1. Co nám přináší radost?

 JEHOVA chce, abychom byli šťastní. Jak to víme? Radost totiž patří k ovoci jeho svatého ducha. (Gal. 5:22) V Bibli se píše, že „dávat přináší víc štěstí než dostávat“. (Sk. 20:35) Hlubokou radost proto cítíme tehdy, když se naplno věnujeme službě a různými způsoby pomáháme svým bratrům a sestrám.

2., 3. a) Které dvě věci nám podle Galaťanům 6:4 pomůžou udržet si ve službě Jehovovi radost? b) Co si ukážeme v tomhle článku?

² Apoštol Pavel se v Galaťanům 6:4 zmiňuje o dvou věcech, které nám pomůžou si radost udržet. (Přečti.) Zaprvé, máme Jehovovi dávat to nejlepší, co my sami můžeme. Když to děláme, můžeme být šťastní. (Mat. 22:36–38) A zadruhé, nemáme se srovnávat s ostatními. Ať už nám naše zdraví, školení nebo schopnosti umožňují dělat cokoli, měli bychom za to být vděční Jehovovi. Vždyť všechno, co máme, jsme dostali od něj. Naopak když jsou druzí v něčem lepší než my, měli bychom mít radost, že svoje schopnosti nevyužívají ve svůj prospěch nebo aby na sebe poutali pozornost, ale k tomu, aby chválili Jehovu. Neměli bychom s nimi tedy soupeřit, ale učit se od nich.

³ V tomhle článku si ukážeme, co nám pomůže, když nás trápí, že toho pro Jehovu nemůžeme dělat tolik, kolik bychom chtěli. Taky uvidíme, jak můžeme co nejlíp využívat svoje dary a co se můžeme naučit od druhých.

4. S čím se někteří bratři a sestry těžko smiřují? Uveď příklad.

⁴ Pro některé z nás je těžké smířit se s tím, že už toho kvůli svému věku nebo zdravotním problémům pro Jehovu nemůžeme dělat tolik. Stejně to cítila i Carol. Dřív sloužila tam, kde bylo potřeba víc zvěstovatelů. Za tu dobu vedla 35 studií a několika lidem pomohla, aby se zasvětili Jehovovi a dali se pokřtít. Ve službě se jí opravdu dařilo. Pak ale vážně onemocněla a od té doby skoro nemůže vycházet z domu. Říká: „Chápu, že toho kvůli svému zdraví nezvládnu tolik co ostatní. Někdy mám ale stejně pocit, že nejsem tak dobrá křesťanka jako oni. Je to věčný boj mezi tím, co bych dělat chtěla a co ve skutečnosti dělat můžu. Hodně těžko se s tím vyrovnávám.“ Carol se snaží dělat pro Jehovu všechno, co je v jejích silách. Je pro nás krásným příkladem a můžeme si být jistí, že náš soucitný Bůh si jejího postoje moc váží.

5. a) Co bychom si měli připomenout, když máme pocit, že toho pro Jehovu neděláme dost? b) Jak bratr na obrázcích dává Jehovovi po celou dobu to nejlepší?

⁵ Trápí i tebe pocit, že toho neděláš dost? Pokud ano, zeptej se sám sebe: Co ode mě Jehova chce? Chce to nejlepší, co jsi mu v tuhle chvíli schopný dát. Představ si sestru, které je 80 let a vyčítá si, že toho ve službě Jehovovi nezvládne tolik, jako když jí bylo 40. I když dělá, co může, má pocit, že to Jehovovi určitě nestačí. Je to ale skutečně tak? Pokud mu dávala to nejlepší ve 40 a dává mu to nejlepší i teď, když jí je 80, vlastně mu nikdy nepřestala dávat to nejlepší. Když máme pocit, že Jehova nemůže být spokojený s tím, co pro něj děláme, měli bychom si připomenout, že je to on, kdo určuje, s čím bude spokojený a s čím ne. Pokud děláme, co je v našich silách, Jehova nám jakoby říká: „Výborně.“ (Srovnej s Matoušem 25:20–23.)

