1., 2. a) Jaký příkaz dostali tři Ježíšovi apoštolové a jak na něj zareagovali? b) Co si rozebereme v tomto článku?

 PO PESACHU roku 32 n. l. se apoštolové Petr, Jakub a Jan stali svědky úžasného vidění. Na vysoké hoře, možná na jednom z výběžků hory Hermon, byl před nimi Ježíš proměněn. „Jeho obličej zářil jako slunce a jeho oděv byl oslnivě bílý.“ (Mat. 17:1–4) V závěru tohoto vidění apoštolové slyšeli, jak Bůh říká: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení. Naslouchejte mu.“ (Mat. 17:5) Svým způsobem života dávali tito tři apoštolové najevo, že Ježíšovi opravdu naslouchají. A my je v tom chceme napodobovat.

² V předchozím článku jsme si ukázali, že naslouchat Ježíšovu hlasu znamená s některými věcmi přestat. V tomto článku si rozebereme dvě věci, o kterých Ježíš řekl, že bychom je měli dělat.

3. K čemu nás vybízí Matouš 7:13, 14?

³ Přečti Matouše 7:13, 14. Všimni si, že Ježíš mluvil o dvou branách, kterými se vchází na dvě různé cesty – na širokou a na úzkou. Žádná třetí cesta neexistuje. Každý z nás si musí vybrat, po které z nich půjde. Je to to nejdůležitější rozhodnutí, jaké kdy uděláme, protože na něm závisí náš věčný život.

4. Jak bys popsal širokou cestu?

⁴ Musíme pamatovat na to, v čem se ty dvě cesty liší. Široká cesta je oblíbená, protože se po ní jde snadno. Je smutné, že mnoho lidí se rozhodlo jít s davem a nechtějí tuto cestu opustit. Neuvědomují si, že ji propaguje Satan a že na jejím konci je smrt. (1. Kor. 6:9, 10; 1. Jana 5:19)

5. Co museli někteří udělat, aby našli úzkou cestu a vydali se po ní?

⁵ Druhá cesta je naopak úzká a Ježíš řekl, že ji nalézá jen málokdo. Proč? Je zajímavé, že hned v dalším verši Ježíš varuje své následovníky před falešnými proroky. (Mat. 7:15) Podle některých odhadů existují tisíce náboženství a většina z nich tvrdí, že učí pravdu. Mnozí lidé jsou tím tak znechucení a zklamaní, že se ani nesnaží hledat cestu, která vede do života. Ta se ale dá najít. Ježíš řekl: „Pokud zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) Ty jsi nešel s davem. Hledal jsi pravdu a za to si zasloužíš pochvalu. Rozhodl ses, že budeš naslouchat Ježíšovi a seznámíš se s tím, co od nás Jehova očekává. A tak jsi začal do hloubky studovat jeho Slovo. Mimo jiné ses dozvěděl, že si Jehova přeje, abychom zavrhli falešné náboženské nauky a přestali slavit svátky, které mají pohanský původ nebo se při nich dodržují pohanské zvyky. Taky jsi zjistil, že dělat to, co Jehova vyžaduje, a přestat s jednáním, se kterým nesouhlasí, může být náročné. (Mat. 10:34–36) I když pro tebe nebylo jednoduché udělat potřebné změny, neodradilo tě to, protože svého nebeského Otce miluješ a chceš mít jeho schválení. Určitě z tebe má velkou radost! (Přísl. 27:11)

6. Co nám podle Žalmu 119:9, 10, 45, 133 pomůže zůstat na úzké cestě?

⁶ Pokud jsme se už vydali po úzké cestě, co nám pomůže na ní zůstat? Uveďme si přirovnání. Na okraji úzkých horských silnic bývají svodidla. Slouží jako bezpečnostní prvek, který řidičům brání dostat se příliš blízko k okraji silnice nebo z ní sjet. Asi málokterý řidič by si stěžoval, že jsou příliš omezující. Takovým svodidlům se podobají Jehovova měřítka, která najdeme v Bibli. Pomáhají nám zůstat na úzké cestě. (Přečti Žalm 119:9, 10, 45, 133.)

