1. Z čeho máme velkou radost?

 MÁME velkou radost, že můžeme být Jehovovými svědky, a jsme na to hrdí. Nosíme Boží jméno a svědčíme o něm tak, že kážeme dobrou zprávu a činíme učedníky. Jsme moc rádi, když můžeme pomoct někomu, kdo má „správný postoj vedoucí k věčnému životu“, aby se stal křesťanem. (Sk. 13:48) Cítíme to stejně jako Ježíš. Když se jeho učedníci vrátili z kazatelské služby a nadšeně mu vyprávěli, co zažili, „svatý duch ho naplnil velkou radostí“. (Luk. 10:1, 17, 21)

2. Jak se pozná, že bereme kazatelskou službu vážně?

² Kazatelskou službu bereme vážně. Apoštol Pavel vybízel Timotea: „Dávej pozor na sebe a na své vyučování.“ A dodal: „Když to budeš dělat, zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Tim. 4:16) Takže v sázce jsou lidské životy. Proč na sebe máme dávat pozor? Protože jsme poddaní Božího království. Chceme se vždy chovat tak, aby to přinášelo Jehovovi chválu a aby to bylo v souladu s dobrou zprávou, kterou kážeme. (Filip. 1:27) A jak můžeme dávat pozor na své vyučování? Tak, že se na službu dobře připravujeme a vždy, když chceme někomu vydat svědectví, poprosíme Jehovu o pomoc.

3. S jakými reakcemi na dobrou zprávu se můžeme setkat? Uveď příklad.

³ I když ve službě děláme maximum, může se stát, že v našem obvodu zareaguje na dobrou zprávu jen velmi málo lidí nebo vůbec nikdo. Něco takového zažil bratr  Georg Lindal, který v letech 1929 až 1947 kázal na Islandu úplně sám. Rozdal desetitisíce publikací, ale pravdu nepřijal nikdo. Napsal: „Vypadalo to, že někteří z nich zaujali jasný postoj proti pravdě, ale většinou byli lidé naprosto lhostejní.“ Pak přijeli na Island misionáři vyškolení v Gileadu, ale trvalo dalších devět let, než se první Islanďané zasvětili Jehovovi a dali se pokřtít. *

4. Jak se možná cítíme, když lidé nemají o dobrou zprávu zájem?

⁴ Když lidé o dobrou zprávu nemají zájem, je nám to líto. Možná jsme na tom stejně jako Pavel, který cítil „velký zármutek a neustálou bolest“ kvůli tomu, že většina Židů nepřijala Ježíše jako slíbeného Mesiáše. (Řím. 9:1–3) Co když s někým studuješ Bibli, naplno se mu věnuješ a modlíš se za něj, ale ten člověk nedělá duchovní pokrok a musíš studium ukončit? Nebo co když jsi nikdy nestudoval s někým, kdo by se nakonec dal pokřtít? Měl by sis myslet, že je to tvoje vina a že Jehova tvojí službě nežehná? V tomhle článku si odpovíme na dvě otázky: 1. Kdy je naše služba úspěšná? 2. S čím bychom měli počítat?

5. Proč se to, co děláme pro Jehovu, nepodaří vždycky tak, jak bychom chtěli?

⁵ O člověku, který jedná podle Boží vůle, se v Bibli píše: „Všechno, co dělá, se podaří.“ (Žalm 1:3) To ale neznamená, že všechno, co pro Jehovu děláme, dopadne tak, jak bychom chtěli. Je to proto, že jsme nedokonalí a nedokonalí jsou i lidé kolem nás, a tak je život „plný trápení“. (Job 14:1) Kromě toho se může stát, že se odpůrcům na nějakou dobu podaří zabránit nám, abychom kázali veřejně. (1. Kor. 16:9; 1. Tes. 2:18) Podle čeho tedy Jehova hodnotí, jestli jsme ve službě úspěšní? Podíváme se teď na pár biblických zásad, které nám na to odpoví.

6. Podle čeho Jehova hodnotí, jestli je naše služba úspěšná?

⁶ Jehova se zaměřuje na naši snahu a vytrvalost. Dívá se na to tak, že naše služba je úspěšná, když se jí věnujeme svědomitě a z lásky, ať už je odezva jakákoli. Pavel napsal: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu, když jste sloužili svatým a dál jim sloužíte.“ (Hebr. 6:10) Jehova si pamatuje, s jakým úsilím a láskou jsme sloužili, i když se nikdo  z našich zájemců nedal pokřtít. Takže i v případě, že tvoje služba nepřinesla takové výsledky, jaké by sis přál, můžeš na sebe vztáhnout to, co řekl Pavel Korinťanům: „Vaše tvrdá práce pro Pána není zbytečná.“ (1. Kor. 15:58)

7. Co se učíme z toho, co apoštol Pavel řekl o své službě?

⁷ Apoštol Pavel byl skvělý misionář, který v mnoha městech založil sbor. Když ho ale někteří lidé kritizovali a říkali, že není dobrý učitel, nehájil se tím, že by vyzdvihoval, kolika lidem pomohl stát se křesťany. Místo toho napsal: „Udělal jsem víc práce.“ (2. Kor. 11:23) Stejně jako Pavel pamatuj, že to, čeho si Jehova váží nejvíc, je tvoje snaha a vytrvalost.

