1., 2. Jaké problémy podobné těm našim řešili Židé, kteří přišli do Jeruzaléma? (Viz taky rámeček „ Za dnů Agea, Zecharjáše a Ezry“.)

 MÁŠ někdy strach z budoucnosti? Možná jsi ztratil práci a říkáš si, jak uživíš rodinu. Nebo si děláš starosti o vaše bezpečí, protože je ve vaší zemi nestabilní politická situace, zažíváte pronásledování nebo vám lidé brání kázat. Ať už řešíš cokoli z toho, pomůže ti, když se zamyslíš, jak Jehova podporoval Židy ve starověku, kteří měli podobné problémy.

² Židé, kteří šli do Jeruzaléma, potřebovali velkou víru. V Babyloně měli pohodlný život a většina z nich tam vyrostla, takže o zemi, kam se vraceli, vlastně nic moc nevěděli. A krátce potom, co tam přišli, začaly potíže – nestabilní politická situace, finanční problémy a odpor ze strany okolních národů. Někteří kvůli tomu přestali považovat stavbu chrámu za důležitou. Jehova proto kolem roku 520 př. n. l. pověřil dva proroky, Agea a Zecharjáše, aby Boží lid znovu nadchli pro čisté uctívání. (Ag. 1:1; Zech. 1:1) A jak si ukážeme, povedlo se jim to. Skoro o 50 let později na tom ale Židé zase nebyli duchovně dobře. Tehdy přišel z Babylonu do Jeruzaléma Ezra, zručný opisovač Zákona. I on je měl povzbudit, aby dali uctívání Jehovy na první místo. (Ezra 7:1, 6)

3. Na co si teď odpovíme? (Přísloví 22:19)

³ Ageovo a Zecharjášovo proroctví tehdy pomohlo Židům, aby důvěřovali Jehovovi, i když proti nim stály okolní národy. A jejich proroctví pomůžou i nám, abychom se v nejisté době dokázali spoléhat na Jehovu  a neztráceli pevnou půdu pod nohama. (Přečti Přísloví 22:19.) Zamyslíme se teď nad tím, co Jehova prostřednictvím Agea a Zecharjáše Židům vzkázal, a přidáme si k tomu příklad Ezry. Odpovíme si u toho na tyhle otázky: Jak na Židy všechna ta nejistota působila? Proč bychom měli mít i v nejisté době na prvním místě to, co chce Jehova? A jak se můžeš naučit víc Jehovovi věřit?

4., 5. Kvůli čemu se Židům do stavby chrámu moc nechtělo?

⁴ Když se Židé vrátili do Jeruzaléma, čekala je spousta práce. Rychle postavili Jehovův oltář a položili základy chrámu. (Ezra 3:1–3, 10) Ale jejich nadšení brzo opadlo. Proč? Stavba chrámu nebyla to jediné, co měli na práci. Museli si postavit domy, osázet pole a živit rodinu. (Ezra 2:68, 70) Navíc měli nepřátele, kteří se snažili stavbu chrámu překazit. (Ezra 4:1–5)

⁵ A ještě k tomu všemu se museli vyrovnávat s nestabilní ekonomickou a politickou situací. Území, na kterém žili, teď patřilo Perské říši. Když v roce 530 př. n. l. zemřel perský král Kýros, začal po něm vládnout Kambýses, který se po nějaké době vydal na vojenské tažení do Egypta. Cestou tam od Židů pravděpodobně chtěl, aby jeho vojákům poskytli jídlo, vodu a přístřeší, a to pro ně musela být další zátěž. Když pak na trůn usedl Dareios I., říší zmítaly nepokoje. Kvůli tomu všemu si určitě hodně Židů dělalo starosti, jak uživí rodinu. Žili ve veliké nejistotě, a tak si někteří mysleli, že na stavbu chrámu není ta správná doba. (Ag. 1:2)

6. S jakou komplikací se Židé setkali a o čem je Jehova ujistil v Zecharjášovi 4:6, 7?

⁶ Přečti Zecharjáše 4:6, 7. Takže Židé se museli vyrovnávat s nestabilní ekonomickou a politickou situací. A když se vrátíme k jejich nepřátelům, těm se podařilo stavbu chrámu v roce 522 př. n. l. zakázat. Jehova Židy ale prostřednictvím Zecharjáše ujistil, že jim svým mocným duchem pomůže překonat jakékoli překážky. V roce 520 král Dareios zákaz stavby chrámu zrušil. Dokonce na ni Židům poskytl prostředky a přikázal místním vládcům, aby jim dávali všechno, co budou potřebovat. (Ezra 6:1, 6–10)

7. K čemu to vedlo, když Židé dali na první místo to, co chtěl Jehova?

 ⁷ Jehova prostřednictvím Agea a Zecharjáše Židy ujistil, že když dají stavbu chrámu na první místo, podpoří je v tom. (Ag. 1:8, 13, 14; Zech. 1:3, 16) Židy to natolik povzbudilo, že se v roce 520 do stavby chrámu zase pustili a ani ne za pět let ho dokončili. I když žili v nejisté době, dali v životě přednost tomu, co chtěl Jehova, a on se o ně staral po hmotné i duchovní stránce. Díky tomu mu zase sloužili s radostí. (Ezra 6:14–16, 22)

