V 1. Korinťanům 15:8 Pavel napsal: „Poslednímu ze všech se objevil mně, jakoby předčasně narozenému.“ Dřív jsme to vysvětlovali tak, že Pavel měl zjevně na mysli svůj zážitek, kdy viděl Ježíše v jeho nebeské slávě. Mysleli jsme si, že byl jakoby poctěn předčasným narozením neboli vzkříšením k duchovnímu životu, a to o staletí dřív, než takové vzkříšení mělo nastat. Když jsme ale uvedený verš prozkoumali blíž, zjistili jsme, že je potřeba tohle vysvětlení upravit.

Je pravda, že Pavel tady mluvil o tom, co se stalo při jeho obrácení. Co měl ale na mysli, když řekl, že je „předčasně narozený“? Možností je víc.

Jeho obrácení bylo nečekané a traumatizující. Předčasný porod často přijde nečekaně. Když Saul, později známý jako Pavel, cestoval do Damašku, aby tam pronásledoval křesťany, nepočítal s tím, že uvidí vzkříšeného Ježíše. Jeho obrácení nebylo překvapivé jenom pro něho samotného, ale taky pro křesťany, které chtěl v Damašku pronásledovat. Tenhle zážitek byl navíc tak traumatizující, že Pavel na nějakou dobu oslepl. (Sk. 9:1–9, 17–19)

K jeho obrácení došlo „v nesprávnou dobu“. Řecký výraz přeložený jako „předčasně narozený“ může taky znamenat „narozený v nesprávnou dobu“. V jednom překladu zní Pavlova slova takhle: „Bylo to, jako bych se narodil, když to nikdo nečekal.“ (The Jerusalem Bible) V době Pavlova obrácení byl už Ježíš zpátky v nebi. Na rozdíl od lidí, o kterých Pavel psal v předchozích verších, on sám vzkříšeného Ježíše před jeho návratem do nebe neviděl. (1. Kor. 15:4–8) Přesto příležitost vidět Ježíše nečekaně dostal, i když to bylo zdánlivě „v nesprávnou dobu“.

Byl to projev Pavlovy pokory. Podle některých znalců můžou mít slova, která tady použil, hanlivý význam. Pokud by to tak Pavel myslel, dával by tím najevo, že si tu čest, kterou dostal, ze svého pohledu nezaslouží. Stojí za zmínku, že dál napsal: „Jsem … nejposlednější z apoštolů a ani si nezasloužím být nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor. Ale díky Boží nezasloužené laskavosti jsem to, co jsem.“ (1. Kor. 15:9, 10)

Zdá se tedy, že Pavel mluvil o tom, jak překvapivé a náhlé to bylo, když se mu Ježíš objevil, o tom, že k jeho obrácení došlo v nečekané době, nebo o tom, že si tak úžasné vidění nezasloužil. V každém případě si toho zážitku moc vážil. Byl to pro něj jasný důkaz, že Ježíš byl vzkříšen. Není divu, že když s druhými o Ježíšově vzkříšení mluvil, často se o svém nečekaném zážitku zmiňoval. (Sk. 22:6–11; 26:13–18)