1. Co Ježíš řekl svým učedníkům o tom, kdy přijde konec, a k čemu je vybídl?

 PÁR dní předtím, než Ježíš zemřel, se ho čtyři učedníci zeptali: „Co bude znamením … závěru tohoto systému?“ (Mat. 24:3) Nejspíš je zajímalo, podle čeho poznají, že se blíží konec židovského systému. Když jim na to ale Ježíš odpovídal, mluvil zároveň o konci systému, ve kterém žijeme my dnes. O tom, kdy konec přijde, Ježíš řekl: „Ten den nebo hodinu nezná nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ Pak všechny svoje učedníky vybídl: „Vyhlížejte, buďte bdělí.“ (Mar. 13:32–37)

2. Proč bylo důležité, aby byli křesťané v prvním století bdělí?

² To, jestli židovští křesťané v prvním století zůstanou bdělí, byla otázka života a smrti. Jak měli poznat, že se blíží konec židovského systému? Ježíš řekl: „Až uvidíte Jeruzalém obležený vojsky, vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ V tu chvíli měli poslechnout Ježíšův pokyn, ať „utečou do hor“. (Luk. 21:20, 21) Když pak Římané Jeruzalém zničili, ti, kdo se Ježíšovým varováním řídili, si zachránili život.

3. Co si rozebereme v tomhle článku?

³ My žijeme těsně před koncem dnešního zkaženého systému. Stejně jako křesťané v prvním století proto musíme uvažovat střízlivě a být bdělí. V tomhle článku si ukážeme, jak můžeme mít vyrovnaný pohled na to, co se ve světě děje, jak můžeme dávat pozor sami na sebe a jak můžeme co nejlíp využívat čas, který ještě máme.

4. Proč by nás mělo zajímat, jak se na světových událostech splňují biblická proroctví?

⁴ Tím, co se dnes ve světě děje, se splňují biblická proroctví. Nás to hodně zajímá a máme k tomu dobré důvody. Ježíš třeba vyjmenoval řadu konkrétních událostí, které nám mají napovědět, že konec Satanova systému už je blízko. (Mat. 24:3–14) Apoštol Petr nás vybídl, abychom splňování proroctví věnovali pozornost, protože to posílí naši víru. (2. Petra 1:19–21) A poslední biblická kniha začíná slovy: „Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým otrokům, co se má brzy stát.“ (Zjev. 1:1) Takže o to, jak se na světových událostech splňují biblická proroctví, se aktivně zajímáme. A asi jsme nadšení, když si o tom můžeme povídat s druhými.

5. Co bychom dělat neměli a co naopak měli? (Viz taky obrázky.)

⁵ Když si ale o biblických proroctvích povídáme s druhými, měli bychom si dávat pozor, abychom nespekulovali. Proč? Protože bychom nechtěli říct něco, co by mohlo způsobit, že sbor nebude jednotný. Například se může stát, že významní politici budou mluvit o tom, jak můžou vyřešit nějaký konflikt a zajistit mír a bezpečnost. Mohli bychom mít sklon začít spekulovat, jestli se tím plní proroctví z 1. Tesaloničanům 5:3. To bychom ale dělat neměli. Spíš bychom si měli udržovat přehled o tom, co nejnovějšího k tomu vydala naše organizace. Když to, co říkáme, zakládáme na takových materiálech, přispíváme k tomu, aby byl sbor sjednocený „stejným způsobem myšlení“. (1. Kor. 1:10; 4:6)

6. Co se můžeme naučit z 2. Petra 3:11–13?

⁶ Přečti 2. Petra 3:11–13. K tomu, abychom si při zkoumání biblických proroctví udržovali vyrovnaný pohled, nám pomáhá apoštol Petr. Vybídl nás, abychom měli „stále … na mysli Jehovův den“. Proč? Ne proto, abychom zjistili „den a hodinu“, kdy přijde Armagedon, ale protože chceme co nejlíp využít čas, který ještě máme. Chceme se řídit Petrovou radou: „Vaše chování by mělo být svaté a svými skutky byste měli projevovat oddanost Bohu.“ (Mat. 24:36; Luk. 12:40) Jinými slovy, chceme se vždycky chovat správně a přejeme si, aby ze všeho, co pro Jehovu děláme, bylo vidět, jak moc ho milujeme. Abychom si takový postoj udrželi, musíme na sebe dávat pozor.

7. Z čeho je vidět, že dáváme pozor sami na sebe? (Lukáš 21:34)

⁷ Ježíš svým učedníkům řekl, že mají dávat pozor nejenom na to, co se děje ve světě, ale taky sami na sebe. Dočteme se o tom v Lukášovi 21:34. (Přečti.) Svoje následovníky tam upozornil: „Dávejte si … pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo zatíženo.“ Člověk, který dává sám na sebe pozor, si všímá všeho, co by mohlo ohrozit jeho vztah  s Jehovou, a snaží se tomu vyhnout. Díky tomu zůstává v Boží lásce. (Přísl. 22:3; Juda 20, 21)

8. K čemu apoštol Pavel povzbuzoval křesťany?

⁸ Další, kdo křesťany povzbuzoval, aby na sebe dávali pozor, byl apoštol Pavel. Efezanům například napsal: „Dávejte si … velký pozor na to, jak žijete. Nechovejte se jako nemoudří, ale jako moudří.“ (Ef. 5:15, 16) Satan se pořád snaží zničit naše přátelství s Jehovou. Proto nám Bible radí, abychom si uvědomovali, „jaká je Jehovova vůle“. (Ef. 5:17) Díky tomu dokážeme jakoukoli hrozbu zvládnout.