8. Jak nám slova z Agea 2:4 pomáhají mít Království na prvním místě? (Viz taky poznámka.)

⁸ Jehova chce, abychom kázali dobrou zprávu, a my si uvědomujeme, že  s tím, jak se blíží velké soužení, je to čím dál naléhavější. (Mar. 13:10) Když ale máme finanční problémy nebo nám lidé brání kázat, může pro nás být těžké mít službu na prvním místě. Co nám pomůže? Důvěra, že „Jehova, Bůh vojsk“, b je na naší straně. Když Království upřednostníme před vlastními zájmy, Jehova nás bude podporovat. Takže se nemáme čeho bát. (Přečti Agea 2:4.)

9., 10. Jak si jedni manželé ověřili, že fungují Ježíšova slova z Matouše 6:33?

⁹ Vem si, co zažili Oleg a Irina, c jedni manželé, kteří slouží jako průkopníci. Přestěhovali se, aby pomáhali v jiném sboru, ale kvůli tomu, že se v jejich zemi zhoršila ekonomická situace, přišli o příjem. I když byli bez práce asi rok, Jehova je nepřestal s láskou podporovat a občas jim pomohli i bratři a sestry. Jak tu nejistotu zvládali? Oleg z toho byl nejdřív hodně špatný, ale říká: „Díky tomu, že jsme byli pořád ve službě, jsme dokázali mít před očima to, co je v životě nejdůležitější.“ Práci hledali dál, ale přitom co nejvíc chodili do služby.

¹⁰ Když se z ní jednou vrátili, zjistili, že jeden dobrý kamarád jel asi 160 kilometrů, aby jim přivezl dvě tašky jídla. „Ten den jsme si zase uvědomili, jak moc se o nás Jehova stará a jak moc na nás záleží bratrům a sestrám ve sboru. Jsme si jistí, že Jehova na svoje služebníky nikdy nezapomene, a to i když se jim zdá, že je jejich situace bezvýchodná.“ (Mat. 6:33)

11. Čím si můžeme být jistí, když se budeme zaměřovat na to, co chce Jehova?

 ¹¹ Jehova chce, abychom se zaměřovali na to, co může lidem zachránit život – abychom jim pomáhali stát se Ježíšovými učedníky. Jak jsme o tom mluvili v  7. odstavci, Ageus Jehovův lid povzbudil, aby se znovu pustili do stavby chrámu a brali to tak, jako by jeho základy byly položené právě teď. Jehova jim slíbil, že když to tak udělají, bude jim „žehnat“. (Ag. 2:18, 19) A stejnou jistotu máme i my. Když dáme na první místo práci, kterou nám Jehova svěřil, bude nás podporovat.

12. Proč Ezra a další vyhnanci potřebovali velkou víru?

¹² V roce 468 př. n. l. se na cestu z Babylonu do Jeruzaléma vydala další skupina Židů, kterou vedl Ezra. Potřebovali k tomu velkou víru. Proč? Čekala je nebezpečná cesta a oni vezli spoustu zlata a stříbra, které bylo darované na chrám. Pro lupiče byli snadným cílem. (Ezra 7:12–16; 8:31) Navíc brzo zjistili, že bezpečný není ani samotný Jeruzalém. Bydlelo v něm jenom málo lidí a jeho hradby a brány nutně potřebovaly opravit. Co Ezrovi pomohlo, aby se spoléhal na Jehovu, a co se od něj můžeme naučit?

13. Díky čemu se Ezra naučil spoléhat na Jehovu? (Viz taky poznámka.)

¹³ Ezra viděl, jak Jehova podporuje svůj lid v těžkých chvílích. V roce 484 př. n. l. vydal král Ahasverus výnos, že Židé v Perské říši mají být vyhlazeni. (Ester 3:7, 13–15) Ezra byl tehdy pravděpodobně v Babyloně, a tak šlo o život i jemu. Židé ve všech provinciích se proto začali postit, truchlili a modlili se, aby jim Jehova pomohl. (Ester 4:3) Ale představ si, jak se Ezra a ostatní Židé cítili, když se karta obrátila a místo nich zemřeli jejich nepřátelé. (Ester 9:1, 2) Je možné, že Ezru tenhle zážitek připravil na to, co ho čekalo, a velmi pravděpodobně posílil jeho důvěru v to, že Jehova dokáže ochránit svůj lid. d

14. Co se jedna sestra naučila, když přišla o práci?

¹⁴ Když jsme v nějaké těžké situaci a zažijeme, jak se o nás Jehova postará, věříme mu pak ještě víc. Potvrzuje to i Anastasija z východní Evropy. Kvůli tomu, že chtěla zůstat neutrální, odešla z práce. Říká: „Nikdy se mi nestalo, že bych byla bez peněz.“ A dodává: „Nechala jsem to na Jehovovi a viděla jsem, jak o mě něžně pečuje. Kdybych zase někdy přišla o práci, nebudu se bát. Jestli se o mě můj nebeský Otec stará dneska, postará se o mě i zítra.“

