1. Z čeho je vidět, že Jehova je štědrý?

PŘEDTÍM než Jehova začal tvořit, existoval pouze on a nikdo jiný. Přesto nemyslel jenom na sebe. Rozhodl se dát život inteligentním bytostem, a to jak v nebi, tak na zemi. Jehova je šťastný Bůh a rád se dělí o dobré věci s druhými. (1. Tim. 1:11; Jak. 1:17) Přeje si, abychom byli šťastní i my, a proto nás učí štědrosti. (Řím. 1:20)

2., 3. a) Proč jsme šťastní, když jsme štědří? b) Co se dozvíme z tohoto článku?

² Bůh udělal člověka ke svému obrazu. (1. Mojž. 1:27) To znamená, že nás stvořil s vlastnostmi, jaké má on. Abychom byli doopravdy šťastní a spokojení, musíme ho napodobovat – musíme se o druhé upřímně zajímat a být k nim štědří. (Fil. 2:3, 4; Jak. 1:5) Proč to tak je? Zkrátka proto, že Jehova nás tak vymyslel. Ve štědrosti ho můžeme napodobovat i navzdory naší nedokonalosti.

³ Bible nám říká, jak se můžeme naučit štědře dávat. V tomto článku si některé myšlenky o štědrosti připomeneme. Ukážeme si, že když jsme štědří, Jehova z nás má radost. Také se dozvíme, jak nám štědrost pomáhá v práci,  kterou nám Jehova svěřil. A rozebereme si, jak tato vlastnost souvisí s radostí a proč bychom ji měli stále rozvíjet.

4., 5. Jak Jehova a Ježíš ukázali, že jsou štědří, a proč bychom je měli napodobovat?

⁴ Jehova si přeje, abychom ho napodobovali, takže když jsme štědří, je šťastný. (Ef. 5:1) Chce, abychom šťastní byli i my. Je to jasně vidět z toho, jak vytvořil nás i jak krásně a různorodě je vytvořená země. (Žalm 104:24; 139:13–16) Když se tedy snažíme, aby druzí byli šťastní, děláme tím Jehovovi čest.

⁵ Napodobujeme také Krista, který dal v tom, jak může být člověk štědrý, dokonalý příklad. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:28) Apoštol Pavel proto křesťany vybídl: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš... Zřekl se sám sebe [a] přijal podobu otroka.“ (Fil. 2:5, 7) Každý z nás by si měl položit otázku: Můžu napodobovat Ježíše ještě víc, než jak to dělám teď? (Přečti 1. Petra 2:21.)

6. Co nás chtěl Ježíš naučit v podobenství o milosrdném Samaritánovi? (Viz úvodní obrázek.)

⁶ Dokonalý příklad Jehovy a Ježíše můžeme napodobovat tak, že se zajímáme o druhé a hledáme způsoby, jak jim pomáhat. Když to děláme, Jehova z nás má radost. V podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš jasně ukázal, co od svých následovníků očekává. V zájmu druhého člověka by měli být ochotní vyjet ze zajetých kolejí, bez ohledu na to, kdo to je a odkud pochází. (Přečti Lukáše 10:29–37.) Vzpomínáš si, proč Ježíš ten příběh vyprávěl? Jeden Žid se ho totiž zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíšova odpověď nás učí jedno: aby z nás měl Bůh radost, musíme být ochotní a štědří jako ten Samaritán.

7. Jak to, jestli jsme sobečtí nebo nesobečtí, souvisí se spornou otázkou?

⁷ K tomu, abychom byli štědří, máme mnoho dobrých důvodů. Štědrost například souvisí s otázkou, kterou Satan vznesl v zahradě Eden. Jak to? Tvrdil, že Adam s Evou – a potažmo všichni lidé – se budou mít líp, když nebudou Boha poslouchat a budou se zajímat jen o sebe. Eva se zachovala sobecky, když chtěla být jako Bůh. Adam byl zase sobecký v tom, že poslechl raději Evu než Boha. (1. Mojž. 3:4–6) Důsledky jejich rozhodnutí vidíme na vlastní oči. Sobectví není klíčem ke štěstí, právě naopak. Když jsme štědří, dáváme tak najevo své přesvědčení, že to, co po nás Bůh chce, je to nejlepší.

