Ježíš při ní získal vlastnosti, díky kterým pak na zemi uměl dobře spolupracovat s druhými a dal jim v tom skvělý příklad. Co se od něj můžeme naučit? Z jeho příkladu můžeme vyvodit tři zásady, které nám pomůžou být dobrými spolupracovníky. Když se jimi budeme řídit, přispějeme k jednotě a naše spolupráce bude hladší.

Dobrý spolupracovník je pokorný. Váží si lidí, se kterými pracuje, a nesnaží se nad nimi vyniknout. Přesně to se Ježíš naučil od svého Otce. I když jenom Jehova si zaslouží být nazýván Stvořitel, chtěl, aby druzí věděli, jak důležitou roli hrál při tvoření jeho Syn. Je to vidět z jeho slov: „Udělejme člověka k našemu obrazu.“ (1. Mojž. 1:26) Ježíš si určitě uvědomoval, jak je v tomto ohledu Jehova pokorný. (Žalm 18:35)

Podobně pokorný byl i Ježíš, když byl na zemi. Když ho druzí za něco chválili, vždy připsal zásluhu Jehovovi. (Mar. 10:17, 18; Jan 7:15, 16) Při spolupráci se svými učedníky vytvářel pokojnou atmosféru. Díval se na ně jako na přátele, ne jako na otroky. (Jan 15:15) Aby je naučil pokoře, dokonce jim umyl nohy. (Jan 13:5, 12–14) I my bychom si svých spolupracovníků  měli vážit a dávat jejich zájmy před své vlastní. Když druhým projevujeme úctu a neřešíme, kdo za vykonanou práci dostane pochvalu, může to přinést hodně dobrého. (Řím. 12:10)

Pokorný člověk si taky uvědomuje, že úspěch přichází i „díky mnoha rádcům“. (Přísl. 15:22) I když jsme schopní a zkušení, musíme pamatovat, že žádný člověk neví všechno. Sám Ježíš uznal, že některé věci neví. (Mat. 24:36) A zajímal se o to, co si jeho učedníci myslí, i když byli nedokonalí. (Mat. 16:13–16) Není divu, že se s ním cítili dobře. Když si pokorně uvědomujeme, že nevíme všechno, a umožňujeme druhým, aby přišli se svými nápady, povede to k tomu, že budeme mít hezké vztahy a to, co děláme, se podaří.

Ježíšovu pokoru by měli při vzájemné spolupráci napodobovat hlavně sboroví starší. Měli by pamatovat na to, že svatý duch může podnítit kteréhokoli z nich, aby přišel s dobrým návrhem. Když budou na svých schůzkách vytvářet atmosféru, ve které se může každý volně vyjádřit, společně dospějí k rozhodnutím, ze kterých bude mít prospěch celý sbor.

Dobrý spolupracovník je při práci s druhými rozumný. Je přizpůsobivý a ochotný ustoupit. Ježíš měl spoustu příležitostí pozorovat, jak rozumný je jeho Otec. Jehova ho například poslal, aby lidi osvobodil od rozsudku smrti, i když si ho zasloužili. (Jan 3:16)

Když to bylo nutné nebo vhodné, Ježíš byl ochotný ustoupit. Vzpomeň si, že i když byl poslán k izraelskému národu, pomohl jedné Féničance. (Mat. 15:22–28) Rozumný byl i v tom, co očekával od svých učedníků. Když ho jeho blízký přítel Petr před druhými zapřel, Ježíš mu rád odpustil a později mu svěřil důležité úkoly. (Luk. 22:32; Jan 21:17; Sk. 2:14; 8:14–17; 10:44, 45) Z jeho příkladu jasně vidíme, že i my bychom měli být ochotní ustoupit, „ať všichni lidé vědí, že [jsme] rozumní“. (Filip. 4:5)

 Být rozumný taky znamená umět se přizpůsobit. Díky tomu dokáže člověk spolupracovat s různými typy lidí. Ježíš vycházel s lidmi ve svém okolí tak dobře, že na něj jeho nepřátelé žárlili. Obvinili ho, že je „přítel výběrčích daní a hříšníků“, i když to byli lidé, kteří příznivě reagovali na to, co učil. (Mat. 11:19) Můžeme i my vycházet s druhými tak dobře jako Ježíš? Louis, který v krajské službě a v betelu spolupracoval s lidmi z různého prostředí, říká: „Každou skupinu, se kterou spolupracuju, vnímám jako zeď z kamenů, které mají různou velikost a tvar. Když se každý kámen správně natočí a zasadí na to správné místo, může být zeď rovná. I já se na sobě snažím pracovat, abych přispěl k tomu, že se to podaří.“ To je skvělý postoj!

V jakých situacích můžeme dát ve sboru najevo, že jsme rozumní? Například při službě se svou služební skupinou. Možná jsou v ní zvěstovatelé, kteří jsou starší nebo mladší než my nebo mají jinou rodinnou situaci. Rozumnost projevíme tak, že se přizpůsobíme jejich tempu nebo formě služby, která jim vyhovuje, aby z ní měli větší radost.

Dobrý spolupracovník je ochotný dělit se. (1. Tim. 6:18) Ježíš si při spolupráci se svým Otcem určitě všiml, že Jehova není tajnůstkář. Když „připravoval nebesa“, Ježíš u toho byl a učil se od něj. (Přísl. 8:27) Sám Ježíš se později se svými učedníky rád dělil o „všechno, co … slyšel od svého Otce“. (Jan 15:15) Buďme jako Jehova a o svoje znalosti a zkušenosti se ochotně dělme s druhými. Dobrý spolupracovník si nenechává důležité nebo užitečné informace pro sebe jen proto, aby měl nad druhými kontrolu. Má radost, když může druhým předat to, co se naučil.

Se svými spolupracovníky se můžeme dělit i o povzbudivá slova. Nepotěší nás, když si někdo všimne našeho úsilí a upřímně nás pochválí? Ježíš si dělal čas na to, aby svým spolupracovníkům říkal, co dobrého v nich vidí. (Srovnej s Matoušem 25:19–23 a Lukášem 10:17–20.) Dokonce jim řekl, že budou „konat ještě větší skutky“ než on. (Jan 14:12) Večer před svou smrtí své věrné apoštoly pochválil: „Vy jste však se mnou vydrželi v mých zkouškách.“ (Luk. 22:28) Představ si, jak je to muselo potěšit a motivovat. Když si najdeme čas, abychom svoje spolupracovníky chválili, určitě budou šťastnější a nejspíš i produktivnější.

„Dobrý spolupracovník nemusí být dokonalý,“ říká bratr Kayode, „ale šíří kolem sebe radost a usnadňuje druhým práci.“ Jsi takový i ty? Zkus se na to zeptat někoho ze spolukřesťanů. Pokud s tebou spolupracují rádi, tak jako učedníci s Ježíšem, můžeš říct to samé, co apoštol Pavel: „Jsme spolupracovníci, kteří přispívají k vaší radosti.“ (2. Kor. 1:24)