8. Na co bychom měli pamatovat, pokud jde o službu?

⁸ Svojí službou děláme Jehovovi radost. Ježíš jednou poslal 70 učedníků, aby kázali o Božím království, a když se vrátili, byli nadšení. Z čeho měli takovou radost? Řekli: „I démoni se nám podřizují, když používáme tvé jméno.“ Ježíš jim ale pomohl, aby se na to dívali správně. Řekl jim: „Neradujte se z toho, že se vám podřizují duchové, ale radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsaná v nebesích.“ (Luk. 10:17–20) Ježíš věděl, že ve službě nebudou mít vždycky tak úžasné zážitky. Vždyť ani nevíme, kolik z těch, kdo si je vyslechli, se nakonec stalo křesťany. Učedníci potřebovali pochopit, že jejich radost nemá záviset jenom na výsledcích, ale hlavně na tom, že dělají Jehovovi radost.

9. Na co se můžeme podle Galaťanům 6:7–9 těšit, když ve službě vytrváme?

⁹ Pokud ve službě vytrváme, získáme věčný život. Když usilovně zaséváme a zaléváme semena pravdy o Království, zaséváme i „s ohledem na ducha“, protože Božímu svatému duchu umožňujeme, aby působil v našem životě. Jehova nám slibuje, že když nepolevíme a nevzdáme se, sklidíme věčný život, ať už jsme někoho přivedli ke křtu, nebo ne. (Přečti Galaťanům 6:7–9.)

10. Na čem závisí to, jak lidé zareagují na dobrou zprávu?

¹⁰ Reakce lidí závisí hlavně na tom, jaké mají srdce. Ježíš to hezky ukázal v podobenství o rozsévači, který rozsévá semeno na různé druhy půdy, ale jen jedna z nich přinese ovoce. (Luk. 8:5–8) Vysvětlil, že různé druhy půdy představují lidi s různým stavem srdce. Každý z nich reaguje na „Boží slovo“ jinak. (Luk. 8:11–15) Stejně jako rozsévač ani my nemůžeme mít pod kontrolou, jaké ovoce přinese naše práce, protože to závisí na tom, jaké mají lidé srdce. Náš úkol je rozsévat semena – kázat dobrou zprávu o Království. Jak řekl apoštol Pavel, „každý dostane odměnu podle své práce“, ne podle toho, jakých výsledků dosáhl. (1. Kor. 3:8)

11. Proč můžeme říct, že Noe byl ve své službě úspěšný? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹¹ Jehovovi služebníci se odjakživa setkávali s tím, že jim lidé nechtěli naslouchat. Například Noe „kázal o tom, co je správné“ pravděpodobně desítky let. (2. Petra 2:5) Určitě doufal, že lidi bude  jeho poselství zajímat, ale Jehova se o ničem takovém nezmínil. Když mu dával pokyny, jak má postavit archu, řekl mu: „Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvoje manželka a manželky tvých synů.“ (1. Mojž. 6:18) A vzhledem k rozměrům a kapacitě archy si Noe možná uvědomoval, že na jeho kázání moc lidí nezareaguje. (1. Mojž. 6:15) Nakonec se ukázalo, že na jeho varování nezareagoval z tehdejšího násilnického světa vůbec nikdo. (1. Mojž. 7:7) Bral to Jehova tak, že Noe selhal? Vůbec ne! Z jeho pohledu byl Noe ve své službě úspěšný, protože udělal všechno, co mu Jehova přikázal. (1. Mojž. 6:22)

12. Díky čemu měl Jeremjáš ze služby radost i navzdory lhostejnosti a odporu?

¹² Prorok Jeremjáš kázal desítky let navzdory lhostejnosti a odporu. Byl z těch urážek a posměšků tak vyčerpaný, že to chtěl vzdát. (Jer. 20:8, 9) Ale nevzdal to! Co mu pomohlo překonat negativní pocity a znovu najít ve službě radost? Zaměřil se na dvě důležité věci. Za prvé, poselství, které lidem ohlašoval, jim dávalo „budoucnost a naději“. (Jer. 29:11) Za druhé, měl tu čest nosit Jehovovo jméno. (Jer. 15:16) I my přinášíme lidem v tomhle bezútěšném světě poselství naděje a nosíme Jehovovo jméno. Když se na tyhle dvě důležité věci zaměřujeme, můžeme mít ze služby radost bez ohledu na reakce lidí.