15. Co Ezru utvrzovalo v tom, že Jehovovi může věřit? (Ezra 7:27, 28)

¹⁵ Ezra ve svém životě vnímal Jehovovu ruku. Když přemýšlel o tom, jak mu Jehova vždycky přišel na pomoc, utvrzovalo ho to v tom, že mu může věřit. Všimni si vyjádření „nade mnou byla ruka Jehovy, mého Boha“. (Přečti Ezru 7:27, 28.) V knize, která nese  jeho jméno, použil podobné vyjádření celkem šestkrát. (Ezra 7:6, 9; 8:18, 22, 31)

16. V jakých situacích můžeme jasně vidět Jehovovu ruku? (Viz taky obrázek.)

¹⁶ I nám může Jehova pomoct, když jsme v situaci, která pro nás není jednoduchá. Co když třeba potřebuješ volno na sjezd nebo kvůli pracovní době nemůžeš chodit na všechna shromáždění? Když zajdeš za svým zaměstnavatelem a poprosíš ho o volno nebo o úpravu pracovní doby, vytvoříš tím příležitost zažít ve svém životě Jehovovu mocnou ruku. Možná budeš překvapený, jak dobře to dopadne. A tvoje důvěra v Jehovu bude ještě silnější.

17. Z čeho byla vidět Ezrova pokora? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹⁷ Ezra Jehovu pokorně prosil o pomoc. Pokaždé když měl pocit, že je něco nad jeho síly, pokorně se k němu modlil. (Ezra 8:21–23; 9:3–5) Lidi kolem něj to motivovalo, aby ho podpořili a projevili stejnou víru jako on. (Ezra 10:1–4) Když nám starosti o bezpečí naší rodiny nebo o to, jak ji uživíme, přerůstají přes hlavu, musíme se s důvěrou obrátit na Jehovu.

18. Díky čemu budeme Jehovovi víc věřit?

¹⁸ Když se pokorně obrátíme na Jehovu a necháme si pomoct od druhých, naše důvěra v něj se posílí. Erika, která má tři děti, nepřestala Jehovovi důvěřovat ani ve chvíli, kdy ji potkala hrozná tragédie. Během krátké doby potratila a zemřel jí její milovaný manžel. Když na to vzpomíná, říká: „Nikdy dopředu nevíš, jak ti Jehova pomůže. Pomoc může přijít nečekaným způsobem. Uvědomila jsem si, že Jehova vyslyšel hodně mých modliteb prostřednictvím mých přátel. Často udělali nebo řekli něco, o co jsem ho prosila. Vím, že když se jim svěřím, je pro ně jednodušší mi pomoct.“

19., 20. Co se učíme od Židů, kteří se nemohli vrátit do Jeruzaléma?

¹⁹ Hodně se toho můžeme naučit i od Židů, kteří se do Jeruzaléma nemohli vrátit. Důvodem mohl být jejich věk,  vážná nemoc nebo rodinné závazky. Rádi ale podpořili ty, kdo se vraceli. Jak? Dali jim věci, které by se jim mohly hodit, a taky přispěli na stavbu chrámu. (Ezra 1:5, 6) Zdá se, že ti, kdo zůstali v Babyloně, posílali do Jeruzaléma dary ještě nějakých 19 let po tom, co se tam vrátila první skupina Židů. (Zech. 6:10)

²⁰ I když toho pro Jehovu nemůžeme dělat tolik, kolik bychom si přáli, můžeme si být jistí, že si váží všeho, čím mu chceme dělat radost. Jak to víme? Jehova řekl proroku Zecharjášovi, aby ze zlata a stříbra, které poslali vyhnanci v Babyloně, vyrobil korunu. (Zech. 6:11) Tahle krásná koruna měla sloužit jako připomínka jejich štědrých darů. (Zech. 6:14) Nemusíme ani v nejmenším pochybovat, že když Jehovovi dáváme i v nejisté době to nejlepší, nikdy na to nezapomene. (Hebr. 6:10)

21. Co nám pomůže nebát se toho, co přinese budoucnost?

²¹ Žijeme v posledních dnech, a tak se dá čekat, že doba bude hodně nejistá. A v budoucnosti to může být ještě horší. (2. Tim. 3:1, 13) Ale starosti nás nemusí úplně pohltit. Nezapomeň, co Jehova řekl svému lidu v Ageově době: „Já jsem s vámi… Nebojte se.“ (Ag. 2:4, 5) A tahle slova se týkají i nás. Dokud se budeme ze všech sil snažit mít na prvním místě to, co chce Jehova, on bude stát při nás. Když si vezmeme k srdci, co řekl prostřednictvím svých proroků Agea a Zecharjáše, a budeme napodobovat Ezru, budeme Jehovovi bezmezně důvěřovat, ať už nás v budoucnosti potká cokoli.