ho vyloučili. Při několika dalších setkáních jsme rozebírali biblické verše o pýše a jejích důsledcích. Graham se začal jasněji vidět v zrcadle Božího Slova a to, co viděl, se mu vůbec nelíbilo. Studium na něj mělo úžasný vliv. Uvědomil si, že byl zaslepený ‚trámem‘ v podobě pýchy a že problém byl v jeho kritickém postoji. Od té chvíle se rychle měnil. Začal pravidelně chodit na shromáždění a pečlivě studovat Boží Slovo a zvykl si každý den se modlit. Také se ujal odpovědnosti duchovně vést svoji rodinu a manželka a děti z toho měly velkou radost.“ (Luk. 6:41, 42; Jak. 1:23–25)

14 Starší pokračuje: „Dojalo mě, když jednou Graham řekl: ‚Pravdu znám už léta, a dokonce jsem sloužil jako průkopník, ale teprve teď můžu upřímně říct, že Jehovu miluju.‘ Zanedlouho ho bratři poprosili, aby v sále Království nosil mikrofon, a toho úkolu si velmi vážil. Z jeho příkladu jsem se naučil, že když se člověk před Bohem pokoří a přijme ukáznění, on na něj vyleje požehnání.“

KDYŽ NĚKOHO UKÁZŇUJEŠ, NAPODOBUJ JEHOVU A JEŽÍŠE

15. Co musíš dělat, pokud chceš, aby tvoje ukázňování působilo na srdce?

15 Aby se někdo mohl stát dobrým učitelem, musí být nejdřív dobrým žákem. (1. Tim. 4:15, 16) Podobně ti, které Bůh pověřil, aby druhé ukázňovali, se musí sami dál ochotně podřizovat Jehovovu vedení. Díky takovému pokornému postoji si získají úctu bratrů a sester, a když je budou školit a kárat, budou s nimi mluvit bez zábran. Je to hezky vidět z Ježíšova příkladu.

16. Například co se učíme z toho, jak Ježíš druhé ukázňoval a působivě vyučoval?

16 Ježíš svého Otce vždycky poslouchal, a to i v nesmírně těžkých situacích. (Mat. 26:39) A svým posluchačům připomínal, že jeho učení a moudrost pocházejí od Boha. (Jan 5:19, 30) Díky tomu, že vždycky dělal, co mu řekl Otec, byl soucitným a laskavým učitelem. Upřímní lidé s ním byli moc rádi. (Přečti Lukáše 4:22.) Jeho laskavá slova působila na srdce těch, kdo byli jako „potlučený rákos“ nebo „doutnající lněný knot“. (Mat. 12:20) Byl laskavý i v situacích, kdy mohl snadno ztratit trpělivost. To se ukázalo, třeba když apoštoly pokáral za jejich sobectví a ctižádost. (Mar. 9:33–37; Luk. 22:24–27)

17. Které pěkné vlastnosti pomůžou starším, aby dobře pečovali o sbor?

17 Všichni, kterým byla svěřena autorita, aby na základě Bible ukázňovali druhé, jednají moudře, když Ježíšův příklad napodobují. Dávají tak najevo, že se chtějí nechat vést Bohem a jeho Synem. Apoštol Petr napsal: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2–4) Z toho, že se starší s radostí podřizují Bohu a Kristu, mají užitek oni sami i ti, o které pečují. (Iz. 32:1, 2, 17, 18)

18. a) Co Jehova očekává od rodičů? b) Jak Jehova pomáhá rodičům plnit jejich odpovědnost?

18 Stejné zásady platí v rodině. Těm, kdo zastávají úlohu hlavy rodiny, je řečeno: „Nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Je školení a usměrňování opravdu nutné? V Příslovích 19:18 se píše: „Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.“ (Bible21) Odpovědnost ukázňovat děti svěřil Jehova rodičům. Pokud ji neplní, budou se mu za to muset zodpovídat. (1. Sam. 3:12–14) Když se k němu ale pokorně modlí, hledají vedení v jeho Slově a spoléhají na jeho ducha, Jehova jim dá potřebnou sílu a moudrost. (Přečti Jakuba 1:5.)

UČÍME SE, JAK SPOLU POKOJNĚ ŽÍT

19. Co dobrého přináší Jehovovo ukázňování?

19 Bylo by těžké vyjmenovat všechna požehnání, která jsou výsledkem toho, že přijímáme ukázňování od Jehovy a snažíme se napodobovat jeho a Ježíšův příklad. Kromě jiného se rodiny a sbory stávají bezpečným přístavem. Bratři a sestry cítí, že je druzí milují a váží si jich. A to je jenom ochutnávka všech těch dobrých věcí, které jsou před námi. (Žalm 72:7) Není přehnané říct, že Jehova nás svým ukázňováním připravuje na to, abychom spolu mohli žít věčně a pokojně jako jedna rodina, o kterou bude otcovsky pečovat. (Přečti Izajáše 11:9.) Když se na jeho ukázňování díváme takovým způsobem, budeme si ještě víc vážit toho, čím opravdu je: nádherným dokladem Boží nezměrné lásky k nám.

20. Na co se zaměříme v příštím článku?

20 V následujícím článku se ještě do větší hloubky zaměříme na různé stránky ukázňování v rodině a ve sboru. Budeme mluvit o sebekázni a také o něčem, co může být ještě horší, než jakákoli dočasná bolest, kterou může ukáznění způsobit.