13. Co se učíme z Ježíšova podobenství u Marka 4:26–29?

¹³ Duchovní růst probíhá postupně. Ježíš to hezky ukázal v podobenství o rozsévači, který spí. (Přečti Marka 4:26–29.) Semínka, která zasel, rostla postupně a on to nemohl nijak urychlit. I ty možná budeš muset nějakou dobu čekat, než uvidíš, že tvůj zájemce uplatňuje to, co se učí. Zemědělec nemůže přinutit rostliny, aby rostly tak rychle, jak by chtěl. Ani my nemůžeme přinutit naše zájemce, aby dělali duchovní pokroky tak rychle, jak bychom si přáli. Proto nebuď zklamaný a nevzdávej se, když jim to trvá déle, než jsi čekal. Stejně jako pěstování rostlin i činění učedníků vyžaduje trpělivost. (Jak. 5:7, 8)

14. Uveď příklad, ze kterého je vidět, že někdy trvá, než nám lidé začnou naslouchat.

¹⁴ V některých obvodech se výsledky naší služby můžou dostavit až po letech. Dokazuje to příběh sester Gladys a Ruby Allenových, které v roce 1959 začaly sloužit jako pravidelné průkopnice v jednom městě v kanadské provincii Québec. * Lidé si s nimi o dobré zprávě nechtěli povídat, protože se báli, co řeknou sousedi, a navíc byli pod vlivem katolické církve. Gladys vzpomíná: „Dva roky jsme chodily dům od domu osm hodin denně a nikdo nám neotevřel. Lidé vždy přišli ke dveřím a stáhli žaluzie. My jsme se ale nevzdaly.“ Časem k nim lidé začali být přátelštější a obvod začal přinášet úrodu. Dnes jsou v tom městě tři sbory. (Iz. 60:22)

15. Co se z 1. Korinťanům 3:6, 7 dozvídáme o činění učedníků?

¹⁵ Činění učedníků je společná práce. Říká se, že aby někdo došel až ke křtu,  je potřeba pomoc celého sboru. (Přečti 1. Korinťanům 3:6, 7.) Například nějaký bratr dá člověku ve službě leták nebo časopis. Potom ale zjistí, že z časových důvodů u něj nemůže vykonat opětovnou návštěvu, a tak poprosí jiného bratra, aby na ni zašel on. Ten bratr s tím člověkem začne studovat. Na studium zve různé bratry a sestry a všichni můžou nějakým způsobem přispět k jeho duchovnímu růstu. Každý z nich trochu zaleje semínko pravdy, které klíčí v jeho srdci. Tak se podle Ježíšových slov můžou rozsévač i žnec radovat z duchovní sklizně spolu. (Jan 4:35–38)

16. Proč můžeš mít ze služby radost, i když máš zdravotní problémy nebo málo sil?

¹⁶ Co když ve službě nemůžeš dělat tolik, kolik bys chtěl, protože máš zdravotní problémy nebo málo sil? I tak můžeš mít z duchovní sklizně radost. Zamysli se, co se stalo, když šel král David se svými muži bojovat proti Amalekitům, kteří je oloupili o majetek a unesli jim rodiny. Dvě stě mužů bylo tak vyčerpaných, že nemohli jít bojovat, a tak hlídali zavazadla. Po vítězné bitvě David přikázal, aby všichni dostali z kořisti stejný podíl. (1. Sam. 30:21–25) Podobné to je, když lidem pomáháme stát se učedníky. Možná, že nemůžeš dělat tolik, kolik bys chtěl, ale když děláš všechno, co je v tvých silách, můžeš mít radost z každého člověka, který pozná Jehovu a dá se pokřtít.

17. Za co bychom měli být Jehovovi vděční?

¹⁷ Jsme Jehovovi moc vděční za to, jak se dívá na naši službu. Je k nám velmi laskavý. Ví, že nemůžeme ovlivnit, jestli nám lidé budou naslouchat, nebo ne. Všímá si ale naší svědomitosti a lásky a odmění nás. Taky nás učí, jak se radovat z toho, co při duchovní sklizni můžeme dělat. (Jan 14:12) Buďme si jistí, že když se nevzdáme, Jehova z nás bude mít radost!