„Když se se mnou bratranec začal hádat, chytil jsem ho pod krkem a začal ho škrtit. Chtěl jsem ho zabít.“ (Paul)

„Doma jsem vypěnil kvůli každé maličkosti. Rozbíjel jsem nábytek, hračky, prostě všechno, co mi přišlo pod ruku.“ (Marco)

My sami možná tak výbušní nejsme, ale pro každého z nás je někdy těžké se ovládat. Je to hlavně proto, že jsme od prvního člověka Adama zdědili hříšné sklony. (Řím. 5:12) Někteří lidé, podobně jako Paul a Marco, jen těžko krotí svůj temperament. Pro jiné je zase náročné ovládat svoje myšlenky. Pořád přemýšlí o negativních věcech a tom, co všechno by se mohlo stát. A ještě jiní mají problém odolat nemravným touhám nebo lákadlům v podobě alkoholu a drog.

Ti, kdo neovládají svoje myšlenky, touhy a jednání, si můžou zničit život. Nám se to ale stát nemusí. Co je k tomu potřeba? Musíme pracovat na sebeovládání. Pomůže nám, když si odpovíme na tři otázky: 1. Co je sebeovládání? 2. Proč se bez něj neobejdeme? 3. Jak tuto vlastnost, která patří k „ovoci ducha“, můžeme rozvíjet? (Gal. 5:22, 23) Pak si ukážeme, co dělat, když se občas neovládneme.

Člověk, který se umí ovládat, nejedná impulzivně. Snaží se nedělat ani neříkat nic, co by se Bohu nelíbilo.

Co je opravdové sebeovládání, nám ukázal Ježíš. Bible říká: „Když ho uráželi, neoplácel urážkami. Když trpěl, nevyhrožoval, ale všechno nechával na tom, kdo soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) Dokázal se ovládat, když visel na mučednickém kůlu a nepřátelé se mu posmívali. (Mat. 27:39–44) Předtím projevil úžasné sebeovládání, když se ho náboženští vůdci snažili chytit za slovo. (Mat. 22:15–22) A ovládl se i tehdy, když po něm rozzuření Židé chtěli házet kameny. Místo aby jim to oplatil, „schoval [se] a vyšel z chrámu“. (Jan 8:57–59)

Můžeme Ježíšův příklad napodobovat? Do určité míry ano. Apoštol Petr napsal: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste šli věrně v jeho stopách.“ (1. Petra 2:21) Je pravda, že jsme nedokonalí. Přesto ale je v našich silách, abychom se podobně jako Ježíš ovládali. Proč je to tak důležité?

Sebeovládání je nezbytné k tomu, aby z nás měl Jehova radost. Možná už mu věrně sloužíme řadu let. Kdybychom ale neměli pod kontrolou to, co říkáme a děláme, mohli bychom o přátelství s ním přijít.

Připomeňme si, co se stalo Mojžíšovi. Ve své době „byl zdaleka nejmírnější ze všech lidí na zemi“. (4. Mojž. 12:3) Celá desetiletí trpělivě snášel stížnosti Izraelitů. Jednou se ale neovládl. Když si Izraelité už poněkolikáté stěžovali, že nemají dost vody, obořil se na ně: „Teď poslouchejte, vy buřiči! Máme vám vyvést vodu z téhle skály?“ (4. Mojž. 20:2–11)

Mojžíš tu situaci nezvládl. Nepřipsal zásluhu Jehovovi – neřekl, že to byl on, kdo jim zázračně poskytl vodu. (Žalm 106:32, 33) Jehova mu proto nedovolil vejít do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:12) Mojžíš zřejmě až do smrti litoval, že se tehdy nedokázal ovládnout. (5. Mojž. 3:23–27)

Co se z toho učíme? I když Jehovovi sloužíme už dlouho, nikdy bychom s těmi, kdo nás dráždí nebo udělají nějakou chybu, neměli mluvit neuctivě. (Ef. 4:32; Kol. 3:12) Je pravda, že čím jsme starší, tím pro nás může být těžší neztratit trpělivost. Pamatujme ale na Mojžíše. Nikdy bychom nechtěli roky věrné služby Jehovovi znehodnotit tím, že bychom v nějaké situaci ztratili sebeovládání. Co nám pomůže tuto důležitou vlastnost rozvíjet?

Modli se o svatého ducha. Proč? Protože sebeovládání je ovocem Božího ducha a Jehova svého ducha dává těm, kdo ho o něj prosí. (Luk. 11:13) Jehova nám tak může pomoct, abychom se dokázali ovládat. (Filip. 4:13) Může nám také pomoct, abychom rozvíjeli lásku a další vlastnosti, které patří k ovoci ducha a díky kterým pro nás bude jednodušší sebeovládání projevovat. (1. Kor. 13:5)

Vyhýbej se všemu, co by tě o sebeovládání mohlo připravit. Může jít například o webové stránky nebo zábavu s nevhodným obsahem. (Ef. 5:3, 4) Musíme se vyvarovat všeho, co by nás mohlo  svádět k nesprávnému jednání. (Přísl. 22:3; 1. Kor. 6:12) Například když někdo bojuje s nemravnými sklony, možná se bude muset úplně vyhnout romantickým knihám a filmům.

Uplatnit tuto radu pro nás nemusí být lehké. Když se o to ale budeme snažit, Jehova nám dá potřebnou sílu, abychom se dokázali ovládat. (2. Petra 1:5–8) Pomůže nám mít pod kontrolou naše myšlenky, slova a jednání. Dokazují to i příběhy Paula a Marca, o kterých jsme už mluvili. Oběma se podařilo svou výbušnou povahu zkrotit. Jiný bratr zase často ztrácel nervy za volantem, a někdy se s ostatními řidiči dokonce pohádal. Jak to překonal? Vypráví: „Každý den jsem se intenzivně modlil. Studoval jsem si články o sebeovládání a učil se nazpaměť některé biblické verše. I když na tom pracuju už roky, pořád si každé ráno připomínám, že se nechci nechat vytočit. Taky se snažím vyrazit včas, abych nemusel spěchat.“

Občas se stane, že sebeovládání ztratíme. V takových chvílích se možná stydíme mluvit s Jehovou. Ale právě tehdy to potřebujeme nejvíc. Když se tedy neovládneš, neváhej a pomodli se k němu. Pros ho o odpuštění a pomoc a buď rozhodnutý svoji chybu už neopakovat. (Žalm 51:9–11) Jehova tvoji upřímnou modlitbu určitě vyslyší. (Žalm 102:17) Apoštol Jan nám připomíná, že krev Božího Syna „nás očišťuje od každého hříchu“. (1. Jana 1:7; 2:1; Žalm 86:5) Jehova svým služebníkům říká, aby druhým odpouštěli opakovaně. Můžeme si tedy být jistí, že to samé udělá i on pro nás. (Mat. 18:21, 22; Kol. 3:13)

Když Mojžíš v pustině na chvíli ztratil sebeovládání, Jehovovi se to nelíbilo. Přesto mu odpustil. A v Božím Slově se o Mojžíšovi mluví jako o člověku s mimořádnou vírou. (5. Mojž. 34:10; Hebr. 11:24–28) Jehova sice Mojžíšovi nedovolil vejít do Zaslíbené země, ale přivítá ho v ráji a dá mu možnost žít věčně. Pokud budeme rozvíjet sebeovládání – vlastnost, která přináší Jehovovo schválení – čeká stejná budoucnost i nás. (1. Kor. 9:25)