8. Proč Adam s Evou měli myslet na druhé?

⁸ I když byli Adam s Evou v zahradě Eden sami, Jehova chtěl, aby přemýšleli o druhých. Dal jim pokyny, které jim v tom měly pomoct. Požehnal  jim a řekl, aby měli děti, naplnili zemi a podmanili si ji. (1. Mojž. 1:28) Podobně jako se Stvořitel hluboce zajímal o blaho všeho, co vytvořil, tak se měli první rodiče zajímat o štěstí svých dětí, které se jim měly narodit. Jehova chtěl, aby se ráj rozšířil na celou zemi, což by Adamovým potomkům přineslo mnoho dobrého. Tento velký projekt by vyžadoval spolupráci stále se rozrůstající lidské rodiny.

9. Proč by rozšiřování ráje vedlo ke štěstí?

⁹ Dokonalí lidé by při rozšiřování ráje museli intenzivně spolupracovat s Jehovou, čímž by se podíleli na splňování jeho záměru. Vstoupili by tak do Božího odpočinku. (Hebr. 4:11) Představ si, jak radostná a naplňující by práce na takovém projektu byla! Rozdávat se ve prospěch druhých by jim přineslo velké požehnání a hluboké vnitřní uspokojení.

10., 11. Díky čemu můžeme zvládnout úkol kázat a činit učedníky?

¹⁰ I v dnešní době Jehova svěřil svému lidu určitou práci. Máme kázat a činit učedníky. Abychom to zvládli, musíme se o druhé lidi upřímně zajímat. Skutečnost je taková, že pokud chceme v této práci vytrvat, je nezbytné mít správnou motivaci – lásku k Bohu a k bližním.

¹¹ V prvním století Pavel o sobě a několika svých přátelích řekl, že jsou „Boží spolupracovníci“, protože kázali a učili lidi o Bohu. (1. Kor. 3:6, 9) I my můžeme být Božími spolupracovníky, když štědře věnujeme svůj čas, peníze a energii tomu, abychom plnili úkol, který jsme od Boha dostali. Je to pro nás velká čest!

12., 13. Z čeho může mít podle tebe člověk radost, když s někým studuje Bibli?

¹² Štědře investovat svůj čas a energii do kázání a vyučování přináší velkou radost. Mnozí zvěstovatelé, kteří vedli nebo vedou biblická studia, můžou potvrdit, že máloco přináší takovou odměnu. Jsme opravdu šťastní, když vidíme, jak je ten člověk nadšený, že pochopil, co se píše v Bibli, a když sledujeme, jak roste jeho víra, jak dělá změny v životě a začíná o Bohu mluvit s druhými. Ježíš byl také velmi šťastný, když se 70 učedníků, které poslal kázat, „vrátilo s radostí“, protože měli pěkné zážitky. (Luk. 10:17–21)

¹³ Bratrům a sestrám po celém světě dělá radost, když vidí, jak Bible lidem v životě pomáhá. To zažívá i Anna, * mladá svobodná sestra, která  chtěla sloužit víc, a tak se přestěhovala do jedné oblasti ve východní Evropě, kde je málo zvěstovatelů. Napsala: „Mám tady spoustu příležitostí začít s někým studovat Bibli. Je to skvělé, služba mě moc baví. Když přijdu domů, nemám čas řešit sama sebe. Přemýšlím o lidech, se kterými studuju, a o jejich problémech a starostech. Hledám způsoby, jak je potěšit a konkrétně jim pomoct. Přesvědčila jsem se, že ‚více štěstí je v dávání než v přijímání‘.“ (Sk. 20:35)

14. Proč tě může služba těšit, i když moc lidí na dobrou zprávu nereaguje?

¹⁴ Můžeme mít radost z toho, že dáváme lidem možnost na dobrou zprávu zareagovat. Rozhodnutí už je na nich. Náš úkol je podobný tomu, jaký dostal prorok Ezekiel. Jehova mu řekl: „Budeš k nim mluvit má slova bez ohledu na to, zda slyší, nebo od toho upustí.“ (Ezek. 2:7; Iz. 43:10) Takže ať už lidé reagují jakkoli, Jehova si našeho úsilí váží. (Přečti Hebrejcům 6:10.) Jeden zvěstovatel, který má ke službě pěkný postoj, napsal: „Sázíme, zaléváme a modlíme se k Bohu s nadějí, že způsobí vzrůst.“ (1. Kor. 3:6)