6. Co se můžeme naučit z toho, co vypráví Maria?

⁶ Udržet si radost pro nás bude jednodušší, když se budeme zaměřovat na to, co dělat můžeme, ne na to, co dělat nemůžeme. Potvrzuje to příběh sestry, která se jmenuje Maria. Kvůli nemoci toho nemůže pro Jehovu dělat tolik, kolik by chtěla. Ze začátku ji to hodně skličovalo a měla pocit, že je k ničemu. Pak si ale vzpomněla na jednu sestru ze sboru, která je upoutaná na lůžko, a rozhodla se, že jí bude pomáhat. Říká: „Domluvily jsme se, že společně budeme sloužit po telefonu a psát dopisy. Domů jsem se pak vždycky vracela šťastná a spokojená, že jsem svojí sestře mohla pomoct.“ Když se podobně jako Maria nebudeme zaměřovat na svoje omezení, ale na to, co dělat můžeme, i my budeme šťastnější. Ale co když jsme schopní dělat víc? Nebo se nám v něčem, co pro Jehovu děláme, zvlášť daří?

7. Jakou užitečnou radu dal apoštol Petr křesťanům?

⁷ Apoštol Petr ve svém prvním dopise vybízel bratry a sestry, aby všechny schopnosti a dary, které mají, využívali ve prospěch svých spoluvěřících. Napsal: „Podle toho, v jaké míře každý z vás dostal dar, používejte ho tak, že jeden druhému sloužíte jako dobří správci Boží nezasloužené laskavosti.“ (1. Petra 4:10) Neměli bychom se bát naplno využívat svoje dary jenom proto, aby nám druzí náhodou nezáviděli nebo se necítili méněcenní. V takovém případě bychom Jehovovi nedávali to nejlepší.

8. Proč bychom se podle 1. Korinťanům 4:6, 7 neměli svými dary chlubit?

⁸ Svoje dary bychom měli naplno využívat, ale neměli bychom se jimi chlubit. (Přečti 1. Korinťanům 4:6, 7.) Dejme tomu, že se ti skvěle daří zahajovat studia. Svůj dar bys rozhodně měl využívat! To ale neznamená, že se jím máš chlubit. Řekněme, že jsi měl s někým ve službě hezký rozhovor a začal jsi s ním studovat. Už se nemůžeš dočkat, až to povyprávíš ostatním ve služební skupině. Na příští schůzce ale nějaká sestra nadšeně popisuje, jak se jí povedlo dát někomu časopis. Ona dala časopis, ty jsi zahájil studium. Co teď? Víš, že tvůj zážitek by bratry a sestry určitě povzbudil, ale tu sestru by to mohlo obrat o radost. Možná se proto rozhodneš, že s tím počkáš, až bude vhodnější příležitost. To od tebe bude laskavé. V žádném případě ale nepřestaň nabízet studia. Máš dar – tak ho používej!

9. Jak bychom měli využívat svoje dary?

⁹ Pamatujme, že jakékoli přirozené schopnosti, které možná máme, jsme dostali od Boha. Měli bychom je používat k tomu, abychom povzbuzovali bratry a sestry, ne k tomu, abychom zviditelňovali sami sebe. (Filip. 2:3) Když svoje síly a schopnosti používáme pro Jehovu, máme důvod k radosti – ne proto, že bychom byli lepší než druzí nebo bychom dělali víc než oni, ale proto, že tím chválíme Jehovu.

10. Proč není rozumné srovnávat se s druhými?

¹⁰ Je tu ještě jedna léčka. Kdybychom si nedali pozor, mohli bychom se s druhými začít srovnávat v tom, co nám jde a jim ne. Nějaký bratr je možná výborný řečník. Je to jeho silná stránka. Na bratra, kterému proslovy moc nejdou, by se proto mohl začít dívat svrchu. Ten ale zase možná vyniká svojí pohostinností, tím, jak skvěle vychovává děti nebo jak je horlivý ve službě. Určitě jsme moc rádi, že mezi sebou máme tolik schopných bratrů a sester, kteří své dary využívají pro Jehovu a pro druhé!