9. Co nám pomůže uvědomovat si, jaká je v naší situaci Jehovova vůle?

⁹ Bible nevyjmenovává všechno, co by mohlo ohrozit náš vztah s Jehovou. Často se musíme rozhodovat ve věcech, o kterých se Bible výslovně nezmiňuje. Abychom se dokázali rozhodovat moudře, musíme si uvědomovat, „jaká je Jehovova vůle“. K tomu je potřeba, abychom pravidelně studovali Boží Slovo a přemýšleli o něm. Čím líp budeme chápat, co si Jehova přeje, a rozvíjet „Kristovu mysl“, tím bude pravděpodobnější, že se budeme chovat „jako moudří“, a to i v situacích, pro které nemáme konkrétní pravidlo. (1. Kor. 2:14–16) Někdy může být snadné rozpoznat, čemu bychom se měli vyhnout. Ale jindy to může být docela těžké.

10. Například na co si musíme dávat pozor?

¹⁰ Co patří k věcem, kterým se musíme vyhýbat? Nemáme flirtovat, přehánět to s pitím, přejídat se, mluvit tak, že bychom druhým ubližovali, věnovat se zábavě, která je spojená s násilím, dívat se na pornografii a podobně. (Žalm 101:3) Náš nepřítel Ďábel pořád hledá příležitosti, aby narušil naše přátelství s Jehovou. (1. Petra 5:8) Když si nedáme pozor, může do naší mysli a srdce zasít závist, nepoctivost, chamtivost, nenávist, pýchu nebo zahořklost. (Gal. 5:19–21) Tyhle pocity ze začátku nemusí být moc silné. Když je ale hned nevykořeníme, budou v nás růst jako jedovatá rostlina a způsobí problémy. (Jak. 1:14, 15)

11. Například jakému skrytému nebezpečí se musíme vyhýbat a proč?

¹¹ Jedno z těch méně nápadných nebezpečí je trávit čas ve špatné společnosti. Představ si tuhle situaci. Pracuješ s někým, kdo není svědek Jehovův. Chceš, aby si o svědcích myslel jen to nejlepší, tak se k němu chováš hezky a vždycky mu ochotně pomůžeš. Taky s ním občas zajdeš na oběd. Netrvá dlouho a stane se z toho zvyk. Sem tam kolega stočí řeč na něco nevhodného a ty se to nejdřív snažíš ignorovat. Jenže časem si na ty řeči tak zvykneš, že už ti přestanou vadit. Pak ti jednou navrhne, že byste si po práci mohli jít někam sednout, a ty souhlasíš. Postupně začneš přemýšlet jako on. Jak dlouho bude asi trvat, než se začneš stejně i chovat? Samozřejmě chceme být ke všem milí a uctiví, ale musíme pamatovat, že lidé, se kterými trávíme čas, na nás  mají velký vliv. (1. Kor. 15:33) Když se řídíme Ježíšovou radou, abychom na sebe dávali pozor, nebudeme zbytečně trávit čas s těmi, kdo nežijí podle Jehovových zásad. (2. Kor. 6:15) Rozpoznáme nebezpečí a obloukem se mu vyhneme.

12. Co měli Ježíšovi učedníci dělat, zatímco čekali, až přijde konec?

¹² Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci čekali se založenýma rukama, až přijde konec. Dal jim práci. Řekl jim, aby kázali dobrou zprávu „v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země“. (Sk. 1:6–8) To byl obrovský úkol. Tím, že se mu naplno věnovali, využívali svůj čas nejlíp, jak mohli.

13. Proč musíme co nejlíp využívat svůj čas? (Kolosanům 4:5)

¹³ Přečti Kolosanům 4:5. Dávat na sebe pozor taky znamená přemýšlet, jak využíváme svůj čas. Každého z nás můžou potkat „nečekané události“. (Kaz. 9:11) Náš život může z ničeho nic skončit.

14., 15. Jak můžeme co nejlíp využívat svůj čas? (Hebrejcům 6:11, 12; viz taky obrázek)

 ¹⁴ Svůj čas nejlíp využijeme tak, že budeme dělat, co si Jehova přeje, a posilovat svůj vztah s ním. (Jan 14:21) Musíme být „pevní, nepohnutelní“ a vždycky mít „hodně práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Až potom přijde konec – ať už konec našeho života, nebo dnešního světa – nebudeme ničeho litovat. (Mat. 24:13; Řím. 14:8)

¹⁵ Ježíšovi učedníci dnes kážou o Božím království po celém světě a on je při tom dál vede, přesně jak slíbil. Prostřednictvím Jehovovy organizace nás školí a dává nám všechno, co potřebujeme, abychom mohli s druhými mluvit o dobré zprávě. (Mat. 28:18–20) My se zase snažíme být v kázání a vyučování aktivní a vyhlížet chvíli, kdy Jehova tenhle systém ukončí. Když se budeme řídit radou z Hebrejcům 6:11, 12, budeme se „až do konce“ pevně držet naší naděje. (Přečti.)

16. K čemu jsme rozhodnutí?

¹⁶ Jehova přesně ví, v jaký den a hodinu Satanův systém zničí. Až ten den přijde, splní všechna proroctví, která nechal do svého Slova zapsat. Do té doby se nám občas může zdát, že konec už měl dávno přijít. Jehova ale o svém dni řekl: „Neopozdí se!“ (Hab. 2:3) Proto buďme rozhodnutí „vyhlížet Jehovu“ a „trpělivě čekat na Boha, svého zachránce“. (Mich. 7:7)