15. Měli bychom být štědří, jenom když je nám za to někdo vděčný? Vysvětli to.

¹⁵ Ježíš chce, abychom byli štědří, protože díky tomu budeme šťastní. Když jsme štědří, hodně lidí to také podnítí ke štědrosti. Ježíš nás vybízí: „Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat. Nasypou vám do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou mírou totiž odměřujete vy, takovou mírou budou na oplátku měřit vám.“ (Luk. 6:38) Je jasné, že když jsme štědří, ne každý nám za to bude vděčný. Pokud to ale někdo ocení, může ho to motivovat, aby jednal stejně. Takže buďme štědří, i když se zdá, že si toho druzí neváží. Člověk nikdy neví,  kolik dobrého může jeden takový skutek přinést.

16. Co by nás ke štědrosti mělo motivovat?

¹⁶ Opravdu štědří lidé druhým nedávají proto, aby něco dostali na oplátku. Ježíš řekl: „Když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé; a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti oplatili.“ (Luk. 14:13, 14) V Bibli se také píše: „Požehnaný je ten, kdo je štědrý.“ (Přísl. 22:9, Bible21) A na jiném místě čteme: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým.“ (Žalm 41:1) Skutečné štěstí tedy vyplývá z toho, že pomáháme druhým.

17. Co můžeme druhým dávat, abychom byli šťastní?

¹⁷ Když Pavel citoval Ježíšova slova „více štěstí je v dávání než v přijímání“, neměl na mysli dávání jenom v hmotném ohledu. Myslel tím i to, když někoho potěšíme, poradíme mu nebo mu pomůžeme. (Sk. 20:31–35) Tím, co Pavel říkal i dělal, nás učil, že druhým máme štědře dávat svůj čas, energii, zájem i lásku.

18. K jakému závěru došli různí odborníci?

¹⁸ K závěru, že dávání dělá člověka šťastným, došli také různí sociologové. V jednom článku bylo uvedeno, že když „lidé udělají pro druhé něco dobrého, pocítí silný nával radosti“. Sociologové říkají, že pomáhat druhým významně přispívá k hlubšímu smyslu života, protože to „uspokojuje základní lidské potřeby“. Odborníci proto často lidem doporučují, že pokud chtějí být zdravější a šťastnější, mají se nabídnout, že budou vykonávat nějaké prospěšné práce pro společnost. Takové závěry nejsou žádným překvapením pro ty, kdo berou Bibli jako knihu od milujícího Boha, který lidi vymyslel. (2. Tim. 3:16, 17)

19., 20. Proč chceš být štědrý?

¹⁹ Být štědrý ve světě, kde se lidé starají především o sebe, může být těžké. Ježíš ale řekl, že dvě největší přikázání jsou milovat Jehovu celým svým srdcem, duší, myslí a silou a milovat bližního jako sám sebe. (Mar. 12:28–31) V tomto článku jsme si ukázali, že ti, kdo Jehovu milují, ho napodobují. A Jehova i Ježíš jsou k druhým štědří. Doporučují nám, abychom byli také takoví, protože pak budeme skutečně šťastní. Když se snažíme být štědří k Bohu i k lidem, děláme tím Jehovovi čest a nám i druhým to přináší mnoho dobrého.

²⁰ Nepochybně už děláš všechno pro to, abys pomáhal druhým, zejména spoluvěřícím. (Gal. 6:10) Když v tom budeš pokračovat, druzí tě budou mít rádi a budou si tě vážit. A ty budeš šťastný. V Bibli se píše: „Štědrému člověku se bude dobře dařit, a kdo občerstvuje, bude sám občerstven.“ (Přísl. 11:25, Slovo na cestu) Jako křesťané máme spoustu příležitostí, jak být nesobečtí, laskaví a štědří. Následující článek bude rozebírat některé způsoby, jak to můžeme dělat.