JEŽÍŠ předpověděl, že jeho následovníci budou v čase konce sklízet bohatou úrodu. (Mat. 9:37; 24:14) Podívejme se, jak se jeho slova úžasným způsobem plní v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. V této oblasti je v pouhých třech městech, která leží blízko sebe, 50 sborů a přes 5 400 zvěstovatelů. * To znamená, že každý čtvrtý obyvatel v těchto třech městech je svědek Jehovův.

Jací lidé tam žijí? Bratr, který se jmenuje Vasyle, říká: „Lidé si tady váží Bible, jsou čestní, mají pevné rodinné vazby a upřímně se snaží pomáhat jeden druhému.“ A dodává: „Ne vždy souhlasí s naší vírou, ale když jim čteme něco z Bible, pozorně naslouchají.“

Samozřejmě že služba v oblasti s tak velkým poměrem počtu zvěstovatelů na počet obyvatel je dost specifická. Například v jednom sboru je 134 zvěstovatelů, ale v obvodu je pouze 50 domácností. Jak se zvěstovatelé této situaci přizpůsobují?

Hodně bratrů a sester jezdí kázat do míst, kde je to víc zapotřebí. „V obvodu našeho sboru připadají na jednoho zvěstovatele dvě domácnosti,“ říká 90letý bratr Jonaš. A pokračuje: „Teď chodím do služby jenom ve vesnici, ale ještě donedávna, než se mi zhoršilo zdraví, jsem jezdil i do nepřiděleného obvodu. Bylo to asi 160 kilometrů daleko a kázal jsem tam maďarsky.“ Aby mohli zvěstovatelé pomáhat v jiných obvodech, musí být obětaví. Jonaš vypráví: „Abych stihl vlak, musel jsem vstávat ve čtyři ráno. Sloužil jsem do šesti do večera, kdy jel vlak zpátky domů. Tak jsem to dělal dvakrát nebo třikrát týdně.“ Stálo to za to? Říká: „Ve službě jsem zažil hodně radosti. Jsem šťastný, že jsem pomohl poznat pravdu jedné rodině, která žije v místě, kde není žádný sbor.“

Je jasné, že ne všichni bratři a sestry z těchto sborů můžou cestovat tak daleko. Ale všichni, i starší zvěstovatelé, se snaží místní obvod propracovávat důkladně. Jaké výsledky to přináší? Účast na Památné slavnosti v roce 2017 byla skoro dvakrát větší než počet zvěstovatelů. To je polovina všech obyvatel těchto tří měst. Ať už sloužíme kdekoli, bezpochyby máme stále „hojnost práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58)