7. Jak by se mladí měli dívat na úzkou cestu?

⁷ Máte vy, mladí, někdy pocit, že vás Jehovova měřítka příliš omezují? Satan by chtěl, abyste si to mysleli. Chtěl by, abyste se zájmem sledovali, jak se chovají ti, kdo jdou po široké cestě, a jak si to zdánlivě užívají. Může využít toho, co dělají vaši spolužáci nebo co vidíte na internetu, aby ve vás vyvolal pocit, že o hodně přicházíte. Chce, abyste si mysleli, že Jehovova měřítka vám brání užívat si života naplno. * Ale pamatujte na tohle: Satan nechce, aby ti, kdo jdou po jeho cestě, věděli, co je na konci čeká. Jehova nám naopak jasně ukazuje, co chystá pro ty, kdo zůstanou na cestě do života. (Žalm 37:29; Iz. 35:5, 6; 65:21–23)

8. Co se můžou mladí naučit od Olafa?

⁸ Zamysli se nad tím, co zažil mladý bratr jménem Olaf. * Jeho spolužáci ho přesvědčovali, aby se s někým vyspal. Když jim vysvětlil, že svědkové Jehovovi žijí podle morálních měřítek z Bible, některé spolužačky to vzaly jako výzvu a snažily se ho svést. Olaf tuhle zkoušku zvládl. Nebyl to ale jediný tlak, kterému musel čelit. Říká: „Učitelé mě přemlouvali, abych šel na vysokou školu a získal tak prestiž, která je s tím spojená. Tvrdili, že bez toho nemůžu být v životě úspěšný.“ Co Olafovi pomohlo tomu tlaku odolat? Vysvětluje: „Našel jsem si dobré přátele ve sboru. Byli pro mě jako rodina. Taky jsem začal pořádně studovat Bibli. A čím víc jsem ji studoval, tím víc jsem byl přesvědčený, že je v ní pravda. Díky tomu jsem se pevně rozhodl, že budu sloužit Jehovovi.“

9. Co je potřeba k tomu, abychom zůstali na úzké cestě?

⁹ Satan by chtěl, abys cestu, která vede do života, opustil. Rád by, abys tak jako většina lidí šel po široké cestě, která vede „do zničení“. (Mat. 7:13) Když ale budeš dál naslouchat Ježíšovi a vnímat, že tě chůze po úzké cestě chrání, pomůže ti to, abys na ní zůstal. Teď se zamyslíme nad další věcí, ke které nás Ježíš vybídl.

10. Jaký pokyn dal Ježíš v Matoušovi 5:23, 24?

¹⁰ Přečti Matouše 5:23, 24. Situace, kterou tady Ježíš vykreslil, byla spojená s něčím, co mělo pro Židy velký význam. Představ si, jak někdo přivedl do chrámu zvíře, které chce obětovat, a právě se ho chystá předat knězi. Pokud si v tu chvíli vzpomněl, že jeho bratr má něco proti němu, měl tam tu oběť nechat a odejít. Jak to? Co mohlo být důležitější než předložit oběť Jehovovi? Ježíš jasně řekl: „Nejdřív se se svým bratrem usmiř.“

11. Co Jákob udělal pro to, aby se usmířil s Ezauem?

¹¹ O tom, jak se s někým usmířit, se můžeme hodně naučit od patriarchy Jákoba. Jákob odešel ze své rodné země a byl pryč asi 20 let. Potom mu Bůh prostřednictvím anděla přikázal, aby se tam vrátil. (1. Mojž. 31:11, 13, 38) Mělo to ale háček. Jeho starší bratr Ezau ho dřív chtěl zabít. (1. Mojž. 27:41) Jákob měl „velký strach a bylo mu úzko“. (1. Mojž. 32:7) Bál se, že ho Ezau pořád nenávidí. Co udělal pro to, aby se se svým bratrem usmířil? Nejdřív se úpěnlivě modlil k Jehovovi. Pak Ezauovi poslal štědrý dar. (1. Mojž. 32:9–15) A nakonec, když se se svým bratrem setkal, mu bez váhání projevil úctu. Poklonil se mu, a to rovnou sedmkrát! Díky tomu, že byl Jákob pokorný a jednal uctivě, se mu podařilo s Ezauem usmířit. (1. Mojž. 33:3, 4)

12. Co se od Jákoba můžeme naučit?

¹² Z toho, jak se Jákob na setkání se svým bratrem připravil a jak se k němu choval, se můžeme hodně naučit. Jákob pokorně prosil Jehovu o pomoc. Pak v souladu se svou modlitbou jednal a udělal všechno pro to, aby jejich setkání bylo co nejpříjemnější. A když k němu došlo, s Ezauem se nehádal o to, kdo je v právu. Jeho cílem bylo se usmířit. Jak můžeme Jákoba napodobit?