11. Proč bychom měli napodobovat Ježíše?

¹¹ I když bychom se s druhými neměli srovnávat, můžeme se toho od nich hodně naučit. Nejvíc se můžeme naučit od Ježíše. Na rozdíl od něj sice nejsme dokonalí, ale i tak můžeme napodobovat jeho krásné vlastnosti a jednání. (1. Petra 2:21) Když se o to budeme ze všech sil snažit, budeme ještě lepšími křesťany i zvěstovateli.

12., 13. Co se můžeme naučit od krále Davida?

¹² V Bibli se píše o mnoha mužích a ženách, od kterých se toho můžeme hodně naučit, i když byli nedokonalí. (Hebr. 6:12) Jedním z nich je král David. Jehova o něm řekl, že je to muž příjemný jeho srdci. (Sk. 13:22) Nebyl dokonalý a v životě udělal několik vážných chyb. I tak je pro nás ale dobrým příkladem. V čem? Když ho Natan otevřeně pokáral, nevymlouval se. Přijal to a svých chyb upřímně litoval. Díky tomu mu Jehova odpustil. (Žalm 51:3, 4, 10–12)

¹³ Když se chceme od Davida něco naučit, položme si otázky: Jak reaguju na usměrnění? Uznám ochotně svoji chybu, nebo mám sklon se vymlouvat? Svaluju vinu na druhé? Snažím se ze všech sil, abych tu chybu už neopakoval? Podobné otázky si můžeš dávat, když čteš v Bibli i o dalších věrných Božích služebnících. Bojovali s něčím podobným jako ty? Jaké hezké vlastnosti projevovali? V čem konkrétně je můžeš napodobit?

14. Co se můžeme naučit od našich spolukřesťanů?

¹⁴ Hodně se toho můžeme naučit taky od našich spolukřesťanů, ať už jsou mladí, nebo staří. Vybavíš si někoho ze sboru, kdo věrně vytrvává v nějaké zkoušce? Možná zažívá tlak od spolužáků, odpor v rodině nebo ho trápí špatné zdraví. Všímáš si u něho nějakých hezkých vlastností, na kterých bys chtěl pracovat? Když vidíme, co konkrétně dělá pro to, aby zvládal svoje zkoušky, může nám to pomoct, abychom zvládali ty svoje. Za to, že kolem sebe máme tak úžasné příklady víry, jsme moc vděční. (Hebr. 13:7; Jak. 1:2, 3)

15. Jaká rada od apoštola Pavla nám pomůže, abychom Jehovovi sloužili s radostí?

¹⁵ Když Jehovovi každý z nás dává to nejlepší, přispívá to k pokoji a jednotě ve sboru. Je to vidět na příkladu křesťanů v prvním století. Měli různé dary a úkoly. (1. Kor. 12:4, 7–11) To ale nebyl důvod, aby spolu soupeřili nebo aby je to rozdělovalo. Pavel je vybízel, aby svými dary „budovali Kristovo tělo“. Křesťanům v Efezu napsal: „Když jednotlivé části těla fungují správně, přispívá to k jeho růstu a ono sílí v lásce.“ (Ef. 4:1–3, 11, 12, 16) Ti, kdo se jeho radou řídili, přispívali k pokoji a jednotě ve sboru. A to samé platí i dnes.

16. K čemu bychom měli být rozhodnutí? (Hebrejcům 6:10)

¹⁶ Buďme rozhodnutí, že se s druhými nebudeme srovnávat. Učme se od Ježíše a snažme se projevovat stejné vlastnosti jako on. Berme si příklad z věrných Božích služebníků, o kterých se píše v Bibli, i z těch, které vidíme kolem sebe. Nepřestávejme Jehovovi dávat to nejlepší a buďme si jistí, že „není nespravedlivý, aby zapomněl na [naši] práci“. (Přečti Hebrejcům 6:10.) Dál mu služme s radostí a pamatujme, že všeho, co pro něj děláme, si ze srdce váží.