13., 14. Co bychom měli dělat, když se někoho ze svých spoluvěřících dotkneme?

¹³ My, kdo jdeme po cestě vedoucí do života, chceme mít se svými bratry a sestrami hezké vztahy. (Řím. 12:18) Co bychom měli dělat, když si uvědomíme, že jsme se někoho ze spoluvěřících dotkli? Tak jako Jákob bychom měli Jehovu upřímně prosit, aby požehnal naší snaze usmířit se se svým bratrem.

¹⁴ Kromě toho bychom měli přemýšlet sami o sobě. Můžeme si položit například tyhle otázky: Jsem ochotný potlačit svoji hrdost, pokorně se omluvit a usmířit se? Jak moje snaha obnovit hezký vztah se spoluvěřícím zapůsobí na Jehovu a Ježíše? Když si na ty otázky odpovíme, může nás to motivovat, abychom Ježíšovi naslouchali a s pokorou zašli za svým bratrem nebo sestrou, abychom se usmířili. Když to uděláme, napodobíme tak Jákoba.

15. Jak můžeme uplatnit zásadu z Efezanům 4:2, 3, když se chceme usmířit se svým bratrem?

¹⁵ Představ si, jak by to dopadlo, kdyby se Jákob při setkání se svým bratrem zachoval pyšně. Skončilo by to asi úplně jinak. Když jdeme urovnat napjatý vztah se svým bratrem, musíme být pokorní. (Přečti Efezanům 4:2, 3.) V Příslovích 18:19 se píše: „Ukřivděný bratr je nepřístupnější než opevněné město a některé spory jsou jako závory na pevnosti.“ Pokorná omluva nám pomůže, abychom do té obrazné pevnosti získali přístup.

16. Co bychom měli zvážit a proč?

¹⁶ Taky musíme dobře zvážit, co svému bratrovi řekneme a jak mu to řekneme. Když to máme rozmyšlené, měli bychom za ním zajít a udělat všechno pro to, aby už v srdci necítil bolest. Ze začátku možná řekne něco, co se nám nebude líbit. Bylo by snadné se rozzlobit nebo se začít hájit. Ale přispělo by to k pokojnému řešení? Určitě ne. Pamatuj, že urovnat vztah se svým bratrem je důležitější než určit, kdo měl pravdu a kdo ne. (1. Kor. 6:7)

17. Co se můžeš naučit od Gilberta?

¹⁷ Hezkým příkladem toho, jak usilovat o pokoj, je bratr jménem Gilbert. Vypráví: „Měl jsem hodně napjatý vztah s jednou blízkou příbuznou. Víc než dva roky jsem se snažil s ní mluvit upřímně a klidně, aby se náš vztah dal do pořádku.“ Co dalšího Gilbert dělal? „Před každým naším rozhovorem jsem se modlil a vnitřně se připravoval na nepříjemné poznámky, které možná uslyším. Musel jsem ochotně odpouštět. Naučil jsem se nebojovat za svá práva. Pochopil jsem, že mojí povinností je přispívat k pokoji.“ K čemu to vedlo? Gilbert říká: „Teď cítím vnitřní klid, protože mám se všemi členy rodiny hezké vztahy.“

18., 19. Co bychom měli udělat, když se někoho dotkneme, a proč?

¹⁸ Co bys tedy měl udělat, když si uvědomíš, že ses nějakého spolukřesťana dotkl? Usmiř se s ním, tak jak nás k tomu vybízí Ježíš. Mluv o tom s Jehovou a důvěřuj, že ti svým svatým duchem pomůže působit pokoj. Když tak budeš jednat, budeš šťastný a dokážeš, že nasloucháš Ježíšovi. (Mat. 5:9)

¹⁹ Jsme vděční za laskavé rady, které nám Jehova dává prostřednictvím „hlavy sboru“, Ježíše Krista. (Ef. 5:23) Buďme rozhodnutí mu naslouchat, tak jako apoštolové Petr, Jakub a Jan. (Mat. 17:5) Jak jsme si ukázali, Ježíšovi můžeme naslouchat třeba tím, že se usmíříme se spolukřesťanem, kterého jsme se nějak dotkli. Když to budeme dělat a zůstaneme na úzké cestě vedoucí do života, budeme šťastní už dnes a naše štěstí bude trvat věčně.